« strana 144 »

Nokturno vlků

rubrika: Poetický koutek


Jak se zdá, tak tropický předkrm těchto prázdnin se snaží nakvartýrovat i do jejich hlavního chodu. Prý si na to máme zvyknout. A na co si ještě máme zvyknout? Jak se zdá, tak na úplně všechno. Třeba na uřezávání hlavy malým hošíkem téměř v přímém přenosu. V tom šíleném vedru jsem si náhle vzpomněl na román Běsi od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Mám ho v knihovně a četl před mnoha a mnoha lety, v době, kdy jsem byl tvorbou Dostojevského poněkud ovlivněn. Běsi jsou už zase tady a jen zdánlivě mají jinou podobu. Dostojevským vás však trápit nebudu, do oka mi totiž padla jedna báseň od Františka Hrubína, která to charakterizuje v mnohem komprimovanější formě, což se od poezie koneckonců čeká.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Místo nestandardních jedinců ve společnosti (Chvála bláznovství?)

rubrika: Pel-mel


V lidské společnosti se vždy vyskytovali nějakým způsobem fyzicky či psychicky postižení jedinci – nestandardní. Jejich místo v ní bývalo a je též všelijaké. Někdy byli vystaveni naprostému posměchu, jindy byli přiměřeně respektováni a opečovávaní, v některých případech se jim dostalo neuvěřitelně vysokého společenského postavení, což někdy hraničilo až s davovým šílenstvím. Poslední případ se týká především duševně nestandardních jedinců, „mentálů“ s psychopatickými či psychopatologickými respektive schizoidními rysy. Pokud tito jedinci neskončí v blázinci, tak v dnešní době mají velkou šanci stát se politickými špičkami či alespoň celebritami nejrůznějšího konzumního ražení. No a těm hodlám v období třetí tropické vlny věnovat konec tohoto týdne třímaje v ruce zde již několikrát provětranou knížku od Stanislava Komárka. Následující text je lehce poupravený výtažek z kapitoly Sdělný a sociální význam nemoci zaměřený především na jedince duševně nestandardní – prostě na „blázny“. V poslední době mám pocit, že do té kategorie též patřím, jenže úplně jinak, než byste si mohli myslet. Všechno se totiž může obrátit zcela naruby.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Niall Ferguson – Civilizace (Západ a zbytek světa)

rubrika: Pel-mel


Ve své knize o příčinách vzestupu západní civilizace a o jejím postupném ovládnutí světa autor vzpomíná na okamžik, kdy si poprvé položil otázku, jak je možné, že právě Evropa dosáhla tak obrovského historického úspěchu. Při návštěvě Číny roku 2008 Ferguson naplno pochopil, že prožíváme konec převahy států euroasijské pevniny, konec úspěšného půltisíciletí. Před historiky tak stojí jeden z nejzajímavějších problémů. Vysvětlit, jak to, že několik malých evropských zemí začalo kolem roku 1500 ovládat lidnatější a v mnoha ohledech vyspělejší společnosti Východu. Když se nám podaří najít odpověď na otázku, proč se rozšířila civilizace ovlivněná renesancí a reformací, vědeckou revolucí a osvícenstvím, pak si musíme také položit otázku druhou: Můžeme předpovědět další vývoj Západu? Opravdu už odchází celá veliká éra?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 66         


test

rubrika: Pel-mel


test


Ferguson shrnuje šest komplexů institucí, které určují myšlení a chování. Hlavní myšlenkou jeho knihy je právě to, že rozdíl mezi Západem a Východem spočíval v institucích. Dokázaly to i četné pokusy a zkušenosti: Dostanou-li se lidé, původem ze stejné kultury, na jedné straně do vlivu komunistických, na druhé straně do vlivu kapitalistických institucí, jejich chování se přímo neuvěřitelně změní.

 

Tyto určující instituce jsou:

  1. sssss
  2. sssssss
  3. konkurence jako decentralizace politického a ekonomického života;
  4. věda a studium s proměňováním fyzického světa (vojenský náskok);
  5. vlastnická práva – způsob ochrany soukromého vlastnictví a nenásilné řešení sporů mezi nimi;
  6. medicína – prodloužení života;
  7. konzumní společnost – výroba a prodej oblečení a spotřebního zboží vůbec hrají hlavní roli;
  8. pracovní morálka – morální rámec vycházející z protestantské pracovitosti a šetrnosti.

 

Je ovšem pravdou i to, že Západ zvítězil také díky nečekané momentální slabosti rivalů.

 

Jak vypadá situace dnes?

 

Populace Západu se jakoby vytrácí. Vytratila se i protestantská šetrnost, zvítězil konzum se zadlužováním. Sílí strach ze zničeného prostředí. A nakonec: západní civilizace ztratila sebedůvěru.

