Nedávno přinesla MF DNES článek o ulepených a pitvorných šedesátých letech. Možná, že stejně hloupě a nepoučeně jako autor onoho článku jsme tenkrát posuzovali dobu před půlstoletím my, kteří jsme to dynamické, barevné a nadějeplné desetiletí prožívali. Za padesát let se svět překulí několikrát a nedbá na naše představy o směru. Po oné době naivního, ale tvůrčího vzmachu se kyvadlo světových hodin trochu líně pohupovalo, až se zívnutím odkoplo některé zahnívající režimy. Technokracie přešlapující u hranic se nenápadně uvelebila na nových hnízdištích, a protože byla nadšeně přikrmována, ani nemusela použít všechny ze svých vyzkoušených lstivých metod. Jenom pořádně zaktivizovala jednu, která kdysi nehrála tak velkou roli: mnohem víc než kdysi využívá média.
Stella
19.08.2016, 00:00:48 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Pátá část ústředního letního seriálu postaveného na knížce Nathana Belofského Podivná medicína atd. se zabývala neodolatelnými důsledky masturbace. Nadešel čas přistoupit k části číslo šest, jež se opět zaobírá Epochou heroické medicíny a kterou bych zahájil vzteklými psy. Pes je vedle mobilu, internetu a potkanů nejoddanějším přítelem člověka. A to i v případě, když je vzteklý. Kupříkladu jezevčík, který mi občas a zrovna teď vztekle štěká nad hlavou, mi svoji absolutní oddanost nijak lichotněji vyjádřit nemůže. Po vyřízení vzteklých psů se budu věnovat rentgenu na boty a celou trojici zakončím jarním úklidem organismu. Proč zrovna jarním, když je léto? Tak si ho klidně přejmenujte na letní či rovnou na celoroční úklid. Popřípadě se na tento úklid kompletně vybodněte, věnujte se tělesnému cvičení a poohlídněte se po zdravé stravě.
Lucifer
15.08.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Tak nám dokončili zateplení domu, nové balkony udělali, vzorně uklidili všechno, co by na trávnících před panelákem mohlo připomínat řádění stavební firmy, a ještě takový zarostlý hošík umyl okna. Zvenku, z lešení. A to, když začínali, byli každý den vystaveni kritickým pohledům i hlasitým poznámkám nájemníků, kteří totiž, co čert nechtěl, pracují skoro všichni jako zedníci u jiných firem, a vědí tudíž všechno nejlíp. Zato mondéna z druhého vchodu co chvíli ťukala na některé dveře a nechávala se slyšet, že po chodbě šel támhleten Ukrajinec a divně na mě koukal! Ale nikoho neokradli, nikoho nezabili, ba, ani ty skryté tužby, dřímající v blonďaté hlavě z druhého vchodu, nenaplnili. Zato nastupovali v půl sedmé ráno a končili v půl sedmé večer. Léto k nim bylo milosrdné. Během hodinové polední přestávky se povalovali v trávě a pojídali ty svoje každodenní rohlíky koupené v krámku na rohu. (Ne, Vietnamci s nimi na lešení nebyli.)
06.08.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Ve čtvrté části ústředního letního seriálu zabývajícího se některými obzvláště vykutálenými výdobytky a úspěchy (zatvrzelí pesimisté by je označili za neúspěchy) medicíny z dávnějších i nedávných dob jsem s pomocí Belofského spisku zabrousil do renesančního období. V dnešní páté části, jež na tu čtvrtou tematicky svým způsobem navazuje, se vracím zpět do epochy heroické medicíny, která místy zasahuje až do dneška. Řeč bude o masturbaci, jež byla až do osmnáctého století považována za zcela přirozený způsob, jak se v případě nedosažitelnosti partnera opačného (někdy i stejného) pohlaví svolného k sexuálnímu styku vyhnout nepříjemným důsledkům v podobě erotické melancholie. Ve zmíněném století dospěli lékaři k závěru, že tento jaksi náhražkový způsob k ukojení nahromaděného libida je zdravotně velmi závadný. Tato medicínská válka s masturbací vedená často nevybíravými prostředky přetrvala až do počátku dvacátého století, někde i déle.
