Neviditelný čert

Řečová terapie (Koktavost)

Na samotném počátku léta dle astronomického kalendáře jsem zde uvedl mozaiku citací z jedné mnou krátce předtím zakoupených knížek, viz „Započíná se léto se vším všudy“. Mým úmyslem bylo ověnčit vstup do léta něčím neotřele humorným. K tomu mi tato knížka, která se zabývá tímto způsobem laděným historickým přehledem lékařské praxe, jako z udělání spadla přímo do klína. Domnívám se, že přišel čas, abych ji tady zase oprášil. Pro tentokrát jsem vybral medicínskou záležitost týkající se koktavosti. Je vskutku neuvěřitelně fascinující, jak si s touto nepříliš nebezpečnou chorobou poradili slovutní medici v nedávných dobách. Jeden z nich před necelými sto lety dokonce dospěl až k orálnímu libidu a nezapomněl ani na penis. Šokující! Inu i v létě se můžeme s pomocí medicínské praxe dokoktat k specifickým sexuálním praktikám.

Lucifer

10.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 46         

Přesazení (Elias Canetti: Záchvaty slov)

Moje tchyně se domluví kdekoli jakkoli, ale domluví. To než já si vzpomenu na čas předminulý a na správný tvar pasiva, odjedou všechny vlaky a prodavači zavřou krám. Po několika dnech v cizině mám pocit, že se na nás všichni domluvili a pořád ne a ne, nechtějí začít mluvit normálně. Tedy česky. Ta jejich protivná umanutost úží dech, člověku se chce uvolnit přiškrcenou kazajku cizího prostředí a cizí řeči. Ve snu přece mluví každý cizinec česky a je jasné, že plynulou češtinou se budou družit i Marťani. (Ani náhodou nebudou švitořit nebo skřehotat anglicky – jak se mnozí bláhově domnívají.) Rozdíl mezi znalostí jazykového systému a řečovými dovednostmi se sice za nějaký čas vyrovná, ale stejně jako přijetí nového kulturního prostředí může pořádně bolet. I bez zkušeností cestovatele nebo emigranta nepochybuji, že v každém z nás to nejvnitřnější, v útlém věku získané, zůstane stejné. Nebo se mýlím?

Stella

08.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21         

Točité schodiště (Pelmel na literární motivy)

Lidové noviny přinesly v pátek 17. června 2016 stať Ondřeje Horáka Svobodná česká literatura vyklidila pozice. Zamyšlení se zabývá důvody, proč se současní autoři neřadí k předním světovým spisovatelům. O. Horák si je vědom toho, že příčiny stavu jsou také mimoestetické. Ale i tak bychom za poslední čtvrtstoletí sotva našli dílo něčím objevné. Zatím čekáme na jedince, který překročí mez solidní průměrnosti. Dobrých domácích knih je dost, ale na veledílo si doba musí počkat. Neuzraje každý den a také potřebuje úrodnou půdu. Zvláštností takové úrodné půdy je to, že připomíná vyprahlý úhor. Neboť i zde platí stará pravda, že nejlepší věci vznikají pod tlakem. Pod tlakem nepříznivých okolností, nikoli pod tlakem společenské objednávky. Zdá se přitom, že nikdy u nás nežilo tolik spisovatelů nebo psavců jako dnes. Českou příchylnost k psaní už kdysi postřehl Karel Havlíček (z Borové u Přibyslavi), když řekl, že u nás je z dopuštění Božího každý vlastenec spisovatelem. Nakonec, vydat knihu může každý, viz internetové návody. (Pokřtít! Včas!)

