Neviditelný čert

Cesta do Krtně

rubrika: Povídání

Ve druhé polovině října minulého roku jsem se rozhodl vyrazit do Krtně. Do čeho a proč jsem tam chtěl vyrazit? Většina z vás nejspíš odpověď na první část otázky nezná, takže: Krteň je zaniklá ves nedaleko Chab a Třebonic na západním okraji Prahy 13, na jejímž východním okraji bydlím v části nazývané Nové Butovice. Jasný? Odpověď na druhou otázku je vcelku jednoduchá, ale ne zcela jasná. Její nejasnost spočívá v tom, že mě někdy kolem poledne zničehonic napadlo vyrazit na procházku do Krtně, ačkoli jsem celé dopoledne přemýšlel o tom, že se budu celý den povalovat z důvodu odpočinutí.

Lucifer

22.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Něco o televizi od Chucka Klostermana

rubrika: Pel-mel

Po třech zmrzlých a ve vyšších polohách přímo zledovatělých mužích nastalo definitivně podletní období, vbrzku následované samotným létem, kdy nás může překvapit nanejvýš mokrý Medard. Kašpar, Melichar a Baltazar představují velmi zajímavý přelom z jara dětského do jara dospělého. Zajímavé je, že tento jev nastává téměř pravidelně v téměř stejné době, kdy se zmínění tři pánové nacházejí v našem kalendáři. Ona důslednost bezpochyby vedla k tomu, že tato atrakce byla ukotvena ve sbírce lidových pranostik.

Ale ačkoli bych na toto téma mohl dalekosáhle spekulovat či přímo literárně floskulovat, přicházím s něčím úplně jiným – s televizí. Mlhavě si vzpomínám, jak se v bytě mých rodičů, v němž jsem se kupodivu nacházel i já v dětských šatičkách, objevil první televizní přístroj. A jak jsme na něj koukali jako na zázrak. Taková malá bedýnka s monitorem, na němž se převážně vlnil monoskop. Samozřejmě že ne vždy, jinak by nás to koukání na bedýnku jistě brzy přestalo bavit. Objevovali se tam i lidé, kteří nám něco povídali…

Přicházím s dalším přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil úvahou „Kterak za svého života opomíjený tvůrce po smrti ke slávě přišel“. Následující úvahu jsem převzal z úvodní části kapitoly „Neříkejte, co se děje. Nahrávám (si) to.“, která se zabývá osudem televize a končí otázkami. V dalších částech této kapitoly si Klosterman s těmito i dalšími otázkami pohrává, což ale zde replikovat nebudu. Není třeba. Úvodní část, kterou jsem tak trochu stylisticky upravil, dle mého soudu bohatě stačí k pozoruhodnému zamyšlení.

Lucifer

19.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Znovu o podobném (Žena a svoboda)

rubrika: Pel-mel

To mi manžel nedovolí, dá se zaslechnout ještě dnes. Za tou větou se skrývá: do toho se mi nechce a hotovo, konec diskuse. Ještě v současnosti, prosím, může manžel posloužit jako autorita, o níž se nepochybuje. Když mě manžel nekontroluje a můžu všechno, je to projev důvěry, rezignace, nebo lhostejnosti? Vymlouvat se na něj ale nebudu, sama svého štěstí i neštěstí strůjcem, dobře mi tak.

Stella

16.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Kvetoucí objímání

rubrika: Poetický koutek

L'amour est bleu

Lucifer

13.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Velká májová procházka

rubrika: Povídání

Bylo pozdní dopoledne, až téměř poledne, osmý máj, sváteční máj, a já jsem vyrazil s pomocí svých nohou oslavit vítězství. Ne však to, které se v tomto dni tak nějak povšechně slavilo, ačkoli drtivé většině oslavenců bylo naprosto ukradené, ale své vítězství. Jaké? Po delší době jsem se rozhodl jít na dlouhatánský pěší výlet, a bylo mi v podstatě jedno kam, jelikož mým bezpodmínečným cílem bylo zvítězit nad svojí leností, především tou fyzickou, která ve mně začala nebetyčně kypět.

Lucifer

10.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 24         

Nepokojná ruská duše

rubrika: Pel-mel

Kolem deseti tisíc ruských umělců, politiků i filozofů spočívá na ortodoxním hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois nedaleko Paříže. Leží zde jeden z Rasputinových vrahů, kníže Jusupov, symbolističtí básníci a manželé Dmitrij Merežkovskij a Zinaida Gippius, předseda Prozatímní vlády Georgij Lvov i nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivan Bunin. Jinému spisovateli, Viktoru Někrasovovi (V stalingradských zákopech), jistě nikdy nepřišlo na mysl, že také on najde své poslední místo mezi porevolučními emigranty. K hrobům proslulých osobností minulosti přibyl v nové době i hrob tanečníka (a ředitele baletu Pařížské opery) Rudolfa Nurejeva a hrob režiséra Andreje Tarkovského (Solaris, Stalker…).

