Neviditelný čert

Zneutralizované citrusy (Jedovatě)

Kolik vypravování začíná slovy Tak jsem tuhle šel a... Dnes tomu nebude jinak. Tak jsem tuhle šla prosoleným sněhem a říkala jsem si, už aby byly barvy, svět je bez nich otravný, fádní. Bílý sníh sice zakryje to šedivé a matné, ale to je pořád málo. Ulice jsou pochmurné i proto, že už mnoho let přetrvává móda černého oblečení. Čím to, že se ten pouliční smutek drží tak houževnatě? Textilní průmysl se potřebuje zbavit nějakých předimenzovaných zásob? Familie přede mnou, pět lidí, všichni v černém. Ale – vždyť já taky! Od podrážek až po bambuli na čepici, a nakonec je černé i to, co pod ní mám.

Stella

30.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Použití autosugesce

Druhá část autosugestivního seriálu byla zakončena myšlenkou, že loutkami přestanete být jen tehdy, když se naučíte vědomě ovládat svou představivost. Ve třetí části se to pokusím s pomocí zmíněného zdroje tak trochu osvětlit. Na rozdíl od obou předchozích částí jsem do vybraného textu až na několik drobností vůbec nezasahoval. Své jsem si k tomu už řekl a nic nového momentálně na skladě nemám.

Lucifer

25.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Vědomá a podvědomá bytost (Vůle a představivost)

V posledním věcném příspěvku loňského roku jsem vás seznámil s knížkou zabývající se vědomou autosugescí, jejímž hlavním autorem je Émile Coué. Samotného Couého jsem citoval pouze ve dvou krátkých odstavcích. Zbytek čili podstatnou část textu jsem sestavil z více či méně poupravených výňatků z předmluvy od Archibalda S. Van Ordena a mých poznámek. Druhá část tohoto autosugestivního pojednání je zaměřena pouze na Couéovy formulace. Tentokrát jsem však zvolil jiný přístup, který jsem zde už několikrát použil. Zdroj je až na drobné stylistické úpravy doslovně citován jen velmi zřídka. Jelikož je mi toto téma blízké a Couéovy myšlenky mi nejsou nijak cizí, tak místo vkládání poznámek jsem to celé přepracoval dle svého uvážení a místy jsem vložil vlastní doplňky.

Lucifer

20.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Časy se mění?

Už roku 1932 ve stati Nová nemoc: profesionální otupění Ferdinand Peroutka píše: „Poslanec… navykl si pokládat vzájemné vztahy stran za první věc na světě, a rezoluce poslaneckého klubu udělá na něj větší dojem, než zemětřesení venku. Myslí si, že celá politika dělá se v parlamentě a přehlíží, že do osmdesáti procent se dělá a děje venku… Parlamentní machři, kteří se o nic tak nestarají jako o zmechanizovaný boj mezi stranami, ukázali se zcela neschopnými pochopit, jak intenzivně reaguje veřejnost proti každému zjevu korupce v parlamentě. S profesionální otupělostí spěli obvyklou cestou ke koaličnímu kompromisu… Veřejnost, vidouc tuto lhostejnost, udělala značně nepříjemný závěr: asi kradou všichni“.

Věřte nevěřte, také následující níže uvedená slova jsou hodně starého data. Uveřejnil je Ferdinand Peroutka v Přítomnosti roku 1937. Člověka napadne, že za těch 80 let nám sice přibylo technologií, ale jinak se v našem životě (mírně) změnily jen kulisy. Peroutka rád připomíná Karla Havlíčka Borovského a zdůrazňuje jeho neochvějně realistický, sebevědomý pohled na svět. Havlíčkovy postoje byly zřetelné, srozumitelné a nepochyboval o nich, protože měly pevné ukotvení v plodném prostředí, z něhož vyšel. Jen málo soudobých novinářů, ve skutečnosti spíše glosátorů, se těmto dvěma žurnalistům může rovnat, pokud jde o věcné a jasné vyjádření. O pevných postojích nemluvě.

Stella

16.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Kyberstres

Předchozí třináctka byla laděna více méně víc než romanticky. Jenže datum, které spatříte pod tímto příspěvkem, je skutečně pátkem třináctého ledence, kdy se na chvíli oteplilo, aby se za pár dní zase omrazilo. S jistým předstihem tudíž ze své zimní ledničky vypouštím krátké pojednání o stresu v kybernetickém hávu. Tímto způsobem navazuji na Spitzerovu digitálně nemocenskou sonátu, kterou jsem loni opustil ve stavu Zmanipulovaný systém odměňování v lidském mozku.

