Jednou to téma přijít muselo, i když jsem se mu dlouho vyhýbala. Ale protože patří k těm, o nichž se dá diskutovat do nekonečna, a pravdu budou mít všichni, slibuji, že se k němu nebudu vracet. Tentokrát jsem se k němu rozhodla proto, že jsem v knize Jiřího Krupičky s názvem Zmatek narazila na nejlépe zformulovaná Pro a Proti. Vždyť se k tomu věčnému a bolavému tématu vyjadřuje člověk, který na to má největší právo. Proto mu také v podstatné části článku přenechám slovo. Vidím okolo sebe čím dál častěji lidi, kteří dospívají k okamžiku, jenž jim dá pochopit, kolik věcí nestojí za to, aby zabíraly místo v našem životě, potkávám lidi, kteří nahlížejí nicotnost a směšnost takových věcí, a proto říkají: Bylo. A teď už dost.
Stella
09.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27
(Až k zemi)
Lucifer
07.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 40
První část série o dozoru UFO byla věnována posvátné hoře Kailás, v níž by se dle jakýchsi mýtů měla nacházet brána do tajemné Agarthy, podzemního světa našich vyspělejších předků. Zároveň se též zabývala pozoruhodnými světelnými úkazy v Tibetu poblíž této hory, jež se nachází na pomezí Indie, Číny a Nepálu. Autor použitého zdroje si není zcela jistý, čemu se ty jevy dají připsat. Jsou tady tři možnosti. Buď se jedná o plavidla oné pradávné pozemské civilizace, nebo o plavidla neznámých cizinců z jiných světů, anebo prostě o jakési zcela pozemské přírodní úkazy. Evidentně je spíš nakloněn těm tajemnějším vysvětlením, ale k jeho dobru je třeba přičíst, že v zájmu objektivity uvádí i zcela normální přírodovědná vysvětlení. Dnes vám přináším poněkud tvrdší oříšek.
05.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Často nevědomky děláme pravý opak toho, co bychom měli dělat, a současně zapomínáme na důležité věci. Vytváříme si tak návyky, které nám neslouží. Mezi jedny z nejhorších lidských návyků patří: bagatelizování cizích i vlastních úspěchů (sklon vysvětlovat je jako náhodu, štěstí atd.); orientace na to, co se kde komu nepovedlo (vlastní osobu nevyjímaje).
03.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Už to tak patří k člověku, že nevydrží ani věčně držet smutek, ani věčně být hodný, ani se pořád dívat na svět vážně. Vždyť jsme zesměšnili i samotného čerta. Vládce, který kromě chleba poskytne lidu také hry, se nemusí bát o trůn. Pracovat a modlit se, to je nějak málo… Léto je za námi, je dost času na oslavy. Právě na podzim se konalo nejvíc svateb a chystalo se posvícení. A především na podzim se pořádají i setkání bývalých spolužáků. Vzpomíná se. Zkrátka: je tu doba sčítání a odečítání, přehlížení minulého, tiché smiřování s nevyhnutelným – kolik se toho už nevrátí! Že to píšu jako Rais? Karel Václav? Inu, pokud se ve městě přírodnímu koloběhu nepodřizujeme, naše škoda. Když si raději vyrobíme vlastní „strukturovaný čas“…
01.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Z knížky Záhady Orientu Arnošta Vašíčka zde naposledy bylo Posvátné zrcadlo. Dnes jsem to nasměroval až k její první kapitole, v níž Vašíček nastiňuje hlavní myšlenku, která se různým způsobem jako červená nit vine celou knížkou v různých podobách. Zatím jsem se tomu tak nějak vyhýbal a soustředil jsem se na konkrétní pozoruhodné jevy a předměty. Tou vůdčí nití je myšlenka, že jsme už po mnoha staletí či tisíciletí pod vlivem nějaké mnohem vyspělejší civilizace, která pochází buď přímo z naší planety, anebo k nám dorazila z vesmíru. K představám, že nás kdysi mohla, či vůbec může, navštívit nějaká mimozemská civilizace jsem se tady už několikrát vyjádřil více měně skepticky. Problém je především ve vzdálenosti hvězd, kolem nichž by mohla kroužit životaschopná planeta, kterou nelze dle stále platné teorie relativity překonat větší rychlostí, než je rychlost světla. V Populárně naučném koutku se nicméně objevila teorie v souvislosti s inflačním rozpínáním v prvních fázích našeho vesmíru, která tvrdí, že toto omezení rychlosti se netýká samotného prostoru. Sypu si popel na hlavu, ale teprve předevčírem jsem narazil na dva roky starý článek Nadsvětelný WARP pohon je možný. NASA už na něm pracuje. Takže pokud je to skutečně realizovatelné, pohled na cestování vesmírem se tím zásadně mění.
