Z jedné hromádky knížek jsem opět vylovil druhý díl Doby jedové od Anny Strunecké a Jiřího Patočky, z níž jsem zde naposledy reprodukoval pojednání Najdeme elixír života a věčného mládí? Žijeme v době, kdy nás obklopuje ohromné množství nejrůznějších chemikálií produkovaných konzumním průmyslem, z nichž drtivá většina nemá s elixírem života ani náhodou nic společného. Nedávno jsem se kupříkladu dočetl, že obyčejný rohlík dnes obsahuje přes třicet různých chemických látek, z nichž prý žádná není zdraví závadná, ale naopak ten rohlík tak nějak chuťově a trvanlivě vylepšuje. Zatímco naše babičky si vystačily s olejem, solí, moukou a vodou, a pokud chtěly, aby jim pečivo zůstalo déle čerstvé, přidaly trochu oleje, tak naše moderní konzumní doba se s něčím tak přízemním spokojit nemůže. Nežijeme však jenom v „době jedové“, ale i v „době obžerské“.
Lucifer
26.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Je tady pátek, bláznivců svátek, a tak po předchozích, pro někoho asi dost pochmurných příspěvcích, v nichž docházelo k psychickým rejdům téměř smrtelným, někdy až za touto hranicí, přicházím s uklidňujícím příspěvkem odňatým z živočišné galerie Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Řeč bude o takových droboučkých tvorečcích - že je naším okem ani nespatříme, ačkoli bychom měli, protože to někdy může být pozoruhodné - kteří s primárně dobrými úmysly v celých armádách okupují naše příbytky. Najdete je tam prakticky všude, a všude tam pilně pracují, kupříkladu na likvidaci odpadků vaší kůže. Kromě toho, že myslí především na své přežití, tak to s námi zřejmě nemyslí až tak zle. Jenže, jak už to tak bývá, do jejich pracovního procesu se bezskrupulózně zapojí gangy zločineckých parazitů v podobě virů - a tam už přestává legrace. Předávám slovo roztočům:
25.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 13
(Ještě)
24.10.2013, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Ve druhé části mystického pojednání o Karlu Hynku Máchovi se konečně dozvíte, proč jsem na závěr perexu první části napsal, že se Mácha nacházel na pomezí dvou různých světů. Ačkoliv zdrojem obou částí je zmíněná knížka od Aleše Česala, v této části se jako druhý zdroj objevuje knížka Daniely Hodrové. Zmíněn bude také Stanislav Grof, jenž se zde už někde vyskytl (najděte si to, pokud chcete), a jako třešničku na dortu jsem připojil dvě kratinké poznámky, jejichž souvislost s Karlem Hynkem Máchou si přeberte dle svého naturelu.
23.10.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Jednou z nejzáhadnějších postav české literatury je bezpochyby Karel Hynek Mácha. Většina z vás si jistě okamžitě vybaví jeho slavnou lyrickoepickou skladbu Máj, která vyšla v roce 1836. Byla to jediná kniha, která vyšla za jeho života, a to přesně v roce kdy zemřel. Už to samo o sobě působí mystickým dojmem. Mnozí z těch, kteří se s Máchovým Májem setkali už někde na základní škole, si nejspíš přestaví něco jako „lásky čas“, jenž se odehrává v romantickém rozpuku jara na počátku května čili máje. Ve skutečnosti je však Máchův Máj úplně o něčem jiném, co s rozpukem láskyplného jara nemá nic společného - je to totiž velmi chmurná vize odněkud z pomezí dvou různých světů.
22.10.2013, 00:02:26 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Štěstí je muška jenom zlatá. Vzpomínáte si na tu průpovídku z filmu Škola základ života, kterou s tak vehementním básnickým citem prezentoval Jaroslav Marvan a která pochází z básně Adolfa Heyduka Štěstí! Co je štěstí? Je to opravdu tak? Anebo je to tak jenom proto, že skutečné štěstí nehledáme tam, kde bychom ho měli hledat, ale hledáme ho jen v jakýchsi „pozlacených“ tretkách? Jak je to? Jsme schopni uchopit štěstí, které často máme přímo před nosem, anebo jsme zpitomělí lovci zlatých mušek?
