« strana 148 »

Jak jsem v Kruhu potkal Saskii van Uylenburgh

rubrika: Povídání


Absolvoval jsem další příjemnou víkendovou (nedělní) procházku a opět jsem potkal jednu zajímavou osobu, která na rozdíl od té předchozí byla ženského rodu, ačkoli i v tomto případě byl ten opačný rod jakýmsi způsobem přítomen. Zajímavé na tom je, že jsem očekával setkání se zcela jinou osobou opačného rodu, s jedním svým již letitým známým. První a mnohem delší část mé vycházkové reportáže se však bude týkat cílené návštěvy Havlíčkových sadů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Panenky

rubrika: Poetický koutek


(Podzimní)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Kosmičtí motýli

rubrika: Populárně naučný koutek


V krátké reportáži o tom, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, jsem slíbil, že z knížky o dalších velkých otázkách týkajících se našeho všeobjímajícího vesmíru včetně nás, která mě k tomuto setkání navigovala, nejdříve vypustím otázku číslo šest, tedy tu poslední. Nehodlám to nijak oddalovat, takže ji tady hned máte. V následujících řádcích pod perexem předkládám jakýsi výtažek z příslušného rozhovoru Paula Daviese s Phillipem Adamsem. Obsahuje pouze Daviesovy reakce na Adamsovy nahrávky. Záležitost, kterou oba pánové v poklidném rozhovoru rozebírají, se týká neklidného chaosu, jenž se dá poetickým způsobem zpodobnit máváním křídel kosmických motýlů, ačkoli i nadále v sobě zachovává určitý, i když ne až tak deterministický řád.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


Jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese

rubrika: Povídání


První říjnový víkend jsem se kromě předpovídání budoucnosti rozhodl navštívit Vyšehrad. Je to moje nejkultovnější místo v pražských končinách, jemuž může tak trochu konkurovat už jenom Divoká Šárka nebo moje postel. Sebou jsem si vzal útlou knížečku od Paula Daviese Další velké otázky – Rozhovory s Phillipem Adamsem, o níž jsem se zmínil na konci úvodu ke knížce od Russela Targa o mimosmyslovém vnímání. Když jsem se blížil k rotundě sv. Martina (nejstarší zachovalé rotundě v našich luzích a hájích), potkal jsem anglicky mluvícího jedince mužského rodu, který se mě zeptal, kudy se může dotrmácet ke hradu. Řekl jsem mu, že tady žádný hrad není, může si však půjčit Šemíka, přeskočit Vltavu, a tam už nějaký ten hrad najde. Pokud ale chce dorazit k bazilice sv. Petra a Pavla, tak nechť se vydá po hradbách. V oné knížečce jsem našel velmi zajímavé myšlenky a úvahy, o některé z nich se s vámi časem podělím. Poděkoval, Šemíka zavrhl a začal skotačit ke svému cíli. Dnes bych se s vámi ale chtěl podělit s tím, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, což se stalo ve stejné restaurační zahrádce, kde jsem psal: Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Poslední báseň

rubrika: Poetický koutek


Přicházím s poslední básní. Není však ode mne, ale od Jiřího Ortena. Na tu mou si budete muset ještě počkat. Pokud budu psát něco posledního, bude to zřejmě báseň. Není však vyloučeno, že si to nebudu vůbec uvědomovat. Prostě ji napíšu na poslední list své kytky s pocitem, že zítra budu zase míti jinou. Napíšu ji na křídla kosmických motýlů, a jeden z nich pak těmi křídly mávne… A já už tu nebudu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Mimosmyslové vnímání – Prekognitivní vize

rubrika: Pel-mel


První říjnový víkend jsem se rozhodl věnovat předpovídání budoucnosti. Moje první předpověď zní: Tento víkend se námi bude roztomile zaobírat babí léto. Tu druhou a další si zatím schovám do kapesních laloků. Předmětem dnešní prekognitivní vize je jistý produkt neomezeného vnímání. Základem tohoto počinku je zde již několikrát zmíněná knížka od Russella Targa, s nímž jsem si tak trochu pohrál a okořenil svými prekognitivními poznámkami.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Matoucí

rubrika: Vinárna U Čerta


Započíná se třetí měsíc od konce našeho dvanáctiměsíčního kalendáře, jemuž se v českém žargonu říká říjen, což má jakousi souvislost s jelení říjí. Nejsem jelen, a pokud chci mít říji, tak je mi úplně jedno, jaký měsíc se zrovna nachází v kalendáři, ani fáze oné poďobané satelitní mičudy kroužící kolem zemské mičudy mě nezajímá. Koncem předchozího měsíce, kterému v našich končinách říkáme září, jsem se kompletně vyzářil. Něco z tohoto úkazu se vám teď pokusím vyždímat, ale od sfouknuté svíčky toho moc nečekejte.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Mimosmyslové vnímání – Neomezené vnímání

rubrika: Pel-mel


Již dvakrát zde nastíněná knížka od Russella Targa, naposledy v podobě Předmluvy od Stephana A. Schwartze, pojednává o domněle nadpřirozených (paranormálních) schopnostech, jimiž ale ve skutečnosti disponují všichni lidé. Alespoň tak to říká Russell Targ ve svém Úvodu a je toho názoru, že nastal čas, abychom tyto schopnosti aktivovali, rozvinuli a rozšířili horizont našeho myšlení způsobem, který změní náš život a pohled na svět. S knížkami podobného ražení se v poslední době setkávám velmi často a nemám důvod si myslet, že k něčemu takovému nedozrál čas. Bezpochyby ano, ale je tady jeden háček. Drtivá většina lidí se z jakýchsi důvodů ubírá zcela jiným směrem. Místo aby v sobě objevovali a dále rozvíjeli něco, co na nižší úrovni ovládají všechny organismy (zvířata i kytky), cpou se do té nejnižší úrovně existence, kdy už neovládají ani své elementární životodárné mechanismy. Tohle téma jsem tady už mnohokráte rozpitvával, ale vraťme se zpět k Targovu Úvodu, z něhož předkládám následující výtažek.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Rouper de Clotrimazolovo Probuzení

rubrika: Povídání


Znenadání dospěl Rouper de Clotrimazol k závěru, že už spí příliš dlouho, což ho započalo zneklidňovat. Řekl si tedy, že by s tím měl něco udělat. Ale co? Nad zodpovězením této otázky přemýšlel hodně dlouho, takže se jeho spánek ještě více prodlužoval, což v něm vyvolávalo ještě větší zneklidnění. Už to chtěl skoro vzdát, když tu…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Daikoku a oni

rubrika: Pohádky


Předevčírem započal astronomický podzim a v následujících dnech by prý mělo dorazit babí léto. Možná dorazí, možná ne, anebo si tu dorážku nechá až na Vánoce či přímo na Nový rok. Sentimentálně dojímavá nálada však s tím bezpochyby souvisí, samozřejmě jak u koho, a tak jsem se rozhodl, že přeruším podnětně započatou sérii o mimosmyslovém vnímání všeho druhu. Na podzimním podnose s možnou příchutí babího léta přináším třetí japonskou pohádku od W. E. Griffise. Tentokrát se nesetkají hvězdní milenci, ale zástupci dvou různých způsobů nazírání na strávení lidského života. I tato pohádka má v sobě zakotvenou velmi silnou moudrost. Je už jenom na vás, jestli ji tam objevíte, anebo objevíte něco úplně jiného či se jenom pobavíte její přítulně humornou stavbou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  144  145  146  147    148    149  150  151  152 . . . . . . . . . .  335  336  337  338  339   »