Stella

07.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 41         

Kterak za svého života opomíjený tvůrce po smrti ke slávě přišel

rubrika: Pel-mel

Přicházím opět s přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil Částicovou horečkou. Tentokrát se to týká úvahy na téma, které jsem s humornou nadsázkou naznačil v názvu tohoto příspěvku. Otázka zní: Kolik dnešních významných celebrit na poli umění všelikého druhu bude za sto či dvě stě let požívat takové slávy jako někteří z těch, kteří jsou v téže době přehlíženi jako velké širé rodné lány a téměř systematicky umírají v bídě a zapomnění? Klosterman v této souvislosti zmiňuje dva spisovatele, Hermana Melvilla a Franze Kafku, kteří, každý svým vlastním způsobem, reprezentují druhou výše zmíněnou sortu. Jistě vás napadnou i další, nejen v literatuře a umění všeobecně.

Lucifer

04.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

První Máj

rubrika: Poetický koutek

Karel Hynek Mácha zemřel v necelých šestadvaceti letech. Osudným se mu stal vrch Radobýl u Litoměřic, kde si v neděli 23. října roku 1836 upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech a všiml si, že dole ve městě vypukl požár. Úpravu své poslední básně okamžitě přerušil a rozběhl se tam dolů nabídnout svou pomoc. Prameny tvrdí, že zdrojem nemoci, které nedlouho poté podlehl, byla nezdravá voda, jíž se během požáru napil. Jeho nejproslulejším básnickým dílem je lyrickoepická skladba Máj, která vyšla v témže roce a je považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Na počest Karla Hynka Máchy zde předkládám její vyprávěcí podobu, kterou jsem našel na YouTube před dvěma dny.

Lucifer

01.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 28         

Nelitujme se

rubrika: Pel-mel

No tak jsem se rozčilila, jistěže zbytečně, ale když se člověk neovládne, tak i celkem netečný flegmatik začne klít. A stejně si myslím, že ta mladá žena jenom nešikovně zvolila pointu. Protože to, co napsala, nemůže myslet vážně. Jako provokace k vyvolání čtenářských reakcí – dobré! Pokud ovšem opravdu žije v domnění, že její generace je ztracená a že „pokrok se zastavil“, potom bezděčně potvrzuje názor, který v textu cituje: že dnešní mladí jsou jako sněhové vločky. Křehcí, nic nevydrží

Stella

30.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Částicová horečka

rubrika: Populárně naučný koutek

Osmnáctého dne dubnového měsíce jsem zde zveřejnil první výtažek z knížky od Chucka Klostermana, která se mi zcela náhodně dokulila do rukou. Nyní jsem se rozhodl, že z ní vykulím další dávku, která se jmenuje „částicová horečka“. Tahle pasáž v Klostermanově knížce mě nezřízeně zaujala, jelikož si myslím, že se pokusil udeřit částice v hlavách tzv. teoretických fyziků na hlavičku. Následující text je téměř doslovně, až na mnou droboučce provedené stylistické úpravy, překlopen z Klostermanova zdroje. K tomu jsem připojil svůj kratinký doplněk, jemuž nemusíte věnovat svých stále ještě kupodivu aktivních neuronů pozornost.

Lucifer

27.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 29         

Malá povelikonoční dekompozice

rubrika: Vinárna U Čerta

Prožil jsem velmi zajímavé Velikonoce. Aniž bych si to přál či pohříchu přímo plánoval, tak jsem si vlastně prošel trnovou cestu slovutného mesiáše Ježíše Krista. O Velkém pátku jsem se díky psychosomatickým kotrmelcům nechal sám sebe ukřižovat. Prakticky celou sobotu jsem strávil na kříži s pocitem, že už to se mnou vypadá doopravdy blbě, v neděli jsem se začal vlastnoručně křísit, no a v pondělí jsem už byl do mrtě vzkříšený.

Lucifer

24.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 58         

Ludvík Vaculík: Mé fyziky

rubrika: Pel-mel

Doplněk k posledním diskusím u Luciferových fyzikálních příspěvků

Neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky. A neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky vyjádřené někdy váhavě, ale nakonec přece jistě, navíc s vtipem, s lehkou sebeironií i se skrytou skromností pochybujícího. A protože je autorem Ludvík Vaculík, text musí být především krásný! Za jednu z jeho nejlepších úvah považuji níže uvedené zamyšlení nad otázkami, jimž se tento blog věnuje asi vůbec nejčastěji: můžeme věřit v nějaký obecný výklad světa, nebo platí, že co člověk, to jiné vidění a vysvětlení? Příznačně své rozvažování Vaculík nazval Mé fyziky. V duchu svého výroku, že na jednu věc mívá více názorů. Osobních!

Stella

21.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20