Neviditelný čert

Nedělní sůl nad zlato

Když to píšu, je stále ještě pondělí, až se to na NČ objeví, bude úterý, ale to mi vůbec nevadí, abych si zde nezavzpomínal na poslední neděli, která byla vlastně včera, když to píšu, a předevčírem, když to budete číst. Pokud si myslíte, že tahle úvodní slovní rozcvička je následkem vedra, až tak moc daleko od pravdy nejste, ale že byste byli až tak moc blízko, to se taky nedá říci. Vedro však bylo i v neděli, na obloze navíc čisto, a já jsem ve své poslední víkendovině prohlásil, že svoji Matičku železobetonovou, skleněnou a různě jinak vypolstrovanou celu mou jedinou proroctvím kněžny Libuše mi danou… možná opustím, abych se vydal za vábením svého každoletního hlasu. A jak to dopadlo? Nuže vizte, vězte a… – a hlavně solte.

Lucifer

08.07.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Bořiči mýtů o kráse

Už jsem tady vypustil několik úvah z Doby jedové 4, poslední byla Léky z kohoutku, tu třetí jsem zatím vynechával. Hlavním důvodem asi bylo, že její autorka, Stacy Malkanová, je tak trochu (možná i víc než trochu) posedlá kosmetikou, což je mi něco naprosto cizí (viz třeba moje občasné poznámky o obličejovém „brizolitu“). Domnívám se, že každý člověk má nějakou svoji od přírody danou krásu a jakékoli oblbování této krásy jakýmkoli „brizolitem“ je oblbování nejen sebe sama, ale i těch vůkol. Nicméně i přesto se v pradávných dobách ženy zdobily nejrůznějším způsobem těmi či oněmi přírodními mastičkami, což jistě bylo jakési oblbování, jež, jako nepřítel tohoto nesmyslu musím uznat, mohlo mít docela příjemné účinky. Jenže ty doby jsou už pryč a přirozené mastičky nahradily jedovaté přípravky kosmetického průmyslu, jejichž použití je obzvláště ženám sugerováno šílenou a masivní reklamní kampaní, jež nemá za úkol nic jiného, než jim vnutit představu, že bez toho brizolitu budou nenapravitelně ošklivé, aby z nich na úkor této vnucené stupidity vytřískaly co nejvíc peněz.   

Lucifer

07.07.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Léčení duchem II

Oné odosobněnosti a dokonalému odlidštění lékařské vědy, jak bylo popsáno ve druhé polovině první části, se široké masy skutečného lidu odjakživa bránily sice nevědomky, ale přece v jakési předtuše. Stejně tak jako před tisíciletími vzhlíží dnes primitivní, dosud nedostatečně „vzdělaný“ člověk k nemoci v bázni jako k něčemu nadpřirozenému, stále ještě proti ní staví duševní akt naděje, obav, modlení a příslibů, stále ještě je jeho první asociační myšlenkou bůh, nikoliv infekce nebo zvápenatění cév. Žádná učebnice, žádný učitel jej nikdy nebude moci přesvědčit, že nemoc vzniká „přirozenou cestou“, tedy zcela nesmyslně a nezaviněně; a proto předem nedůvěřuje žádné praxi, která slibuje, že nemoc odstraní střízlivou, technickou, chladnou – to znamená bezduchou – cestou. 

Lucifer

01.07.2014, 00:01:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Modrá

„DEEP BLUE byl podle své hluboké tmavomodré barvy nazván krystalický hranol počítače, který v roce 1997 sehrál šachový zápas s velmistrem Garim Kasparovem. Hráli hru všech možností. Počítač nad šachovým velmistrem vyhrál. Jenže – není počítač dílem lidského ducha? Kdo tedy vyhrál a kdo prohrál v tomto zápase člověka s člověkem ve hře nekonečných možností? Deep Blue dostal své jméno snad náhodou, nebo přece jen ne tak zcela? I kdyby se vynořilo jméno z podvědomí těch, kteří jej tak nazvali, není to název bezdůvodný: temná modř je barvou temnoty zárodečných vod všech možností. Z jejích hlubin se vynořuje něco, co v ní zase mizí. Temná modř počítače má tedy hluboký smysl… Deep Blue není ledajakým jménem. Až pojmenováním věc teprve je, začíná být jsoucí. I tady je modř barvou nevyzpytatelného tajemství bytí, mocnosti temné, modré noci a proteovsky proměnných modrých vod, které tu byly, jako všechny možnosti bytí, ještě než byl vesmír a jeho řád stvořen. Je barvou paměti a vzpomínání rozprostírajících se do minulosti i do budoucnosti. Je barvou všeho, co bylo, je barvou všeho, co bude.“

