Pel-mel


« strana 83 »

Kam kráčíš, lidstvo? I


Při předkládání předmluvy ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase jsem se zmínil, že mě kromě ní velmi zaujala hned první kapitola, která se jmenuje Kam kráčíš, lidstvo? Pět minut po dvanácté, která ještě děsivějším způsobem rozebírá to, co bylo naznačeno v předmluvě a co nás čeká možná už v poměrně blízké budoucnosti. I přes neustále narůstající počet čím dál tím aktuálnějších a fakticky jednoznačně podložených hrozeb drtivá většina lidí je stále ukolébaná představou, že díky našim úžasným a stále se vylepšujícím vědeckotechnickým možnostem nás čeká „Překrásný nový svět“.

Prostý lid se topí v hromadách zábavných konzumních hraček, super a hypermarkety přetékají potravinami ze všech koutů světa, že konzumenti to v těch obrovských nákupních vozících nestačí odvážet, no a ti, kdo prostý lid tímto přívalem zboží krmí, se zabývají akorát tím, jak se co nejlépe nabalíkovat a vystavět si co nejkrásnější paláce. A zároveň myslí, že jim v podstatě nic nehrozí, protože prostému lidu mohou do těch nákupních vozíků nasypat čím dál tím levněji vyprodukované náhražky, a kdyby náhodou šlo do tuhého, jak straší hrstka nějakých pošuků, tak zalezou do svých paláců či podzemních bunkrů a v klidu, pohodlí a přepychu si počkají, až se vzduch vyčistí.

Předávám slovo Viktoru Farkasovi:      

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Osudový příběh


Tento první letní víkend jsem se rozhodl zůstat u Jungova pozoruhodného pojmu synchronicita. A zároveň taky u stejného zdroje, z něhož jsem tuto víkendovou synchronicitu zahájil sobotním Šibalem. Pro neděli jsem vybral krátký příběh Juliána (nejspíš smyšlený), středověkého katolického svatého, příběh, který je dle autora zdroje nabitý synchronicitami. Bez ohledu na to, čím je tento příběh nabitý a zda v něm naleznete něco k zamyšlení, popřípadě i k ponaučení, je bezesporu velmi zajímavý a k nedělnímu rozjímání přiměřeně vhodný. Jmenuje se Osudový příběh, protože dle autora zdroje dokazuje, že když se ego oddá pokoře, osud člověka nakonec k jeho poslání dovede.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Test


Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test

 

Test


test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test

 

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země (Gaia) se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější a kreativnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím běžného člověka se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela


komentářů: 0         


Test


K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání Nad propastí, ve kterém jsem s drobnými úpravami a poznámkami předložil předmluvu ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase. V tomto pojednání se praví, že lidská civilizace má na kahánku, a to s důvodu své převažující kriminální a autodestruktivní povahy. Starý kocour prohlásil, že počítat s náhlým prozřením lidstva je utopie. Svým způsobem je to pravda, ovšem dle mého neutuchajícího optimistického názoru to ještě nemusí znamenat její konec, ani její pravidelnou recyklaci v rámci přirozené deratizace. Věci se mohou odvíjet jinak a doufám, že k tomuto odvíjení, k němuž evidentně nadešel čas, dojde, a možná již dochází. Předem chci upozornit, že následující řádky byly šity horkou jehlou, nicméně podstata jejich sdělení ve mně dřímá už delší čas...

 

Lucifer


S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou...


komentářů: 0         


Prozření lidstva a Lidenové


K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání Nad propastí, ve kterém jsem s drobnými úpravami a poznámkami předložil předmluvu ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase. V tomto pojednání se praví, že lidská civilizace má na kahánku, a to s důvodu své převažující kriminální a autodestruktivní povahy. Starý kocour prohlásil, že počítat s náhlým prozřením lidstva je utopie. Svým způsobem je to pravda, ovšem dle mého neutuchajícího optimistického názoru to ještě nemusí znamenat její konec, ani její pravidelnou recyklaci v rámci přirozené deratizace. Věci se mohou odvíjet jinak a doufám, že k tomuto odvíjení, k němuž evidentně nadešel čas, dojde, a možná již dochází. Předem chci upozornit, že následující řádky byly šity horkou jehlou, nicméně podstata jejich sdělení ve mně dřímá už delší čas.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


test


K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání 

 

Lucifer


S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou. Současný stav je takový, že je pro lidskou civilizaci v nejbližších desetiletích naprosto neudržitelný a od běžného člověka se nedá očekávat, že to včas zpozoruje, natož aby se tomu přizpůsobil, tedy prozřel. Dnešní běžný člověk se nachází jako žába v kádince, která se zahřívá dostatečně pomalu na to, aby to nezaznamenala, přesto však tak rychle, že se už brzy uvaří.

