Často nevědomky děláme pravý opak toho, co bychom měli dělat, a současně zapomínáme na důležité věci. Vytváříme si tak návyky, které nám neslouží. Mezi jedny z nejhorších lidských návyků patří: bagatelizování cizích i vlastních úspěchů (sklon vysvětlovat je jako náhodu, štěstí atd.); orientace na to, co se kde komu nepovedlo (vlastní osobu nevyjímaje).
Lucifer
03.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Už to tak patří k člověku, že nevydrží ani věčně držet smutek, ani věčně být hodný, ani se pořád dívat na svět vážně. Vždyť jsme zesměšnili i samotného čerta. Vládce, který kromě chleba poskytne lidu také hry, se nemusí bát o trůn. Pracovat a modlit se, to je nějak málo… Léto je za námi, je dost času na oslavy. Právě na podzim se konalo nejvíc svateb a chystalo se posvícení. A především na podzim se pořádají i setkání bývalých spolužáků. Vzpomíná se. Zkrátka: je tu doba sčítání a odečítání, přehlížení minulého, tiché smiřování s nevyhnutelným – kolik se toho už nevrátí! Že to píšu jako Rais? Karel Václav? Inu, pokud se ve městě přírodnímu koloběhu nepodřizujeme, naše škoda. Když si raději vyrobíme vlastní „strukturovaný čas“…
Stella
01.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Z knížky Záhady Orientu Arnošta Vašíčka zde naposledy bylo Posvátné zrcadlo. Dnes jsem to nasměroval až k její první kapitole, v níž Vašíček nastiňuje hlavní myšlenku, která se různým způsobem jako červená nit vine celou knížkou v různých podobách. Zatím jsem se tomu tak nějak vyhýbal a soustředil jsem se na konkrétní pozoruhodné jevy a předměty. Tou vůdčí nití je myšlenka, že jsme už po mnoha staletí či tisíciletí pod vlivem nějaké mnohem vyspělejší civilizace, která pochází buď přímo z naší planety, anebo k nám dorazila z vesmíru. K představám, že nás kdysi mohla, či vůbec může, navštívit nějaká mimozemská civilizace jsem se tady už několikrát vyjádřil více měně skepticky. Problém je především ve vzdálenosti hvězd, kolem nichž by mohla kroužit životaschopná planeta, kterou nelze dle stále platné teorie relativity překonat větší rychlostí, než je rychlost světla. V Populárně naučném koutku se nicméně objevila teorie v souvislosti s inflačním rozpínáním v prvních fázích našeho vesmíru, která tvrdí, že toto omezení rychlosti se netýká samotného prostoru. Sypu si popel na hlavu, ale teprve předevčírem jsem narazil na dva roky starý článek Nadsvětelný WARP pohon je možný. NASA už na něm pracuje. Takže pokud je to skutečně realizovatelné, pohled na cestování vesmírem se tím zásadně mění.
29.09.2014, 00:15:50 Publikoval Luciferkomentářů: 13
„Dlouhý lovec“ a milovník kaktusů, dvoumetrový Alberto Vojtěch Frič se vrátil roku 1905 do Čech bez své domorodé paraguayské manželky. Ale indiáni nezapomněli na bílého muže, který se téměř holýma rukama ubránil útočícímu jaguárovi. Že Frič zanechal v Paraguayi dceru, o tom se jeho čeští potomci dozvěděli až v roce 2000. Zjistili, že Herminia dosud žije. (viz Radio Praha – Potomci cestovatele Friče pomáhají…) Právě Frič zažil na vlastní kůži všechno, co s sebou přinášela výjimečná životní cesta. Cesta do světa i cesta jako osud.
23.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Po levitační tématice z knížky Arnošta Vašíčka předkládám z téhož zdroje další záhadu. Týká se jednoho ze tří posvátných symbolů japonského císařství. K Japonsku mám zajímavý vztah. Jednak jsem se tam naučil jíst sushi a sashimi, japonští kolegové se občas zhmotňují na mém pracovišti, kdysi mě zaujala Yoko Ono, za což může John Lennon, nedávno mě tak trochu zaujal Tomio Okamura, jehož sekretářku jsem jednou požádal, zda bych zde mohl publikovat některé články z jeho webové stránky, k čemuž jsem dostal svolení, takže se jich tady několik vyskytuje. A kromě ještě dalších věcí je tu jedna velice nedávná, totiž mé zprvu dost dramaticky navázané přátelství s jedním potulným japonským houslistou (viz Můj nový kamarád made in Japan). Tento můj čerstvý japonský kamarád se jmenuje Hirohito, alespoň tak se mi představil a pravil, že stačí, abych mu říkal Hiro. Nevím, jak moc je jméno Hirohito v Japonsku rozšířené, ale vím, že se tak jmenoval předposlední japonský císař. Během několika setkání s Hirem jsem měl pocit, že v sobě to císařství jakýmsi způsobem zrcadlí. Že by další záhada?
