Neviditelný čert

Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda

V neděli jsem poprvé letos vyrazil na jedno z nejmystičtějších míst v Praze a jejím blízkém okolí. Tohle místo je přímo v Praze a nazývá se Vyšehrad – nejtajemnější a nejmystičtější místo nabité jakousi pradávnou energií, které můžete v Praze naleznout. Není tedy divu, že jsem zde na Vyšehrad, stejně jako na pro mne kultovní Slapy u Nové Rabyně mimo Prahu, už několikrát upozornil, třeba v podání Luciferův sloup nebo básničky Praha. Pod tímto téměř okultním či kultovním místem jsem v neděli potkal „medvěda“.

Lucifer

04.03.2014, 00:00:14   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Na hladině

Na hladině Slapské přehrady

Vznáší se moje tělo

Má duše do nebes odletěla

Protože se jí tam chtělo

Lucifer

02.03.2014, 00:00:20   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Démon zvrácenosti

Víkend jsem vyplnil velmi náročnou duševně gurmánskou žranicí, možná by se dalo říci, že i pijatikou téhož druhu, jelikož na konci tohoto duševního obžerství mě čekala duševní kocovina. Hlava, a především její funkční obsah v naprosto třeskutém stavu. Dobrý úmysl naplnit svou duši plnohodnotným relaxačním obsahem takřka na úrovni té nejvyšší filosofické mety se z jakýchsi absurdně neuchopitelných důvodů zvrhl v něco jako duševní seppuku. Ani jsem k tomu nemusel přikusovat delikatesy z ryby takifugu, což mě sice napadlo, ale v nedaleké konzumní Galerii tuhle pochutinu vehementně zamítali. Výsledkem této dobře míněné duševní asanace bylo, že jsem neměl ani nejmenší potuchu, čím vás dnes oblažím. Představa, že pondělí přiřadím k neděli, hrozila představou, že by se to mohlo opakovat i následující dny, až po tu další neděli, takže bych to tady mohl kompletně zabalit. Tohle jsem nemohl připustit a i přes sílící kocovinu jsem zcela nahodile nahlédl do povídek od Edgara Allana Poea, z nichž jsem zde posledně vylovil Ďábla ve zvonici. Můj skelný zrak jako na zavolanou padl na Démona zvrácenosti. Ano, přesně tak, řekl jsem si. A tady to máte:

Lucifer

17.02.2014, 00:00:16   Publikoval Luciferkomentářů: 32         

Rouper de Clotrimazolův únik středem

Rouper de Clotrimazol měl velmi těžký den. Připadal si jako hrnec plný olova ponořeného do bazénu plného helia. Rouser byla někde na lovu a na kuchyňském stolu našel před polednem papírek, na němž bylo psáno: „Dnes žádná snídaně nebude, před půlnocí jsi dorazil na plech a troubu na pečení nemáme.“ Rouper ten absurdní text vůbec nechápal a velmi rychle mu to začalo být naprosto ukradené, protože se mu podařilo kopnout do kuchyňského stolu, jenž zavibroval tak, že z poličky nad jeho hlavou mu na hlavu spadla olověná váza, kterou kdysi vyhrál v soutěži Stairway de Heaven von Led Zeppelin.

Lucifer

14.02.2014, 00:00:17   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Ďábel ve zvonici

Někdy se vám to v hlavě tak zamotá, že se vám z ní vymotá něco, co už se třeba i několikrát vymotalo, ale skoro jako vždycky zcela nečekaně, neplánovaně, nezvaně atd.; ačkoli něco v té hlavě, co se vám nedaří uchopit, to vyzvat muselo. Mně se právě z hlavy vymotal Edgar Allan Poe, od něhož jsem zde naposledy z jedné sbírky povídek recitoval Eleonoru. Začal jsem tou samou sbírkou tak nějak chaoticky listovat, když tu mi do čertího oka padl název jedné povídky – Ďábel ve zvonici. Když jsem se do ní začetl, což jsem jistě již před mnoha lety učinil, ale její obsah se mezitím vytratil, tak jsem pochopil, že ta povídka svým způsobem souzní s Rouper de Clotrimazolovými Narozkami. Abych vám to jaksi po čertovsku přiblížil, vybral jsem z ní něco přes půlku pasáží, a především tu závěrečnou, kdy se na scéně objeví ten čertí mizera.

Lucifer

11.02.2014, 00:00:16   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Rouper de Clotrimazolovy Narozky

Rouper de Clotrimazol nesnášel oslavu svých narozenin. Především proto, že se každý rok odehrávala ve stejném dni stejného měsíce. Furt dokola jako kolovrátek. Jako autíčko na kruhové dráze, které jezdí jedno kolo za druhým a v jednom bodě dráhy na něj čeká jakési čidlo, jež tam umístil nějaký cynický vtipálek. Vždy když autíčko ten kritický bod míjí, čidlo nerozborně vlezlým způsobem cinkne. Cink, cink, cink…, každý rok furt na stejném místě, ve stejném dni stejného měsíce. Už mu ten sedmý únor vyloženě lezl krkem, až někam nahoru do podvěsku mozkového.