Jan Baleka

Stella

30.06.2014, 00:01:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

Léčení duchem I

Rakouský prozaik, esejista a básník Stefan Zweig napsal v roce 1930 v Salzburku velmi zajímavou knihu Léčení duchem (Die Heilung durch den Geist), která vyšla o dva roky později a obsahuje tři osobité esejistické životopisy dvou lékařů a jedné hysterky líčící rozličné způsoby, jimiž tito uskutečňovali „léčení duchem“: Franze Antona Mesmera, váženého, seriózního lékaře, který stál celé století na pranýři vedle podvodníků a šarlatánů, protože přišel se svým sugestivním posilováním vůle k uzdravení příliš brzy; Mary Bakerové-Eddyové, zakladatelky takzvané Christian Science (Křesťanské vědy), která svou absurdní, falešnou naukou o extatické síle víry vyvolala fanatismus statisíců Američanů; a Sigmunda Freuda, objevitele psychoanalýzy, metody, jež na vědeckém základě začala léčit duševní poruchy odstraňováním konfliktů tížících nemocné v nevědomí. Knížku jsem četl už před mnoha lety a nedávno jsem ji zcela náhodně vylovil ze své knihovny. Když jsem se do ní znova začetl, uvědomil jsem si, že její obsah dnes vnímám výrazně jiným způsobem než tehdy. Je to jako když se po spirále vrátíte jakoby na stejné místo, ovšem o jeden závit výše. V následujících dvou částech zde předkládám výtah z její předmluvy, neboť už jenom ona stojí za bedlivé přečtení. 

Lucifer

27.06.2014, 00:13:37   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Mohou rostliny myslet?

Už mnohokráte jsem se zamyslel nad tím, zda rostliny mohou myslet. Tahle myšlenka mě nejčastěji napadá, kdy jdu lesem. Kolem mne nehybně stojí stromy, jen tak trochu ševelí listím (jehličí moc neševelí), což v zimě mnohé nečiní, jelikož listí nemají. Všechny stromy však mají větve a těmi mávají. Celý svůj život však prostojí na místě, někdy to může trvat i více než tisíc let. Ani ostatní rostliny (když nezapočítáme jejich sci-fi zástupce v podobě trifidů, popřípadě mnohé jiné téhož původu nejen zde, ale i na nejrůznějších vybájených planetách) se z místa nepohnou, ať už v lese, na louce či v květináči. Ve třetím případě to mají přímo přikázáno, ačkoli zřejmě zbytečně. Mohou při té prostorové nehybnosti, jež je doprovázena pouze lokálními pohyby jejich nadzemních částí, vůbec myslet podobně jako mnozí živočichové, přičemž u současných reprezentantů lidské čeledi se o tom dá pochybovat? Obzvláště pro vegetariány je odpověď na tuto otázku velmi důležitá.

Lucifer

26.06.2014, 00:01:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Barevný svět

Krev svatého Jana je název barviva získávaného ve Slezsku z některých druhů mšic. Tyto mšice se pěstovaly na kořenech hvozdíku a chmerku vytrvalého. Jejich sběr začínal náboženskými obřady 24. června, tedy na svátek sv. Jana. Sám veliký Goethe, nejen básník, ale také autor slavného díla o barvách, nechtěl dlouho červeň uznat za barvu, považoval ji jen za STAV. Barvy jsou podle Jana Baleky, autora knihy Modř - barva mezi barvami, mocnostmi prvního řádu. Jsou smyslovou zkušeností, součástí praktické i duchovní orientace člověka ve světě. První barvou, kterou po základním vnímání černé a bílé započalo barevné vidění ontologicky a fylogeneticky, byla právě červená. Purpur, jako jedna z jejích podob, je dokladem toho, jak se barva stane SYMBOLEM, v tomto případě symbolem moci. Žijeme ve světě tisíců barev, ale ne všechny jsme schopni vnímat.

Zastavme se u těch nejzákladnějších.

