Neviditelný čert

Kam kráčíš, lidstvo? II

Po krátké přestávce přicházím s druhou částí pojednání o tom, kam kráčí lidstvo (viz Kam kráčíš, lidstvo? I). Na úvod bych ocitoval část textu od Leonarda da Vinci: „ ...a až se nasytí, začnou pro ukojení svých choutek šířit mezi všemi živými bytostmi smrt a utrpení, útisk, strach a děs. Ve své bezbřehé svévoli se dokonce budou chtít vydat k nebesům... Na zemi, pod ní nebo ve vodě nezůstane nic, co by nepronásledovali, neničili nebo neodvlékali z jedné krajiny do druhé...“ Ano, tímto směrem se zatím zcela blahosklonně ubírá lidstvo. Zde jsou další výňatky z první kapitoly knížky Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase:      

Lucifer

28.06.2013, 00:00:27   Publikoval Luciferkomentářů: 29         

Pumpičkáři

Znalci novodobého dialektu jistě pochopili, že řeč bude o cyklistech. Ano, bude, ale ne jenom o nich. Řeč bude o všeobecně rozšířeném a čím dál víc rozšiřovanějším zvyku totálně obsadit nějaký prostor, totálně si ho přisvojit a totálně kašlat na cokoli, co by tomu z hlediska vyššího principu mravního bránilo.

Lucifer

25.06.2013, 00:00:19   Publikoval Luciferkomentářů: 17         

Pumpičkáři

Znalci novodobého dialektu jistě pochopili, že řeč bude o cyklistech. Ano, bude, ale ne jenom o nich. Řeč bude o všeobecně rozšířeném a čím dál víc rozšiřovanějším zvyku totálně obsadit nějaký prostor, totálně si ho přisvojit a totálně kašlat na cokoli, co by tomu z hlediska vyššího principu mravního bránilo.

Lucifer

Poslední neděli jsem se vydal na pěší túru do nedalekého Dalejského údolí. Jsou to úžasně krásná místa s neskonale roztomilými stezičkami uprostřed chráněné a téměř divoké přírody, ačkoli se nachází na území města Prahy. Tahle místa, včetně míst z přilehlého Prokopského údolí, jsem si oblíbil velmi rychle již po svém nastěhování do této pražské lokality, což nastalo už jářku před více jak dvaceti lety. V posledních letech se tam, ale i v jiných pražských přírodních lokalitách a rovněž na chodnících a prakticky kdekoli množí pumpičkáři, kteří, obzvláště v těch přírodních lokalitách, si z toho dělají cyklokrosový prostor.

Kráčel jsem velmi úzkou lesní pěšinkou, která vedla odněkud z blízkosti Velké Ohrady dolů k Dalejskému potoku. Tahle přírodní lokalita je, pokud se nemýlím, chráněná. V jednom místě ta pěšinka vypadala skoro jako úzký samospád a místy byla vyztužena kládami v podobě schodů. Znenadání se proti mně začal sápat bezpečnostně vyopatřený pumpičkář, a pak ještě jeho následovník. Ani jsem nemukl, protože při tom sápání se pohybovali zhruba stejně rychle jako já pěšák.

Někde na dolním konci té pěšinky jsem narazil na ceduli, která podávala informaci o této chráněné přírodní lokalitě na území našeho stověžatého hlavního města, a na konci té informace se skvěla poznámka, že pěší návštěvníci se mají pohybovat pouze po značených pěšinkách a cyklisti a volně pobíhající psi se tu nemají vyskytovat vůbec. O pár metrů dál jsem za zády pocítil příliv pumpičkáře. Nedbal jsem onoho výstražného znamení a udržoval krok středem úzké pěšinky, což pumpičkáře přinutilo sesednout ze svého cyklokrosového stroje.

Když mě s naštvaným výrazem míjel, tak jsem ho upozornil, že by se tady neměl s tím svým strojem vyskytovat. Tahle družná poznámka, jíž jsem de facto reprodukoval to, co jsem před chvíli četl, ho dost rozzuřila. Řval na mě, že se se mnou vsadí o pět tisíc českých korun, že mi o nějaký ten kilometr dále ukáže ceduli, na které tahle trasa vyznačena jako cyklostezka. Řekl jsem mu, že můžeme jít o pár metrů zpět a já mu ukážu, že svoji sázku prohrál. Jako kafemlýnek opakoval totéž, nasedl a odřítil se někam vpřed k oné pro mě dosud imaginární ceduli, která prý hlásá, že ta cedule, kterou jsem před chvíli četl, kecá.

