Je pátek, jurodivci mají svátek, a tak jsem se rozhodl, že jim (tedy i sobě) předhodím jako kostičku další ponaučení ze Zábranského Konceptu efektivního života. Předchozí kostička vám sdělovala, že se máte ze svých neúspěchů náležitě poučit, aniž byste upadali do depresivního či přímo sebevražedného stavu, pak to ponaučení aktivovat a odpadky neúspěchů odklidit do septiku. Ta dnešní je o tom, že svět kolem sebe vnímáte přes ve vašem mozku zabudovaný filtr tak, jak si to sugerujete – jak ten informační filtr zabudovaný ve vašem nevědomí svým mnohem pomalejším vědomím úkolujete. Onen nejdokonalejší informační filtr na světě je velmi prastará struktura, která se nijak zvlášť neliší o téhož v mozku všech živočichů, je to geniální nástroj, ale nemá duši. Pokud ho duše není schopna ovládat, tak veškeré jeho geniálně zprostředkované informace, jak z vašeho těla, tak z vašeho okolí, jsou zcela neužitečné, ba přímo destruktivní. Ten filtr za to nemůže, vina je na jeho ovládači. Běžní živočichové s tím nemají problém, avšak člověk, jehož vědomí postoupilo na vyšší úroveň, ten problém velmi často má. Je to dáno především tím, že se nedokáže dostatečně rychle adaptovat na všechny ty moderní vědeckotechnické výdobytky. Ale o tom už tady byla řeč. Nyní se soustřeďte na následující ponaučení od Jiřího Zábranského. Tu kostičku však musíte sežvýkat, ne jenom ohlodat.
Lucifer
17.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 24
Určitě znáte ty suverénní mladé muže v oblecích, usměvavé a sebevědomé, vlichocující se nenápadně, ale taky neodbytně, tak, jak se tomu se naučili. Možná mají vštípenou, možná naučenou, sebedůvěru. Ale člověka bezděky napadá, jestli by se s nimi dalo mluvit také o něčem jiném, než o – produktu. Co se to říká o prázdném soudku? Různými podobami důvěry, k nimž sebedůvěra patří, se zabývá J. Krupička v knize Zmatek. Ani si neuvědomujeme, že se někdy chováme důvěřivě jako malé děti. Neznáme pilota transkontinentálního letadla, a přece – 47 % leteckých neštěstí je způsobeno pilotem. Důvěřujeme lékaři, o němž nevíme nic… J. Krupička uvádí anekdotu: Pane doktore, je moje operace nebezpečná? Jak se to vezme. Jedna z pěti se podaří. Ale vy můžete být klidný. Poslední čtyři se nepodařily.
Stella
15.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Dobří holubi se vracejí. Tím dobrým holubem je v tomto případě americký psycholog Paul Watzlawick, z jehož knížky Úvod do neštěstí jsem tady před více jak dvěma a půl lety přetlumočil téměř všechny kapitoly, z nichž poslední se jmenovala Člověk by měl být šlechetný a dobrý. Jednu podle mne z nejdůležitějších jsem však z dnes mi již neznámých důvodů vynechal. Zabývá se technikami, jak uvést do neštěstí svůj partnerský vztah. Nevím, co mě vedlo k tomu, že jsem tu knížku zase vyhrabal a narazil zrovna na tuhle kapitolu, ale je pravdou, že nedávno jsem se tady zmínil o možnosti, že v podstatě všichni žijeme v jednom společném blázinci. Paul Watzlawick se právě v této kapitole k něčemu takovému rovněž dobral.
13.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
Jednou to téma přijít muselo, i když jsem se mu dlouho vyhýbala. Ale protože patří k těm, o nichž se dá diskutovat do nekonečna, a pravdu budou mít všichni, slibuji, že se k němu nebudu vracet. Tentokrát jsem se k němu rozhodla proto, že jsem v knize Jiřího Krupičky s názvem Zmatek narazila na nejlépe zformulovaná Pro a Proti. Vždyť se k tomu věčnému a bolavému tématu vyjadřuje člověk, který na to má největší právo. Proto mu také v podstatné části článku přenechám slovo. Vidím okolo sebe čím dál častěji lidi, kteří dospívají k okamžiku, jenž jim dá pochopit, kolik věcí nestojí za to, aby zabíraly místo v našem životě, potkávám lidi, kteří nahlížejí nicotnost a směšnost takových věcí, a proto říkají: Bylo. A teď už dost.
09.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27
První část série o dozoru UFO byla věnována posvátné hoře Kailás, v níž by se dle jakýchsi mýtů měla nacházet brána do tajemné Agarthy, podzemního světa našich vyspělejších předků. Zároveň se též zabývala pozoruhodnými světelnými úkazy v Tibetu poblíž této hory, jež se nachází na pomezí Indie, Číny a Nepálu. Autor použitého zdroje si není zcela jistý, čemu se ty jevy dají připsat. Jsou tady tři možnosti. Buď se jedná o plavidla oné pradávné pozemské civilizace, nebo o plavidla neznámých cizinců z jiných světů, anebo prostě o jakési zcela pozemské přírodní úkazy. Evidentně je spíš nakloněn těm tajemnějším vysvětlením, ale k jeho dobru je třeba přičíst, že v zájmu objektivity uvádí i zcela normální přírodovědná vysvětlení. Dnes vám přináším poněkud tvrdší oříšek.
