Pel-mel


« strana 73 »

Věčné dětství


Už drahnou dobu jsem tady upozorňoval na různé aspekty něčeho, čemu jsem začal říkat „šílenství doby“. (Žádné odkazy zpět do nitra NČ nečekejte, nejste přece malé děti, nebudu vás vodit za ručičku, najděte si to sami.) Do rukou se mi právě dostala čerstvě vyšlá knížka (viz zdroj) od českého biologa, filosofa a spisovatele Stanislava Komárka (Najděte si ho sami, i na NČ už byl zmíněn nejen mnou.), v níž jsem hned při prvním prolistování narazil na zajímavou pasáž týkající se infantilizace společnosti, což je bezpochyby jedním ze základním kamínků onoho šílenství současné doby. Nejdříve vám překlopím s mírnými úpravami většinu této pasáže, a pak se přihlásím se svým vlastním slovním průjmem dítěte relativně nedávno dorostlého do stavu dospělosti. Leccos už jsem vnímal dříve, viz ty husitské krasojízdy na hradby šílené doby, ale teprve v poslední době se mi to tak nějak scvaklo do pevného monolitu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Hodný, zlý a roztomilý


Nadešel čas, abych vám předložil první podrobnější reportáž z Psychopatova průvodce na cestě k úspěchu. Když jsem zde naposledy tento zdroj zmiňoval v krátkém příspěvku pod názvem V jednoduchosti je síla, něco takového jsem slíbil s tím, že přidám i vlastní zkušenosti. K tomu druhému jsem zatím ještě nedozrál, ale podařilo se mi už vyextrahovat první část knihy. Dozvíte se zhruba, jak funguje mozek psychopata ve stresové situaci, jaký je rozdíl mezi „hodným“ a „zlým“ psychopatem, jak nejen v zájmu sebe, ale i svého okolí využít některé psychopatické rysy, a že nějakého psychopata máme v sobě skoro všichni, což lze funkčním způsobem využít pouze tak, že se z nás stane „opálená osobnost“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


V náruči milého, špatné taxi, prší miminka, pokerová tvář a nejpomalejší kulka na světě


Vracím se opět ke snůšce podivuhodných náhod z dílny britským humorem sršící dvojice, Martina Plimmera a Briana Kinga. Naposledy jsem tady v samotném závěru března z tohoto roztodivného soudku vysypal návnadu pod jménem Historie se opakuje. Dnes vás oblažím několika kratinkými, nicméně velmi zdařile náhodnými příběhy z téměř poslední kapitoly tohoto zdroje, která se nazývá Podvrhy. Na úvod se v ní autoři přiznávají, že absolutní hodnověrnost každého příběhu v jejich knize nemohou i přes nezměrné úsilí zaručit. V této kapitole shromáždili příběhy, jež se dají s poměrně spolehlivým úspěchem zařadit mezi tzv. městské legendy (urban legends).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Šest Grácií a Jenerálka


Dnešní květované povídání bude poměrně stručné, ačkoli každý mou upovídanost může vnímat rozličně. Jde o dva zážitky, jež jsem pozřel během prodlouženého víkendu. První se odehrál v pátek, kdy se slavil konec druhé světové války, a druhý v neděli, kdy jsme vyhráli nad Německem v hokeji. První se týká šesti Grácií a druhý jakési Jenerálky, kde jsem potkal šestičlennou rodinku. Šestka zde tedy evidentně hraje hlavní roli, ale nenechte se zmást, čísla jsou nahodilá; kdybych chtěl, tak bych do toho kyblíčku zamíchal třeba sedmičku nebo třináctku. Mimochodem, u žen preferuji tři a půlky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


V jednoduchosti je síla


Knížku Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu (viz předchozí Psychopati) jsem už trochu přelouskal, ale nějakou podrobnější reportáž doplněnou mými zkušenostmi ještě ode mne nečekejte. Obsahuje řadu podnětných návodů, kterak v zájmu svého úspěchu využít některé psychopatické schopnosti, je však příliš ukecaná. Až se mi podaří z toho všeho vyextrahovat něco podstatného a přitom dostatečně stručného, dočkáte se. (Možná.) Dnes jen kratinká extrakce z návodu, kterak se naučit sugestivně přesvědčovat kohokoli o čemkoli, třeba i o úplné ptákovině. Jednou z ingrediencí tohoto návodu je jednoduchost.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Pejsek v oblečku, pejsek bez oblečku, čmeláček a mravenci