21.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Všední dny, tak jak jdou, za sebou po řadě… Pociťujeme jako samozřejmé, že náš životní rytmus je určen časovými cykly, z nichž den a týden jsou nejdůležitější. Asi také znáte rozespalé mžourající pondělí, rozpačité úterý, suverénní středu, rozjásaný čtvrtek – už se to blíží – blazeovaný pátek a potom žuch – sobota už je tady. No, a neděle? Takové přešlapování… Vím přesně, do kterého obchodu je lépe v pondělí ani nevstupovat, vím, že pro mou lékařku je kritickým dnem úterý a že v pátek bývá šéf naprosto nesnesitelný. Problémy a požadavky vyslechne nejdřív a také nejpozději ve středu. Rozhodnutí přijme až tu další středu, v některém z následujících týdnů… A se mnou se nebavte po ránu. Nikdy. Platí od pondělí do pondělí.
17.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 17
Vracím se k záhadologické knížce od Arnošta Vašíčka, z níž jsem tady měl již jednu reprodukci – Trpká cesta k osvícení. Ta dnešní, v pořadí tedy druhá, se týká levitace. Levitace zde již byla probírána z jiného zdroje (viz Levitace I a Levitace II) a ještě i v jiných souvislostech. Zkusme se na to zase podívat tak trochu jinak, jak o tom píše Arnošt Vašíček, k čemuž jsem připojil takový kavárenský fyzikální dovětek.
15.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 66
Tento víkendový příspěvek je klasickou luciferovinou, jako třeba ten těsně před mým metrovým pádem, který se zabýval Islámem. Při jeho četbě si jistě velmi odpočinete, jelikož o víkendu nemá smysl nic lepšího než třeba rekreovat se na psích záchodcích dělat. Komu typické luciferoviny způsobují záchvaty žaludečních vředů, takže si moc neodpočine, ať to radši nečte a na psí záchodky se odebere s nějakou mnohem libější tiskovinou ihned.
13.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 47
H. G. Wellse roku 1920 uchvátily plány, jež se začínaly realizovat v sovětském Rusku. Lenin na něj při osobním setkání zapůsobil velmi příznivě. O několik let později Wells navštívil Stalina a označil ho za nejčestnějšího člověka, jakého kdy poznal. Ve třicátých letech Romain Rolland oslavoval novou, socialistickou zemi, do Sovětského svazu opakovaně jezdil i Louis Aragon. Myslitele a spisovatele lákal experiment – pokus o vytvoření nového člověka. Málo je známo o tom, že kořeny tohoto pokusu nejsou úplně materialistické a že přímo souvisejí s tzv. bohostrůjcovstvím.
11.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27
Údajná špionka Maria Budberg – Moura spálila roku 1974, krátce před smrtí, všechny své písemnosti. Do té doby měla veškeré věci, na kterých jí záleželo, stále po ruce. Knihy a dopisy (také půl lahve vodky) měla uložené v černém kufru. Ještě jeden kufr byl pro ni kdysi životně důležitý. Bylo to zavazadlo s písemnostmi Maxima Gorkého. S dopisy o emigrantech, s poznámkami, které chtěl uchovat pro příští generace. Moura, Gorkého „neoficiální manželka“, použila tyto dokumenty jako zbraň pro své přežití. Roku 1935 požádal v Londýně Mouru důstojník NKVD, aby kufr přivezla Stalinovi. Moura se poradila se svým bývalým milencem Lockhartem, britským diplomatem, a Gorkého archiv Stalinovi přivezla. Podařilo se jí to, co nedokázala Gorkého manželka, když byla s týmž cílem vyslána za mužem do Anglie. Moura si zachránila život v době, kdy se v Sovětském svazu popravovalo bez důvodu – plnil se plán počtu zlikvidovaných nepřátel.
05.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 19
První zářijový příspěvek navazuje svým způsobem na poslední srpnový Nekromanteion. Zcela náhodně, což samozřejmě může být považováno za synchronicitu, jsem krátce předtím narazil v jednom knihkupectví na záhadologickou knížku od Arnošta Vašíčka (viz Zdroj) a do oka mi hned na první pohled padla kapitola Světci tančí se smrtí. Následně vám tedy předkládám mnou lehce zredigovaný výběr z této kapitoly, přičemž pro název příspěvku jsem nepoužil název oné kapitoly, ale název první podkapitoly, jelikož, jak známo, se ke své cestě k osvícení protloukám dost trpce.
01.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Ke školní docházce kdysi patřily výlety s konkrétním výchovným a vzdělávacím cílem. Alespoň jednou do Národního divadla, na Karlštejn a na Křivoklát, a svého času také na Slapskou přehradu a do Koněpruských jeskyní. (Rozhodně nám to přineslo víc než výlet do multikina…) V Koněpruských jeskyních našli docela nedávno, v roce 2007, kosti medvěda staré 800 tisíc let. Kosti jiných zvířat i lidské kosti nalezené už dříve pocházejí z doby před půl milionem let až třinácti tisíci roky. Jako úkryt byly jeskyně využívány odjakživa. Ale mnohé uchovávaly tajemství, které poodhalily jen vyvoleným. Tajemství konce lidského života.
30.08.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16