Historii exorcismu zakončuji shodou okolností v sobotu, o níž jsem tady kdysi prohlašoval, že je mým sanitárním dnem. Některé rituály jsou zajímavé, povzbudivé a obživující, takže je jistě prospěšné se k nim občas vracet. Člověk by však neměl stále přešlapovat na stejném místě, a když se k tomu či onomu místu vrací, měl by se vracet s něčím novým, ne se starým harampádím.
Předposlední část historie exorcismu končila již druhým znepokojivým zjištěním, že i papež může být na ďábla krátký. Tahle série bude zakončena vítězným výkřikem nejslavnějším soudobým exorcistou Amorthem, že on a jeho věrní spolupracovníci už zase mají tu správnou dynamiku. Naráží tím na exorcistům vstřícný postoj papeže Benedikta XVI. Tento radostný výkřik je však citován v knížce, která vyšla ještě předtím, než Benedikta XVI. Na papežském stolci vystřídal poněkud skromnější František. Dá se předpokládat, že Amorth nového papeže již stačil oťukat. Jak tohle oťukávání Františka v poměru k exorcismu dopadlo, to vážně netuším.
Lucifer
23.11.2013, 00:44:50 Publikoval Luciferkomentářů: 55
V období mezi 14. a 17. stoletím dosáhla víra v ďábla zvrácené úrovně, která naopak zpětně podnítila čarodějnické třeštění. Desetitisíce lidí, především žen, byly upalovány na hranici nebo jinak trestány za domnělé provozování čarodějnictví, používání kouzel či jiné démonické skutky. Nakonec církev pochopila nutnost učinit tomu přítrž. Proto v 18. století upadl exorcistický rituál v nemilost. Navíc historické období pokroku v přírodních vědách, lékařství i vývoj v oblasti psychologie posunuly myšlení jinými směry, a to dokonce i uvnitř církve. Filosofické trendy jako osvícení a racionalismus daly přednost rozumu před emocemi, přírodním zákonům před ritualistickými tradicemi a pověrčivostí. Církev se s moderním věkem pozvolna smiřovala a pro většinu církevní hierarchie 19. a 20. století se exorcismus stal trapným, nechutným, starodávným rituálem, na který je nejlépe zapomenout. V druhé polovině 20. století však znenadání počalo kyvadlo vychylovat opačným směrem.
22.11.2013, 00:13:35 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Po celkovém přehledu exorcismu si pojďme něco povědět o jeho historii. O démonických bytostech a způsobech vymítání se zmiňují starobylé kultury už od dávných Babyloňanů a egyptských faraonů. Výraz démon pochází z řeckého daimon či daimonion, což znamená „být divý“. Slovo satan pochází z hebrejského označení pro „odpůrce“ nebo „protivníka“ a slovo ďábel z latinského diabolus a řeckého diabolos. Mezi další pojmenování užívaná v křesťanství patří Lucifer, Belzebub, Zebulun, Meridian a Bélial. Jinak řečeno, v rámci staletí a kultur nebyl přezdívek uznávající přítomnost centrální síly zla nedostatek.
21.11.2013, 00:23:30 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Už jsme tady dlouho neměli nějakého roztomilého živočicha ze zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Naposledy se nám tu nakrucoval náš neviditelný podnájemník roztoč, který mnohým asi moc roztomilý nepřipadal, ale jeho snaha likvidovat šupiny naší kůže, bez níž bychom se v nich brzy utopili, je nám jistě velmi prospěšná. Škoda, že nás při tomto vstřícném kulinářském počinku zásobuje i nevstřícnými viry. Ten dnešní je roztomilý především tím, jakým způsobem nám demonstruje své rodinné vztahy, svazky atp. Máme se čemu přiučit. Jeho kulinářské sklony, na rozdíl od roztoče, se nijak výrazně nezaobírají některými zbytky či přebytky našeho těla, přičemž svým tělem může dokonce zásobovat náš jídelní lístek; nicméně jeho kousavý vztah k našim stavbám, i když jsou z betonu, a jejich nábytkovému vybavení představuje dost nepříjemnou šmouhu na jeho roztomilosti. A k tomu ještě produkují značné množství metanu.
20.11.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 28
Pro dnešní nedělní rozjímání jsem připravil takový zvláštní dáreček v podobě exorcismu, který pochází ze zdroje, z něhož jsem zde před drahným časem nastínil úvodní kapitolu. Dnes předkládám mnohem výživnější výňatky z druhé kapitoly, která se zabývá celkovým přehledem exorcismu. Možná vám toto téma bude připadat poněkud odtržené od naší běžné společenské reality; ale co se zdá být velmi vzácným v České kotlině a přilehlých Moravských úvalech, to může na jiných místech naší planety, a nemusí to být až tak daleko, nabývat nebývalých rozměrů. Třeba v Itálii nebo ve Spojených státech se vymítáním ďábla zabývají s poměrně velkou četností. A dokonce ta četnost neustále narůstá.