 

Současní vládci planety sleduji pouze svůj bezprostřední užitek, vidí si jen na špičku nosu, tedy do nejbližší budoucnosti, a nejsou tak blbí, ve skutečnosti jsou dost chytří, ale ne moudří, že o té neudržitelnosti ví. Už ví, která bije, a jejích plán je takový, že se pokusí populaci běžných lidí zdecimovat a přeživší zbytek zmanipulovat tak, aby si udrželi totální nadvládu. Tedy zhruba řečeno. Výsledkem bude tak jako tak cyklický návrat naší civilizace do pravěkého stavu, což se může opakovat ještě mnohokráte, dokud naše sluneční soustava zcela přirozeně nezkolabuje.

 

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země (Gaia) se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela ztracené. Jde jen o to, zda to ti „mutanti“ stihnou.

 

V jenom románu bratří Strugackých se vyskytují jakýsi Lidenové, lidé (mutanti), jejichž rozum dospěl na zcela jinou, vyšší úroveň, než rozum běžných lidí. Členové této nové lidské formy se zcela vymanili z běžného konzumního přežívání svých lidských souputníků a zamířili někam do vyšších sfér. Se svými primitivnějšími bratry se snaží udržovat nějaký nenápadný kontakt, a hlavně nad nimi bdí jako rodiče nad dětmi. Ne však všichni. Mnozí z nich se už zcela odpoutali…

 

Od současného konzumního světa, ani pod taktovkou za oponou skrytých vládců planety, se skutečně nedá očekávat nic než pád na držku. Otázka je, jestli a jak si s tím poradí „Lidenové“, tedy


komentářů: 0         


test


test


S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou. Současný stav je takový, že je pro lidskou civilizaci v nejbližších desetiletích naprosto neudržitelný a od běžného člověka se nedá očekávat, že to včas zpozoruje, natož aby se tomu přizpůsobil, tedy prozřel. Dnešní běžný člověk se nachází jako žába v kádince, která se zahřívá dostatečně pomalu na to, aby to nezaznamenala, přesto však tak rychle, že se už brzy uvaří.

 

Současní vládci planety sleduji pouze svůj bezprostřední užitek, vidí si jen na špičku nosu, tedy do nejbližší budoucnosti, a nejsou tak blbí, ve skutečnosti jsou dost chytří, ale ne moudří, že o té neudržitelnosti ví. Už ví, která bije, a jejích plán je takový, že se pokusí populaci běžných lidí zdecimovat a přeživší zbytek zmanipulovat tak, aby si udrželi totální nadvládu. Tedy zhruba řečeno. Výsledkem bude tak jako tak cyklický návrat naší civilizace do pravěkého stavu, což se může opakovat ještě mnohokráte, dokud naše sluneční soustava zcela přirozeně nezkolabuje.

 

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země, Gaia se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela ztracené. Jde jen o to, zda to ti „mutanti“ stihnou.

 

V jenom románu bratří Strugackých se vyskytují jakýsi Lidenové, lidé (mutanti), jejichž rozum dospěl na zcela jinou, vyšší úroveň, než rozum běžných lidí. Členové této nové lidské formy se zcela vymanili z běžného konzumního přežívání svých lidských souputníků a zamířili někam do vyšších sfér. Se svými primitivnějšími bratry se snaží udržovat nějaký nenápadný kontakt, a hlavně nad nimi bdí jako rodiče nad dětmi. Ne však všichni. Mnozí z nich se už zcela odpoutali…


komentářů: 0         


Nad propastí


Při nedělním letmém přehrabávání ve své knihovně a v přidružených hromádkách převážně populárně naučných svazků jsem narazil na knížku, kterou jsem musel zakoupit již před několika lety, ale nejspíš k tomu došlo až po mém „pádu“ v první polovině roku 2010. Knížka se jmenuje Od Atlantidy k duté Zemi a napsal ji rakouský novinář a jeden z nejvýznamnějších evropských záhadologů Viktor Farkas (30. 5. 1945 Vídeň – 1. 11. 2011 Vídeň), který téměř celý svůj život prožil ve Vídni. Docela mě překvapilo, že jsem se tady o ní ještě nezmínil, a při jejím letmém prolistování jsem dokonce nabyl dojmu, že jsem ji ani pořádně nečetl. Důvod, proč jsem s ní tady nevyrukoval, možná spočívá v jejím názvu, který mě v době, kdy jsem začínal pilovat Populárně naučný koutek, odradil. Při nedělním nahlédnutí do této knížky jsem usoudil, že už mě neodrazuje. Ba naopak, její předmluva Nad propastí a první kapitola, která rekapituluje, kam kráčí lidstvo, mi přišly velmi podnětné a aktuální.        

