Jak jsem oznámil v předchozím téměř stenografickém zápisu svého návratu z velikonočního výletu, dostala se mi do jedné i druhé ruky již předem připravená knížka od Manfreda Spitzera, která pojednává o digitální demenci. V posledních dnech je to hned druhá knížka (první byla Lidé a manipulace od Jana Jílka), jež se dotýká jednoho z mých zde nejvíce probíraných kulturně společenských témat. Jak manipulace lidí, nejen v osobních vztazích, ale i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, tak digitální demence prostřednictvím moderních vědecko technických pomůcek. Obojí svým způsobem představuje dva různé pohledy na totéž, což kdysi František Koukolík nazval „vzpourou deprivantů“ (viz třeba Vzpoura deprivantů a Rekapitulace vzpoury deprivantů).
Lucifer
23.04.2014, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 25
Pravidelnému čtenáři jistě neuniklo, že jsem o Velikonocích brouzdal českou krajinou, jež, jak už pravil praotec Čech, oplývá mlékem a strdím. Výlet byl vskutku úžasný. Navštívil jsem řadu zajímavých míst, kupříkladu jeden klášter, v němž jsem pocítil potřebu zachumlat se do na zdi visícího mnišského roucha a už v tom klášteře zůstat, abych svá dlouhá rozjímání mohl konečně v klidu, bez jakéhokoli pošahaného venkovního rozruchu dokončit. Jenže mě čekala ještě další zajímavá místa a přírodní krásy, tak jsem od toho velmi jurodivého úmyslu zcela zbaběle upustil. V následujících řádcích ode mne neočekávejte podrobný popis mého velikonočního výletu, možná, až ty zážitky ve mně patřičně dozrají, se ho někdy dočkáte. Jak praví název tohoto příspěvku, soustředím se především na zážitky během a krátce po svém návratu.
22.04.2014, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Můj velikonoční výlet je u konce, zbývá už jen čertí pomlázka. O Velkém pátku jsem tady v zájmu manipulativního ukřižování sebe sama upozornil na knížku od Jana Jílka, které se zabývá lidskými manipulacemi z obecného hlediska. Na závěr jsem prohlásil, že se v průběhu této cesty mlékem a strdím oplývající českou krajinou pokusím z oné knížky dobrat ještě něčeho dalšího. Dobral jsem se zhruba jedné její třetiny a pro dnešek jsem vybral výňatky z druhé části první kapitoly, v níž se autor zabývá otázkou, proč a za jakých okolností odmítnout požadavek někoho jiného.
21.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Tak se v době nejvýznamnějších křesťanských svátků často připomíná Jidášova zrada. Zaslechla jsem v rozhlase, že ani jeho zrada nebyla tak jednoznačnou záležitostí. Sáhla jsem tedy po Novém zákoně, abych si oživila Matoušova slova. Jidáš vybíral peníze na boj s Římany. Zdálo se mu, že Ježíš je příliš mírný, a nabádal proto k rozhodnějšímu jednání.
