Pel-mel


« strana 79 »

Tajemná vize konce mého kultovního šípkového keře


O svém kultovním šípkovém keři, který se nachází či už vlastně nacházel nedaleko vrátnice instituce, v níž pracuji, jsem už tady několikrát referoval. Kupříkladu v souvislosti s černou kočkou, se kterou jsem si kdysi poblíž něho dával neskonale romantické rande. Má šípková černá kočka už je už dávno pryč a její šípkový keř zmizel teď v úterý. Byl prostě sadistickým způsobem odstraněn, což se u všelikých městských dřevin běžně stává, obzvláště v tuto roční dobu. Běžné však není, abych tuto událost vizuálně předvídal. Stalo se tak v pátek minulého týdne.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Princip neurčitosti potřetí


Už je to hodně dlouho, když jsem se tady zabýval Principem neurčitosti. První můj pokus tento princip zde osvětlit se jmenoval Co je to umění a princip neurčitosti, druhý pak Princip neurčitosti podruhé. Je to taková hříčka přírody, které si jako první všiml jistý Werner Heisenberg, což ale nemusí být určité, jelikož by ta určitost tento princip popírala. I to, že je tato hříčka skutečně neurčitá, není zcela určité, jelikož totéž, a navíc mám jakýsi neurčitý pocit, že se tímto principem zaobírali neandrtálci a možná i dinosauři popřípadě veškerý hmyz, který se tím určitě zaobírá dodnes.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Řádný občan


V poslední době nabývám čím dál většího pocitu, že se nacházím v naprosto šíleném sanatoriu, v němž by odmítl sloužit nejen český imaginární psychiatr docent Chocholoušek, ale třeba i německý reálný lékař SS Mengele. Paranoické šílenství se sype ze všech stran a jedinec, který se snaží udržet i ty nejelementárnější kulturní návyky, už skoro neví, kam uhnout. Patřím k těmto jedincům a nějakou dobu se zaobírám myšlenkou, kam by se dalo emigrovat. Kam a jak z toho bublajícího septiku uniknout, než dojde k jeho finálnímu varu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Legrační příběhy z metra zakončené eskymem


Během pracovního týdně, tedy pokud nejsem na dovolené či v lékařské péči, jezdívám dvakrát denně metrem. Cesta tam a zpět trvá zhruba jeden a půl hodiny, což mi jako ztráta času nepřijde, jelikož se věnuji četbě nějaké knížky či analyzuji své duševno, a jako eskymo na iglú mám naservírovány téměř pravidelně legrační zážitky v podání svých spolucestujících. Jsem veselá kopa a někdy přijedu do práce či ubikace jako chechtací pytlík.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Co hledali templáři v Chrámové hoře


Jedním z našich současných nejaktivnějších záhadologů je Arnošt Vašíček. O záhadách světa napsal už dlouhou řadu knížek těšících se tak velké čtenářské oblibě, že ho to nejen dostatečně uživí, ale může si je vydávat ve svém vlastním nakladatelství Mystery Film. Před časem jsem tady předložil sérii ukázek z jeho knížky Záhady Orientu, poslední se jmenovala Ježíš a buddhismus?nedávném příspěvku na účet jiné knížky jsem se zmínil, že se mi do rukou dostala další Vašíčkova knížka, v níž jsem narazil na něco, co mi objasnilo, proč se mé oblíbené, tajemné, mystické a poezií opředené místo nazývá Loreta. Až do té chvíle jsem tak závažný křesťanský podtext netušil, prostě mi unikl, za což se kaji. Loreta však nebude dnešním tématem, možná se k ní někdy vrátím. Bude jím nástin hlavní myšlenky tohoto Vašíčkova elaborátu, jež se týká největšího tajemství templářů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Jak se stát neviditelným III


Někdy mám pocit, že bych chtěl být neviditelným. V předchozí části tohoto seriálu, jehož konec je viditelně na dosah, možná už v podobě této třetí části, jsem dospěl k tibetskému výcviku, jemuž se říká tantra jóga. Dospěl písemně, ne však psychicky a fyzicky, což mi dělá starosti, ale možná existuje i jiný způsob jak tohoto blaženého stavu dosíci. Ženy by mohly poradit, ale obvykle se k tomu nemají. Ony totiž moc dobře vědí, že muže nesmí ztratit z očí, ale jim to mohou činit, kdykoli se jim zachce, aby si je mohly ještě lépe vychutnávat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Jak se stát neviditelným II


Téměř bezodkladně – pouze s jednodenním zpožděním, což je na Neviditelném čertovi už po nějaký čas standardní frekvence vypouštění dalších příspěvků, přičemž není vyloučeno, že se může ještě snížit, popřípadě stát se naprosto nepravidelnou, což je vlastně vpravo nahoře už od počátků NČ vypíchnuto – přicházím s druhou částí miniseriálu o neviditelnosti, jenž k NČ tak nějak zcela viditelně patří, jež téměř automaticky navazuje na první část, a zároveň chci říci, že se zatím k tomuto tématu nebudu nějak individuálně vyjadřovat, ačkoliv bych mohl, ale nechám si to na někdy jindy, možná na nikdy, to když upadnu do naprosté neviditelnosti, čehož se samozřejmě zcela viditelně obávám.

