Neviditelný čert

Perfekcionismus (Když cíl je nutnost)

Moje budoucnost je jistá: Stane se ze mne perfekcionista. Dělám si samozřejmě legraci, protože kdybych nedělal, byla by má budoucnost jistě tragická. Perfekcionismus je v podstatě duševní choroba a člověk, který jejím v dnešní době dost početným nástrahám podlehne, je v poměrně brzké době zralý na Chocholouška. Pojem perfekcionismus se na NČ v té či oné míře proklamoval už několikrát, kupříkladu: Dokonalost je nepřítelem dobra, Buďte snášenlivý k chybám a vyvarujte se perfekcionismu či Prostě to udělejte. O posledním víkendu jsem zamířil do Metropole Zličín, což je jedno z několika počtu obchodních center na samotném okraji Prahy. Účelem mé cesty bylo sice něco úplně jiného, ale při té příležitosti jsem navštívil prodejnu knihkupectví Dobrovský. V ní jsem ulovil knížku Perfekcionismus od vídeňského psychiatra Raphaela M. Bonelliho. Ještě tam mezi regály jsem se do ní začetl a s nebývalou perfektností usoudil, že bez ní z Metropole neodejdu. Teď ji při cestách metrem louskám jako veverka oříšky a jeden z nich, založený především na autorově úvodním slovu, vám dnes přináším. Pokud některý z níže uvedených příznaků v sobě naleznete, mobil na Chocholouška vám nedám, jelikož už není mezi námi. Mohu vás však nasměrovat do šuplíku v jedné sklepní místnosti, kde se vám bude věnovat můj nejoblíbenější psychoterapeut Rouper de Clotrimazol.

Lucifer

22.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Vedle sebe, ne spolu (Negativní globalizace)

Peklo živých není něco, co bude. Je-li nějaké, je už tady, je to peklo, ve kterém každý den přebýváme, které vytváříme tím, že žijeme pohromadě. Jsou dva způsoby, jak jím netrpět. První je pro mnohé snadný: přijmeš to peklo a staneš se jeho součástí do té míry, že je přestaneš vidět. Druhý způsob je riskantní a vyžaduje neustálou pozornost a snahu: hledat a umět rozpoznávat, kdo a co uvnitř pekla není peklo, a tomu pak zajistit trvání a dát prostor. – Italo Calvino: Neviditelná města

Stella

20.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Hermann Broch o našem přešlapování

K čemu to všechno je, proč já to všechno dělám, jaký to má smysl? Když nás únava přinutí položit si podobné otázky, nenapadne nás, že pro některé lidi podobný problém neexistuje. Mají jasno. Přijali určité hodnoty jednou provždy, mezi nimi také nutnost dostát povinnosti za každou cenu. Je možné se přenést i přes těžké utrpení, pokud je můžeme vztáhnout k nějakému pozitivnímu absolutnu. Popřeme-li absolutní, abstraktní hodnoty, přijmeme sice odvážně strach a samotu, ale zároveň se staneme v brochovském smyslu náměsíčnými. Spisovatel a filozof Hermann Broch se vzdal možnosti navyšovat zděděný majetek a věnoval se pouze literatuře a filozofii. Našel svoji vlastní absolutní hodnotu. Nic z toho, co napsal v první polovině 20. století (zemřel roku 1951), neztratilo na aktuálnosti. Včetně rozboru demokracie, lidských práv a soudobé politiky. Další autor, o kterém je dobré vědět. Následující text obsahuje citace z Brochova eseje Logika rozpadajícího se světa.

Stella

06.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Kyberfobie

Strach je odjakživa nezanedbatelnou přirozenou součástí lidské existence. V dnešní civilizované společnosti se však strachy a úzkosti začínají objevovat v mnohem větší míře a v kombinaci s jinými příznaky patří k nejčastějším medicínským symptomům. Proč tomu tak je, bylo naznačeno již v Kyberstresu. Mnoho věcí ohrožujících naši existenci kontrolujeme pomocí techniky do té míry, že by se nám vlastně mělo dařit lépe než kdy dříve. Jednu věc však už pod kontrolou nemáme: techniku samotnou. Ona kontroluje nás – a to v každém ohledu: ráno už při vstávání, během pracovního dne, ve volném čase a až do usnutí. Naše soukromá sféra je pod neustálým dohledem digitální techniky, stejně jako globální proudy financí, energií, zboží a informací.

Lucifer

03.02.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Zneutralizované citrusy (Jedovatě)

Kolik vypravování začíná slovy Tak jsem tuhle šel a... Dnes tomu nebude jinak. Tak jsem tuhle šla prosoleným sněhem a říkala jsem si, už aby byly barvy, svět je bez nich otravný, fádní. Bílý sníh sice zakryje to šedivé a matné, ale to je pořád málo. Ulice jsou pochmurné i proto, že už mnoho let přetrvává móda černého oblečení. Čím to, že se ten pouliční smutek drží tak houževnatě? Textilní průmysl se potřebuje zbavit nějakých předimenzovaných zásob? Familie přede mnou, pět lidí, všichni v černém. Ale – vždyť já taky! Od podrážek až po bambuli na čepici, a nakonec je černé i to, co pod ní mám.