Kráčel jsem dál a dál, až do míst, kde se už objevovaly jakési domečky, pěšina se měnila spíše v cestu, když tu se ten žáruvzdorný pumpičkář znovu přiřítil, ovšem z protisměru a řval na mě, že mě k té ceduli zavleče. Řekl jsem mu, že jsme se potkali někde jinde, kde se píše něco jiného, ale jeho to evidentně nezajímalo a řekl mi, že jestli i nadále ty pumpičkáře nebudu takhle respektovat, tak mě někdo z nich dřív či později srazí, takže ať si potom nestěžuji, a znovu se obrátil vyrazit vstříc té stále pro mě imaginární ceduli, která ho opravňovala vymetat svým cyklokrosovým strojem tuhle chráněnou přírodní krajinu.

Nakonec jsem dorazil až do místa nedaleko splynutí Dalejského údolí s Prokopským údolím, no a tam jsem ke svému úžasu spatřil jakousi ceduli, která byla obrácena v protisměru. Když jsem ji obešel a tím směrem se otočil, tak jsem na té ceduli spatřil oznámení, že se nacházím na cyklostezce. Úžasné. Takže pumpičkáři zde ne, ale právě proto zde ano. Paranoická extáze.

Po návratu do své ubikace jsem se šel projít po internetu a ke svému údivu jsem zjistil, že skutečně celým tím Dalejským údolím, po těch křivolakých uzounkých stezičkách vede pumpičkářská stezka. Který idiot tu ceduli, že tam pumpičkáři nemají co dělat, včas neodstranil? Anebo naopak, který idiot vymyslel, že Dalejské údolí, a nejen to, vlastně všechno, zahltí bezohlednými pumpičkáři?

Který idiot vymyslel, že už skoro nemá smysl pěšmo vyrážet do těch krásných a chráněných přírodních lokalit?

Ale to není jen o pumpičkářích. Třeba takové čtyřkolky drandí lesy jako na tankodromu, a spousta dalších všelijak orientovaných tlup si přisvojuje skoro všechno, na co narazí, aniž by brala ohled na cokoli, co přitom obtěžuje či ničí. Je jim to sakumprásk u zadní části těla. Totálně rozryté pěšinky v krásném přírodním zákoutí, totální okupace jakéhokoliv prostoru ve jménu svého dekadentně stupidního ega. Totální masturbace svého ega na účet všeho, co té stupidně devastující masturbaci brání z hlediska vyššího principu kulturního.

24.06.2013, 20:14:57   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Pumpičkáři

Znalci novodobého dialektu jistě pochopili, že řeč bude o cyklistech. Ano, bude, ale ne jenom o nich. Řeč bude o všeobecně rozšířeném a čím dál víc rozšiřovanějším zvyku totálně obsadit nějaký prostor, totálně si ho přisvojit a totálně kašlat na cokoli, co by tomu z hlediska vyššího principu mravního bránilo.

Lucifer

Poslední neděli jsem se vydal na pěší túru do nedalekého Dalejského údolí. Jsou to úžasně krásná místa s neskonale roztomilými stezičkami uprostřed chráněné a téměř divoké přírody, ačkoli se nachází na území města Prahy. Tahle místa, včetně míst z přilehlého Prokopského údolí, jsem si oblíbil velmi rychle již po svém nastěhování do této pražské lokality, což nastalo už jářku před více jak dvaceti lety. V posledních letech se tam, ale i v jiných pražských přírodních lokalitách a rovněž na chodnících a prakticky kdekoli množí pumpičkáři, kteří, obzvláště v těch přírodních lokalitách, si z toho dělají cyklokrosový prostor.

Kráčel jsem velmi úzkou lesní pěšinkou, která vedla odněkud z blízkosti Velké Ohrady dolů k Dalejskému potoku. Tahle přírodní lokalita je, pokud se nemýlím, chráněná. V jednom místě ta pěšinka vypadala skoro jako úzký samospád a místy byla vyztužena kládami v podobě schodů. Znenadání se proti mně začal sápat bezpečnostně vyopatřený pumpičkář, a pak ještě jeho následovník. Ani jsem nemukl, protože při tom sápání se pohybovali zhruba stejně rychle jako já pěšák.