29.09.2014, 00:15:50 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Doba jedová 3 od Stacy Malkanové je orientovaná především na kosmetiku, což není ani náhodou šálek mého čaje. Obsahuje však řadu velmi zajímavých postřehů týkajících se průmyslového znečišťování nejen našich organizmů jedovatými a nezřídka i rakovinotvornými látkami, syntetickými chemikáliemi petrochemického původu (viz Soudobá chemická zátěž našeho organizmu). Nejen do kosmetiky, ale i do potravin a dalších produktů se za účelem snadnějšího zisku cpou umělé chemické látky, jež se v přírodě ještě relativně nedávno nevyskytovaly a na něž nejsou živočichové, tedy i my, vůbec adaptováni. Je to příliš prudká změna v našem životním prostředí, která zcela zákonitě pro nás i jiné živočichy, a vlastně i pro celou přírodu, vede k velmi nelibým a nebezpečným důsledkům. Mnohem pozvolnějším a dostatečně adaptabilnějším evolučním vývojem nám však příroda nabízí spoustu našemu zdraví prospěšnějších a všeobecně bezpečnějších prostředků, metod a inspirací. Jen je třeba se kolem sebe dívat, přemýšlet a analyzovat to, co už tady vlastně dávno a zcela přirozeně je. A přitom to je někdy tak snadné. Jenže lidé zapojeni do velkého byznysu to vidí jinak. A si tak, jak to s bohulibou nadutostí prezentoval náš předchozí prezident prohlášením, že naše planeta není zelená, ale modrá. Domnívám se, že slovem „modrá“ nemyslel „jedovatá“, jelikož jeho obzor až tak daleko nesahá, ale prachy, peníze, jejichž špínu přece nelze rozeznat a ani se od ní nijak očistit.
27.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
Pro dnešek jsem přichystal naprosto odpočinkovou záležitost. Nic odborného, nic odbojného, nic poetického, nic politického – politické záležitosti tady vlastně až tak moc nebývají, mám na mysli spíš ty bulvární, což jde s těmi politickými ruku v ruce, třeba tlusté hadry kolem krku nebo tak něco (Copyright: Forrest Gump). Dnes si jen tak lehounce zavzpomínám na Brno, což je taková vesnice nedaleko Prahy, jak výstižně konstatoval jeden americký internetový ekonomický Puget Sound Business Journal. Počítejte s tím, že to bude naprosto chaotické, nic podnětného z toho nebude koukat, bude to prostě taková vesnická snůška ničeho o ničem… zkrátka jako Brno.
25.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 36
„Dlouhý lovec“ a milovník kaktusů, dvoumetrový Alberto Vojtěch Frič se vrátil roku 1905 do Čech bez své domorodé paraguayské manželky. Ale indiáni nezapomněli na bílého muže, který se téměř holýma rukama ubránil útočícímu jaguárovi. Že Frič zanechal v Paraguayi dceru, o tom se jeho čeští potomci dozvěděli až v roce 2000. Zjistili, že Herminia dosud žije. (viz Radio Praha – Potomci cestovatele Friče pomáhají…) Právě Frič zažil na vlastní kůži všechno, co s sebou přinášela výjimečná životní cesta. Cesta do světa i cesta jako osud.
23.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Po levitační tématice z knížky Arnošta Vašíčka předkládám z téhož zdroje další záhadu. Týká se jednoho ze tří posvátných symbolů japonského císařství. K Japonsku mám zajímavý vztah. Jednak jsem se tam naučil jíst sushi a sashimi, japonští kolegové se občas zhmotňují na mém pracovišti, kdysi mě zaujala Yoko Ono, za což může John Lennon, nedávno mě tak trochu zaujal Tomio Okamura, jehož sekretářku jsem jednou požádal, zda bych zde mohl publikovat některé články z jeho webové stránky, k čemuž jsem dostal svolení, takže se jich tady několik vyskytuje. A kromě ještě dalších věcí je tu jedna velice nedávná, totiž mé zprvu dost dramaticky navázané přátelství s jedním potulným japonským houslistou (viz Můj nový kamarád made in Japan). Tento můj čerstvý japonský kamarád se jmenuje Hirohito, alespoň tak se mi představil a pravil, že stačí, abych mu říkal Hiro. Nevím, jak moc je jméno Hirohito v Japonsku rozšířené, ale vím, že se tak jmenoval předposlední japonský císař. Během několika setkání s Hirem jsem měl pocit, že v sobě to císařství jakýmsi způsobem zrcadlí. Že by další záhada?
21.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
(Možná)
19.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 56
Všední dny, tak jak jdou, za sebou po řadě… Pociťujeme jako samozřejmé, že náš životní rytmus je určen časovými cykly, z nichž den a týden jsou nejdůležitější. Asi také znáte rozespalé mžourající pondělí, rozpačité úterý, suverénní středu, rozjásaný čtvrtek – už se to blíží – blazeovaný pátek a potom žuch – sobota už je tady. No, a neděle? Takové přešlapování… Vím přesně, do kterého obchodu je lépe v pondělí ani nevstupovat, vím, že pro mou lékařku je kritickým dnem úterý a že v pátek bývá šéf naprosto nesnesitelný. Problémy a požadavky vyslechne nejdřív a také nejpozději ve středu. Rozhodnutí přijme až tu další středu, v některém z následujících týdnů… A se mnou se nebavte po ránu. Nikdy. Platí od pondělí do pondělí.
17.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 17