Stella

30.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Použití autosugesce

Druhá část autosugestivního seriálu byla zakončena myšlenkou, že loutkami přestanete být jen tehdy, když se naučíte vědomě ovládat svou představivost. Ve třetí části se to pokusím s pomocí zmíněného zdroje tak trochu osvětlit. Na rozdíl od obou předchozích částí jsem do vybraného textu až na několik drobností vůbec nezasahoval. Své jsem si k tomu už řekl a nic nového momentálně na skladě nemám.

Lucifer

25.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Vědomá a podvědomá bytost (Vůle a představivost)

V posledním věcném příspěvku loňského roku jsem vás seznámil s knížkou zabývající se vědomou autosugescí, jejímž hlavním autorem je Émile Coué. Samotného Couého jsem citoval pouze ve dvou krátkých odstavcích. Zbytek čili podstatnou část textu jsem sestavil z více či méně poupravených výňatků z předmluvy od Archibalda S. Van Ordena a mých poznámek. Druhá část tohoto autosugestivního pojednání je zaměřena pouze na Couéovy formulace. Tentokrát jsem však zvolil jiný přístup, který jsem zde už několikrát použil. Zdroj je až na drobné stylistické úpravy doslovně citován jen velmi zřídka. Jelikož je mi toto téma blízké a Couéovy myšlenky mi nejsou nijak cizí, tak místo vkládání poznámek jsem to celé přepracoval dle svého uvážení a místy jsem vložil vlastní doplňky.

Lucifer

20.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Časy se mění?

Už roku 1932 ve stati Nová nemoc: profesionální otupění Ferdinand Peroutka píše: „Poslanec… navykl si pokládat vzájemné vztahy stran za první věc na světě, a rezoluce poslaneckého klubu udělá na něj větší dojem, než zemětřesení venku. Myslí si, že celá politika dělá se v parlamentě a přehlíží, že do osmdesáti procent se dělá a děje venku… Parlamentní machři, kteří se o nic tak nestarají jako o zmechanizovaný boj mezi stranami, ukázali se zcela neschopnými pochopit, jak intenzivně reaguje veřejnost proti každému zjevu korupce v parlamentě. S profesionální otupělostí spěli obvyklou cestou ke koaličnímu kompromisu… Veřejnost, vidouc tuto lhostejnost, udělala značně nepříjemný závěr: asi kradou všichni“.

Věřte nevěřte, také následující níže uvedená slova jsou hodně starého data. Uveřejnil je Ferdinand Peroutka v Přítomnosti roku 1937. Člověka napadne, že za těch 80 let nám sice přibylo technologií, ale jinak se v našem životě (mírně) změnily jen kulisy. Peroutka rád připomíná Karla Havlíčka Borovského a zdůrazňuje jeho neochvějně realistický, sebevědomý pohled na svět. Havlíčkovy postoje byly zřetelné, srozumitelné a nepochyboval o nich, protože měly pevné ukotvení v plodném prostředí, z něhož vyšel. Jen málo soudobých novinářů, ve skutečnosti spíše glosátorů, se těmto dvěma žurnalistům může rovnat, pokud jde o věcné a jasné vyjádření. O pevných postojích nemluvě.

Stella

16.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Kyberstres

Předchozí třináctka byla laděna více méně víc než romanticky. Jenže datum, které spatříte pod tímto příspěvkem, je skutečně pátkem třináctého ledence, kdy se na chvíli oteplilo, aby se za pár dní zase omrazilo. S jistým předstihem tudíž ze své zimní ledničky vypouštím krátké pojednání o stresu v kybernetickém hávu. Tímto způsobem navazuji na Spitzerovu digitálně nemocenskou sonátu, kterou jsem loni opustil ve stavu Zmanipulovaný systém odměňování v lidském mozku.

Lucifer

13.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Feminine Mystique (O knize Betty Friedan)

Za druhé světové války byly mezi americkými ženami pilotky, jiné ženy pracovaly v továrnách a měly své odbory. Skončila válka a od žen se očekávalo jediné: že se vrátí do domácnosti a plně se oddají péči o děti a o manžela. Zprvu ženy tuto roli považovaly za samozřejmou a dá se říci, že ji plnily s nadšením. Ale po čase začal vzrůstat počet žen otupělých, bezradných i nevysvětlitelně nemocných. Hospodyňky se ocitly v pasti. Důsledkem obětavé starosti o spokojenost rodiny v domku na předměstí byla ženina emocionální prázdnota a těžký pocit viny.

Stella

09.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Vědomá autosugesce

Přicházím s posledním nejen mým letošním příspěvkem na Neviditelném čertovi. Proč posledním? Vysvětlím na konci. Jak naznačuje titulek, bude se týkat autosugesce, především vědomé. Někdy před Vánocemi se mi v prodejně knihkupectví Kosmas nacházející se v butovické Galerii, v níž se nenabízejí k zhlédnutí umělecké předměty, ale spotřební statky ke koupi, dostala do rukou knížka Vědomá autosugesce…, jejímž autorem je uveden Émile Coué. Dalo by se však říci, že se jedná o jakýsi výběr z jeho publikací na toto téma předznamenaný dvěma předmluvami a završený několika dodatky včetně citací z dopisů jeho následovnic. (Ano, jeho prvními následníky byly ženy.) Nejdříve předkládám mnou stylisticky lehce přepracovaný výběr z první předmluvy od jistého Archibalda S. Van Ordena, načež ocituji úvodní pasáž z vlastního Couéova spisku o vědomé autosugesci. Následovat pak budou moje závěrečné poznámky.

Lucifer

29.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12