Svoboda je zcela evidentně dobrá věc a zároveň i jedním z nejdůležitějších politických ideálů – možná vůbec nejdůležitější. Svoboda je však také jednou z těch věcí, ohledně kterých se snad každý s ostatními neshodne. Kolik svobody bychom měli mít? Jsou pro rozkvět svobody nutná nějaká omezení? Jak lze smířit vaši svobodu udělat jednu věc s mou – protichůdnou – svobodou udělat jinou věc?
Lucifer
10.11.2013, 00:25:41 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Jak jsem slíbil, přicházím hned po prvním díle dalšího nahlédnutí na fenomén samovznícení s druhým a posledním dílem. Nejdříve bude demonstrována teorie, k níž ruku v ruce dorazili kriminalisté a vědci, a jež se zdála být definitivním vysvětlením tohoto prachmizerného jevu. Nakonec se však ukáže, že z rukávu lze ještě vytáhnout záhadné modré plameny.
09.11.2013, 00:07:49 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Abych tak nějak odlehčil filosoficky velmi náročná pojednání, zamyšlení a povídání posledních pěti, šesti či sedmi příspěvků, přicházím se samovznícením. Tohle roztomilé téma zde již bylo několikrát nakopnuto, kupříkladu v Spontánní samovznícení člověka a plazmoidy či Telekineze, poltergeist a plazma II, kde naleznete i některé návaznosti na následující text, včetně kulových blesků. Dnes předkládám první díl zase trochu jiného nahlédnutí na tento fenomén. Druhý díl dorazím, až se v sobotu samovznítím.
08.11.2013, 00:03:58 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Po Smyslu života přicházím do Filosofického koutku s další dušezpytnou dávkou. Již několik dní jsem si v knihkupectví, jež se nachází v Galerii Butovice, kde se nevystavují obrazy či jiné tvůrčí výdobytky, ale spotřební statky, všímal filosoficky pojaté knížky, jež v krátkých kapitolkách rozebírá padesát filosofických myšlenek, bez kterých se na přiměřené vzdělanosti lpící člověk jen těžko může obejít. Pro dnešek jsem uchopil hned tu první, která se zabývá zde již několikráte probíraným tématem, totiž zda náhodou nežijeme v nějakém simulovaném světě – viz třeba Chyby v matrix plus tři další nasměrované ve druhém odstavci, anebo Non serviam.
07.11.2013, 00:40:30 Publikoval Luciferkomentářů: 36
Tento příspěvek je věnován jakémusi zastřešení předchozích dvou povídání od Stelly: Vina a trest - kolik se změnilo? (Tolstého Vzkříšení, 1899. Úryvky) a Jen počkej! (Pomsta?); což samozřejmě neznamená, že by měl být definitivním zakončením tohoto tématu, které je bezpochyby jedním z nejdůležitějších, pokud se týká našeho lidského soužití. Ačkoli obsahuje pouze zpracované výňatky z předposlední kapitoly zde již mnohokráte zmíněné knížky Leonarda Scheffa a Susan Edmistonové (naposledy Vybrat si nemít zlost), rozhodl jsem se, že ho zařadím do stejné rubriky, abych tu návaznost ani trochu nenarušil. V některých ohledech to možná bude působit poněkud v protikladu s tím, k čemu dospěla Stella, ale zdání může klamat. Ze svého hlediska bych rád řekl pouze to, že co si teď přečtete, tak k tomu již nějaký čas směřuji. Možná jsem byl touhle knížkou tak trochu ovlivněn, ale kořeny mého směřování jsou mnohem staršího data, než když jsem si ji koupil.
06.11.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 19
„Když se dovoláváme nenásilí, nesmíme projevit žádný hněv vůči tomu, kdo nám ublížil. Nesmíme mu přát nic špatného, urážet ho nebo dokonce fyzicky napadat: máme mu spíš přát šťastný osud a v každém případě snést jakékoli zlo, které nám ještě může způsobit. Nenásilí je aktivní síla toho nejvyššího řádu. Nenásilí je stav dokonalosti. Je to cíl, k němuž směřuje celé lidstvo, i když nevědomky.“ – Gándhí
Tak nevím. Veškeré mýty, které z nevědomých hlubin prostupují náš život, prosazují potřebu řádu. A řádu se dá docílit jedině dosažením rovnováhy, tedy také uplatněním spravedlivé pomsty za zločin…
Stella
05.11.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 21
„Nyní se spatřoval ve svém zdravém, bujném, živočišném Já.
