Stejně jako v případě předchozího příspěvku Solipsismus s humorem jsem i pro tento případ zahrabal ve svém elektronickém archivu a narazil na vlastní text s názvem Welcome to the New Age, který je datován do poloviny listopadu roku 2008. Předkládám ho s tím, že v něm sice narazíte na myšlenky, jež se zde v různých podobách již objevily, ale v této téměř devět let staré podobě můžete najít ještě jiný podnět či jiný úhel pohledu.
Lucifer
25.09.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Tak jsem se zase vyléčil – asi už po stopadesáté. Tentokrát to trvalo tři dny. Počátek spočíval v tom, že jsem ráno prudce zakašlal, což vedlo až úklonu mých zad a následně pak k tomu, že jsem vlevo od páteře pocítil dost nepříjemnou bolest, což vedlo k stejně tak nepříjemné ztuhlosti. Skoro tři dny jsem si připadal jako tělesně postižený jedinec krátce před odchodem do definitivního invalidního důchodu. Tři dny předtím jsem jel tramvají z Radlické na Pavlák (náměstí I. P. Pavlova) a na jedné zastávce přistoupil starší muž se silně ohnutými a zakulacenými zády, že téměř pořád koukal do podlahy. Sedl si přede mne a já jsem k němu pocítil nesmírný soucit s tím, že jsem si nedovedl představit, že bych se takového stavu dopracoval. Za tři dny jsem si to už dokázal představit.
22.09.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Dnešní Vaculíkův text vyšel poprvé před padesáti lety ve Filmových a televizních novinách. Není důvod pochybovat o tom, že autor plnil dobový úkol: vyslovit se kriticky k západním filmům, jejichž hrdinové jsou tápající individualisté propadající pocitu odcizení. Neboť šíření podobného postoje v socialistické společnosti nepřicházelo v úvahu. Projevy pochybností o dobrém světě se připouštěly i po kafkovské konferenci pouze do té míry, pokud šlo o váhání mezi dobrým a ještě lepším (stalinistická představa o nové společnosti, v níž jiné konflikty neexistují). Ludvík Vaculík splnil zadání (alespoň já nepochybuji o tom, že o zadání šlo), ale na takové úrovni, že vyslovil mnohem více, než bylo jeho úkolem, a jinak, než se čekalo. Podíváme-li se na přehled československých filmů jednoho každého roku tak od r. 1965, musí nás napadnout: co by dnes televize vysílala? To NEJSOU filmy pro pamětníky. Např. československé filmy z roku 1965 a 1966.
Stella
20.09.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 31
U příležitosti Veselé příhody z metra jsem naznačil, že frekvence mnou různým způsobem poupravených výtažků z knižních zdrojů se zřetelně sníží a že se budu vracet k původním kořenům Neviditelného čerta. Zdroje bych měl, kupříkladu v sobotu jsem zakoupil zajímavou knížku o biologických základech lidského rozumu. Domnívám se však, že podrobné přetlumočení těchto zdrojů je i z časového hlediska už neúnosné. O zajímavý knižní i jiný zdroj, na který narazím, se podělím, ale ve většině případů už ne takovou formou. Pro začátek tohoto týdne jsem připravil ještě jedno podrobné přetlumočení z knížky Heiko Schranga, z níž jsem tady naposledy předložil Kdo a jak skutečně vládne Evropské unii. Slíbil jsem to a dle mého soudu jde o jednu z nejdůležitějších pasáží ze zmíněného zdroje. Nijak zvlášť jsem ji nepoupravil a doprovodil namátkovou poznámkou, kterou možná v komentářích či v pozdějším samostatném příspěvku rozvedu podrobněji.
18.09.2017, 00:06:18 Publikoval Luciferkomentářů: 19
V příspěvku Pavlovovi psi, mytí a ekologické myšlení jsem upozornil na knihu, která v podobě devadesáti devíti krátkých kapitol prezentuje závěry nejrůznějších psychologických výzkumů zahrnujících témata týkajících se myšlení, emocí, mezilidských vztahů, zdraví, motivace, technologie a sociálních médií či osobního rozvoje. Pro jedno z dalších šílených pondělí jsem přichystal postřehy ze sedmi kapitol. Abych tomu dodal jakýsi humorný podklad, originální názvy kapitol jsem zaměnil za názvy sedmi dnů v týdnu. Žádnou systematičnost či souvztažnost v tom však nehledejte. Přišlo mi to prostě zpočátku jako docela legrační nápad. Postupně jsem sice od toho pocitu začal ustupovat – začínal ve mně totiž narůstat tísnivý pocit z blížícího se pondělního rána –, ale ze zvoleného konceptu se mi už ustoupit nechtělo.