Někde na dolním konci té pěšinky jsem narazil na ceduli, která podávala informaci o této chráněné přírodní lokalitě na území našeho stověžatého hlavního města, a na konci té informace se skvěla poznámka, že pěší návštěvníci se mají pohybovat pouze po značených pěšinkách a cyklisti a volně pobíhající psi se tu nemají vyskytovat vůbec. O pár metrů dál jsem za zády pocítil příliv pumpičkáře. Nedbal jsem onoho výstražného znamení a udržoval krok středem úzké pěšinky, což pumpičkáře přinutilo sesednout ze svého cyklokrosového stroje.

Když mě s naštvaným výrazem míjel, tak jsem ho upozornil, že by se tady neměl s tím svým strojem vyskytovat. Tahle družná poznámka, jíž jsem de facto reprodukoval to, co jsem před chvíli četl, ho dost rozzuřila. Řval na mě, že se se mnou vsadí o pět tisíc českých korun, že mi o nějaký ten kilometr dále ukáže ceduli, na které tahle trasa vyznačena jako cyklostezka. Řekl jsem mu, že můžeme jít o pár metrů zpět a já mu ukážu, že svoji sázku prohrál. Jako kafemlýnek opakoval totéž, nasedl a odřítil se někam vpřed k oné pro mě dosud imaginární ceduli, která prý hlásá, že ta cedule, kterou jsem před chvíli četl, kecá.

Kráčel jsem dál a dál, až do míst, kde se už objevovaly jakési domečky, pěšina se měnila spíše v cestu, když tu se ten žáruvzdorný pumpičkář znovu přiřítil, ovšem z protisměru a řval na mě, že mě k té ceduli zavleče. Řekl jsem mu, že jsme se potkali někde jinde, kde se píše něco jiného, ale jeho to evidentně nezajímalo a řekl mi, že jestli i nadále ty pumpičkáře nebudu takhle respektovat, tak mě někdo z nich dřív či později srazí, takže ať si potom nestěžuji, a znovu se obrátil vyrazit vstříc té stále pro mě imaginární ceduli, která ho opravňovala vymetat svým cyklokrosovým strojem tuhle chráněnou přírodní krajinu.

Nakonec jsem dorazil až do místa nedaleko splynutí Dalejského údolí s Prokopským údolím, no a tam jsem ke svému úžasu spatřil jakousi ceduli, která byla obrácena v protisměru. Když jsem ji obešel a tím směrem se otočil, tak jsem na té ceduli spatřil oznámení, že se nacházím na cyklostezce. Úžasné. Takže pumpičkáři zde ne, ale právě proto zde ano. Paranoická extáze.

Po návratu do své ubikace jsem se šel projít po internetu a ke svému údivu jsem zjistil, že skutečně celým tím Dalejským údolím, po těch křivolakých uzounkých stezičkách vede pumpičkářská stezka. Který idiot tu ceduli, že tam pumpičkáři nemají co dělat, včas neodstranil? Anebo naopak, který idiot vymyslel, že Dalejské údolí, a nejen to, vlastně všechno, zahltí bezohlednými pumpičkáři?

Který idiot vymyslel, že už skoro nemá smysl pěšmo vyrážet do těch krásných a chráněných přírodních lokalit?

Ale to není jen o pumpičkářích. Třeba takové čtyřkolky drandí lesy jako na tankodromu, a spousta dalších všelijak orientovaných tlup si přisvojuje skoro všechno, na co narazí, aniž by brala ohled na cokoli, co přitom obtěžuje či ničí. Je jim to sakumprásk u zadní části těla. Totálně rozryté pěšinky v krásném přírodním zákoutí, totální okupace jakéhokoliv prostoru ve jménu svého dekadentně stupidního ega. Totální masturbace svého ega na účet všeho, co té stupidně devastující masturbaci brání z hlediska vyššího principu kulturního.

24.06.2013, 19:36:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Kam kráčíš, lidstvo? I

Při předkládání předmluvy ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase jsem se zmínil, že mě kromě ní velmi zaujala hned první kapitola, která se jmenuje Kam kráčíš, lidstvo? Pět minut po dvanácté, která ještě děsivějším způsobem rozebírá to, co bylo naznačeno v předmluvě a co nás čeká možná už v poměrně blízké budoucnosti. I přes neustále narůstající počet čím dál tím aktuálnějších a fakticky jednoznačně podložených hrozeb drtivá většina lidí je stále ukolébaná představou, že díky našim úžasným a stále se vylepšujícím vědeckotechnickým možnostem nás čeká „Překrásný nový svět“.