Když tohle roztomilé poklábosení na úrovni pel-mel vyjde, budeme zde v kotlině české včetně přidružených moravských úvalů a okolo toho všeho a někdy i uvnitř, tyčících se kopečků odolávat de facto tropickým vedrům. Bude to tady viset i následujícího dne, kdy tropická vedra odkvačí zpět do letní zásobárny, ale sněhové přeháňky nečekejte. Jaksi už nejsou v zásobě. Nastalo totiž druhé jarní období, jarní zrání, kdy na rozdíl od toho prvního, jarního kuropění, během něhož se můžete pokochat sněhovými aprílovými žerty, se budeme komíhat mezi teplejšími a méně teplejšími dny, podobně jako v létě, jen ty teploty budou v průměru o něco nižší. Na rozdíl od jarního kuropění, kdy se kolem, i pod příležitostnými sněhovými čepičkami, především žlutí zlatým deštěm, se jarní zrání koupe v čím dál nepřebernějších barvách všemožných květů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Psychopati


Pojďme si něco říci o psychopatech. Psychopati jsou zvláštní lidskou odrůdou, která se vyznačuje antisociální, ale též třeba narcistickou, paranoidní či schizoidní poruchou osobnosti, viz psychopatie (psychopathy). O psychopatech se zde již objevily přinejmenším dvě pojednání od Františka Koukolíka, viz Psychopatie a Deprivanti. Na účet těchto jedinců tady toho však bylo mnohem více, včetně mých vlastních úvah, ve všech případech zcela negativisticky. Jenže psychopati nemusí být jen zlí, ale kupodivu i hodní, dobří. Jak je to možné? Tak o tom si teď něco řekneme.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Všichni lidé bratři jsou? (Pomsta geografie podruhé)


Z interview Přemysla Houdy s Radkinem Honzákem o tragédii letadla Germanwings. (Zoufalí sebevrazi? Psychopati!, LN, 4. dubna 2015, str. 14): … Podle Greena jsme my, Homo sapiens, za 70 tisíc let zvládli tak nějak vztah já – ty, nějak, a ne zrovna slavně, vztah já – my, ale nezvládli jsme vztah my – oni. Bohužel. Dřív půl roku zabralo cestování, než jste potkal úplně jinou civilizaci, dnes sednete do letadla a jste tam za pár hodin. Potkáváme se s těmi druhými všude. (LN: Proč nás setkávání spíš nesbližuje?) A proč by nás mělo sbližovat? Vždyť jsme přece vybaveni instinkty, které nám říkají „nevěřte nikomu na světě širém,“ jak napsal Svatopluk Čech. Máme v době instinktivně xenofobii. Máme morálku skupiny, hordy. Nám stačí my a oni s cikány, a ani to nedokážeme zvládnout. Navíc žijeme v tom zparchantělém konzumu, v němž už nemluvíme o žádných zásadách. … Postmodernismus rozmazává hranice, přestávají u něj existovat. My v psychiatrii pojem hranice máme také a umění stanovit hranice je velký kumšt. Otázka stanovení hranic je přitom otázkou o možnosti dohody o čemkoli. Postmodernismus hranice neumí. Nacházíme se na takzvaném slippery slope, kluzkém svahu, a jedeme…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


Olomoucká


Přináším vám krátkou zprávu z mého prvního letošního dovolenkového výletu kousek na východ od Prahy. Je věnována místu, jež je z mého pohledu charakterizováno třemi nejdůležitějšími příznaky. Byl zde (patrně) vynalezen sýr s velmi specifickým zápachem, na Horním náměstí je pokus o napodobení pražského orloje a v detašovaném prostoru směrem k Jeseníkům se nachází Svatý Kopeček.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Konec vzdálenosti (Pomsta geografie)


V osmé třídě jsme probírali zeměpis Československa a já jsem měla to štěstí, že veliká mapa republiky visela po celý školní rok kousek od mé lavice. Dnes bych tedy sotva hledala Medzilaborce u Domažlic. Ale celý ostatní svět, včetně nejbližších zemí, se nám z mnoha důvodů zdál být navždy nedostupný a představoval romantickou exotiku. Jak je to dlouho (dávno, daleko), kdy pro nás všechno čínské, korejské, arabské bylo nesmírně vzdálené? Než to všechno čínské, korejské, arabské, africké přišlo před náš práh a diví se, jak to tady vedeme…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Čertovo kvítko


V sobotu jsem měl pocit, že jsem čertovým kvítkem. Proč? To jsem netušil, ale v průběhu následujícího textu, jenž se zde zjeví v neděli, se ten pocit nakonec vystříbří.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Na Hradčany přes Motol


Před týdnem jsem se v komentářích pod Velikonoce – Svátky jara zmínil o zprovoznění části trasy metra A, která dosahuje až do blízkého okolí mého bydliště. Cílovou stanicí na této straně áčka je teď Nemocnice Motol, k níž mám velmi zvláštní vztah. Narodil se tam můj mladší syn, nejspíš první člen našeho rodu, který se narodil v Praze. Zprovoznění této části metrového áčka kromě toho a ještě i jiného však znamená i podnět k zprovoznění nové trasy mých pražských výletů, která obnáší Hradčany.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 30         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  69  70  71  72    73    74  75  76  77 . . . . . . . . . .  132  133  134  135  136   »