Existují situace, kdy nabydete pocitu, že už je všechno za vámi, nic už není před vámi, jen nějaké mrzké dožívání, nic zajímavého vás už nečeká, že už je zkrátka na všechno pozdě. Hodíte prostě flintu do žita, jenže zcela zbytečně, protože nikdy není pozdě. Nikdy na nic není pozdě. Musíte se pouze osvobodit z onoho krunýře, který vás svírá v rozletu, a vzlétnout, abyste si mohli užívat svých nových volných pádů do bezbřehého oceánu života. Simon Loyd ve své knížce Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky o tom píše:
Lucifer
28.07.2013, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 48
Test
25.07.2013, 17:01:18 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Přicházím s několika více či méně chaotickými postřehy ze svého pobytu v Granadě. Něco jsem zde už utrousil v poznámkách, takže kdybych se trochu opakoval, slitujte se nade mnou. Ze závěru předchozí věty jste jistě pochopili, že ta snůška postřehů bude rozverně veselá, a kromě toho písmenkově poměrně stručná, obrázky však oplývající.
25.07.2013, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 27
Vracím se ke knížce od Viktora Farkase (naposledy viz Kam kráčíš, lidstvo? IV), která je zaměřena především na pojednání o mýtických místech, k nimž patří kupříkladu Atlantida, jež se skví v názvu tohoto dílka, z nichž některá by se možná mohla ještě i dnes spojovat s nějakou dávnou a velmi rozvinutou civilizací. Pro dnešek jsem vybral Šangri La, o němž zde již byla řeč v Nedělní dekontaminace v Shangri-La, Agarthu a Šambalu.
22.07.2013, 00:01:15 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Jak už to tak bývá, všechno se někdy začne a někdy zase skončí. Ke svému konci dospěla i má granadská konferenční anabáze. Bylo to hezké, bylo to příjemné, i když občas příliš horké, Španělé byli bezva, Španělky ještě bezvadnější, no a španělské dětičky doslova k nakousnutí. Tu a tam se tou anabází prolínala mañana, ale byl to jenom takový docela roztomilý španělský kolorit. Teď mě čeká celodenní let zpět do Matičky stověžaté.
20.07.2013, 00:00:31 Publikoval Luciferkomentářů: 23
Tato zpráva bude opravdu velmi krátká.
18.07.2013, 00:08:16 Publikoval Luciferkomentářů: 26
Někdy je třeba se kompletně vypnout. Všechno, i to nejaktuálnější a nejhrozivější hodit za hlavu. Nic nám neuteče, nic nám neunikne. Nemá smysl běžet za ujíždějícím vlakem, přijede další, a když nepřijede, tak vymyslíme jiný způsob, jak se dostat tam, kam chceme.
08.07.2013, 00:00:49 Publikoval Luciferkomentářů: 25
test
Je známá věc, že nikde jinde se tak dobře nepozná charakter města či vesnice, jako právě na hřbitově, na krchově, v zahradě zelené... Na školním výletě v Třebechovicích pod Orebem jsme se jako děti z pohraničí divili tomu, že jsou na hrobech české nápisy. Všechno staré pro nás bylo automaticky německé. Ale - časy se mění. V naprosté většině německých hrobů už odpočívají nebožtíci, kteří mají na náhrobních deskách česká jména. Podél hřbitovní zdi vyrůstají hýřivé romské hrobky. Jsou do nich ukládáni čím dál mladší - muži. Nevídané radosti nové doby si berou daň. Mnoho německých hrobů se dávno propadlo. Jako by se přes ně přehnala nelítostná bitva. Nepochybně se tak stalo, ale o tom psát nechci.
Cestou na hřbitov míjím hřiště. Bylo vybudováno před šedesáti lety. Na hřbitově. Plán je plán, republiku si rozvracet nedáme, a to ani prostřednictvím bandy nebožtíků. Letní hřbitov se vyhřívá v plném slunci, voní tu heřmánek, ptáci pořádají festival. Smrt je na dovolené. Jaképak temné Dušičky? V létě bychom měli na zesnulé slavnostně vzpomínat. Kromě hábitů, které si občas po ránu bezdomovci zapomenou na pomnících, vídávám také podivínku Terezu. Před hřbitovní branou trpí kompulzivní poruchou, ale za branou je jasné, že oběma rukama odchytává vlákna, možná až ze slunce. Přede a tká, snad svou existenci, do které nám ovšem nic není.