Stella
19.04.2014, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 23
Jak jsem v komentářích pod Dvoumiliontým klikancem naznačil, mám dovolenou, v jejímž rámci se pokusím navštívit některé pozoruhodné přírodní úkazy naší mlékem a strdím oplývající české krajiny. Vyrážím dnes za kuropění, včera jsem střídavě odpočíval a chystal se na výlet. Při doplňování některých zásob v Galerii Butovice jsem navštívil tamní knihkupectví, v němž mi jakýmsi záhadným způsobem padla do prvního oka knížka Lidé a manipulace od terapeuta, lodníka, klempíře, cestovatele a spisovatele Jana Jílka. Kdo se na NČ pohybuje už dostatečně dlouhou dobu, jistě ví, že je to jedno z mých nosných témat, takže ho nemůže překvapit, že jsem tu knížkou bez mrknutí druhého oka zakoupil. Zde je několik postřehů z její předmluvy a začátku první kapitoly, abyste alespoň tak trochu pochopili, oč v ní kráčí, čímž se dostanete na stejnou úroveň jako já, jelikož víc jsem toho z ní ještě nepřečet:
18.04.2014, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 18
Po všech těch předchozích povídacích manévrech jsem se rozhodl, že pro střední den tohoto týdne opět předám slovo jednomu z nejúžasnějších a nejlidštějších fyziků všech minulých dob Richardu Feynmanovi, přičemž ty budoucí doby budou mít co dělat, aby se s tím nějak vypořádaly. Naposledy jsem zde prezentoval jeho trochu skromnější povídání o čichačích; dnes přicházím s o poznání méně skromnějším pojednáním o tom, kterak si poradil s dešifrováním jistého mayského rukopisu, plného koleček a tyčinek, a jak se zcela nečekaně a pro něj naprosto nepředstavitelně stal přednašečem na pro fyziky nezvykle kulturním semináři:
16.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Celý pondělní večer, jemuž předcházelo celodenní a nesmírně unavující aprílové počasí, jsem marně přemýšlel, jakým dostatečně plodným způsobem bych mohl navázat na poslední dva velmi hutné příspěvky, jež zcela zákonitě zakotvily v exkluzivní rubrice Povídání. Nebudu vás napínat a bez jakýchkoli obezliček vám zcela pokorně oznamuji, že k ničemu tak plodnému, jež bych mohl za tyto dvě úžasné povídací piruety bez uzardění zařadit, jsem nedošel, ačkoli jsem se zcela poctivě pokoušel přemýšlet na plný výkon plus ještě něco navíc. Problém mého myslivého neúspěchu zřejmě spočívá v tom, že z nějakých mně naprosto nepochopitelných příčin jsem zakotvil v přístavu bezuzdné unavenosti. Pokusím se vás alespoň pobavit stanovami jistého Klubu unavených, které jsem někdy ve svém středověku či možná spíše pravěku vyhrabal na internetu, a v zájmu zachování rovnováhy to opepřím maturitou z kompozitní teorie.
15.04.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 17
Pro páteční relaxaci následující po velmi vypjatém týdnu, po níž bude následovat ještě relaxovanější sobota, jež skončí v naprosté nedělní nanicovatosti, jsem připravil jedno krátké zvířecí pojednání, jemuž před nějakým časem předcházelo něco podobného o tučňákovi. Zvířátko, o němž v tomto pátečním umdlévajícím čase bude řeč, se však na rozdíl od tučňáka nevyskytuje na zemském povrchu, natožpak v arktické oblasti, ale pod hladinou mořskou a hlavně teplou. Není to jenom jedno zvíře, ale celý zvířecí řád, jehož členů je však poskrovnu a jenž je zajímavý tím, že se pod tou mořskou hladinou pase jako třeba kráva na zemském povrchu, přičemž nemám na mysli tu na parkovišti, ale tu na pastvišti. Zajímavé je, že si tento živočišný mořský řád, jenž představuje jediné mořské savce, kteří se pasou, vydobyl, mimo tu mořskou krávu, ještě jeden velmi vzletně romantický nick – siréna. Pod pojmem siréna se v tomto případě však nemyslí tem idiotský jekot každou první středu v měsíci, kdy je nám hlášeno, že se nejedná o nebezpečný vzdušný úder jakéhokoliv válečnou zbrojí obdařeného nepřítele, ale o zkoušku těch sirén – pod tím pojmem je zde míněna jakási mořská postava ze starořeckých bájí, která svůj jekot myslí skutečně vážně. Zajímavé je, že k oněm zde níže zmíněným mořským krávám se tenhle příměr hodí asi jako kožich do sauny. Na druhou stranu je však nezpochybnitelné, že samičky tohoto druhu jsou vybaveny zajímavým prsním implantátem, že jeden z dalších nicků, mořská panna, není až tak úplně od věci, obzvláště když se vezme v potaz, že se umějí velmi přizpůsobivě tulit, což poněkud hatí fakt, že tohle umějí i samci navzájem.
11.04.2014, 00:01:48 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Alenka měla ve zvyku odhodit lopatku, sednout si na okraj pískoviště a s pohledem do sídlištního ztracena smutně a táhle zpívat: Nechtělá jsem, muselá jsem, nechtělá, muselá… Až to jednou Tomáše pořádně rozzlobilo, třískl kamionem, postavil se naproti ní a začal ji překřikovat: Vlak jede krajinou, já jedu za jinou, já jedu za jinou, ale nevím kam. Ale přece jen věděl, kam pojede. Prý za jinou lokomotivou.
