Populárně naučný koutek


« strana 24 »

Vztah mysli a těla IV – Placebo a nocebo


Každý student medicíny se dozvídá, alespoň mimochodem, že mysl dokáže ovlivnit tělo. Dozví se, že některým lidem se začne dařit lépe, pokud věří (falešně) tomu, že dostávají léky. Když se pacientovi uleví, co spolkne pilulku z cukru, říká tomu medicína placebo efekt. Placebo je výsledkem pozitivního myšlení, zatímco výsledkem negativního myšlení je přesně opačný efekt, kterému se říká nocebo. Nocebo má za následek, že se vám začne dařit hůře, nebo dokonce můžete i umřít na něco, co ve skutečnosti vůbec nemáte. (Placebo viz také Placebo efekt a Můj placebo efekt, nocebo viz svým způsobem také Biologie a víra.)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Vztah mysli a těla III – Emoce a jak mysl řídí tělo


U vyšších forem života schopných uvědomění se v mozku vyvinula speciální funkce, která umožnila, aby se celé společenstvo vyladilo podle stavu svých regulačních signálů. Evoluce limbického systému mozku poskytla jedinečný mechanismus, který převáděl chemické komunikační signály ve vnímání, jež mohly prožívat všechny buňky tohoto společenstva. Naše vědomá mysl tyto signály prožívá jako emoce. Vědomá mysl nejen „čte“ tok signálů koordinujících buňky, k nimž náleží i „mysl“ těla, ale dokáže také vytvářet emoce, jež se manifestují prostřednictvím nervovým systémem řízeného uvolňování regulačních signálů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Vztah mysli a těla II – Mysl nad tělem


V předchozích sériích z knížky Biologie víry - … Bruce H. Liptona bylo ukázáno, že buněčné funkce jsou přímo odvozeny z pohybů jejich proteinové „převodovky“. Pohyb vytvářený uskupením proteinů dává vznik fyziologickým funkcím. Proteiny jsou hmotnými stavebními bloky, zatímco komplementární signály z prostředí jsou nezbytné pro jejich rozpohybování. Styčným bodem mezi signály z prostředí a cytoplazmatickými proteiny je buněčná membrána, která přijímá podněty a pak vybírá vhodné, život uchovávající buněčné reakce. Buněčná membrána funguje jako „mozek“ buňky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Vztah mysli a těla I


Jak je možné, že mysl dokáže zrušit genetické naprogramování, jak se to kupříkladu podařilo britskému lékaři Albertu Masonovi (viz Biologie a víra)? A jak mohla Masonova víra v léčení ovlivnit jeho výsledek? Nové, kvantově-relativistické chápání mechaniky vesmíru nám ukazuje, jak může být „hmotné“ tělo ovlivňováno „nehmotnou myslí“. Energie mysli (myšlenky) přímo ovlivňuje to, jak hmotný mozek řídí fyziologii těla. „Energie“ myšlenky může aktivovat či potlačit činnost proteinů buňky prostřednictvím konstruktivní nebo destruktivní interference.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Biologie a kvantově-relativistický vesmír IV


Ačkoliv se konvenční medicína i nadále snaží distancovat od alternativních terapií, fakt, že polovina Američanů navštěvuje lékaře věnující se alternativní medicíně, znamená, že tradiční lékaři již nemohou strkat hlavu do písku a doufat, že jiné metody léčení zmizí. Zdravotní pojišťovny začaly dokonce proplácet péči, kterou kdysi označovaly za šarlatánství. Ale ani dnes ještě vědecká přísnost nepovolila natolik, aby uznala účinnost alternativní medicíny. Neexistují skutečné fondy pro výzkum, který by se věnoval energetické medicíně. Potíž je v tom, že bez podpůrného výzkumu jsou varianty léčení založeného na energii oficiálně označovány za „nevědecké“.

Poslední část této série je věnována dobrým a špatným vibracím a jazyku energie.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Biologie a kvantově-relativistický vesmír III


Jak bylo řečeno v předchozí části, biologové se myšlence, že by moderní biologie v sobě měla zahrnovat kvantovou i Newtonovou mechaniku, stále vyhýbají či ji zcela ignorují. Přesto se však našlo pár vizionářských biologů, kteří tuto integraci podporují.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Biologie a kvantově-relativistický vesmír II


Druhá část série o vztahu biologie a kvantově-relativistické fyziky bude věnována především západní medicíně, lékařům, jimi předepisovaným lékům a farmaceutickým firmám, které své produkty lékařům vnucují. A také jaký to má dopad na pacienty, kteří jsou tomuto obrovskému komplexu zdravotnického průmyslu vystaveni, aniž by povětšinou tušili, že s mnohými svými zdravotními potížemi by si mohli bez jakýchkoli vedlejších účinků poradit úplně jiným přístupem, než do sebe ládovat jednu tabletku za druhou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Biologie a kvantově-relativistický vesmír I


V roce 1893 varoval vedoucí katedry fyziky na Harvardově univerzitě studenty, že není třeba nových absolventů doktorského studia fyziky. Prohlašoval, že tato věda zjistila, že vesmír je "stroj hmoty" složený z jednotlivých fyzických atomů, jež se plně řídí zákony Newtonovy mechaniky, a jediné, co mají fyzikové ještě na práci, je zdokonalit metodu měření. Jen o tři krátké roky později skončilo přesvědčení, že atom je nejmenší částice vesmíru, na smetišti dějin, když došlo k objevu, že sám atom je tvořen ještě menšími, elementárními částicemi. A za pár let se na fyzikální scéně objevila teorie relativity a kvantová fyzika, jež mimo jiné pospojovaly dosud oddělené pojmy hmota a energie do jednoho celku. Jak na to zareagovali biologové? V drtivé většině si i nadále hoví v náručí newtonovské fyziky, což mívá, obzvláště v medicíně, někdy dost tristní následky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Kouzelná membrána III - Buňka jako počítač


Druhá část  této revoluční série dospěla k závěru, že buněčné operace jsou primárně utvářeny interakcí buňky s prostředím, nikoliv genetickým kódem buňky. A nyní přichází na řadu úžasné závěrečné finále, k němuž Bruce H. Lipton ve svých úvahách dospěl o dvanáct let dříve, než se tato myšlenka objevila ve vědeckém časopise.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Kouzelná membrána II


První část byla zakončena poznámkou, že receptorové proteiny (IMP), které jsou smyslovými orgány buňky, mohou fungovat jako „antény“ přijímající specifické signály z prostředí. Princip spočívá v tom, že receptory, stejně jako ostatní proteiny, mají nečinnou a aktivní formu a pohybují se tam a zpátky mezi těmito konformacemi podle toho, jak se mění jejich elektrické náboje. Když se receptorový protein váže se signálem z prostředí, výsledná změna elektrického náboje proteinu vede k tomu, že páteř změní svůj tvar a protein přijme „aktivní“ konformaci. Buňky vlastní jedinečně „vyladěný“ protein pro každý signál z prostředí, který je nutno přečíst. O jaké signály se jedná?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  20  21  22  23    24    25  26  27  28 . . . . . . . . . .  45  46  47  48  49   »