Konec první věty a zároveň i celého perexu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Jak se stát neviditelným I


Představa, že se pomocí nějakých magických kouzel či okultních sil můžete stát neviditelnými, vás nejspíš rozesměje jako postava Sirael v dvoudílném filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Sirael byla pouze taková blamáž či udička na císaře Rudofla II., ačkoli magistr Kelly, který si takto s císařem pohrál, se ve filmu přinejmenším jednou zneviditelnil. Ve filmu se dá zneviditelnit všechno, otázka ale zní: Můžete se skutečně stát neviditelnými? Autor Zdroje, na nějž jsem tady počátkem prosince loňského roku upozornil v příspěvku Jak být neviditelný, se domnívá, že ano. Ve své knize to dokladuje jak historickou exkurzí až někam do starověkého Egypta, zmiňuje též alchymisty či rosikruciány apod., tak pozoruhodnými příběhy z nedaleké minulosti či přítomnosti. V knížce se nachází celá řada zajímavých podnětů, jak se k této otázce postavit. Občas jsem měl však problém, jak skloubit či interpretovat nejrůznější pasáže, jelikož se autor pohybuje od jakéhosi okultismu po vzoru magistr Kelly ve výše zmíněném filmu po argumenty docela realisticky ukotvené. Nějakou dobu jsem váhal, jestli s tím oblažím Neviditelného čerta, ale nakonec jsem se rozhodl, že ano. Zde je tedy první extrakt z této knížky, další díly budou následovat. V první dílu se omezím pouze na občas trochu přeformulované pasáže, které mě zaujaly. Vlastní úvahy si nechám na později, tedy pokud se mezitím kompletně nezneviditelním.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Omyly v dějinách Země


Zima pokročila a ptáčkové se slétají na balkon, dívám se na ně a říkám jim, pokud jste potomci dinosaurů, tak jste si zachovali akorát jejich dravost. Zpěvnost sotva. Hašteřivost? To muselo být veselo, když na Zemi štěbetal Tyrannosaurus rex! Ale Zillmerova kniha mě vyvádí z omylu. Ptáci nejsou pokračovateli dinosaurů. Současně s dinosaury žili totiž praptáci.

Otevřu rádio a tam Václav Cílek mluví o tom, že přenášení hmot po zemském povrchu je obrovské a že člověk už dnes přemisťuje mnohem víc hmoty než celá příroda. A když jsem u toho otevírání a informování, v posledním Respektu se zase můžeme dočíst o objevech loňského roku. Patří k nim nálezy kamenných nástrojů starých tři miliony let. Ani toto neladí s naší dosavadní představou, tentokrát o primitivních předchůdcích člověka. Předkové byli pilní. Nějakých 6 tisíc let př. n. l. se čile obchodovalo (podle všeho po vodě) s kamennými sekyrami, a to až na vzdálenost 8 000 kilometrů. Svědčí o tom četné lomy i hlubší doly nalezené na našem území (Meteor 9. 1. 2016).

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Nebojte se samoty


Devatenáctého prosince loňského roku jsem tady v příspěvku Mentální síla upozornil na knížku od Amy Morinové. Takových knížek, které vám předkládají návod, kterak ve svém životě uspět, dosáhnout svých cílů, štěstí a všeho možného ještě, dnes vycházejí mraky. Je to zřejmě na vedlejší úvazek docela dobrý byznys. Lidé se rádi poučí, co by se sebou měli udělat, aby se se svým životem dokodrcali do naprostého ráje. Sami si s tím neumí poradit. Neříkám, že každý si musí sám se vším poradit – rady zvenku, obzvláště od moudrých lidí, jsou k nezaplacení. Jenže většina lidí si to dnes bez návodu nedokáže představit vůbec. Nedokáží být sami sebou. Bojí se samoty, ve které by se mohli věnovat jenom svým vlastním myšlenkám. Mnohé z těch knížek jsou jen takovým zpoplatněným krmivem pro selátka ve chlívě. I tyto samozřejmě obsahují zajímavé myšlenky, jenže mnozí z čtenářů se nechají uspat pouze tím pojidlovým krmivem. Jen někteří z toho všeho dokážou pro sebe něco přínosného vytěžit. Postřehy z několika takových knížek jsem tady koneckonců vytěžil i já. Co užitečného jste si z nich vzali, netuším, ale já jsem si občas docela dobře uzobnul.

V názvu zmíněné knížky je třináct věcí, které psychicky silní lidé nedělají. Dnes přicházím s věcí číslo jedenáct, jelikož mě velice zaujala. Kapitola číslo jedenáct, která se touto věcí zabývá, je uvedena citací výroku Blaise Pascala: „Veškeré lidské utrpení pochází z neschopnosti klidně, sami sedět“.

Takže se klidně posaďte, nejlépe sami a bez vlivu jakýchkoli oblbujících komunikačních prostředků (s výjimkou Neviditelného čertadevil), předkládám vám několik skoro náhodných a lehce upravených výňatků z této kapitoly:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  75  76  77  78    79    80  81  82  83 . . . . . . . . . .  157  158  159  160  161   »