 

Tento výtah z Fergusonových myšlenek je úvodem k analýze jednotlivých šesti bodů. Volně odkazuje také na Luciferovo poslední zamyšlení o nepravostech doby. Původně se článek měl jmenovat Západ proti Východu v době Jihu proti Severu. Ale pondělní noviny s titulkem Sever proti Jihu byly rychlejší (to je ta moc institucí!). Pokud okolnosti dovolí, příští článek bude konkrétnější. A ještě malá poznámka. Možná jsem špatně četla, ale pojem „globalizace“ jsem v knize poprvé uviděla až někde v její polovině.


komentářů: 0         


test

rubrika: Pel-mel


test


Autor připomíná, že jde o slovo francouzského původu a použil je poprvé ekonom Anne-Robert‑ Jacques Turgot v roce 1752. Veřejnost s tímto slovem seznámil otec slavného revolucionáře Mirabeua. Z etymologie slova vyplývá, že má souvislost s městy. S občany, se zákony, zvyky, mravy. S podobou krajiny, s uměním, s kvalitou života. Civilizace je největší jednotkou lidské organizace, vyšší jednotkou než říše. Dá se označit i za praktickou reakci obyvatel na prostředí – na nutnost zajistit základní životní potřeby, ale také potřeby kulturní i náboženské. Civilizace může přežít řadu ekonomik i zřízení. Počet dosavadních civilizací vychází různým historikům různě, od dvaceti čtyř až po pět. V současnosti prosperuje patero civilizací: čínská, japonská, indická, islámská, západní.

 

Instituce?

 


komentářů: 0         


Buďte sami sebou

rubrika: Pel-mel


Naše myšlení a rozhodování je i v tomto moderním a technickými vymoženostmi oplývajícím věku stále silně ukotveno v hlubokém pravěku. Drtivá většina lidí pudově následuje své stádo (národ, společnost, organizaci, specifickou skupinu, náboženskou či politickou obec atd.) a systematicky v sobě potlačuje jakýkoli výjimečný rys své osobnosti, jehož projev by mohl způsobit vyloučení (vyobcování, exkomunikaci atd.) ze stáda. Být sám sebou a nepodléhat stádním reflexům, obzvláště v případě, když je považujeme za nepřijatelné, bylo v pravěku prakticky nevyhnutelné. Jedinec, který byl vyobcován ze svého stáda, kmene, měl téměř zanedbatelnou šanci na přežití. Existenciální důvody k tomuto stádnímu jednání dnes již postrádají smysl. Přesto však přežívají, a technické vymoženosti, které to umožnily, se zcela paradoxně stávají, ať už vědomým či nevědomým způsobem, nástroji k otupujícímu stmelování nejrůznějších „stád“. Během pracovního týdne jsem nucen strávit asi jednu a půl hodiny v metru, což má za následek, že se setkávám s obrovským množstvím lidí. Čím dál tím sporadičtěji mezi nimi hledám na první pohled samostatnou osobnost. Dost však mého úvodního slova. Zde je na toto téma mnou zredigovaný extrakt z kapitoly Buďte sami sebou z Psychopatova průvodce.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Totální světovláda

rubrika: Pel-mel


Už nějakou dobu přemýšlím, kdo vládne tomuto světu. Mám na mysli to zrnko písku ve vesmíru, kterému říkáme Země. Tedy kdo vládne planetě Zemi. Jestli je ještě něco ve vesmíru nad tím, bych pro jednoduchost vynechal.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Gulaňje

rubrika: Pel-mel


Malé tropické jsem krátce poreferoval o své zářijové výpravě do Brixenu, přičemž jsem samozřejmě nemohl opomenout Karla Havlíčka Borovského, který si zde zhruba od poloviny prosince 1851 do poloviny května 1855 nepříliš bujaře užíval své vyhnanství. Moji poměrně příznivou náklonnost ke Karlu Havlíčkovi poněkud ochladila Stella, která přišla s informací, že Karel Havlíček byl antisemita (viz S tím národem, jenž je tak čistý, jasný…). Na druhou stranu byl, alespoň zpočátku, nadšeným zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Z této choroby ho vyléčil osmnáctiměsíční pobyt v carském Rusku (leden 1843 – červenec 1844), což velmi barvitě vylíčil ve své literární prvotině Obrazy z Rus. Ten spisek jsem si sehnal přes internet, a abych vás s jakousi humornou nadsázkou s tímto Havlíčkovým uzdravením seznámil, vybral jsem úvodní část statě, která se jmenuje Gulaňje. Užijte si to, léto se ještě nekončí. Až bude končit, upozorním vás na to po svém návratu z Brixenu a zároveň vám barvitě vylíčím, jak tam dopadlo mé gulaňje po tyrolsku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


S tím národem, jenž je tak čistý, jasný (Výpisky z četby – Singer a Stölzl)

rubrika: Pel-mel


Nerudova slavná báseň Jen dál patřívala k svátečnímu poledni v Československém rozhlase. Krásný příspěvek k pěstování národní hrdosti. Ale, jak říká spisovatel Singer: „Každý národ má svoje bludy.“ Vždyť i velký vlastenec Jan Neruda, autor verše „Za volnost lidskou, v nás kdys rozekvětla…“ patřil k známým antisemitům, v souladu s politikou radikálních mladočechů. Tato pokrokovější politická strana si dala v 80. letech 19. století za úkol zúčastnit se „křižácké výpravy proti židům“.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Psychorvanec

rubrika: Poetický koutek


(Letní halucinogenní tabletky)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  140  141  142  143    144    145  146  147  148 . . . . . . . . . .  337  338  339  340  341   »