Pel-mel


« strana 83 »

Jak se stát zcela poctivě proti své vůli cvokem


Vracím se k povídací knížce od Richarda Feynmana, v jejímž názvu se skví něco jako, že to nemyslí vážně, a z níž jsem zde nedávno reprodukoval Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos. Proč tuto myšlenku do názvu své povídací knížky Feynman vetknul, by svým způsobem mohla osvětlit pasáž, která se nazývá Strýček Sam tě nepotřebuje. V ní Feynman vypráví, kterak se zcela nechtěně vyvlekl z vojenské povinnosti. Nijakým způsobem se o to nesnažil a s psychiatry, kteří ho při této příležitosti zkoumali u odvodní komise, hovořil zpříma, poctivě a na jejich otázky odpovídal velmi vážně a zodpovědně, aniž by jakýmkoli způsobem deformoval skutečnou realitu. Výsledkem jeho snahy bylo, že byl označen za cvoka, jehož služba v armádě je zcela nepřijatelná, takže se mohl klidně vrátit ke svým fyzikálním záležitostem, kde taková diagnóza nemá žádnou váhu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Kačabača a geny zlobivosti


Dnes tady bude něco pro naprosté odlehčení, uvolnění až téměř k úplnému duševnímu vyprázdnění. Něco jako duševní klystýr. Ten název vás asi zaskočil, Kačabača působí dojmem jména nějakého velmi podezřelého jedince a geny zlobivosti se k jakémukoli odlehčení bezpochyby nehodí. Není třeba se však obávat, sestavil jsem ho totiž z názvů dvou komentářů, které jsem před mnoha lety nalezl na internetu. Velmi mě zaujaly, a tak jsem si je uložil do svého archivu. Domnívám se, že oba vás pobaví natolik odlehčujícím způsobem, že svého výše vytýčeného cíle dosáhnu, což se pokusím podepřít hrstičkou vlastního textu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Slunečnice bambulinatá (Čeněk Zíbrt: Česká kuchyně za dob nedostatku)


Na stránkách NČ se nedávno objevil svérázný výklad obliby knedlíků jako výrazu národní identity v době romantismu (viz Dobrou chuť! (Jídlo a stolování v 19. století)). Autor té úvahy možná neví, že se nad knedlíkem svého času pozastavil sám Jan Hus. Představme si, že by opravdu události následující po Husově upálení měly souvislost s tím, co lidé pojídali. (S pitím je to jiné.) Ale to, jak si v době dostatku libujeme ve vylepšování naší tabule i ve vymýšlení podobných teorií, je důkazem, že – nemáme hlubší starosti. V dobách neúrody a hladu se objevovaly rady, jak nepříznivé období nejlépe přestát. Někdy byly podobné návody jedním ze způsobů, jimiž se vláda snažila zmírnit situaci nejchudších. Ať za Rakouska, nebo za první republiky. Venkovský lid zpravidla na takovou pomoc shora nečekal…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 37         


Tučňák – Černobílé bříško


Poslední zpráva ze zoologické galerie Johna Lloyda a Johna Mitchinsona zde byla podána prvního února tohoto bezpochyby velmi jurodivého roku, a týkala se živoucí šišky jménem luskoun. U této příležitosti jsem prohlásil, že tento exemplář z již mnohokráte vytěženého zdroje bude nejspíš poslední. Napsal jsem „nejspíš“, a tak se nejspíš nebudu až tak potírat, když zde přicházím ještě s jedním exemplářem. I ten by měl být nejspíš poslední. Jedná se o takového roztomilého ptáka, jemuž se bezpochyby z vážných důvodů říká tučňák. Dobral jsem se k němu tak, že už, ani nevím proč, jsem náhle tu již vehementně ohmatanou knížku uchopil do ruky třesoucí se rukou znovu oživenou jarním žlutým deštěm, a ona mi spadla na zem tak, že se otevřela zrovna v místě, kde se nachází tučňák. Když jsem se do této mnou zatím přehlížené pasáže ze zoologické galerie JL&JM začetl, dospěl jsem k truchlivému závěru, jenž spočívá v tom, že je naprosto neomluvitelné, že jsem ty tučňáky zde ještě nevypustil. Takže to napravuji, doufám nejspíš naposled, a pokud po přečtení této zprávy o tučňácích pocítíte potřebu vyrazit do Antarktidy, tak vězte, že až do tak mrazivé krajiny se nemusíte plahočit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Síla tradice - Kateřina Veliká