06.07.2013, 21:54:04 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Na tuto sobotu připadá druhý ze dvou po sobě jdoucích svátků. Včera jsme oslavili svaté slovanské věrozvěsty Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří k nám někdy v roce 863 dorazili, a to na přání knížete Velké Moravy Rostislava, aby u nás šířili křesťanskou víru ve slovanském jazyce. Dnes slavíme Mistra Jana Husa, jehož křesťanská církev nechala upálit. Tento svátek prý byl zařazen těsně za ten předchozí s jistou dávkou provokace. Loni jsem Mistra Jana Husa vzpomněl a přidal k tomu i roztomilou básničku od Jiřího Dědečka. Nebudu se opakovat, nejsem kolovrátek, proto vám dnes přináším několik zajímavých informací o jednom z nejroztomilejších ptáčků na této planetě.
06.07.2013, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Poslední část série o tom, kam kráčí lidstvo, se pokouší zodpovědět otázku nadnesenou v závěru předchozí části: „Kdo by nás mohl zachránit před naším sebevražedným pokusem a kde případně takové pomocníky hledat?“ Jak už bylo řečeno, Viktor Farkas naznačuje, že tu pomoc nemáme hledat někde ve hvězdách, ale přímo v našich řadách. Domnívá se, že se mezi námi vyskytují a v ještě větší míře mohou vyskytovat jedinci na nějaké vyšší rozumové úrovni. Není první, kdo s touto myšlenkou přišel, o něčem podobném už psali kupříkladu bratři Strugačtí, jak bylo řečeno v Prozření lidstva a Lidenové. Podívejme se však na Farkasovu vizi.
05.07.2013, 00:00:50 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Druhá část této série Kam kráčíš, lidstvo? II končila „válkami o vodu“, ta dnešní, předposlední, bude končit ještě děsivějšími vizemi. Na úvod bych ocitoval jednoho ze svých nejoblíbenějších spisovatelů Stanisława Lema: „Představa, že nebudu muset zažít hrůzy 21. století, je mi velmi příjemná.“ Na rozdíl od Stanisława Lema my tu ještě jsme, takže se máme na co „těšit“. Drtivá většina obyvatel vyspělých zemí se však nachází v dostatečném odpojení od reality, takže se tím vůbec netrápí. Obyvatelé v rozvojových zemích jsou také mimo celoplanetární realitu, ale především proto, že jim schází dostatečné množství informací. I mnozí často velmi vzdělaní jedinci raději strkají hlavu do písku, mnohdy s pocitem, že naopak ti vyplašení „pošuci“ jsou mimo realitu a že příroda to tak jako tak nějak vyřeší. Ano, příroda to nějak vyřeší, ovšem ten výsledek nám nemusí být až tak po chuti.
03.07.2013, 00:00:26 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Po krátké přestávce přicházím s druhou částí pojednání o tom, kam kráčí lidstvo (viz Kam kráčíš, lidstvo? I). Na úvod bych ocitoval část textu od Leonarda da Vinci: „ ...a až se nasytí, začnou pro ukojení svých choutek šířit mezi všemi živými bytostmi smrt a utrpení, útisk, strach a děs. Ve své bezbřehé svévoli se dokonce budou chtít vydat k nebesům... Na zemi, pod ní nebo ve vodě nezůstane nic, co by nepronásledovali, neničili nebo neodvlékali z jedné krajiny do druhé...“ Ano, tímto směrem se zatím zcela blahosklonně ubírá lidstvo. Zde jsou další výňatky z první kapitoly knížky Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase:
28.06.2013, 00:00:27 Publikoval Luciferkomentářů: 29
Znalci novodobého dialektu jistě pochopili, že řeč bude o cyklistech. Ano, bude, ale ne jenom o nich. Řeč bude o všeobecně rozšířeném a čím dál víc rozšiřovanějším zvyku totálně obsadit nějaký prostor, totálně si ho přisvojit a totálně kašlat na cokoli, co by tomu z hlediska vyššího principu mravního bránilo.
25.06.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 17