« strana 18 »

Neznámý vesmír – Den bez včerejška

rubrika: Populárně naučný koutek


poslední části seriálu o Neznámém vesmíru byla opětovně předložena představa o jakési temné hmotě, jejíž existenci kosmologové potřebuji, aby vysvětlili svoje pozorování. Tato představa v kosmologických teoriích neochvějně zakořenila, ačkoli nikdo jednoznačně netuší, z čeho by se měla ona podivuhodná ingredience skládat a žádné pozorování zatím neuspělo její existenci jednoznačně doložit. V této části se podíváme na to, jak vznikla myšlenka, že se celý náš vesmír zrodil v podobě velkého třesku z jakoby ničeho.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Jsme hodiny z kostí (Podle Davida Mitchella)

rubrika: Pel-mel


Jsou spisovatelé zaznamenávající, spisovatelé rozprávějící, spisovatelé nadávající i usedavě plačící, spisovatelé blazeovaně předhazující, co v nich právě uzrálo, spisovatelé, kteří marně přesvědčují, že jsou spisovatelé… A pak jsou spisovatelé jako Stephen King nebo David Mitchell, kteří nám nabízejí tolik, že se utápíme v moři osudů, myšlenek a pocitů a šplháme po konstrukci příběhů, které se proplétají a zauzlovávají – a my se musíme pořád ohlížet zpátky, abychom se po té síti dostali o kousek dál, a bez úrazu. Člověk má chuť občas zakřičet: To mi nedělej, kdo je a co je zas tohle? Ale Mitchell nezná slitování a povídá a povídá. On prostě jede. V úvodu k úryvkům z Atlasu mraků jsem to nazvala marnotratností. Ono je to ale horší: je to obžerství, jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Čechov by nejdřív jenom tak hleděl, potom by zavrtěl hlavou a usedl zpátky na svůj trůn tam nahoře. A díval by se, jak ti druzí dole plavou mezi nezměrným množstvím čehokoli, co jeho dobu minulo. A není to málo? Ne, Antone Pavloviči.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 50         


Paganiniho capriccio číslo 24

rubrika: Vinárna U Čerta


Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách. První housle, jejichž předchůdce má původ v Arábii, se prý objevily v Polsku. Na počátku 16. století pak pronikly do Itálie. Nejstarší dochované housle vyrobil jakýsi Andrea Amati v Cremoně roku 1564. Snad nejznámější housle „Le Messie“ (známé také jako „Salabue“) vyrobil v roce 1716 Antonio Stradivari. Nikdy se na ně nehrálo a dnes jsou vystaveny v Ashmolean Museum v Oxfordu. Za největšího houslového virtuosa je považován Niccolò Paganini, taktéž Ital, který se narodil v roce 1782 v Janově.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Fascinující příběhy z periodické tabulky prvků – rtuť

rubrika: Pel-mel


Když Stella předložila první pojednání z Periodických příběhů, prohlásil jsem v komentáři, že „Shodou okolností jsem asi před 14 dny zakoupil knihu Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny: Fascinující příběhy o vědě, šílenství a lásce z periodické tabulky prvků od Sama Keana“. Měl jsem úmyslu zde z této knížky vybrat několik zajímavých postřehů, ovšem až dokončím seriál o Neznámém vesmíru, jehož další část jsem chtěl vypustit pro tento víkend. Od tohoto úmyslu jsem však nečekaně ustoupil, a místo kosmologického dramatu předkládám něco z úvodní části Mizejících lžící, která má podtitulek Hg (hydrargyrum, což latinsky znamená „vodní stříbro“).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Na konci všeho – olovo

rubrika: Pel-mel


O ponurých šedivých mračnech básník řekne, že jsou olověná. Temnou barvou navozují úzkost a bezútěšnost, pocit tíhy. Když se někdy ve snu, strnulí hrůzou, nemůžeme pohnout, zdál se nám, že máme nohy jak z olova. Těžké olovo dává tušit blízkost něčeho zlověstného, spjatého s koncem, s posledním zúčtováním. S těžkým dopadem, s uzavřením kapitoly. Ocelová nebo olověná mračna neletí oblohou. Hrozivě visí nad krajinou, schovala slunce a nebe zavřela.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 3         


Otevři oči

rubrika: Poetický koutek


Zavři oči

Dole na ulici kropicí auto napodobuje déšť

Beránci sbíhají do údolí a usínají

ve tvém stínu zatímco ručičky hodin se zastavují

protože tato chvíle se už nebude opakovat

 

(Václav Hrabě)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Neznámý vesmír – Temná hmota versus nová teorie gravitace

rubrika: Populárně naučný koutek


Jak bylo řečeno v části Neznámý vesmír – Opravdoví bastardi, s představou o jakési „temné hmotě“ přišel švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, jelikož mu z výpočtů vyplynulo, že se galaxie v jedné z galaktických kup pohybují mnohem rychleji, než jak by odpovídalo jejich hmotnosti, tedy té „viditelné“. V roce 1959 zkoumání Galaxie v Andromedě ukázalo, že rychlost, s jakou se přibližuje k Mléčné dráze, naznačuje, že tyto dvě galaxie jsou k sobě přitahovány gravitační silou, která je asi 1000x větší než kolik odpovídá jejich vzájemné hmotnosti. A to nebylo všechno.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Czeslaw Milosz: Zotročený duch

rubrika: Pel-mel


Když se příroda zblázní nebo splete, klidně nás ošidí a úplně jinde přivede na svět člověka s neuvěřitelnými rozumovými schopnostmi a ještě třeba s mnohostranným uměleckým talentem. A je zajímavé, že následovníci takového výjimečného jedince bývají někdy proslulejší než on sám. Např., než polyhistor a umělec v jednom, Swedenborg. Uvažte sami: K těm, komu Swedenborg ukázal cestu, patří i nositel Nobelovy ceny za literaturu, Czeslaw Milosz. Podobně jako v roce 1949 Orwell, Milosz roku 1953 v eseji Zotročený duch podává představu jediného možného vývoje v zemích socialismu. Devět částí knihy znovu potvrzuje, že při vší úctě k domácí tradici a k domácí literatuře máme pořád co a koho závidět Polákům. Následující řádky jsou citacemi vybranými z VIII. kapitoly nazvané Nepřítel pořádku – člověk. Připomeňme si čas boje proti individualismu, proti vnitřnímu nepříteli, čas schůzí a optimistických hesel. Czeslaw Milosz objasňuje podstatu historického experimentu, jenž u nás započal právě před sedmdesáti lety.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 29         


Vonička voňavá

rubrika: Poetický koutek


Zajímavá je podobnost mezi básnickým nápadem a dobrou anekdotou. Nechci Tím přirozeně hlásat, že básnický nápad musí být veselý, ani to, že každá báseň má být krátká a dějová jako anekdota. Anekdota… však vyjadřuje nějaké poznání zkratkou podobné básnické, bez přešlapování jde nejkratší cestou ke kořenu věci… Všechno je v ní nutné a na svém místě jako v posledním typu letadla – aby se rozlétla téměř stejnou rychlostí jako ono. Kéž by se naše poezie trochu podobala anekdotám, kéž by byla tak jadrná a krásně drzá, aby si na ni lidé vzpomněli, když se potkají v tramvaji! (Z myšlenek Miroslava Floriana)

 

mefi


Celý článek »

komentářů: 10         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  14  15  16  17    18    19  20  21  22 . . . . . . . . . .  269  270  271  272  273   »