Prostý lid se topí v hromadách zábavných konzumních hraček, super a hypermarkety přetékají potravinami ze všech koutů světa, že konzumenti to v těch obrovských nákupních vozících nestačí odvážet, no a ti, kdo prostý lid tímto přívalem zboží krmí, se zabývají akorát tím, jak se co nejlépe nabalíkovat a vystavět si co nejkrásnější paláce. A zároveň myslí, že jim v podstatě nic nehrozí, protože prostému lidu mohou do těch nákupních vozíků nasypat čím dál tím levněji vyprodukované náhražky, a kdyby náhodou šlo do tuhého, jak straší hrstka nějakých pošuků, tak zalezou do svých paláců či podzemních bunkrů a v klidu, pohodlí a přepychu si počkají, až se vzduch vyčistí.

Předávám slovo Viktoru Farkasovi:      

Lucifer

24.06.2013, 00:00:17   Publikoval Luciferkomentářů: 9         

Osudový příběh

Tento první letní víkend jsem se rozhodl zůstat u Jungova pozoruhodného pojmu synchronicita. A zároveň taky u stejného zdroje, z něhož jsem tuto víkendovou synchronicitu zahájil sobotním Šibalem. Pro neděli jsem vybral krátký příběh Juliána (nejspíš smyšlený), středověkého katolického svatého, příběh, který je dle autora zdroje nabitý synchronicitami. Bez ohledu na to, čím je tento příběh nabitý a zda v něm naleznete něco k zamyšlení, popřípadě i k ponaučení, je bezesporu velmi zajímavý a k nedělnímu rozjímání přiměřeně vhodný. Jmenuje se Osudový příběh, protože dle autora zdroje dokazuje, že když se ego oddá pokoře, osud člověka nakonec k jeho poslání dovede.

Lucifer

23.06.2013, 00:00:45   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Test

Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test Test test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test

Test

test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test test test test test Test test test test

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země (Gaia) se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější a kreativnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím běžného člověka se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela

19.06.2013, 13:50:39   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Test

K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání Nad propastí, ve kterém jsem s drobnými úpravami a poznámkami předložil předmluvu ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase. V tomto pojednání se praví, že lidská civilizace má na kahánku, a to s důvodu své převažující kriminální a autodestruktivní povahy. Starý kocour prohlásil, že počítat s náhlým prozřením lidstva je utopie. Svým způsobem je to pravda, ovšem dle mého neutuchajícího optimistického názoru to ještě nemusí znamenat její konec, ani její pravidelnou recyklaci v rámci přirozené deratizace. Věci se mohou odvíjet jinak a doufám, že k tomuto odvíjení, k němuž evidentně nadešel čas, dojde, a možná již dochází. Předem chci upozornit, že následující řádky byly šity horkou jehlou, nicméně podstata jejich sdělení ve mně dřímá už delší čas...

Lucifer

S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou...

19.06.2013, 13:41:08   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Prozření lidstva a Lidenové

K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání Nad propastí, ve kterém jsem s drobnými úpravami a poznámkami předložil předmluvu ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase. V tomto pojednání se praví, že lidská civilizace má na kahánku, a to s důvodu své převažující kriminální a autodestruktivní povahy. Starý kocour prohlásil, že počítat s náhlým prozřením lidstva je utopie. Svým způsobem je to pravda, ovšem dle mého neutuchajícího optimistického názoru to ještě nemusí znamenat její konec, ani její pravidelnou recyklaci v rámci přirozené deratizace. Věci se mohou odvíjet jinak a doufám, že k tomuto odvíjení, k němuž evidentně nadešel čas, dojde, a možná již dochází. Předem chci upozornit, že následující řádky byly šity horkou jehlou, nicméně podstata jejich sdělení ve mně dřímá už delší čas.

Lucifer

18.06.2013, 00:00:37   Publikoval Luciferkomentářů: 33         

test

K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání 

Lucifer

S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou. Současný stav je takový, že je pro lidskou civilizaci v nejbližších desetiletích naprosto neudržitelný a od běžného člověka se nedá očekávat, že to včas zpozoruje, natož aby se tomu přizpůsobil, tedy prozřel. Dnešní běžný člověk se nachází jako žába v kádince, která se zahřívá dostatečně pomalu na to, aby to nezaznamenala, přesto však tak rychle, že se už brzy uvaří.