Stella

24.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Započíná se léto se vším všudy

Odborníci na roční období rozeznávají tři druhy léta. Dvě z nich mají jednoznačný začátek a konec a jsou kompaktní. Meteorologické začíná prvního června, končí posledního srpna; astronomické začíná letním slunovratem a končí podzimní rovnodenností. Vegetační léto je v našich zeměpisných šířkách definováno průměrnými teplotami nad 15 °C; takže začátek, konec a jeho kompaktnost je variabilní. Letní slunovrat nastal včera 35 minut po půlnoci. Vzhledem k současným teplotám se dá tedy říci, že zde máme všechny tři léta v jednom balení. A nejen to – v nejbližších dnech by se vegetační léto mělo docela rozpálit. Kromě této trojité letní evoluce se nám ještě začíná blížit čas školních prázdnin, letních dovolených a dalších způsobů, kterak se mnozí z nás rozutečou na všechny strany. I na NČ nastane či vlastně už nastává něco jako částečná letní odstávka. Spočívat bude v tom, že frekvence a pravidelnost nových příspěvků (článků) se částečně sníží. To se patrně bude týkat i odbornosti jejich obsahu, takže třeba pokračování teprve započatého seriálu Co je vesmír? bude více či méně zpomaleno, respektive odloženo. Jako startovní výstřel jsem zvolil několik citací z knížky, kterou jsem v neděli ulovil v knihkupectví Kosmas v butovické Galerii. Při jejím čtení v metru jsem dostával záchvaty smíchu, takže jsem některé spolucestující tak trochu zneklidnil. Je to sice poněkud černý humor, ale o Češích je známo, že jsou smějící se bestie. Takže pokud se tomu nebudete smát, nejste buď Češi, anebo trpíte nostalgií.

Lucifer

22.06.2016, 00:41:36   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Jak jsem byl za blba

Prezentovat se jako blbec bývá za jistých okolností docela legrace, jež vás může i obohatit. Nezřídka tady vystupuji jako přísný a dostatečně na hlavu padlý anděl, ten nejvyšší, což některé nemlčenlivé někdy vede k tomu, že do mě šťouchají jako tágo do kulečníkové koule. Může se někdy zdát, že mě to dožere – ale to je povětšinou jenom zdání –, což tága kvitují buď záporně a odeberou se do věčných lovišť, nebo kladně a přiloží pod kotel. Oheň na střeše bývá někdy až neuvěřitelně legrační. Na blbce si hráli třeba Laurel a Hardy – první dělal hloupého blbce, druhý chytrého, takže se efektivně doplňovali –, což jim vynášelo docela solidní příjem. Poslední neděli jsem byl za blba dvakrát. Nejdříve jsem sehrál Laurela, potom Hardyho.

Lucifer

14.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Dva cíle (a přece jeden) – Miroslav Tyrš

Jsou osobnosti v mnohém směru nedostižné, na příklad i ve způsobu, jakým neúnavně hledají své místo v životě. Životní cesta Friedricha Emmanuela Tirsche je cestou hledání, tápání, navracení a houževnaté cílevědomosti. Ale především je to cesta neobyčejného, úporného úsilí. Touhy zmocnit se maxima z bohatství dosavadní lidské vzdělanosti, a zároveň všechno získané uplatnit ve službě celku. Myšlenky osvícenství v praxi!

Původně bylo povídání o Tyršovi zamýšleno jako úvaha o pojmech vlastenectví, národ a nacionalismus. Vždyť i Tyrš samotný měl občas pocit, že nové vlastenectví není jen zdůrazněním příslušnosti k vlastnímu kmeni, ale že jde o novodobé náboženství. Když jsem pak narazila na článek Sokol vznikl díky Němcům, tvrdí sudetoněmecká organizace, uvědomila jsem si, že by psát o něčem podobném bylo nošením dříví do písmenkového lesa. (U daného odkazu upozorňuji na užitečnou diskusi.) A pokud jde o samotného Miroslava Tyrše (podoba jména od roku 1864, předtím se od roku 1852 podepisoval jako F. E. Tyrš), oddanost vlastenecké myšlence je u něj jedním tématem z mnoha.

Stella

10.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Clementisova čepice na hlavě smíchu a zapomnění

Kromě skutečných, přirozených žen miluju ještě smích. Čistý smích – ne výsměch, posměch, zoufalý chechot a tak podobně. Čistý smích je jako čistý sníh – neposkvrněná esence nádherného uvolnění. Očisty. Očistný humor je jedním z nejúčinnějších léků na všechny naše duševní, ale sekundárně i na fyzické nemoci. Zapomnění je v některých případech též dobrý lék – v jiných však někdy i uměle naordinované narkotikum. Duševní paralýza, a následně i ta fyzická.