10.04.2014, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Jedněmi z nejlepších čichačů na této planetě jsou psi, kteří jsou zároveň jediným zvířecím druhem, jenž je člověku naprosto oddán. Na rozdíl třeba od koček, jež nás zhruba stejně dlouho jako psi provázejí, ale přitom si zachovávají svoji suverenitu a zatímco psi jsou formováni člověkem, tak kočky spíš formují člověka. Bloodhound (též bladhaund či svatohubertský pes francouzsky Chien de Saint-Hubert) je největší pes lovící čichem na světě. Má vynikající nos a dokáže navětřit i dva týdny starou stopu. Pro dnešek jsem připravil z již zde uvedeného zdroje (naposledy Jak se stát zcela poctivě proti své vůli cvokem) výňatek, v němž jeho autor, Richard Feynman, popisuje, kterak se snažil napodobit bloodhoundy:
09.04.2014, 00:00:22 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Pod názvem tohoto příspěvku jsem chtěl na samotném konci března napsat aprílový žert, jenž spočíval zhruba v tom, že vás seznámím s velmi tajným projektem uskutečňovaným ve velmi tajných laboratořích, jehož cílem je nadělat z běžných pozemských občanů naprosté loutky, něco jako umělé lidi (viz Návrat z ráje v Šílenství doby IV). K této informaci jsem se měl jakoby dostat nenadálým setkáním s člověkem, který na tomto projektu pracoval a když se mu z toho začal zvedat kufr, tak díky svým úžasným schopnostem z oněch laboratoří uprchl do jakéhosi i těmi loutkovodiči prakticky nedetekovatelného azylu. Kontaktoval mě proto, že z obsahu Neviditelného čerta usoudil, že je na správné adrese. Mělo to být velmi šokující sdělení, v němž bych skutečné cíle loutkovodičů naznačil jen velmi mlhavě s tím, že bych dal odkaz na jednu velmi tajnou webovou stránku v českém jazyce, jež stejně jako podobné stránky v jiných jazycích slouží k dorozumívání mezi jednotlivými tajnými laboratořemi loutkovodičů rozmístěných po celé naší planetě. Vše mělo být jako zakamuflováno díky nebetyčným hackerským schopnostem onoho tajemného informátora tak, že by internetoví agenti loutkovodičů vůbec netušili, která bije. Pokud byste si klikli na ten link, tak by na vás vybafla nějaká aprílová ptákovina atd. Jenže jsem od tohoto aprílového projektu nakonec upustil. Dnes vás pod stejným názvem seznámím s běžnými denními ptákovinami, jež s původním záměrem (loutkovodičů?) evidentně nesouvisí ani po použití velmi silné lupy či po požití nadměrného množství koncentrovaného resveratrolu. Világos?
08.04.2014, 00:00:30 Publikoval Luciferkomentářů: 34
O knize SNY A PODSVĚTÍ jsem se dočetla velmi lákavé informace v tom smyslu, že originálně doplňuje freudovské a jungovské teorie snů. Po přečtení několika stránek, na nichž autor aplikoval při výkladu snů antické mýty, jsem se rozzlobila – to předpokládá u všech snících takové znalosti, že se staré báje mají nějakým způsobem transformovat do snových vidin? Další z těch, kdo dovedně sepíší nedokazatelné, leč originální, tím pádem dobře prodejné! Dopustila jsem se hned dvou chyb typických pro ledabylého a nedůvtipného čtenáře. Až při druhém čtení jsem zjistila, že kniha je poutavá, Hillmanovy závěry působí věrohodně a nejsou ploché. A nejde o to, že bychom my přenášeli do snů své vědomosti, ale o to, že mýtus je výsledkem imaginace – vyjádřením hloubky naší psyché - že obrazným způsobem před staletími vyjádřil to, co my pro sebe jako jednotlivci teprve objevujeme a čemu pouze dáváme jiná jména.
04.04.2014, 00:00:20 Publikoval Luciferkomentářů: 38