05.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Často nevědomky děláme pravý opak toho, co bychom měli dělat, a současně zapomínáme na důležité věci. Vytváříme si tak návyky, které nám neslouží. Mezi jedny z nejhorších lidských návyků patří: bagatelizování cizích i vlastních úspěchů (sklon vysvětlovat je jako náhodu, štěstí atd.); orientace na to, co se kde komu nepovedlo (vlastní osobu nevyjímaje).
03.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Už to tak patří k člověku, že nevydrží ani věčně držet smutek, ani věčně být hodný, ani se pořád dívat na svět vážně. Vždyť jsme zesměšnili i samotného čerta. Vládce, který kromě chleba poskytne lidu také hry, se nemusí bát o trůn. Pracovat a modlit se, to je nějak málo… Léto je za námi, je dost času na oslavy. Právě na podzim se konalo nejvíc svateb a chystalo se posvícení. A především na podzim se pořádají i setkání bývalých spolužáků. Vzpomíná se. Zkrátka: je tu doba sčítání a odečítání, přehlížení minulého, tiché smiřování s nevyhnutelným – kolik se toho už nevrátí! Že to píšu jako Rais? Karel Václav? Inu, pokud se ve městě přírodnímu koloběhu nepodřizujeme, naše škoda. Když si raději vyrobíme vlastní „strukturovaný čas“…
01.10.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Z knížky Záhady Orientu Arnošta Vašíčka zde naposledy bylo Posvátné zrcadlo. Dnes jsem to nasměroval až k její první kapitole, v níž Vašíček nastiňuje hlavní myšlenku, která se různým způsobem jako červená nit vine celou knížkou v různých podobách. Zatím jsem se tomu tak nějak vyhýbal a soustředil jsem se na konkrétní pozoruhodné jevy a předměty. Tou vůdčí nití je myšlenka, že jsme už po mnoha staletí či tisíciletí pod vlivem nějaké mnohem vyspělejší civilizace, která pochází buď přímo z naší planety, anebo k nám dorazila z vesmíru. K představám, že nás kdysi mohla, či vůbec může, navštívit nějaká mimozemská civilizace jsem se tady už několikrát vyjádřil více měně skepticky. Problém je především ve vzdálenosti hvězd, kolem nichž by mohla kroužit životaschopná planeta, kterou nelze dle stále platné teorie relativity překonat větší rychlostí, než je rychlost světla. V Populárně naučném koutku se nicméně objevila teorie v souvislosti s inflačním rozpínáním v prvních fázích našeho vesmíru, která tvrdí, že toto omezení rychlosti se netýká samotného prostoru. Sypu si popel na hlavu, ale teprve předevčírem jsem narazil na dva roky starý článek Nadsvětelný WARP pohon je možný. NASA už na něm pracuje. Takže pokud je to skutečně realizovatelné, pohled na cestování vesmírem se tím zásadně mění.
29.09.2014, 00:15:50 Publikoval Luciferkomentářů: 13
„Dlouhý lovec“ a milovník kaktusů, dvoumetrový Alberto Vojtěch Frič se vrátil roku 1905 do Čech bez své domorodé paraguayské manželky. Ale indiáni nezapomněli na bílého muže, který se téměř holýma rukama ubránil útočícímu jaguárovi. Že Frič zanechal v Paraguayi dceru, o tom se jeho čeští potomci dozvěděli až v roce 2000. Zjistili, že Herminia dosud žije. (viz Radio Praha – Potomci cestovatele Friče pomáhají…) Právě Frič zažil na vlastní kůži všechno, co s sebou přinášela výjimečná životní cesta. Cesta do světa i cesta jako osud.
23.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Po levitační tématice z knížky Arnošta Vašíčka předkládám z téhož zdroje další záhadu. Týká se jednoho ze tří posvátných symbolů japonského císařství. K Japonsku mám zajímavý vztah. Jednak jsem se tam naučil jíst sushi a sashimi, japonští kolegové se občas zhmotňují na mém pracovišti, kdysi mě zaujala Yoko Ono, za což může John Lennon, nedávno mě tak trochu zaujal Tomio Okamura, jehož sekretářku jsem jednou požádal, zda bych zde mohl publikovat některé články z jeho webové stránky, k čemuž jsem dostal svolení, takže se jich tady několik vyskytuje. A kromě ještě dalších věcí je tu jedna velice nedávná, totiž mé zprvu dost dramaticky navázané přátelství s jedním potulným japonským houslistou (viz Můj nový kamarád made in Japan). Tento můj čerstvý japonský kamarád se jmenuje Hirohito, alespoň tak se mi představil a pravil, že stačí, abych mu říkal Hiro. Nevím, jak moc je jméno Hirohito v Japonsku rozšířené, ale vím, že se tak jmenoval předposlední japonský císař. Během několika setkání s Hirem jsem měl pocit, že v sobě to císařství jakýmsi způsobem zrcadlí. Že by další záhada?
21.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8