Lucifer

07.02.2014, 00:09:20   Publikoval Luciferkomentářů: 46         

Myslitel

Na dnešní rubínové úterý jsem se rozhodl opět vypustit nějakého chovance do rubriky Povídání. Nemusíte však propadat trudnomyslnosti, popřípadě začít neskonale jurodivě jásat nad dalším příchodem Roupera de Clotrimazola a jeho roztomilé suity v čele s bodrým primářem Chocho de Chichi von Chacha. Celou tuhle patafyzicko-bohémskou společnost (a naopak) mám momentálně uklizenou až v tom nejnižším sklepním šuplíku. K tomuto záměru jsem si opět přizval Borise Viana, a to s kompletním výtažkem z povídky Myslitel z povídací knížky Vlkodlak. Posledně zde ze stejného soudku alternovali Smolaři, takže v zájmu udržení jakési takési mentálně ušmudlané rovnováhy teď nemůže být na řadě nikdo jiný než dostatečně erudovaný myslitel. Povídka je v celku prostá, bezpochyby neobsahuje žádné duševně a duchovně neurvalé spodní proudy, popřípadě jakýs takýs autobiografický element; a v kostce nám sděluje, jak se z naprostého blbce může stát velmi vážený myslitel, jenž se v rozpuku své nenadálé myslitelnosti domyslí až ke svému definitivnímu konci.

Když jsem tu povídku svým bezpochyby geniálním mozkem, umístěném na těle, jež tu tíhu jakž takž dokáže snést či unést, náležitě strávil, došlo mi, že nějaký hudební doprovod bude bezpochyby a bez jakékoli jiné chyby zapotřebí. Vybral jsem si Ruby Tuesday v podání pravěké skotské kamenné kapely Nazareth. Fajnšmekři tohoto hudebního žánru jistě podotknou, že verze Valících se kamenů je na mnohem třeskutější úrovni, jenže já jsem se rozhodl pro Skoty, poněvadž…, no, co si budeme namlouvat, Skoti jsou Skoti, kilty jsou kilty, a k odvalení rubínového úterý již téměř na úsvitu narozeninového šílení jistého myslitele je tenhle skotský šlapák mnohem příhodnější.

Lucifer

04.02.2014, 00:00:25   Publikoval Luciferkomentářů: 34         

Rouper de Clotrimazolovy Paměti

Rouper de Clotrimazol byl už na tom tak bídně, že se rozhodl sepsat své Paměti. Rouser ho měla nějakou dobu na háku a zcela neskrývaně se rozhlížela po úplně jiném týpkovi. Rodinný psychiatr Chocho de Chichi von Chacha podlehl vážné profesionální úchylce, že ho museli hospitalizovat v klecovém lůžku uzavřeného oddělení jeho vlastní psychiatrické kliniky. No a strýček Gougle de Gougle emigroval do nejbližšího Seznamu. Co může člověk v tak těžkých dobách dělat než napsat své paměti. A k tomuhle závěru podnětně nezavrženíhodnému dospěl Rouper de Clotrimazol.

Lucifer

29.01.2014, 00:00:13   Publikoval Luciferkomentářů: 31         

Čiň čertu dobře… (Stanislav s Fjodorem u jednoho stolu)

Nevím už přesně, jak k tomu došlo. V neděli odpoledne, právě když v pekle probíhal oslavný čertí rej a četlo se jedno laudatio za druhým, usedli ti dva k mému stolu. Tvářili se dost vyděšeně, ale já nakonec taky. Ale když už se tady tak znenadání objevili, povídám: Hoši, mezi čerty se slaví, za chvíli nebudou o sobě vědět. Vy se zdáte být rozumní. Zkuste si popovídat o tom, co není sice tak aktuální jako jubileum obžerného psaní, ale co nejspíš vás oba zajímá. Dívali se nedůvěřivě: úhledný Stanislav Komárek i zarostlý, unavený Fjodor Michajlovič Dostojevskij (přece jen více než stoletý rozdíl je znát). Aby se Fjodor (Teodor) osmělil, protože ho zjevně pohled na televizi, počítač atd. uváděl do rozpaků, vyhledala jsem po léta ukrytou vodku. Dobře vychovaný Stanislav spolkl poznámku o neutřeném prachu a jako člověk světem zběhlý začal sám. O světě a o čertovi – za nímž se schovává mnohé.

Stella

22.01.2014, 00:03:40   Publikoval Luciferkomentářů: 20         

Já jsem tak skromný

Vždycky jsem oplýval značnou skromností, která se časem prodrala až do nezměrných výšin. Skoro nic nepotřebuji – v dohledné době chci dosáhnout stavu, kdy nebudu potřebovat vůbec nic – a jsem ochoten od rána do rána (až na malé okamžiky kdy neskonale skromně spím) tvořit a tvořit a obšťastňovat svojí tvorbou kohokoli, aniž bych za to žádal jakoukoli odměnu, včetně pochvaly. Takový jsem já. Nejskromnější ze všech skromných.

Lucifer

21.01.2014, 00:01:39   Publikoval Luciferkomentářů: 40         

Vrah a oběť sebe sama

Rouper de Clotrimazol v poslední době pociťoval tak neuvěřitelné choutky, že i římský císař Caligula byl proti němu jen malou botičkou. Chtěl být zároveň vrahem a jeho obětí; což, jak jistě z čistě logického hlediska pochopíte, není až tak elementární záležitost.

Lucifer

17.01.2014, 00:23:43   Publikoval Luciferkomentářů: 58