Nevím, co je na tom pravdy, ale v televizi říkali, že náš svět je ve skutečnosti ze všeho nejvíc prázdný prostor a kdyby se prázdno odstranilo ze všech atomů tvořících člověčenstvo, tak by lidstvo nebylo větší než kostka cukru. No prosím. A co všechno si o sobě nemyslíme! Připočtěme k tomu, že už roku 1927 došel Werner Heisenberg (jako exaktní vědec!) k závěru, že do určité míry za procesy ve vesmíru může náhoda. (Poté řekl Einstein svou známou větu o Bohu a kostkách.) O Heisenbergovi a jeho učiteli Bohrovi napsal britský autor Michael Frayn hru s názvem Kodaň. Není první, kdo si vybral fyziky za hlavní postavy dramatu. Možná proto, že se fyzikové sice zabývají hmotným světem, ale zároveň bývají lehce mimo a dokonce ani tou hmotností si už dnes nejsou jisti. Tím pádem je možné s využitím jejich životního příběhu rozehrát konflikty obecnějšího rázu. Zvláště pak proto, že výsledky jejich bádání mohou svět změnit od základů…
Stella
10.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Krátce před příchodem vánočních svátků jsem zamířil do nedávno otevřeného obchodního centra v multifunkčním komplexu Quadrio na Národní třídě, abych navštívil pobočku knihkupectví Neoluxor, v níž jsem počátkem listopadu (téhož roku, tedy již minulého) zakoupil knížku od psychologa Franka Naumanna Malý Machiavelli (15 osvědčených strategií pro životní krize). Při této příležitosti jsem dostal kupon na padesátikorunovou slevu, pokud si na témže místě do konce roku koupím ještě nějakou jinou knížku, což bezpochyby platilo, i kdybych si koupil tu samou. Narazil jsem na zajímavý svazek dvou britských novinářů, z nichž jeden je spisovatelem a oba zároveň působí jako rozhlasoví dokumentaristé či redaktoři. Název knížky jsem vetknul do názvu tohoto příspěvku, a jelikož se mi v následujících dnech odehrávaly zajímavé koincidence, ba přímo synchronicity (viz kupř. Synchronicita, Synchronicita II, Jak se synchronicita projevuje či Jak se synchronicita dotýká nás a našich vztahů), tak si zpětně myslím, že to nemohla být náhoda.
Lucifer
08.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Tohle je vlastně moje první letošní povídání, Souboj pohlaví nepočítám, a zároveň i pozdně novoroční. Začalo se to velmi nevinně. Rozhodl jsem se v sobotu třetího ledna prozkoumat nedalekou oblast, kde se nacházela továrna „Waltrovka“ (Walter Motors založená Josefem Walterem v roce 1911), která byla za minulého režimu postupně zdevastována a po jeho pádu zmírala na ještě větším úbytě. Sem tam nějaká firma si v jejích objektech pronajala prostory, ale celé to chátralo ještě více. Nejde jenom o pár objektů, budov, hal atd., ale i o poměrně rozsáhlý pozemek, což dohromady tvoří obrovskou pustinu mezi horními Jinonicemi, které přiléhají k Novým Butovicím, a jejich zbytku, jakož i Radlicemi či Košířemi. Není až tak dávno, když jsem se doslechl, že se někdo chystá ty staré tovární budovy, vzhledem zhruba z dvacátých let minulého století ovšem další řadu desetiletí čím dál zdevastovanějších, zbourat a nahradit novou čtvrtí. A jelikož jsem tam už delší čas nebyl, šel jsem to omrknout a vyrazil jsem již téměř po setmění. Moje výprava se neuvěřitelně záhadně zvrhla v něco, co by mohlo připomínat horor, ovšem s dobrým koncem. Anebo též něco úplně jiného.
06.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
Tak že prý Wilhelm Gottfried Leibniz, velký filozof, vozil s sebou osobní dřevěnou stolici, jejíž poklop měl podobu knihy a otevíral se jako kniha. V případě, že se filozof a vědec potřeboval soustředěně zamyslet nad nekonečným množstvím nedělitelných prvků, které tvoří základ světa, nechal zastavit třeba ve volné přírodě, přes rozevřenou dřevěnou knihu položil prkénko s výřezem a usedl. Nebo tohle: Vysoké podpatky prý mají mnoho společného s tím, že ulice měst bývaly tak zanesené neřádstvem, že dámy po nich nemohly chodit bez úhony na oděvu. A Zlatá ulička bývala zpodobována s nevábnými stopami po hradní zdi. Prý snad právě proto je – Zlatá! Opravdu, v dnešním článku duchovno nehledejte. Nanejvýš ve smyslu: prach jsi a v prach se obrátíš. Poslední věci člověka. (Nebo první?)
