Právě jsem založil nové politické uskupení, které se jmenuje Strana kontemplativní defekace. SKD má momentálně jednoho člena. Tím jsem já, a na první schůzi bylo jednohlasně odsouhlaseno, že jsem jejím předsedou.
Lucifer
17.11.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Mám chřipku, ne jen tak ledajakou, prolezla mě odborně od pat k hlavě a teď slézá, kam se jí to momentálně šikne. V tuto chvíli při každém zakašlání zacvrliká na pozdrav v levém uchu, na které, když řve televize, neslyším ani Ň, zato hejno ptactva v uchu slyším dokonale. Je tam hodně mladých ptáčků, mají vysoké hlásky. Docela půvabné, mohlo by i zůstat, jiní lidé totiž říkají, že jim v uších syčí třeba papiňák, to by mě iritovalo, chtěla bych ho vypnout, měla bych pořád hlad. (Říká se tomu tinitus, ale v podstatě je to obtěžující mrcha.)
Astra
14.11.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Minulý měsíc jsem se řízením osudu ocitla na malém ostrově pod rovníkem. Díky losování a následné výhře jsem si s rodinou, čítající mě a manžela plus jednoho čtrnáctiletého puberťáka, užila úžasných sedm dní luxusu v přepychovém rezortu na východní straně Mauricia. (No, ale taková bomba to zase nebyla, platili jsme si letenky….)
Marky
11.11.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Za svítání
08.11.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Před nedávným časem, jenž mi však připadá díky strmému proudu života dávný, jsem vás zde seznámil s knížkou Andrease Knufa zbývající se efektivním zklidněním splašené mysli. Tím druhým a do této chvíle posledním vstupem z tohoto zdroje byl „Rámus v hlavě (stádo opic a kravské přežvykování myšlenek)“. Včera pozdě večer, když jsem začal u svého notebooku resuscitovat z náročného pracovního dne, sáhl jsem do sloupce knih nalevo od monitoru a namátkou vylovil tento brožovaný výtisk. Letmo jsem jím zalistoval a můj zrak nakonec zakotvil na podkapitole „Nechat dít“. Po krátkém čtení jsem dospěl k závěru, že něco takového je nejen nanejvýš potřebné, ale že se myšlence nechat se spontánně unášet proudem života čím dál tím víc podvoluji. Že se s touto adaptací na reálnou skutečnost nejen smiřuji, ale dokonce v ní nalézám podnětné zklidnění své mysli, aniž bych upadl do pasivní nehybnosti.
05.11.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Roku 1386 se v normandském městě Falaise konala velká podívaná. Davy měšťanů, vesničanů a stádo prasat přihlížely neobvyklé popravě. Na základě vikomtova rozsudku byla pověšena svině „oblečená do vesty, krátkých kalhot, nohavic na zadních nohou, bílých rukavicích na předních“. Svině, obžalovaná z vraždy kojence, byla předtím řádně vězněna i mučena. Poprava byla drastická, ostatně jako byla tehdy drastická i mnohá jiná. Procesy s obviněnými zvířaty byly velmi drahé. Platil se žalářník, obhájce, kat. A zachované dokumenty přinášejí důkazy např. i o tom, že jiné prase se na mučení přiznalo…
Stella
02.11.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
V neděli jsem se vydal na poslední letní procházku v letním oděvu. Loučit se s létem koncem října, jak zvláštní. Bylo však stále léto jak někdy počátkem května, když začalo. Nejdelší léto ze všech možných. Teď už je skoro zima, ale nějaké dozvuky léta se prý ještě mají vrátit. Možná i na Vánoce.
30.10.2019, 00:18:07 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Jsou věci v lidském životě, které nedokáží pochopit ani vědci. Marné je pak ptát se vědců, v náhlém zoufalství snad obrátit se na diagnózu světců. Jenže ani světci, ti svědci tajemných zázraků, nekoukají dál než do mraků, ze kterých padají kapky deště, kuličková ložiska, anebo aspoň sněhové vločky – na dohled jsou už dle současného života konzumního a tím pádem i komerčního Vánoce – takže do vánočky. Jenže dnes se skončí nejdelší mnou a nejspíš i mnohými či veškerými z vás dosud prožité léto, které započalo někdy počátkem Máchova Máje. A to se pak budou dít věci, kdy ani vědcům, světcům či svědkům všeho možného nezbyde nic, než oblíknout si kabát, anebo alespoň pruhované pyžamo z tlustého polystyrénu.
27.10.2019, 02:05:40 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Když padat, tak radši pomalu, jak se zhruba navrhuje v textu písně Falling Slowly od Glena Hansarda, a Markéty Irglové. Řekl bych, že je v podstatě jedno, jak rychle padáte. Důležité je, abyste se znovu postavili a z toho pádu se poučili. Ne vždy se poučíte naplno hned po prvním pádu, takže vás čeká tento způsob dopravy k zemi ještě několikrát. Malé děti to dobře znají, když se učí chodit. Padají a padají, dokud se nenaučí chodit bez pádu. Postupně tak dospějí a čekají je další formy pádu. Ne vždy si s nimi poradí jako s výukou chození. Zůstat po pádu ležet na zemi má jednu výhodu – nemáte už kam spadnout. Nevýhodou je, že už se pak ničemu nenaučíte. Jsou tací, kterým to nevadí a v tom nehybném ležení si doslova rochní. Působí dojmem ztrouchnivělého pařezu. Samorosti tímto stavem bytí nebytí pohrdají, a tak padají a padají, a sami od sebe rostou a rostou. Někdy i formou volného pádu.
25.10.2019, 00:11:02 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Je vůbec s podivem, že nová doba příliš nepřeje pánské módě. Žádné krajky, stuhy, nabírané límce, barevné vzory, natož třeba sukně (chválabohu). Taneční v černém obleku, svatba obvykle v černém obleku, rozvod – nevím, na poslední rozloučení v černém obleku. Prý za tuto situaci mužské oděvní bídy může protestantismus. Může i za to, že černé byly automobily protestanta a antisemity Henryho Forda a že černé (nanejvýš šedé nebo hnědé) byly také první produkty masové výroby, jež započala v devatenáctém století. Z nějakého důvodu se ale mužům v té černé muselo zalíbit. Je praktická? Její volbou se člověk nikdy netrefí vedle? Žádné úvahy nad výběrem… Dnes nás vůbec nenapadne, že černá má mnoho odstínů. Jemné rozdíly mezi nimi však velmi dobře vnímali lidé středověku. A za tu dnešní černou pánského obleku vděčíme především španělské etiketě. Protestanti pak z této dvorské módy učinili asketický protipól marnivé pestrosti.
22.10.2019, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10