Současní vládci planety sleduji pouze svůj bezprostřední užitek, vidí si jen na špičku nosu, tedy do nejbližší budoucnosti, a nejsou tak blbí, ve skutečnosti jsou dost chytří, ale ne moudří, že o té neudržitelnosti ví. Už ví, která bije, a jejích plán je takový, že se pokusí populaci běžných lidí zdecimovat a přeživší zbytek zmanipulovat tak, aby si udrželi totální nadvládu. Tedy zhruba řečeno. Výsledkem bude tak jako tak cyklický návrat naší civilizace do pravěkého stavu, což se může opakovat ještě mnohokráte, dokud naše sluneční soustava zcela přirozeně nezkolabuje.

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země (Gaia) se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela ztracené. Jde jen o to, zda to ti „mutanti“ stihnou.

V jenom románu bratří Strugackých se vyskytují jakýsi Lidenové, lidé (mutanti), jejichž rozum dospěl na zcela jinou, vyšší úroveň, než rozum běžných lidí. Členové této nové lidské formy se zcela vymanili z běžného konzumního přežívání svých lidských souputníků a zamířili někam do vyšších sfér. Se svými primitivnějšími bratry se snaží udržovat nějaký nenápadný kontakt, a hlavně nad nimi bdí jako rodiče nad dětmi. Ne však všichni. Mnozí z nich se už zcela odpoutali…

Od současného konzumního světa, ani pod taktovkou za oponou skrytých vládců planety, se skutečně nedá očekávat nic než pád na držku. Otázka je, jestli a jak si s tím poradí „Lidenové“, tedy

17.06.2013, 19:42:40   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

test

test

S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou. Současný stav je takový, že je pro lidskou civilizaci v nejbližších desetiletích naprosto neudržitelný a od běžného člověka se nedá očekávat, že to včas zpozoruje, natož aby se tomu přizpůsobil, tedy prozřel. Dnešní běžný člověk se nachází jako žába v kádince, která se zahřívá dostatečně pomalu na to, aby to nezaznamenala, přesto však tak rychle, že se už brzy uvaří.

Současní vládci planety sleduji pouze svůj bezprostřední užitek, vidí si jen na špičku nosu, tedy do nejbližší budoucnosti, a nejsou tak blbí, ve skutečnosti jsou dost chytří, ale ne moudří, že o té neudržitelnosti ví. Už ví, která bije, a jejích plán je takový, že se pokusí populaci běžných lidí zdecimovat a přeživší zbytek zmanipulovat tak, aby si udrželi totální nadvládu. Tedy zhruba řečeno. Výsledkem bude tak jako tak cyklický návrat naší civilizace do pravěkého stavu, což se může opakovat ještě mnohokráte, dokud naše sluneční soustava zcela přirozeně nezkolabuje.

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země, Gaia se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela ztracené. Jde jen o to, zda to ti „mutanti“ stihnou.

V jenom románu bratří Strugackých se vyskytují jakýsi Lidenové, lidé (mutanti), jejichž rozum dospěl na zcela jinou, vyšší úroveň, než rozum běžných lidí. Členové této nové lidské formy se zcela vymanili z běžného konzumního přežívání svých lidských souputníků a zamířili někam do vyšších sfér. Se svými primitivnějšími bratry se snaží udržovat nějaký nenápadný kontakt, a hlavně nad nimi bdí jako rodiče nad dětmi. Ne však všichni. Mnozí z nich se už zcela odpoutali…

17.06.2013, 19:33:40   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Nad propastí

Při nedělním letmém přehrabávání ve své knihovně a v přidružených hromádkách převážně populárně naučných svazků jsem narazil na knížku, kterou jsem musel zakoupit již před několika lety, ale nejspíš k tomu došlo až po mém „pádu“ v první polovině roku 2010. Knížka se jmenuje Od Atlantidy k duté Zemi a napsal ji rakouský novinář a jeden z nejvýznamnějších evropských záhadologů Viktor Farkas (30. 5. 1945 Vídeň – 1. 11. 2011 Vídeň), který téměř celý svůj život prožil ve Vídni. Docela mě překvapilo, že jsem se tady o ní ještě nezmínil, a při jejím letmém prolistování jsem dokonce nabyl dojmu, že jsem ji ani pořádně nečetl. Důvod, proč jsem s ní tady nevyrukoval, možná spočívá v jejím názvu, který mě v době, kdy jsem začínal pilovat Populárně naučný koutek, odradil. Při nedělním nahlédnutí do této knížky jsem usoudil, že už mě neodrazuje. Ba naopak, její předmluva Nad propastí a první kapitola, která rekapituluje, kam kráčí lidstvo, mi přišly velmi podnětné a aktuální.        

Lucifer

17.06.2013, 00:00:35   Publikoval Luciferkomentářů: 6