Pel-mel


« strana 80 »

Vedlejší pokoje Radovana Menšíka


Na začátek roku by se hodilo něco veselého. Jenomže – nějak se tomu nechce ven. K Vánocům jsem dostala tarotové karty, dárek vzhledem k adresátce vskutku dobře zvolený! Osud se nemá pokoušet, ale třeba mi karty mimo jiné pomůžou zbavit se obrazu osudu jako vrásčitého fakíra se suchou tváří. Netečně sedí u cesty a v pravidelných intervalech hmátne do koše, aby s potměšilým úšklebkem vypustil dalšího hada – nový rok. Zatímco některý z jeho svěřenců neslyšně a bleskově prokmitne do ztracena (člověk ho sotva postřehne), další se vleče mátožně a váhavě. Jiný had zvedne hlavu a syčí. Ten, který se od nás právě odplazil, se na samém začátku cesty zamotal a zauzlil, pozdě pak začal hledat, kudy se vydá. Dopředu? Dozadu? Zabloudil. Stezka, kterou zanechal následníkovi, je špatně dohledatelná. Hadí vyčkávání s rozeklaným jazykem prý znamená vyhodnocování informací. Kdo tomu novému roku ukáže směr? Fakír krčí rameny. Jemu je to jedno. Háďata byla, jsou a budou.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 4         


Vánoční píseň


Laskavé prozření v údobí prvního a druhého vánočního svátku vám přeje neviditelný

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Vánoční pěna dní


Už jsou tady zase Vánoce. Každý rok se to opakuje, jako cokoli jiného, pořád dokola a dokola. Z televize, internetu a mobilů se na nás budou sypat rozkošné vánoční dárečky a ještě rozkošněji dementní reklamy, Santa Klaus, Ježíšek nebo Děda Mráz, to všechno se opět spolčí, už teď začínají bouchat petardy, zloději mají plné ruce práce… A podstata nejen tohoto, ale kteréhokoli svátku je už dávno utopena v jakémsi morbidním septiku. Jako všechno ostatní, co už nám tady zbylo, co už jsme schopni vnímat, je jen taková pěna dní.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 32         


Mentální síla


V zájmu dosažení hlavního cíle své celoměsíční prosincové dovolené, tj. kompletního vyluxování vědomé duševní kapacity, jsem se rozhodl revitalizovat svoji mentální sílu. Navigovala mě k tomu knížka 13 věcí, které psychicky silní lidé nedělají od Amy Morinové, kterou jsem před pár dny ze zcela nevyjasněných příčin zakoupil v prodejně knihkupectví Neoluxor umístěné v nákupním centru Nový Smíchov. Když píšu zcela nevyjasněné okolnosti, trochu přeháním. Faktem ale je, že když jsem vyrazil na jednu z dalších předvánočních procházek, neměl jsem vůbec žádnou představu, kudy ji budu realizovat, kam průběžně dorazím – jediný cíl, který jsem měl zcela vyjasněný, byl ten poslední, moje ubikace. Motal jsem se vůkol jako nudle v bandasce, měnil jsem směry podle větru a momentální mentální jurodivosti, když tu najednou jsem postával před Novým Smíchovem a do oka mi padl Neoluxor. Když luxovat, tak luxovat, řekl jsem si a po vejíti do Neoluxoru mi do ruky jako rybička okamžitě skočila výše zmíněná knížečka.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Písmenkový vizážista


Jak už jsem tady několikrát naznačil, závěrečný měsíc dohořívajícího roku budu věnovat komplexnímu úklidu ve své duši, a to až tak urputně, že na zápraží následujícího roku budu mít v hlavě kompletně vymalováno. Naprosto čistý prostor, do něhož budu moci bez ladu a skladu kupit zase vše nové, novější a nejnovější. Týká se to samozřejmě vědomé domény mé mozkové ubikace. Podvědomá doména zůstane neporušena, jelikož je něčím jako náhradním skladištěm všeho od mého narození nahromaděného harampádí. Je nesmysl si myslet, že vše, co jste kdy zažili, můžete ze svého života definitivně vymazat. Nemůžete. Co však můžete či spíše musíte, je, že to harampádí natvrdo uzavřete ve svém podzemním trezoru, do něhož budete nahlížet, jenom když si to vaše vědomá doména z těch či oněch důvodů bude žádat, a to ještě přes dostatečně vhodný filtr. Na úpatí nového roku ve své duši nechte prohánět čistý vítr.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Návrat z Mariánek (skoro jako z Mariana)