A celá ta strašná změna se s ním udála jen proto, že přestal věřit sobě a začal věřit druhým. Přestal věřit sobě a začal věřit druhým proto, že věřit sobě a podle toho žít bylo příliš těžké. Vždyť, věříme-li sobě, musíme každou otázku vždycky řešit nikoli ve prospěch svého živočišného Já, vyhledávajícího lehkovážné radovánky, ale téměř vždy proti němu. Když pak věřil druhým, nemusel už řešit nic, vše už bylo dávno rozřešeno, a to vždy proti duchovnímu a ve prospěch živočišného Já. A nejen to. Věřil-li sobě, vždy ho lidé odsuzovali, věřil-li druhým, dostávalo se mu pochvaly.“ (str. 50)
Mladý idealista Něchljudov, který se stal příčinou mravního pádu mladé ženy, poznává vězeňský systém z pohledu „bezúhonného“ občana.
04.11.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 37
V jedné hromádce knížek se mi podařilo opět nahmatat tu od Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější. Už dvakrát jsem tady na ni upozornil v podobě příspěvků Ztráta geodiverzity a Poutníkova pravidla. Ze dvou podkapitol jsem sestavil pojednání, jež se zabývá smyslem přírody a života obecně. Na rozdíl od těch dvou předchozích zamyšlení jsem se po krátké úvaze rozhodl toto zamyšlení zařadit do rubriky Filosofický koutek, protože si myslím, že tam patří. Pojednání o smyslu života začíná tak trochu ze široka, aby se pak ve druhé půli soustředilo na některé příklady z přírodní říše, přičemž mně osobně se nejvíce zalíbil „smysluplný bobr“.
03.11.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 30
Uplynul rok, když jsem tady vypustil pohádku Dušičková. Když jsem si ji teď znovu přečetl, pochopil jsem, že takovou pohádku už nikdy nenapíšu. Něco tak mocného, co se ve mně odehrávalo, když jsem ji psal, se už nikdy odehrávat nebude. Jsou věci, které se mohou stát jen jednou.
02.11.2013, 00:00:25 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Byl pozdní večer předposledního října, který se nacházel uprostřed pracovního týdne, a já, jak už to v těchto okamžicích někdy u mne bývá, jsem vyrazil do své oblíbené kavárny Satori (viz Satori, Satori II).
01.11.2013, 00:00:14 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Víte, jak vznikla Šumava? Podle jedné pověsti byla Šumava původně úrodnou náhorní rovinou, kde se dařilo jak dobytku, tak obilí. Jedním z jejich obyvatel byl i hospodář, který měl usedlost v místech dnešního Prenetu. Právě on se dostal do sporu s obry, na Šumavě v té době běžně se vyskytujícími. Jednoho dne, když odjel na trh a čeleď byla na polích, vtrhli závistiví obři na statek a začali ho plenit. Sedlák se mezitím vrátil a z trosek svého statku vytáhl čarodějnou knihu, pomocí níž všechny obry proměnil v hory. A tak se z úrodné roviny stala hornatá Šumava. Šumava je velmi podivuhodné místo, plné bytostí, jež se jinde nevyskytují. Do panoptika jejích démonů zcela určitě patří i světelné fenomény, obecně nazývané bludičky.
31.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Skutečný podzim konečně započal. Žádné baboletní repete už zřejmě není v plánu, čekají nás chladné dny, občas ochucené mlžným oparem, klasickými podzimními dešti s chmurně zakaboněnou oblohou… a to až do té doby než to ocukruje první sníh. Abych ten čas tak nějak správně přivítal, vyrazil jsem včera poprvé ve svém novém kabátu, pod ním zatím jenom košili s krátkým rukávem. Musím si na něj zvykat ještě zavčasu. A tím můj povídací úvod končí, jelikož jsem momentálně v záběhu. Povídání samo však ne, protože jsem si k němu opět přizval Borise Viana, a to s výtažkem z povídky Smolaři z povídací knížky Vlkodlak. Myslím, že se jako úvod ke skutečnému podzimu docela hodí:
30.10.2013, 00:00:25 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Nejen že si volíme, co uděláme, když dostaneme zlost – jestli ji dáme najevo nebo ne a jakým způsobem -, ale můžeme si i vybrat nenaštvat se.
Dokážete si vybavit nějaký incident, jedno zda velký nebo malý, kdy jste měli zlost a přitom i pocit, že za vzniklou situaci nenesete žádnou zodpovědnost? Může to být období, kdy jste cítili spravedlivé rozhořčení a řekli: „Podívejte, co mi ten parchant udělal.“ Vraťte se zpátky a znovu si promítněte, zda byste dnes mohli udělat něco jinak a vyhnout se tak problému, kdybyste znali motivy dotyčného.
29.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 11