Víte, kdo byl prvním velkým exorcistou křesťanství? Odpověď vás asi docela zaskočí: byl jím Ježíš Kristus. Uzdravoval nemocné, a v té době byla tělesná i duševní onemocnění jako slepota, němota, šílenství atd. často připisována zlým duchům. Vyháněním démonů byl Ježíš Kristus schopen nemocné léčit. Exorcismus zřejmě příznivě posuzoval papež Jan Pavel II., jenž často zmiňoval Satana jako reálnou a v současnosti nebezpečnou sílu ve světě. Údajně provedl nejméně tři exorcismy. Takže si to pojďme trochu zevrubněji zpřehlednit.
17.11.2013, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Poslední přírůstek ve Filosofickém koutku, Théseova loď aneb Osobní identita, jenž byl věnován filosofické analýze naší identity, mě spolu s připojenými komentáři vyprovokoval k sepsání jakéhosi pojednání věnovaného teleportaci duše. Duše je něco, co tvoří naši identitu a s čím na svých kolbištích těžce zápolí filosofové. Teologové v tom mají jasno a praktičtí přírodovědci se tomu vyhýbají jako čert kříži. Ne všichni, obzvláště pak ne ti, kteří se zhlídli ve sci-fi knížkách, na oficiálním poli vědy si to však většinou nechávají pro sebe. Můj pokus navázat na předchozí filosofický traktát můžete brát z nejrůznějšího úhlu pohledu. Na té nejnižší úrovni bych tento můj elaborát doporučoval vnímat jako takovou nezbednou nadsázku, která však ve svém zákulisí nějaký ten ždibec seriózního zamyšlení má. Ale pokud se vám nepodaří ten ždibec najít, nevadí. Klidně si přisaďte s nějakým svým.
Technická poznámka: Vyhledat k tomu nějaký obrázek se mi nechtělo, takže jsem na konci připojil skladbu, která se mi už dva dny bez ustání prohání hlavou a nejspíš s tématem nijak nesouvisí.
15.11.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 27
V první části série věnované pozoruhodným zálibám sira Arthura Conana Doyla bylo řečeno, že se tento praktický lékař a otec slovutného Sherlocka Holmese i přes svůj pragmatický a racionální pohled na svět věnoval spiritismu. Právě spiritismus se stal jablkem sváru mezi Doylem a proslulým varietním kouzelníkem a hadím mužem Houdinim (1874-1926). Po tomto případu přijde na přetřes záhada tajemného zmizení posádky lodi jménem Mary Celeste, s níž se sir Arthur utkal hned dvakrát. A tím bude tato série uzavřena.
13.11.2013, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Sira Arthura Conana Doyla známe především jako otce nesmrtelného Sherlocka Holmese. Znalci ale vědí, že se aktivně zabýval i výzkumem paranormálních jevů, dokonce byl i členem Společnosti pro (para)psychologický výzkum. Doyle byl praktický lékař a racionálně uvažující člověk, něco jako spiritismus a média ostře kritizoval. Přesto se však k paranormálnu nějakým způsobem dopracoval. Jeho život je se záhadami spjat víc, než tušíme.
12.11.2013, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Název vás možná trochu zaskočil. Ten začátek by ještě šel, „nakulato“ však kontrola pravopisu odmítla strávit, a k tomu ještě ty včely. Zeptal jsem se tedy kontroly pravopisu, proč může být „naplacato“, ale „nakulato“ už je nepřípustné. Kontrola pravopisu však můj dotaz s neskrývaným opovržením zametla pod monitor. Jako úvod by to stačilo. Nejdříve vás seznámím, jaký tvar měla Země podle lidí ve středověku, no a potom do toho šikovně naroubuji včely.
11.11.2013, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Jak jsem slíbil, přicházím hned po prvním díle dalšího nahlédnutí na fenomén samovznícení s druhým a posledním dílem. Nejdříve bude demonstrována teorie, k níž ruku v ruce dorazili kriminalisté a vědci, a jež se zdála být definitivním vysvětlením tohoto prachmizerného jevu. Nakonec se však ukáže, že z rukávu lze ještě vytáhnout záhadné modré plameny.
09.11.2013, 00:07:49 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Abych tak nějak odlehčil filosoficky velmi náročná pojednání, zamyšlení a povídání posledních pěti, šesti či sedmi příspěvků, přicházím se samovznícením. Tohle roztomilé téma zde již bylo několikrát nakopnuto, kupříkladu v Spontánní samovznícení člověka a plazmoidy či Telekineze, poltergeist a plazma II, kde naleznete i některé návaznosti na následující text, včetně kulových blesků. Dnes předkládám první díl zase trochu jiného nahlédnutí na tento fenomén. Druhý díl dorazím, až se v sobotu samovznítím.
08.11.2013, 00:03:58 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Uplynul rok, když jsem tady vypustil pohádku Dušičková. Když jsem si ji teď znovu přečetl, pochopil jsem, že takovou pohádku už nikdy nenapíšu. Něco tak mocného, co se ve mně odehrávalo, když jsem ji psal, se už nikdy odehrávat nebude. Jsou věci, které se mohou stát jen jednou.
02.11.2013, 00:00:25 Publikoval Luciferkomentářů: 14