Pel-mel


« strana 76 »

Návrat z Mariánek (skoro jako z Mariana)


Přicházím s velmi krátkou, téměř telegrafickou zprávou z mého závěrečného působení v Mariánských Lázních.

 

Lucifer


Celý článek »

13.12.2015, 00:05:35   Publikoval Luciferkomentářů: 19         


Cesta do Mariánek (snad ne do Mariana)


Mariánky je neoficiální název města Mariánské Lázně (a zároveň i oficiální název lyžařského areálu tamtéž), které jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst (nezaměňovat s bermudským trojúhelníkem, ačkoli se to nabízí) nacházejícím se v Karlovarském kraji. V Mariánkách (nezaměňovat s Marianem, ačkoli tam mohu skončit taktéž) jsem se rozhodl strávit pár dní své celoprasincové dovolené. Proč? Pokusím se to osvětlit.

 

Lucifer


Celý článek »

11.12.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         


No nejsi blázen?


Fr. Koukolík má stálé místo na stránkách NČ. Nejpřínosnější byly články vycházející ze Vzpoury deprivantů – Nestvůry, nástroje, obrana, již napsal s Janou Drtilovou. Dnešní povídání podruhé čerpá z Koukolíkovy knihy Češi – Proč jsme, kdo jsme – a jak dál? Sledujeme-li televizní zprávy, z tepla svého domova a z obyčejnosti svého života vidíme, jaké neslýchané věci se odehrávají v nejvyšších společenských patrech a jak někteří účinkující snad vůbec nevnímají, že mají tu čest s duševně narušenými spolupracovníky, o jejichž léčbu by se měli zasadit. Ti i oni dávno ztratili měřítko, co je ještě únosné a co už překračuje práh normálnosti. A hlavně – ten druhý je jako člověk vůbec nezajímá.

 

Stella


Celý článek »

09.12.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         


Jak být neviditelný


V Třetí prosincové jsem nenápadně naznačil, že se zde v prosinci budou odehrávat velmi podivné věci. V zájmu těchto podivností jsem pro dnešek připravil větší část úvodu z jedné knížky, na kterou jsem včera za zcela podivných okolností narazil. Není první, ale druhá. Pár dní před tímto nárazem jsem narazil ještě na jednu jinou. Autorem té první je Arnošt Vašíček, zde již několikrát zmíněný – kupříkladu v příspěvku Na křídlech levitace. V této Vašíčkově knížce jsem narazil na něco pro mne naprosto šokujícího. Týká se to specifického místa někde na Hradčanech, k němuž jsem měl po dlouhá léta velmi mystický vztah. Dozvěděl jsem se, že název toho místa (objektu) není pražskou specialitou, ale váže se k jednomu italskému městu na pobřeží Jaderského moře, přičemž jeho skutečný původ je u Chrámové hory. Měl jsem původně v úmyslu s tímto začít, ale do ruky mi náhle padla druhá knížka, která souvisí s neviditelností a následně i s levitací. Jistě pochopíte, že na Neviditelném čertovi jsem musel dát přednost neviditelnosti. Autor knížky, z níž vás níže oblažím citací části úvodu, má velmi zvláštní jméno, přičemž pod úvodem je podepsán někdo úplně jiný, ačkoli to může být tentýž:

 

Lucifer


Celý článek »

05.12.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         


Cesta zarúbaná


Tak to v novodobých dějinách co chvíli vypadá, že náhle vyhřezl středověk. S náboženským fanatismem, s projevy násilí nebo s vírou v mystické nadpřirozeno. I takové pirátství a otroctví jsme zvyklí přiřazovat spíš k starověku a středověku. Ale na internetu se dá vyhledat bezpočet odkazů na současnou otrockou práci, a to i v naší demokratické republice. Slované, národ holubičí, obchodovali s otroky jako kmeny a národy jiné, sami se ovšem také otroky stávali a byli prodáváni do celého světa. Osvícení antičtí filozofové překvapují svými názory na nutnost společenské hierarchie a nezbytnost otroctví. Šíření křesťanství jako náboženství lásky k bližnímu s sebou neslo kruté násilí a církevní otcové hlásali, že být otrokem je Boží vůle a trest za hřích.

 

Stella


Celý článek »

30.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         


Já na bráchu, brácha na mě (František Koukolík o kooperaci)


Mnohokrát oceněný MUDr. František Koukolík poskytuje vděčná témata k úvahám o společnosti. Jeho pohled je cenný tím, že se na člověka a společenské vztahy dívá pohledem neuropatologa a znalce patologické anatomie. Vědci mají zvláštní zvyk přicházet nejen s převratnými objevy, ale potvrzovat i dávno známé pravdy. Dospívají k nim složitými cestami a na docela jiném základě než my se svým selským rozumem. V životní praxi vystačíme s tím, že „se to stává“. Vědcům nedá spát otázka: ale proč? Někteří jdou ještě dál a říkají: A co když ne. A to se nám to potom vymlouvá. Třeba na ustrojení mozku nebo na společenské prostředí. O to víc bychom ale měli být vědomými tvůrci lepších cest – mozek nám nabízí sám sebe k vědění i k volbě.

