« strana 151 »

Léčení duchem – Freudovo obnažení lidských pudů

rubrika: Filosofický koutek


Po devítidenní červencové přestávce se opět vracím ke knížce od Stefana Zweiga Léčení duchem. Ve velmi osobitě pojatých esejích v ní představil tři „léčitele“ lidského duševního nitra (viz Léčení duchem I a Léčení duchem II). Z oněch tří pozoruhodných postav duševního léčitelství mě nejvíce zaujal Sigmund Freud. Byl to on, kdo jako první prolomil onu téměř patologickou hradbu západní kultury a morálky zplozenou v 19. století, za níž se pod pláštíkem jakési křečovité, povrchní a pokrytecké mravopočestnosti veřejně cenzurovala téměř jakákoli zmínka o přirozených lidských pudech. Začátky prolomení těchto suchopárných a nepřirozených bariér nebyly vůbec snadné. Freudovy myšlenky o světě lidských pudů, o psychologii lidských hlubin a nástroji nazvaném psychoanalýza, byly ještě počátkem 20. století považovány za nepřijatelné rouhání a kacířství. Po první světové válce začal však ten ledovec konečně tát.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Zlo podruhé (Porušení pravidel a co s tím)

rubrika: Filosofický koutek


I nejlepší, nejhodnější lidé se dokážou aktivně podílet na válečném běsnění. Každý z nás je schopen zločinu, záleží jen na okolnostech. Tato skutečnost fascinuje znalce nejrůznějších oborů. Naše bytosti obsahují jak dobro, tak zlo. Původem zla se zabývá i vědec – biolog Lyall Watson (viz … a Zlý pryč (Historie zla v přírodě)). Zdá se, že dochází ke stejným závěrům, jaké jsou po staletí známy a které prostě napovídá tzv. selský rozum. Ale Watson vyvozuje a zdůvodňuje fakta na základě poznatků exaktní vědy… Při veškeré složitosti problému zla, zvláště agrese, která nebývale prorůstá běžným životem, mám pocit, že za vším stojí obyčejná lenost – naše neochota hledat pomalá, náročná, neefektní řešení. Netrpělivost?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Nedělní sůl nad zlato

rubrika: Pel-mel


Když to píšu, je stále ještě pondělí, až se to na NČ objeví, bude úterý, ale to mi vůbec nevadí, abych si zde nezavzpomínal na poslední neděli, která byla vlastně včera, když to píšu, a předevčírem, když to budete číst. Pokud si myslíte, že tahle úvodní slovní rozcvička je následkem vedra, až tak moc daleko od pravdy nejste, ale že byste byli až tak moc blízko, to se taky nedá říci. Vedro však bylo i v neděli, na obloze navíc čisto, a já jsem ve své poslední víkendovině prohlásil, že svoji Matičku železobetonovou, skleněnou a různě jinak vypolstrovanou celu mou jedinou proroctvím kněžny Libuše mi danou… možná opustím, abych se vydal za vábením svého každoletního hlasu. A jak to dopadlo? Nuže vizte, vězte a… – a hlavně solte.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Bořiči mýtů o kráse

rubrika: Pel-mel


Už jsem tady vypustil několik úvah z Doby jedové 4, poslední byla Léky z kohoutku, tu třetí jsem zatím vynechával. Hlavním důvodem asi bylo, že její autorka, Stacy Malkanová, je tak trochu (možná i víc než trochu) posedlá kosmetikou, což je mi něco naprosto cizí (viz třeba moje občasné poznámky o obličejovém „brizolitu“). Domnívám se, že každý člověk má nějakou svoji od přírody danou krásu a jakékoli oblbování této krásy jakýmkoli „brizolitem“ je oblbování nejen sebe sama, ale i těch vůkol. Nicméně i přesto se v pradávných dobách ženy zdobily nejrůznějším způsobem těmi či oněmi přírodními mastičkami, což jistě bylo jakési oblbování, jež, jako nepřítel tohoto nesmyslu musím uznat, mohlo mít docela příjemné účinky. Jenže ty doby jsou už pryč a přirozené mastičky nahradily jedovaté přípravky kosmetického průmyslu, jejichž použití je obzvláště ženám sugerováno šílenou a masivní reklamní kampaní, jež nemá za úkol nic jiného, než jim vnutit představu, že bez toho brizolitu budou nenapravitelně ošklivé, aby z nich na úkor této vnucené stupidity vytřískaly co nejvíc peněz.   

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Seč na víkend

rubrika: Povídání


Je první červencový víkend a mě to začíná táhnout někam ven, pryč z Matičky stověžaté, která mi sice přirostla k srdci a má mnoho neskutečně krásných míst, z nichž některá, jako třeba Vyšehrad, mi nejednou posloužila jako zdroj tajemné energie; jenže ti dvounozí tvorečkové, kteří se v ní hemží pod tíhou moderního konzumního sportu… Je třeba z mé milované Matičky občas vypadnout. Jestli tak učiním tenhle víkend, to je zatím, když to v pátek píšu, ve hvězdách, ale touha vypustit ze své duše ten přetlak je až téměř nesnesitelná.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