Lucifer

13.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Feminine Mystique (O knize Betty Friedan)

Za druhé světové války byly mezi americkými ženami pilotky, jiné ženy pracovaly v továrnách a měly své odbory. Skončila válka a od žen se očekávalo jediné: že se vrátí do domácnosti a plně se oddají péči o děti a o manžela. Zprvu ženy tuto roli považovaly za samozřejmou a dá se říci, že ji plnily s nadšením. Ale po čase začal vzrůstat počet žen otupělých, bezradných i nevysvětlitelně nemocných. Hospodyňky se ocitly v pasti. Důsledkem obětavé starosti o spokojenost rodiny v domku na předměstí byla ženina emocionální prázdnota a těžký pocit viny.

Stella

09.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Vědomá autosugesce

Přicházím s posledním nejen mým letošním příspěvkem na Neviditelném čertovi. Proč posledním? Vysvětlím na konci. Jak naznačuje titulek, bude se týkat autosugesce, především vědomé. Někdy před Vánocemi se mi v prodejně knihkupectví Kosmas nacházející se v butovické Galerii, v níž se nenabízejí k zhlédnutí umělecké předměty, ale spotřební statky ke koupi, dostala do rukou knížka Vědomá autosugesce…, jejímž autorem je uveden Émile Coué. Dalo by se však říci, že se jedná o jakýsi výběr z jeho publikací na toto téma předznamenaný dvěma předmluvami a završený několika dodatky včetně citací z dopisů jeho následovnic. (Ano, jeho prvními následníky byly ženy.) Nejdříve předkládám mnou stylisticky lehce přepracovaný výběr z první předmluvy od jistého Archibalda S. Van Ordena, načež ocituji úvodní pasáž z vlastního Couéova spisku o vědomé autosugesci. Následovat pak budou moje závěrečné poznámky.

Lucifer

29.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Ani k donošení, ani k uhlídání to není (Samochodci víry)

V saském pohraničí se některé oblasti přímo prohlašují za Vánoční zemi. V tomto kraji se totiž odjakživa vyráběly dřevěné hračky a hlavně tzv. vánoční pyramidy. Kult křesťanských Vánoc právě tady posilovali i četní potomci protestantských Čechů a Moravanů, pobělohorských emigrantů. Síla víry je přiměla opustit zemi v době, kdy odchod do světa pro většinu z nich znamenal opuštění domova navždy. Pro víru se vzdávali majetku, někteří zde kvůli spáse duše zanechali i velmi bohaté statky, jež zveleboval jejich rod po staletí. Víra byla nad vším ostatním. (Herrnhut)

Stella

16.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Internetová manipulace a kyberzločin

Moderní technologie, obzvláště pak ty digitální, jsou bezpochyby úžasnými nástroji k uspokojení nejrůznějších lidských potřeb. Kupříkladu internet nám umožňuje navazovat přátelství s lidmi po celém světě, aniž bychom se museli vzdálit ze svého pokoje, a je též neutuchajícím zdrojem všemožných informací na okamžitý dosah našeho monitoru. Téměř jakýkoli vynález však v sobě z lidské podstaty skrývá i možnosti, někdy i neutuchající, jak ho zneužít ve svůj prospěch na úkor jiných. Pokud nám tato možnost dává jakoukoli moc manipulovat některými lidmi, je to výzva pro mnohé natolik lákavá, že odolat jí je téměř nemožné. Až do převratné vědeckotechnické revoluce ve druhé polovině minulého století tento přirozený lidský trend vždy nakonec vedl k jakémusi evolučnímu zohlednění prospěchu všech zúčastněných. Vždy bylo dost času, aby se člověk na nové možnosti adaptoval. V současné době je však toho času příliš málo a geneticky zakotvené reakce se adaptovat nestíhají. Dochází tak neuvěřitelným absurditám, kdy lidé s pomocí nahromaděných zkušeností předchozích generací dokáží ze sebe udělat naprosté idioty. Všichni, i na ty manipulanty nakonec dojde.

Lucifer

12.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

No a co jako! (O tom, ba i onom!)

„Svobodný kolega, chce-li býti a zůstati slušný, nesmí v pozdní večerní chvíli navštíviti ani ve věci služební, neřkuli mimoslužební, svobodnou kolegyni v jejím samostatném bytě, ani od ní přijmouti číšku čaje, záleží-li mu na dobré pověsti kolegyně. Služební věc není dojista nikdy tak naléhavá, aby nemohla počkati do zítřka… Ani schůzky několika dívek a mladých pánů v bytě jednoho nebo jedné z nich na čaj nebo pouhou zábavu bez přítomnosti starších nemůžeme pokládati za schůzky společensky správné, přese všechno ujišťování, ‚že se tady přece nemůže nic stát‘.

Snoubencovy dopisy, adresované příští nevěstě, mají procházeti rukama její matky, která však jich shovívavě nebude otvírati… Snoubenci se nemohou dočkati důvěrného tykání… Ale nechť od toho upustí, neboť je třeba být zdrženlivým a opatrným. Tykání… je velmi vážným závazkem pro budoucnost.“

Stella

09.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21