 

Stella


Celý článek »

24.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11         


Pat Price – Policista s neuvěřitelnými paranormálními schopnostmi


V předchozí části věnované výzkumu mimosmyslového vnímání popsaném v knížce Russella Targa bylo řečeno, že autor knížky, fyzika a parapsycholog, spolu s laserovým fyzikem Haroldem Puthoffem vytvořili s pomocí newyorského malíře Ingo Swanna projekt SCANATE (scanning by coordinates, vyhledávání na základě zeměpisných souřadnic). Šlo o pokusy, které měly přesvědčit CIA, že financování výzkumu paranormálních schopností má smysl. Na základě nadiktovaných souřadnic dokázali jejich senzibilové odhalit a správně popsat kupříkladu tajné zařízení NSA (National Security Agency) ve Virginii. Čtvrtým hlavním členem jejich výzkumného týmu byl penzionovaný policejní komisař Pat Price, policista s neuvěřitelnými paranormálními schopnostmi.

 

Lucifer


Celý článek »

22.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         


Philip Roth podruhé, tentokrát s rukavicemi


Kniha Americké pastorále, v českém vydání Americká idyla, je velkým zamyšlením nad tím, proč je pouhých dvacet let od druhé světové války svět tak neuvěřitelně jiný. Velkou proměnou prošel vztah mezi generacemi – ještě ve 40. letech nikdo mezi nimi nepociťoval výrazné rozdíly. Bylo jasné, že mladí převezmou dřív nebo později hodnoty starých. Jak rodiče, tak děti vůbec nepochybovali o nutnosti usilovné práce. O tom, že si všechno dobré musí zasloužit. Demokracii chápali jako jednu ze základních hodnot. Ale do 60. let se vytratila úcta k rodině, k domovu, k vlasti i úcta k jedinci. Do té míry, jak tomu nebylo nikdy předtím. Jak je možné, že děti ze spořádaných rodin volí spoluúčast na teroristických akcích, že všemožné teorie o vykořisťování hlásají mladíci, kteří v životě „nikdy nic nevyrobili ani neviděli vyrábět, kteří nevědí, z čeho se co dělá nebo jak to v takové firmě chodí, kteří kromě domu nebo vozu nikdy nic neprodali a dokonce ani nevědí, jak se co prodává, kteří nikdy nenajímali dělníka, nepropouštěli dělníka, nevyučili dělníka, které nikdy žádný dělník nevzal na hůl – kteří nemají zdání, jak složité, jak riskantní je budovat podnik nebo řídit továrnu, a přitom si myslí, že vědí všechno, co stojí za to vědět.“

 

Stella


Celý článek »

18.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 16         


17tého listopadu 1989


Nepočítejte s tím, že zde budu něco oslavovat. Neříkám, že by si to výročí oné změny z pohledu některých lidských duší nezasloužilo, ale ta změna proběhla v úplně jiné režii, než si to mnozí někdy i ještě dlouho poté představovali.

 

Lucifer


Celý článek »

16.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         


Americká idyla (Výpisky z četby)


Nevím, jestli se kritik kritikem rodí, nebo jde o postižení získané až v průběhu života, nevím, jestli se člověk stane kritikem z touhy odlišit se od ignorantů, kteří nevědí, co je hezké, a co je ošklivé (všechny historické etapy). Nevím, jestli nejde o výsledek svatého nadšení pro „věc národní“ (tak od 40. let 19. století do konce 19. století), jestli nejde o dekadentní vševědnost génia, o důsledek dobrovolného celibátu, či naopak o důsledek návštěv vykřičených domů (přelom 19. a 20. století). Možná jde o následek traumatu v dětství (zhruba od 2. světové války dosud). V každém případě je to pozoruhodná profese, kterou provází strach z možné fyzické likvidace kritika rukou autora posuzovaného díla.

 

Stella


Celý článek »

10.11.2015, 00:10:03   Publikoval Luciferkomentářů: 9         


Jak obarvit Cukuru Tazakiho?


Tak mě ten Murakami rozzlobil. Ne a ne se začíst do jeho Bezbarvého Cukuru Tazakiho. A přitom je tento málem nobelista u nás čím dál populárnější. V knihkupectví jeho tituly zabírají celou polici. Zakrátko počtem vystavených děl dožene Danielu Steelovou nebo dělením se množící spisy o povinnosti být šťastný. A to už něco znamená. Dvě knihy jsem trpělivě dočetla. Ale s třetí byla potíž. Muselo se mi v hlavě rozsvítit až po přečtení doslovu Tomáše Jurečky, překladatele. Zasvěcený doslov může být někdy přínosnější než dílo samo. To už se povrchním čtenářům stává. Tak nezbylo, než knihu znovu prolistovat a říci si ono okřídlené, udivené: No jóó!

 

Stella


Celý článek »

04.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  72  73  74  75    76    77  78  79  80 . . . . . . . . . .  145  146  147  148  149   »