… a Zlý pryč (Historie zla v přírodě)

rubrika: Filosofický koutek


Přírodovědec Lyall Watson v úvodu své knihy Temné síly přírody vysvětluje, proč se začal zabývat právě zlem. Domnívá se totiž, že jde o univerzální přírodní sílu, o biologickou skutečnost. Přišel čas podívat se na původ a význam špatnosti nejen z hlediska náboženství, filozofie a kriminologie. Zlo má také svoji přírodní historii. To, co je neobvyklé, jako např. surová vražda, nemusí být ještě nepřirozené.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Léky z kohoutku

rubrika: Populárně naučný koutek


Jedněmi z největších jedlíků farmaceutických produktů jsou Američané (občané USA). Co se asi tak stane s těmi stovkami milionů předepsaných i volně prodejných léků, které Američané denně spotřebují? Každý lék, který člověk přijme do těla, se až z 90 % vyloučí v nezměněné formě nebo rozloží na aktivní metabolit, poté se ve stolici spláchne do záchodu a do kanalizace, odkud se dostane do vodních zdrojů. Pak už v tomto řetězci zbývá jen krok, než se tento lék nakonec přes vodovodní kohoutek vrátí tam, odkud přišel.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Červencová

rubrika: Povídání


(Uvolněná)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Léčení duchem II

rubrika: Pel-mel


Oné odosobněnosti a dokonalému odlidštění lékařské vědy, jak bylo popsáno ve druhé polovině první části, se široké masy skutečného lidu odjakživa bránily sice nevědomky, ale přece v jakési předtuše. Stejně tak jako před tisíciletími vzhlíží dnes primitivní, dosud nedostatečně „vzdělaný“ člověk k nemoci v bázni jako k něčemu nadpřirozenému, stále ještě proti ní staví duševní akt naděje, obav, modlení a příslibů, stále ještě je jeho první asociační myšlenkou bůh, nikoliv infekce nebo zvápenatění cév. Žádná učebnice, žádný učitel jej nikdy nebude moci přesvědčit, že nemoc vzniká „přirozenou cestou“, tedy zcela nesmyslně a nezaviněně; a proto předem nedůvěřuje žádné praxi, která slibuje, že nemoc odstraní střízlivou, technickou, chladnou – to znamená bezduchou – cestou. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Modrá

rubrika: Pel-mel


„DEEP BLUE byl podle své hluboké tmavomodré barvy nazván krystalický hranol počítače, který v roce 1997 sehrál šachový zápas s velmistrem Garim Kasparovem. Hráli hru všech možností. Počítač nad šachovým velmistrem vyhrál. Jenže – není počítač dílem lidského ducha? Kdo tedy vyhrál a kdo prohrál v tomto zápase člověka s člověkem ve hře nekonečných možností? Deep Blue dostal své jméno snad náhodou, nebo přece jen ne tak zcela? I kdyby se vynořilo jméno z podvědomí těch, kteří jej tak nazvali, není to název bezdůvodný: temná modř je barvou temnoty zárodečných vod všech možností. Z jejích hlubin se vynořuje něco, co v ní zase mizí. Temná modř počítače má tedy hluboký smysl… Deep Blue není ledajakým jménem. Až pojmenováním věc teprve je, začíná být jsoucí. I tady je modř barvou nevyzpytatelného tajemství bytí, mocnosti temné, modré noci a proteovsky proměnných modrých vod, které tu byly, jako všechny možnosti bytí, ještě než byl vesmír a jeho řád stvořen. Je barvou paměti a vzpomínání rozprostírajících se do minulosti i do budoucnosti. Je barvou všeho, co bylo, je barvou všeho, co bude.“

 

Jan Baleka

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 22         


Vampýr

rubrika: Poetický koutek


Tento poslední víkend měsíce června mé střípky a střepiny zde budou chybět. Ostatně proč by také nemohly, že? Tento poslední víkend měsíce června bude čistě poetický. Žádnou moji báseň však nečekejte. Poezie ve mně stále je, a tentokrát se tam ještě více zmítá. Ztvárnit ji však do písmenek, slov a veršů mi v této chvíli není souzeno. Obracím se tedy opět zpět ke svému oblíbenému prokletému básníku Charlesi Baudelairovi, abych vás oblažil jedním z dalších Květů zla v podání ne zcela věhlasného překladu Ivana Slavíka z roku 1976. Věc se má tak, že právě tímto překladem do mé duše vstoupily Baudelairovy Květy zla, jiný byť věhlasnější překlad už strávit nedovedu. Báseň je vcelku prostá a mírumilovná, a pro poslední letošní červnový víkend jako ušitá na míru.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Léčení duchem I

rubrika: Pel-mel


Rakouský prozaik, esejista a básník Stefan Zweig napsal v roce 1930 v Salzburku velmi zajímavou knihu Léčení duchem (Die Heilung durch den Geist), která vyšla o dva roky později a obsahuje tři osobité esejistické životopisy dvou lékařů a jedné hysterky líčící rozličné způsoby, jimiž tito uskutečňovali „léčení duchem“: Franze Antona Mesmera, váženého, seriózního lékaře, který stál celé století na pranýři vedle podvodníků a šarlatánů, protože přišel se svým sugestivním posilováním vůle k uzdravení příliš brzy; Mary Bakerové-Eddyové, zakladatelky takzvané Christian Science (Křesťanské vědy), která svou absurdní, falešnou naukou o extatické síle víry vyvolala fanatismus statisíců Američanů; a Sigmunda Freuda, objevitele psychoanalýzy, metody, jež na vědeckém základě začala léčit duševní poruchy odstraňováním konfliktů tížících nemocné v nevědomí. Knížku jsem četl už před mnoha lety a nedávno jsem ji zcela náhodně vylovil ze své knihovny. Když jsem se do ní znova začetl, uvědomil jsem si, že její obsah dnes vnímám výrazně jiným způsobem než tehdy. Je to jako když se po spirále vrátíte jakoby na stejné místo, ovšem o jeden závit výše. V následujících dvou částech zde předkládám výtah z její předmluvy, neboť už jenom ona stojí za bedlivé přečtení. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  147  148  149  150    151    152  153  154  155 . . . . . . . . . .  287  288  289  290  291   »