Stella

25.06.2014, 00:01:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20         

Světlonošovy víkendové střípky a střepiny 3

Tyto víkendové střípky a střepiny, v pořadí čtvrté, ačkoli se tváří jako třetí, ale nulu nelze vynechat, budou velmi stručné. I v kalendáři se již započalo léto, což vedlo letošní podivuhodné počasí k tomu, že se ochladilo. Chápu to. Po všech těch třicítkách, jež nám počasí již brzy po zakončení Zimy nezimy servírovalo, se jistě cítí být unavené - stejně jako já.

Lucifer

21.06.2014, 00:00:10   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Kuratorium pro výchovu mládeže (Můžeme být jiní?)

V knize Ludvíka Vaculíka Milí spolužáci autor uvádí vzpomínku svého bývalého kamaráda Vladimíra Němce. Němcova slova byla uveřejněna v Listech 11. října 1968 (tedy krátce po vstupu vojsk pěti armád, v roce, kdy spatřilo světlo světa Vaculíkových 2 000 slov). Vaculíkův spolužák se mimo jiné zmiňuje o tom, že Ludvík Vaculík byl vždycky rebelant a že doprovázel neuctivými poznámkami zřízení Kuratoria na internátě Baťovy mládeže. Členové Kuratoria museli být bezpodmínečně poslušní, ale Vaculík (nejlepší žák ze dvou a půl tisíce) se např. odmítl na vychovatelův příkaz oholit, protože to měl v plánu až v sedmnácti. Do literární soutěže Kuratoria napsal příspěvek, ale neodeslal jej.

Stella

20.06.2014, 00:00:13   Publikoval Luciferkomentářů: 21         

Jako z porcelánu

Na rozlehlou porcelánku pod modrými kopci jsme se dívali z kuchyňského okna. K továrně patřily dva komíny, které celé dny chrlily černý kouř. Protože jsme o alergii, ekologii a podobných poruchách nové doby nic nevěděli, vadilo nám jen to, že při změně větru padaly saze na prádlo, které se sušilo v zahradě. Naopak jsme jako děti milovali hru, při níž jsme se předháněli, kdo rychleji proběhne skrz kouřový mrak. Ten černý sloup totiž občas padl dolů a plazil se těsně nad loukou. Haldy odpadního materiálu z fabriky (možná se začaly rodit už při jejím vzniku roku 1811) zarůstaly břízami a vytvářely kopečky - ideální místo k hrám. A navíc se na nich dalo najít plno bílých střepů. Střepy na sobě mívaly obtisky s krásnými kvítky, ale také obrázky nevídaných horských stavení se spoustou kytiček - že nejde jen o fantazii, ale že taková místa existují, to jsme v prostředí šedivého chátrajícího městečka netušili. Když se blížily prázdniny, chodili jsme s celou třídou na exkurzi do porcelánky. Příprava výchozího materiálu v dílně plné prachu a špíny nebylo nic, co by nás zaujalo. Ale v malírně jsme rok co rok vídali stejné paní s barvičkami a štětečky. Líbila se nám jejich čistá práce a to, že mohou celé dny vdechovat zvláštní vůně.

Stella

16.06.2014, 00:00:15   Publikoval Luciferkomentářů: 21         

Světlonošovy víkendové střípky a střepiny 2

Máme tady zase víkend, takže vás musím oblažit zase nějakým nákladem střípků, střepin a podobné drobotiny. Začínám si na to zvykat jako malé děcko na počítačovou střílečku. Tentokrát se s tím však nebudu nijak mazlit. Včera byl totiž pátek třináctého, což je ta nejlepší příležitost, kdy se může dostatečně plodně rozvinout paraskavedekatriafobie nebo též friggatriskaidekafobie (viz Pátek třináctého). Obvykle se tento úkaz vyskytuje pouze jediný den v roce a letos připadl na včerejší pátek, jenž byl zajímavý též tím, že měsíc se nacházel v úplňku a jmeniny v kalendáři slavil Antonín. Ta druhá koincidence může působit dojmem nesourodosti, ale když uvážíme všechny spojitosti a do nich započteme fakt, že svatých Antonínů byla celá řada, tak nám to začíná harmonizovat.

Lucifer

14.06.2014, 00:05:11   Publikoval Luciferkomentářů: 13