Přicházím s velmi krátkou, téměř telegrafickou zprávou z mého závěrečného působení v Mariánských Lázních.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Cesta do Mariánek (snad ne do Mariana)


Mariánky je neoficiální název města Mariánské Lázně (a zároveň i oficiální název lyžařského areálu tamtéž), které jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst (nezaměňovat s bermudským trojúhelníkem, ačkoli se to nabízí) nacházejícím se v Karlovarském kraji. V Mariánkách (nezaměňovat s Marianem, ačkoli tam mohu skončit taktéž) jsem se rozhodl strávit pár dní své celoprasincové dovolené. Proč? Pokusím se to osvětlit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


No nejsi blázen?


Fr. Koukolík má stálé místo na stránkách NČ. Nejpřínosnější byly články vycházející ze Vzpoury deprivantů – Nestvůry, nástroje, obrana, již napsal s Janou Drtilovou. Dnešní povídání podruhé čerpá z Koukolíkovy knihy Češi – Proč jsme, kdo jsme – a jak dál? Sledujeme-li televizní zprávy, z tepla svého domova a z obyčejnosti svého života vidíme, jaké neslýchané věci se odehrávají v nejvyšších společenských patrech a jak někteří účinkující snad vůbec nevnímají, že mají tu čest s duševně narušenými spolupracovníky, o jejichž léčbu by se měli zasadit. Ti i oni dávno ztratili měřítko, co je ještě únosné a co už překračuje práh normálnosti. A hlavně – ten druhý je jako člověk vůbec nezajímá.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 10         


Jak být neviditelný


Třetí prosincové jsem nenápadně naznačil, že se zde v prosinci budou odehrávat velmi podivné věci. V zájmu těchto podivností jsem pro dnešek připravil větší část úvodu z jedné knížky, na kterou jsem včera za zcela podivných okolností narazil. Není první, ale druhá. Pár dní před tímto nárazem jsem narazil ještě na jednu jinou. Autorem té první je Arnošt Vašíček, zde již několikrát zmíněný – kupříkladu v příspěvku Na křídlech levitace. V této Vašíčkově knížce jsem narazil na něco pro mne naprosto šokujícího. Týká se to specifického místa někde na Hradčanech, k němuž jsem měl po dlouhá léta velmi mystický vztah. Dozvěděl jsem se, že název toho místa (objektu) není pražskou specialitou, ale váže se k jednomu italskému městu na pobřeží Jaderského moře, přičemž jeho skutečný původ je u Chrámové hory. Měl jsem původně v úmyslu s tímto začít, ale do ruky mi náhle padla druhá knížka, která souvisí s neviditelností a následně i s levitací. Jistě pochopíte, že na Neviditelném čertovi jsem musel dát přednost neviditelnosti. Autor knížky, z níž vás níže oblažím citací části úvodu, má velmi zvláštní jméno, přičemž pod úvodem je podepsán někdo úplně jiný, ačkoli to může být tentýž:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Cesta zarúbaná


Tak to v novodobých dějinách co chvíli vypadá, že náhle vyhřezl středověk. S náboženským fanatismem, s projevy násilí nebo s vírou v mystické nadpřirozeno. I takové pirátství a otroctví jsme zvyklí přiřazovat spíš k starověku a středověku. Ale na internetu se dá vyhledat bezpočet odkazů na současnou otrockou práci, a to i v naší demokratické republice. Slované, národ holubičí, obchodovali s otroky jako kmeny a národy jiné, sami se ovšem také otroky stávali a byli prodáváni do celého světa. Osvícení antičtí filozofové překvapují svými názory na nutnost společenské hierarchie a nezbytnost otroctví. Šíření křesťanství jako náboženství lásky k bližnímu s sebou neslo kruté násilí a církevní otcové hlásali, že být otrokem je Boží vůle a trest za hřích.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  76  77  78  79    80    81  82  83  84 . . . . . . . . . .  157  158  159  160  161   »