Na úvod prvního týdne celého v červnovém hávu jsem se rozhodl – podotýkám, že na poslední chvíli, jelikož původně jsem měl úmyslu zde začít rozplétat silně vizionářskou vědecko-filosofickou knížku Kosmické rozhovory…, jenže mi na hlavě přistála Clementisova čepice – předložit tři výňatky z první části románu Milana Kundery Kniha smíchu a zapomnění (The Book of Laughter and Forgetting). Na rozdíl od Nesmrtelnosti si závěrečné slovo předávat nebudu – vše, co najdete pod perexem, je od Milana Kundery. A až to dočtete, nezapomeňte si v zájmu smíchu sundat Clementisovu čepici.

Lucifer

06.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Ty jsi, Martine, strom zelený (Francis Bacon: O manželství a mládenectví)

Na internetu je nepřeberné množství nabídek, které slibují zajištění toho nejfantastičtějšího vstupu do manželství. Snoubenci mají na výběr všechno: od prstenů až po nějaká ta sypání čehosi na slavnostní tabuli. Tak jsem si vzpomněla, jak jsme kdysi hodně dávno šli s potvrzením od národního výboru do klenotnictví, aby nám prodali pár prstenů, výběr přesně ze dvou vzorů. Bez papíru z lidosprávy nemožné, zlata bylo málo, jako všeho. Hostina? Radši nevzpomínat. Hliníkové příbory, otrávená servírka, mizerné jídlo. Ale to odnes čas. Co se historicky nemění snad vůbec, je předsvatební veselí a uštěpačné kousky od kamarádů, kteří potichu závidí. Ovšemže ty radovánky platí především pro mládence a novomanžela. I Bacon uvažuje o manželství z pozice muže a s nenápadnou ironií. Je vůbec zajímavé, že k sňatku patří snad všechny druhy humoru, černý nevyjímaje. A ne, že by to byla pokaždé tak veselá záležitost. Ale – s odstupem času – třeba jo, no.

Stella

04.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

To je ten realismus

Osobní dopisy posílané poštou téměř vymizely. Stejně, jako zvyk uchovávat je. A přitom je dobová korespondence cennějším informačním zdrojem než tendenčně sepsané dějiny. Pokud někde najdete dopis poslaný rodičům z tábora či dopis budoucí ženě, čtěte pozorně, ano, i to jste (byl) vy, ten podpis souhlasí. I ta sebestylizace. A zjistíte, že doba vypadala také trochu jinak, než jak se vám jeví dnes. Ještě mezi válkami vycházely návody k psaní dopisů. Že se z nich do osobních listů opisovaly celé věty, bylo vcelku normální. Ale při každém setkání s dopisy z doby ještě starší překvapuje jejich velká slohová obratnost a vysoká slovesná úroveň vůbec.

Slavné osobnosti se často vyznačují nevyrovnaným osobním životem. Pokud mají za sebou veliké dílo, nepřekvapí, že velcí muži nemohli být zároveň vzornými manželi a otci. Současnost ale zná mnoho úspěšných umělkyň a vědkyň, které zvládají i obvyklé ženské role. Takže? No nic.

Dopisy Marie Nejedlé přinášejí svědectví o obdivovaném vědci a pozdějším neobdivovaném politikovi, na kterého s vděčností vzpomínají celé generace posluchačů, ale který se nechal mlýnem historie semlít až ke směšnosti.

Stella

29.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Před zavazadlovou sezónou

Kdyby někdo slyšel mou kamarádku, pomyslel by si, že i ten poslední bezdomovec je vedle ní hotový král. Protože: ona nemá vůbec žádný boty. Ona nemá vůbec žádnej kabát. Ona dokonce nemá vůbec co na sebe. Ba, co víc – a tady je ten největší rozdíl mezi ní a lidmi nocujícími pod mostem – ona nemá vůbec žádnou tašku. Ona si zkrátka musí každý týden koupit aspoň něco z toho. (Jak vypadají její skříně, to je zase jiná kapitola.) A ještě jeden rozdíl: „lidi s igelitkou“ o svém hmotném nedostatku neinformují široké okolí. Zřejmě ho nepovažují za přednost, nebo ho nepociťují.

Stella

23.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21