21.10.2013, 00:00:17 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Vzhledem k tomu, že drtivá většina lidí, obzvláště pak u nás, se obklopuje nejedním zvířecím mazlíčkem, dá se předpokládat, že zvířata z hlouposti nepodezřívá. Ba naopak, často je považuje za mnohem chytřejší než třeba své nepříliš přátelské sousedy. A není vyloučeno, že se občas ani nemýlí, neb na rozdíl od zvířat se dnešní konzumní člověk často stává obětí skupinové hlouposti (viz třeba Nuda nebo poslední odstavec v Chat a vulgarismy). U domácích mazlíčků to však nemusí být vždy až tak pravdou. Týká se to především psů, kteří jsou na člověku závislí nejvíce, a svého „páníčka“ svým způsobem věrně kopírují. Na druhém konci této stupnice jsou kočky, které si vždy dělají, co chtějí, jelikož jsou to samostatné jednotky (umí kupříkladu samostatně jezdit autobusem). A pokud jde o zvířata, jimž býti domácím mazlíčkem nebylo dopřáno, tak třeba Inteligentní potkan, který svým IQ trumfne leckterého lidského jedince konzumního typu. A nyní se pojďme podívat, co o tom píše ve svém mikroeseji František Koukolík:
20.10.2013, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Bylo to jednou v říjnu, kdy se mi zdál tak zvláštní sen, že si ho ještě stále pamatuji, jako třeba sen z mého dospívání, když jsem spatřil nad divadlem přes ulici tajemný létající objekt (dodnes nevím, jestli se mi to zdálo, anebo jsem ho fakt spatřil), nebo ten ve Vinohradské nemocnici po mém pádu do kolejiště metra, když jsem byl v umělém spánku.
19.10.2013, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Existují otázky, na něž každá odpověď může být jenom špatná, nebo aspoň velmi problematická. Ať jde o trest smrti, o eutanázii, o potraty… Když jsem zjistila, že se dospělosti dožívalo jen 5 % dětí ze sirotčince, kam Rousseau umístil svoje děti, napadlo mě vyhledat dostupné informace o sirotčincích v Čechách. Kdykoli se na internetu objeví zpráva o zločinu spáchaném na dítěti jeho otcem nebo matkou, nikdy v diskusi nechybí ohlasy ve smyslu: „To se dříve stát nemohlo.“ Ale mohlo, a častěji, než se zdá. Běžnější ovšem bývalo dítě odložit.
Stella
18.10.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Pár komentářů u včerejšího mýtického pojednání o duté Zemi, obzvláště pak druhý od veleváženého zemitého a technicky zdatného oponenta rezyho, jehož přítomnost na NČ je bezesporu nezbytná a neocenitelná, a také třetí od Starého kocoura, který tu zemitost rezyho dokáže lehce rozředit, abychom se nepotáceli až tak při zemi, mě přinutily, že jsem urychlil vyexpedování úderného dodatku k tomuto tématu ze stejného zdroje. Pojďme se tedy ponořit do mýtického světa bezbřehé soustavy tunelů, které se pod našima nohama vinou na všechny strany do daleka, i tam, kde bychom to vůbec nečekali, a které jistě vznikly nějakou přirozenou cestou. Otázkou však je, jestli v tom nehráli roli nějací „permoníci“. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
17.10.2013, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Od posledního svátku jurodivých, který jsem zde již podruhé za sebou oslavil výňatkem z knížky Viktora Farkase Žijí nesmrtelní mezi námi?, celé to týdenní čekání na další svátek jurodivých ještě neuběhlo, přesto jsem se rozhodl, že onu svým způsobem mýtickou knížku zase oživím. Proč? Když jsem včera po půlnoci vyrazil z již ne zcela uchopitelných příčin na lodžii, spatřil jsem vůkol samou mlhu a v ní jeden mýtus za druhým. Takže proto. Ten dnešní výňatek se konečně dobere od Atlantidy až k duté Zemi. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:
16.10.2013, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Podzim na mě dopadl tak těžce, že se začínám cítit jako blboun nejapný, jehož už Petr Bezruč ve Slezských písních, které prý někomu čmajznul, označil nickem Didus ineptus. Později na tento nick upozornil Karel Kryl v souvislosti s jednou samicí tohoto pozoruhodného ptáka. Abyste pochopili, co mi tak asi hrozí, že stejně jako blboun nejapný urychleně vyhynu, musíte zodpovědět otázku, jež se skví v názvu tohoto zemdleného příspěvku. Na výběr vám dávám čtyři možnosti:
a) lidé ho lovili kvůli masu
b) lidé ho lovili ze sportu
c) přišel o přirozený biotop
d) kvůli konkurenci ostatních druhů
15.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Na úvod dalšího týdne z trhacího kalendáře našeho života se opět a nejspíš už naposledy vracím ke knížce Indigový svět od Simona Loyda. Minulé pondělí zde byla krátká úvaha Je mi se sebou moc dobře o tom, jak se máte mít rádi, aby vás mimo jiné mohli mít rádi jiní lidé a vy zase je. Dnes bude řeč o tom, co si počít se svou minulostí, respektive zda si s ní vůbec něco počínat a v případě, že něco přece jenom ano, tak tedy co, abychom se ve své minulosti neutopili.
14.10.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 26