11.09.2017, 00:01:58 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Z první části knížky Heiko Schranga Lži století… jsem tady posledně vypustil pojednání o tom, jak se dělají peníze z ničeho. Již několikrát jsem naznačil, že myšlenkové pochody autora tohoto spisku je třeba brát s určitým nadhledem či odstupem. První část se doslova hemží konspiračními konstrukcemi, jež ve vás mohou vyvolat dost děsivou depresi a možná i psychickou dekompresi. Neříkám, že všemu, co Schrang ve své knížce shromáždil, doslova věřím. S lecčím by se dalo polemizovat, takže to zkuste. Já zatím postojím opodál a ve své závěrečné poznámce se lehce otřu o kočku z meruňkové marmelády.
08.09.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Jsou autoři, kteří se vyznačují bystrozrakou předvídavostí a neobyčejným postřehem. Z dobové obliby cestopisů i z nepřízně vůči všem Slovanům (Herderovi navzdory) vznikla Custinova kniha Dopisy z Ruska. Dávno před Čechovem a Dostojevským, krátce před petraševci a revolučními demokraty, o pozdějších marxistických kroužcích nemluvě, vystoupil francouzský markýz s kritickým zamyšlením nad příčinami rozdílů mezi Ruskem a Západem. Hrdina Písně o Bouřňákovi od mladého Gorkého vyčítá lidem, do jejichž čela se postavil, že pro sebe neudělali nic, jenom šli za ním jako ovce. Jediné, co dokázali, bylo, že volali: Veď nás! (Zachovali se velmi podobně jako postavičky ve filmové pohádce o Stalinovi, když škemrají u elegantního Vůdce: Vezmi nás s sebou!) Rezignace, náboženské blouznění, nebo touha spasit svět vytvořením nového člověka, takové bývaly výsledky úvah nad ruskou povahou, která v zájmu přežití zabudovala sebeobětování a utrpení do své podstaty. Také současní Rusové mají měřítko věcí jinde než západní Evropané: hlavně, že není válka. Už dávno Čechov krajany přesvědčoval, že musejí aktivně žít dneškem, usilovně pracovat, a ne naříkat na osud. To nejpodstatnější o Custinových dopisech (v Rusku vydaných až roku 1996) obsahuje výstižná charakteristika od Jana Lukavce. Následující text uvádí další typické úryvky.
06.09.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 25
Pro první zářijový víkend jsem přichystal tři propletené úvahy od Heiko Schranga, jež se nachází v kratší a poklidnější druhé části jeho knížky Lži století …, z jejíž první části jsem zde naposledy vyzobal údernou informaci: Jak se dělají peníze z ničeho. Žádnou poznámku jsem k tomu nepřipojil, jelikož se něco takového již nachází v mém přetlumočení tohoto Schrangova mudrlantského tripletu. Každý si z něho vyzobněte, čeho jest vám zapotřebí. A nezapomeňte se do tváře nastupujícího září patřičně usmát.
01.09.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 23
Karlovo náměstí v Praze je z pohledu nepoučeného venkovana venkoncem nezajímavé, rozpačité, nepřehledné. A není nijak krásné, dokonce ani příliš náměstí nepřipomíná. Ztrácí se samo sobě v nepříjemném uprášeném shonu. Přitom se na něm v jeho nejslavnější době odehrávaly velké události. Kromě toho se nedaleko Karlova náměstí nachází průsečík přímek spojujících slavné pražské kostely. (Ke Karlovu náměstí se také váže onen tajemný příběh skupinového vidění, které několik lidí připravilo o rozum...) Je ironií dějin, že kaple Božího těla, duchovní střed Karlova náměstí i střed celé Prahy, ba, říká se, že nejvýznamnější centrum tehdejšího křesťanského světa, byla na počátku nové, hrdé epochy smetena z povrchu zemského v důsledku racionálního rozhodnutí. Miloš Urban v knize Sedmikostelí klade provokativní otázky o architektuře i o dějinách. Jeho názory jsou velmi kontroverzní. V každém případě pootáčí dějinné zrcadlo tak, že najednou vidíme z jiného úhlu události, o jejichž podobě jsme dosud neměli žádnou pochybnost.
23.08.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Víkend odvanul do pozdních srpnových dálek, před námi se skví poslední celý srpnový víkend, špačci z kmene meteorologů na svých bidýlcích štěbetají, že léto je v prachu, už je tu prý podzim, asi je třeba nakupovat vánoční dárky, popřípadě atakdále. Inu, léto ještě v prachu sněhu není, jen někteří jedinci, jejichž počet narůstá geometrickou řadou, mají pocit, že je třeba neustále předbíhat dobu, sebe samého. Nedokáží chvíli stát na místě, které tu zrovna je, ale musí se sápat na místo, které je ještě někde v dáli, jelikož prostě či spíš neprostě se potřebují zakousnout vpředu do vlastního ocasu, který mají vzadu. Ti pomatenci zapomněli, že nás čeká ještě babí léto, a že podzim je fakt ještě někde v prachu. Jenže i prachy jsou někdy v prachu či spíše z prachu tedy z ničeho. A tak jsem se rozhodl, že začátek tohohle posledního celého srpnového týdne zahájím mnou nastíněným pojednáním ze zde již mnohokráte zmíněného zdroje, abychom si vyjasnili, kdo jsou skuteční vládci světa.
21.08.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4