04.08.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
30.07.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Červenec se zvolna začíná dobírat k srpenci, léto je v plném proudu, občas tak nějak sprchne, někdy i víc takže laskavé vodní přívaly tu a tam něco vyplaví, do toho burácí hromy a blyští blesky, nicméně teploty mají neustále tendenci držet se ve svých maximech okolo třicítky. Takže je furt horko. V průměru víc než v májovém květenci, kdy „hrdliččin zval ku lásce hlas“. To pravil Karel Hynek Mácha a mnozí ten květnový měsíc považují za měsíc lásky. I já jsem k tomuto májovému ulpívání k lásce vždy znovu a znovu směřoval, a téměř vždy znovu a znovu jsem byl těžce vyveden z míry. Každý, kdo si pořádně přečetl Máchův Máj, musel bezpochyby dospět k závěru, že v tomto zlovolně květnatém měsíci není láska tím nejdůležitějším. Mně to trvalo hodně dlouho, než jsem k tomuto závěru tak nějak dospěl. Ale nakonec se mi to podařilo. Láska může nicméně kvést v kterémkoli ročním období. Každé z nich k tomu má své vlastní a ničím nezaměnitelné páky. Takže teď bych rád oslavil lásku letní, k čemuž jsem si dovolil přichystat čtvrtou část ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií. Ve třetí části jsem s pomocí na konci zmíněného zdroje zabrousil do epochy heroické medicíny. Dnes se vracím do epochy renesance, jelikož tam je třeba hledati ty nejromantičtější projevy lásky.
28.07.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10
23.07.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 65
Lidové noviny přinesly v pátek 17. června 2016 stať Ondřeje Horáka Svobodná česká literatura vyklidila pozice. Zamyšlení se zabývá důvody, proč se současní autoři neřadí k předním světovým spisovatelům. O. Horák si je vědom toho, že příčiny stavu jsou také mimoestetické. Ale i tak bychom za poslední čtvrtstoletí sotva našli dílo něčím objevné. Zatím čekáme na jedince, který překročí mez solidní průměrnosti. Dobrých domácích knih je dost, ale na veledílo si doba musí počkat. Neuzraje každý den a také potřebuje úrodnou půdu. Zvláštností takové úrodné půdy je to, že připomíná vyprahlý úhor. Neboť i zde platí stará pravda, že nejlepší věci vznikají pod tlakem. Pod tlakem nepříznivých okolností, nikoli pod tlakem společenské objednávky. Zdá se přitom, že nikdy u nás nežilo tolik spisovatelů nebo psavců jako dnes. Českou příchylnost k psaní už kdysi postřehl Karel Havlíček (z Borové u Přibyslavi), když řekl, že u nás je z dopuštění Božího každý vlastenec spisovatelem. Nakonec, vydat knihu může každý, viz internetové návody. (Pokřtít! Včas!)
Přelévaná realita
Daniela Hodrová je autorka, která má své spolehlivé místo v domácí i zahraniční literatuře už pěknou řádku let. Známější je ovšem její mladší kolegyně z bratrského (a většího) Polska. Olga Tokarczuková se dívá na svět podobnýma očima. Obě spisovatelky mají k sobě blízko, možná je to dáno i sdílenou uhranutostí C. G. Jungem. Zatímco Tokarczuková tišeji a smířlivěji vstřebává svět, Hodrová tu kráčí, tu pobíhá po pražských ulicích a náměstích. Neustále se vrací k olšanskému hřbitovu, přitahována jak vzpomínkami na dětství prožité v jeho blízkosti, tak silným magnetismem místa přebývání neživých. Bloudí sem a tam, v chůzi se zaplétá do nitek a pavučin poletujících vzduchem, některé ji vedou k Giordanu Brunovi, další ke Komenskému nebo k Rudolfu Steinerovi, jiné k postavám z mýtů křesťanských i nekřesťanských, v chlebnikovovském nadstátí potkává ty, kdo utvářeli její vnitřní svět.
22.07.2016, 19:35:42 Publikoval Luciferkomentářů: 0
V první části tohoto ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií až téměř dodneška jsem naznačil, že zdroj, jenž jsem si dovolil k tomuto počinku využít, se skládá ze čtyř kapitol. Stejně jako druhou část jsem i tuto třetí obhospodařil kapitolou čtvrtou, jež se jmenuje „Epocha heroické medicíny“. Tato kapitola okupuje zhruba polovinu zdrojové knížky a i přesto, že se týká naší relativně nedávné minulosti (někdy možná i přítomnosti), demonstruje tak neuvěřitelná lékařská alotria, že předchozí tři historické kapitoly jsou výrazně pozadu. Dnešní ukázku z tohoto jistě velmi podnětného dílka jsem věnoval některým léčebným procedurám duševně či mentálně postižených lidí. Soustředil jsem se především na dva terapeutické postupy: první využívá kolotoč, druhý elektrické šoky, přičemž jejich vhodně zvolená kombinace může být bezpochyby ještě efektivnější.
19.07.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4
O moci jako o nejsilnějším pudu bylo už napsáno mnoho. Právě tak o moci bezmocných a bezmoci mocných. O touze po ovládnutí druhého, o potřebě manipulovat jím. (Když to nejde jinde, tak aspoň v nejhlubším soukromí.) Canetti se zaměřil na moc jako na cestu k přežití. Z jeho pojednání je zřejmé, že touha po moci je zakódována jako jeden z projevů samotného života. Přežít za každou cenu! Ale bez nadání rozumem, bez morální brzdy…
16.07.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10