(Pár klepů o Sofii Augustě Friederice von Anhalt – Zerbst…)

 

Manžel krásné Kateřiny, carevič Petr, sice nedbal o svou krásnou ženu, ale zato měl rád milenky, psy, cínové vojáčky i panenky. Občas se Kateřině udělalo špatně, když páchnoucí psy proháněl bičem po komnatě a jako jejich velitel si s nimi hrál na vojáky. O říši se vždycky někdo postará. Dlouho ji řídila Petrova teta Alžběta – Jelizaveta. Ale skutečné změny v Rusku nastaly, až když se Kateřina chopila vlády po náhlé mužově smrti.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 30         


První jarní sobotěnka


Ve čtvrtek jsme byli poctěni příchodem astronomicky definovaného první jarního dne. Přitančil k nám tak vehementně, že si jeden, a možná i dva mohli myslet, že není prvním jarním, ale spíš prvním letním dnem. Kam oko dohlédlo, všude padaly teplotní rekordy, ženštiny se omotávaly L-TKHáčkami (TKH je zkratka pro tlustý krční hadr, L znamená letní) a pátek to dorazil ještě tepleji, že si jeden, a možná i dva mohli myslet, že dochází k nějaké homosexuální revoluci, No a teď přichází první jarní sobota, má vroucně očekávaná sobotěnka, na níž jsem již předem ohlásil návštěvu svého třetího mystického poutního místa, keltského oppida Závist, jež se nachází na pravém břehu Vltavy, oproti Zbraslavi na břehu levém téhož vodního toku. Jenže…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Bezbrannost bezbranných


Původní titulek zněl Bezmoc bezmocných. Přesně charakterizoval téma. Ale pak jsem zjistila, že takový název, téměř havlovský, už použil někdo jiný. Představitel strany, která zdůrazňuje sociální aspekt. Z objektivních příčin na realizaci cílů ještě neměli čas… Než se té partaji podaří splnit všechno slibované, zastavím se u tématu, které bolí nás všechny. Je to vztah k lidem, kteří se nemohou bránit. Často vůbec nikomu a vůbec ničemu.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 39         


Vlčí bouda


Jak jste jistě zaznamenali, včera ve velmi požehnaném věku odešla snad nejvýznamnější česká filmová režisérka Věra Chytilová. Žádnou tryznu, rekapitulaci její tvorby atd. ode mne nečekejte, je toho plný internet. Seznam filmů, které režírovala, najdete na Wikipedii, když si kliknete na její výše uvedené jméno. Mnohé z nich jsem viděl, za jeden z nejzajímavějších považuji kupříkladu Kopytem sem, kopytem tam, mimo jiné také proto, že se mezi hlavními aktéry vyskytují herci divadla Sklep. Nejspíš mě ale přebijete třeba Sedmikráskami nebo ještě něčím jiným. Já však dnes přicházím s Vlčí boudou, filmem, který mě už kdysi dávno velmi zaujal a který jsem si nedávno stáhl a až do této chvíle nejméně třikrát shlédl. Jak jsem včera zjistil, tak se nalézá i na YouTube, ovšem v anglickém podání, jež je však omezeno pouze na titulky. Fascinující je, že se tam objevil čtyři dny před odchodem Věry Chytilové.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Co je komunismus? (Klácel – Němcová)


Kdysi jsme se učili o Klácelových Listech přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Věnoval je Boženě Němcové. Bylo jasné, že není o čem pochybovat: Oba inklinovali ke správnému učení. Ale Klácel je k nové ideologii překvapivě kritický. Své postoje zdůvodňuje filozoficky a nábožensky. Vypadá to, jako by stačil název díla a někteří historikové předpokládali jednoznačnost a „levicovost“ Klácelových názorů, aniž by si přečetli pramen samotný. Je skutečností, že Klácelův způsob vyjadřování je velmi květnatý, strojený, občas i patetický, ke čtení neláká. Nicméně, jeho myšlenky jsou velmi aktuální dnes, kdy věci, jež se zdály být jasné, znovu ztrácejí ostré kontury. A to se Klácel domníval, že dobře bude tak za dvě stě let…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 15         


Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos


V pojednání Einsteinův-Rosenův vlnící se vesmír jsem zmínil zábavnou knížku Richarda Feynmana, která se v originále nazývá Surely You're Joking, Mr. Feynman, což v českém překladu znamená něco jako, že to Feynman nemůže myslet vážně. Někdy si na ten název vzpomenu, když zde zcela vážně popisuji realitu a některé reakce naznačují, že to nemohu myslet vážně. Komentátora rezyho, jehož si velmi vážím, ačkoli mě podobně jako informace, i když z jiného úhlu pohledu, tady velmi seriózně cupuje, to dokopalo do stavu, že si tu knížku po mnoha letech začal znovu číst. Pro tuto sobotní resuscitaci jsem připravil jednu ukázku z této knížky, abyste se tak nějak do těch Feynmanových vážně nevážných stavů vcítili. Týká se jeho účasti na projektu Manhattan, jenž za druhé světové války měl za úkol vyrobit atomovou bombu. Feynman byl přizván jako velmi nadějný teoretický fyzik, jenž v této době ještě neměl ani jeden titul. Projekt Manhattan se odehrával téměř po celých Spojených státech, přičemž čtyři nejdůležitější centra se nacházela v Chicagu (stát Illinois), Oak Ridge (Tennessee), Richlandu (Washington) a Los Alamos v Novém Mexiku. Poslední štace byla právě ta, kam se měl přesunout Feynman. Ubytován byl ve svobodárně v nedalekém městečku Albuquerque. Zde je jeden jeho zážitek z tohoto období, převzatý z kapitoly Los Alamos zdola z výše jmenované knížky, který začíná v okamžiku, kdy se příslušné stavební firmě konečně podařilo dostavět svobodárny:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Dobrou chuť! (Jídlo a stolování v 19. století)


Existuje obor zvaný sociologie jídla. Není divu, že si stravování zaslouží zájem vědy. Protože, jak je psáno v knize Z dějin české každodennosti: „Pro nezanedbatelnou část populace jídlo bylo a je hlavní starostí, zájmem, potěšením i konverzačním tématem… Jídlo uspokojuje jednu ze základních životních potřeb. Způsob tohoto uspokojení se proměňuje jak v závislosti na době, zeměpisném určení a vývojovém stupni lidské společnosti, tak v závislosti na příslušnosti k té které sociální, případně profesní vrstvě. Váže na sebe další sociální funkce: je úzce spojeno s náboženstvím, společenskou komunikací a reprezentací, je zdrojem PŘEDSTAV a IMAGINACE, zdrojem a inspirací regionálních stereotypů. V tom, co jíme, se projevují ekonomické, sociální a kulturní vlivy.“ (str. 117) Postoje k jídlu odrážejí i hierarchii v rodině. Bývalo běžné, že nejprve a nejlépe jedl živitel, pak synové, dcery a matka.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Staré časy, nové časy (A dobré rady)


Jak už tak internetem kolují inspirativní obrázky nebo rady, bez nichž člověk nemůže vůbec existovat, dostala jsem dnes od přítelkyně fotografii neoblečeného, svalnatého, lesklého pána. Obrázek není úplný, protože pán je stydlivý. Přesto je ten černobílý snímek pěkný.  Jenomže kamarádka mi tu fotečku neposlala z estetických důvodů, ale jako povzdech. Doma jí totiž obětavě spočívá na gauči manžel, který se v poslední době odmítá holit, ba i koupat. Je schopen celý den posedávat a polehávat v pyžamu. Nepropadl žádné depresi, ale dospěl k životní moudrosti. Tak on tomu říká. Podle něho jsou ty podivné hygienické úkony zbytečné, a komu se to nelíbí, ať si jde. Jeho paní má ráda pořádek a je nesmírně pracovitá. Celý den se nezastaví, a tak není divu, že se cítí unavená.  Muž jí předhazuje, že dříve ženský rodily, dřely na poli, vařily, obstaraly dobytek, všechno zvládly levou rukou a nestěžovaly si. Prostě, opakuje občasný argument mužů vzdělaných i nevzdělaných. Ale věci se měly trochu jinak.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 12         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  79  80  81  82    83    84  85  86  87 . . . . . . . . . .  132  133  134  135  136   »