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Stav alfa


Náš mozek vysílá série elektromagnetických impulzů, které vznikají na základě chemických a elektrických procesů provázejících jeho činnost. Tyto mozkové vlny, jimž zde už bylo věnováno pojednání A co mozkové vlny?, mají čtyři základní frekvence, beta, alfa, théta a delta. Ve čtvrté kapitole knížky Indigový svět, která se jmenuje Programování podvědomí a ze které se zde již objevilo několik ukázek, naposledy Intuice a automatické psaní, Simon Loyd předkládá několik základních technik programování duše. Stav alfa v těchto technikách přitom hraje velmi důležitou roli.   

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Skok do vody


Tento sobotní, dříve můj sanitární či meditační den se na skok vracím k Synchronicitě od Davida Richo. Občas z té knížky jistě ještě něco vyzobnu, ale to podstatné již bylo řečeno. Když jsem za jízdy metrem tou knížkou listoval, narazil jsem na zajímavou úvahu, která se nazývá stejně jako nadpis tohoto příspěvku. David Richo tuhle úvahu zabudoval, jak jinak, do synchronicity, ale její podstata je mnohem obecnější. A dobře ji znám, jelikož jsem tento proces už nesčetněkrát absolvoval. Mnohokráte se mi stalo, že jsem měl z něčeho jistou obavu. Ne, strašpytel nejsem, ale můj životní styl mě občas dovede do takových situací, jichž se zaleknu, znejistím, upadnu do chaotičnosti. Někdy mě tenhle stav drží dost sveřepě, ale pak nastane okamžik, kdy do té vody skočím. Zde je ten pohled od Davida Richo.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Poutníkova pravidla


Po nepříliš dlouhé odmlce se vracím ke knize od Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější. Pro dnešek jsem z ní vydoloval Poutníkova pravidla, neboť si myslím, že jsou velmi podnětná a ačkoli už šestadvacet let kořením ve stověžatém kutlochu, i nadále se považuji za poutníka. Když mi to můj nabitý čas dovolí, okamžitě někam vyrážím, kupříkladu asi za měsíc vyrazím na konferenci do španělské Granady, a kamkoli dorazím, tam se snažím co nejlépe putovat z jednoho zajímavého místa na jiné, třeba ještě zajímavější místo. Tady jsou ta Poutníkova pravidla dle Václava Cílka:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Myš – Chlupatý souputník


Pro dnešní den, kdy se vodní počasí zřejmě už usoužilo a ve dnech následujících se teploty budou šplhat až někam ke třicítkám (tedy pokud meteorologové nekecají), tedy pro dnešní již letně omámený den jsem ze zoologického tlumoku Johna Lloyda a Johna Mitchinsona vyhrabal myš. Oni dva pánové s nenapodobitelným anglickým humorem tohoto tvora nazvali naším chlupatým souputníkem, a jak uvidíte, tohohle roztomilého plyšového tvorečka s korálkovýma očima jsme tím souputníkem udělali tím, že jsme se z lovců a sběračů transformovali do zemědělců. Když to myš, která si do té doby poklidně užívala indické prostory, pochopila, okamžitě Indii opustila, protože vycítila, že pod pokličkou lidských zemědělských výdobytků, i přes jistou averzi samotných lidí, se bude její rod kumulovat mnohem lépe.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 21         


Ztráta geodiverzity


Někdy v pátek minulého týdne jsem byl jednou návštěvnicí Neviditelného čerta navigován k zakoupení knížky Krajiny vnitřní a vnější od Václava Cílka (viz tady a tady), čemuž jsem se bez většího odporu podvolil. Je to první knižní dílko od tohoto autora, které se mi dostalo do rukou, jeho i jeho tvorbu jsem předtím vůbec neznal, ale zrovna tahle knížka mě v poslední době v jednom knihkupectví zaujala. Už jsem si ji stačil trochu prolistovat a svým ostřížím zrakem utkvět na některých pasážích, takže se domnívám, že nadešel čas, abych zde z nich vydoloval některé myšlenky, přičemž to hlavní pro dnešek se týká nadpisu tohoto článku a souvisí se současnými vodními problémy v naší krajině; jak venkovské, tak městské.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  79  80  81  82    83    84  85  86  87 . . . . . . . . . .  126  127  128  129  130   »