04.01.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Započal se nový rok, Silvestr se domlátil, já jsem se dopovídal, a tak je třeba vrátit se znovu k velmi vážným, nejlépe pak k populárně naučným tématům. Naposledy jsem tady z genetické knížky Marka Hendersona upustil náznak, že muži už to mají takřka na kahánku. No, možná ano, ale jejich geny vedou litý boj s geny ženskými, takže se jistě ještě máme na co těšit. Samozřejmě my muži. Ženy v tom souboji, i když mají ve svém pohlavním chromozomu jednu nožku navíc, jsou pod těžkou mužskou kanonádou. (Tedy jejich genů; jinak to, my chlapi, s ženskýma jistě myslíme velmi dobře.)
03.01.2015, 21:25:33 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Automaty pro radost
31.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 62
(Závěrečná)
30.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Může být pro překladatele větší uznání, než když člověk otevře knížku a krásná čeština ho zaujme natolik, že se rozhodne dílo přečíst, jakkoli se zdá, že obsah nebude podle jeho vkusu? A když pak čtenář zjistí, že kniha je opravdu dobrá, překladateli patří dík za svedení. Palahniuk je proslulý autor, jehož život poznamenaly osobní tragédie. Proslavil ho především román Klub rváčů, známější možná spíše z filmové podoby. Ironický nadhled, cynický odstup – to by se dalo říci o Palahniukově hodnocení světa i prostředí, v němž se sám pohybuje. Spatřuje v něm především stádní svět „trendů“, kde už lidi nevědí, co by. Tak si vymyslí třeba náboženství.
28.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Včera jsem se rozhodl, že první svátek vánoční nebo též Boží hod vánoční budu věnovat obchůzce jednoho ze svých kultovních a možná i nejkultovnějších pražských míst – Vyšehradu.
26.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
V posledních dnech jsem si všiml, že každou chvíli někdo někomu přeje něco k Vánocům. Zpravidla něco hezkého, na výjimku potvrzující pravidlo jsem zatím nenarazil, a jak to tak zpoza buku pozoruji, tak se jí už asi nedočkám. Ne že bych po ní nějak lačnil, ale pravidlo, které nemá výjimku, působí poněkud podezřele. Čert to vem, nebudu se do toho montovat, takže pokažení vaší vánoční nálady ode mne nehrozí, ačkoli se tak mohlo v posledních dnech zdát. Moje vánoční přání naleznete na konci (nezapomeňte si na něho kliknout ), předem bych pouze vysvětlil, proč jsem ten vánoční elaborát nazval Velká vánoční. Je to velmi jednoduché. Před Vánoci jsem napsal Malou předvánoční, takže mne nenapadlo nic jiného, než o Vánocích napsat Velkou vánoční. Věci jsou někdy opravdu velmi prosté.
24.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Zvon se podobá člověku. Má tělo a srdce. A části jeho těla byly nazvány krk, plášť, čepec, rameno, koruna, ucho. Srdce má oko, pěst, ústa, žebro. Zdá se, že člověk měl potřebu si tento „samozvučný bicí nástroj kalichovitého tvaru“ připodobnit. Podle času, ve kterém zvon plnil svou základní signální funkci, získaly zvony lidová označení jako poledník, šturmovák, umíráček, klampáč (zvoní klekání), dominik (z latinského pojmenování neděle). Srdce zvonu může dostat infarkt, jako se stalo roku 2002 Zikmundovi ze Svatovítské katedrály. V našich zemích se zvuk vytváří údery srdcem, ale v Orientu se často zvoní zvnějšku, údery kladivem.
22.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 31
Tak, a je to zase tady. Co? No přece Vánoce. Dnes ještě samozřejmě ne, dokonce ani ne v pondělí, kdy nastane slunovrat. Až ve středu večer to vypukne. Konzumní trh to nacvičuje už někdy od konce srpna. Mně to začíná dnes, včetně Silvestra a Nového roku, jelikož jsem svůj pracovní rok zabalil včera. Na svém pracovišti se objevím až den před příchodem Kašpara, Melichara a Baltazara.
20.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13