« strana 147 »

Bezbrannost bezbranných

rubrika: Pel-mel


Původní titulek zněl Bezmoc bezmocných. Přesně charakterizoval téma. Ale pak jsem zjistila, že takový název, téměř havlovský, už použil někdo jiný. Představitel strany, která zdůrazňuje sociální aspekt. Z objektivních příčin na realizaci cílů ještě neměli čas… Než se té partaji podaří splnit všechno slibované, zastavím se u tématu, které bolí nás všechny. Je to vztah k lidem, kteří se nemohou bránit. Často vůbec nikomu a vůbec ničemu.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 37         


Vlčí bouda

rubrika: Pel-mel


Jak jste jistě zaznamenali, včera ve velmi požehnaném věku odešla snad nejvýznamnější česká filmová režisérka Věra Chytilová. Žádnou tryznu, rekapitulaci její tvorby atd. ode mne nečekejte, je toho plný internet. Seznam filmů, které režírovala, najdete na Wikipedii, když si kliknete na její výše uvedené jméno. Mnohé z nich jsem viděl, za jeden z nejzajímavějších považuji kupříkladu Kopytem sem, kopytem tam, mimo jiné také proto, že se mezi hlavními aktéry vyskytují herci divadla Sklep. Nejspíš mě ale přebijete třeba Sedmikráskami nebo ještě něčím jiným. Já však dnes přicházím s Vlčí boudou, filmem, který mě už kdysi dávno velmi zaujal a který jsem si nedávno stáhl a až do této chvíle nejméně třikrát shlédl. Jak jsem včera zjistil, tak se nalézá i na YouTube, ovšem v anglickém podání, jež je však omezeno pouze na titulky. Fascinující je, že se tam objevil čtyři dny před odchodem Věry Chytilové.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Gödelův vesmír

rubrika: Populárně naučný koutek


Z Barrowovy obsáhlé galerie vesmírných modelů jsme tady naposledy měli Schrödingerův vesmír. Dnes se podíváme na to, co v jakémsi neobvyklém úletu vymyslel jistý Kurt Gödel, když se mu zadařilo seznámit se se samotným Einsteinem. Jeho vesmír, k němuž takto nečekaně dospěl, nabízí něco jako cestování v čase. Na první pohled se zdá, že v jeho vesmíru se můžete vydat do své minulosti, abyste v ní něco nepěkného změnili, popřípadě se v těžce depresivním stavu zastřelili, jelikož jste došli k závěru, že tady nemáte co dělat. Jenže, jak uvidíte, ta cesta do minulosti je prakticky téměř neuskutečnitelná. Pokud by se vám to přece jenom povedlo, tak narazíte na jeden zásadní problém: můžete se snažit sebevíce, ale minulost nezměníte, ani když se pokusíte sebe sama jako dítě zastřelit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Jak jsem na Petříně potkal sám sebe

rubrika: Povídání


Po předchozím nedělním výšlapu na jedno z mých nejmystičtějších míst v Praze, jež se nazývá Vyšehrad (Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda), jsem uplynulou neděli vykonal výšlap na Petřín. Petřín je místo, které na mě sice až tak mysticky nepůsobí, ale rád se tam procházím. A leccos tam nacházím, někdy i sám sebe.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Co je komunismus? (Klácel – Němcová)

rubrika: Pel-mel


Kdysi jsme se učili o Klácelových Listech přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Věnoval je Boženě Němcové. Bylo jasné, že není o čem pochybovat: Oba inklinovali ke správnému učení. Ale Klácel je k nové ideologii překvapivě kritický. Své postoje zdůvodňuje filozoficky a nábožensky. Vypadá to, jako by stačil název díla a někteří historikové předpokládali jednoznačnost a „levicovost“ Klácelových názorů, aniž by si přečetli pramen samotný. Je skutečností, že Klácelův způsob vyjadřování je velmi květnatý, strojený, občas i patetický, ke čtení neláká. Nicméně, jeho myšlenky jsou velmi aktuální dnes, kdy věci, jež se zdály být jasné, znovu ztrácejí ostré kontury. A to se Klácel domníval, že dobře bude tak za dvě stě let…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 15         


Nedělní Rouperova rekonvalescence

rubrika: Povídání


Prohlásil jsem, že zde v neděli nic dávat nebudu. Stellu to rozesmutnilo a jako topící se chytila posledního stébélka, že mě snad někdo zaskočí. Bezpochyby tím nemyslela sebe, ale nejspíš Roupera de Clotrimazola se svojí roztomilou partičkou. Přinutil jsem se tedy přerušit svůj dlouho plánovaný víkendový spánek a dotrmácel se až k tomu nejspodnějšího sklepního futrálu, kam Rouper obvykle zaleze, když nemá náladu komunikovat se světem. Rouper si mě prohlížel velmi znechuceně, procedil mezi zuby několik ve slušné společnosti nepoužitelných slovních hříček, ale nakonec se nechal obměkčit a podal mi lístek, na němž byl napsán začátek jeho dalšího čertího rozjímání. Řekl mi, že když ten úvod dokončil, zasekl se jako rezatý klíč v tisíc let nepoužívaném visacím zámku a pochopil, že už to dílko nikdy nedokončí. Ať si to tedy vezmu a předložím čertím čtenářům, jestli by se třeba o to dokončení nepokusili. Když jsem s tím papírkem odkráčel, nemohlo mi uniknout, že se mu velmi ulevilo, takž není vyloučeno, že z toho svého sklepního futrálu zase někdy vyleze. Teď bude následovat úvod Rouperova jím zřejmě nikdy nedokončeného dílka, o jehož dokončení se můžete pokusit. Ten úvod je velmi krátký, kratší než tento perex, a ode mne, jak už jsem řekl, nic dnešní neděli nečekejte. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos

rubrika: Pel-mel


V pojednání Einsteinův-Rosenův vlnící se vesmír jsem zmínil zábavnou knížku Richarda Feynmana, která se v originále nazývá Surely You're Joking, Mr. Feynman, což v českém překladu znamená něco jako, že to Feynman nemůže myslet vážně. Někdy si na ten název vzpomenu, když zde zcela vážně popisuji realitu a některé reakce naznačují, že to nemohu myslet vážně. Komentátora rezyho, jehož si velmi vážím, ačkoli mě podobně jako informace, i když z jiného úhlu pohledu, tady velmi seriózně cupuje, to dokopalo do stavu, že si tu knížku po mnoha letech začal znovu číst. Pro tuto sobotní resuscitaci jsem připravil jednu ukázku z této knížky, abyste se tak nějak do těch Feynmanových vážně nevážných stavů vcítili. Týká se jeho účasti na projektu Manhattan, jenž za druhé světové války měl za úkol vyrobit atomovou bombu. Feynman byl přizván jako velmi nadějný teoretický fyzik, jenž v této době ještě neměl ani jeden titul. Projekt Manhattan se odehrával téměř po celých Spojených státech, přičemž čtyři nejdůležitější centra se nacházela v Chicagu (stát Illinois), Oak Ridge (Tennessee), Richlandu (Washington) a Los Alamos v Novém Mexiku. Poslední štace byla právě ta, kam se měl přesunout Feynman. Ubytován byl ve svobodárně v nedalekém městečku Albuquerque. Zde je jeden jeho zážitek z tohoto období, převzatý z kapitoly Los Alamos zdola z výše jmenované knížky, který začíná v okamžiku, kdy se příslušné stavební firmě konečně podařilo dostavět svobodárny:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  143  144  145  146    147    148  149  150  151 . . . . . . . . . .  358  359  360  361  362   »