Pel-mel


« strana 97 »

Mořská kráva – Pomalá a svůdná


Pro páteční relaxaci následující po velmi vypjatém týdnu, po níž bude následovat ještě relaxovanější sobota, jež skončí v naprosté nedělní nanicovatosti, jsem připravil jedno krátké zvířecí pojednání, jemuž před nějakým časem předcházelo něco podobného o tučňákovi. Zvířátko, o němž v tomto pátečním umdlévajícím čase bude řeč, se však na rozdíl od tučňáka nevyskytuje na zemském povrchu, natožpak v arktické oblasti, ale pod hladinou mořskou a hlavně teplou. Není to jenom jedno zvíře, ale celý zvířecí řád, jehož členů je však poskrovnu a jenž je zajímavý tím, že se pod tou mořskou hladinou pase jako třeba kráva na zemském povrchu, přičemž nemám na mysli tu na parkovišti, ale tu na pastvišti. Zajímavé je, že si tento živočišný mořský řád, jenž představuje jediné mořské savce, kteří se pasou, vydobyl, mimo tu mořskou krávu, ještě jeden velmi vzletně romantický nick – siréna. Pod pojmem siréna se v tomto případě však nemyslí tem idiotský jekot každou první středu v měsíci, kdy je nám hlášeno, že se nejedná o nebezpečný vzdušný úder jakéhokoliv válečnou zbrojí obdařeného nepřítele, ale o zkoušku těch sirén – pod tím pojmem je zde míněna jakási mořská postava ze starořeckých bájí, která svůj jekot myslí skutečně vážně. Zajímavé je, že k oněm zde níže zmíněným mořským krávám se tenhle příměr hodí asi jako kožich do sauny. Na druhou stranu je však nezpochybnitelné, že samičky tohoto druhu jsou vybaveny zajímavým prsním implantátem, že jeden z dalších nicků, mořská panna, není až tak úplně od věci, obzvláště když se vezme v potaz, že se umějí velmi přizpůsobivě tulit, což poněkud hatí fakt, že tohle umějí i samci navzájem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Na trati


Alenka měla ve zvyku odhodit lopatku, sednout si na okraj pískoviště a s pohledem do sídlištního ztracena smutně a táhle zpívat: Nechtělá jsem, muselá jsem, nechtělá, muselá…  Až to jednou Tomáše pořádně rozzlobilo, třískl kamionem, postavil se naproti ní a začal ji překřikovat: Vlak jede krajinou, já jedu za jinou, já jedu za jinou, ale nevím kam. Ale přece jen věděl, kam pojede. Prý za jinou lokomotivou.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Čichači (bloodhoundi)


Jedněmi z nejlepších čichačů na této planetě jsou psi, kteří jsou zároveň jediným zvířecím druhem, jenž je člověku naprosto oddán. Na rozdíl třeba od koček, jež nás zhruba stejně dlouho jako psi provázejí, ale přitom si zachovávají svoji suverenitu a zatímco psi jsou formováni člověkem, tak kočky spíš formují člověka. Bloodhound (též bladhaund či svatohubertský pes francouzsky Chien de Saint-Hubert) je největší pes lovící čichem na světě. Má vynikající nos a dokáže navětřit i dva týdny starou stopu. Pro dnešek jsem připravil z již zde uvedeného zdroje (naposledy Jak se stát zcela poctivě proti své vůli cvokem) výňatek, v němž jeho autor, Richard Feynman, popisuje, kterak se snažil napodobit bloodhoundy:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Je to velmi vážné


Pod názvem tohoto příspěvku jsem chtěl na samotném konci března napsat aprílový žert, jenž spočíval zhruba v tom, že vás seznámím s velmi tajným projektem uskutečňovaným ve velmi tajných laboratořích, jehož cílem je nadělat z běžných pozemských občanů naprosté loutky, něco jako umělé lidi (viz Návrat z ráje v Šílenství doby IV). K této informaci jsem se měl jakoby dostat nenadálým setkáním s člověkem, který na tomto projektu pracoval a když se mu z toho začal zvedat kufr, tak díky svým úžasným schopnostem z oněch laboratoří uprchl do jakéhosi i těmi loutkovodiči prakticky nedetekovatelného azylu. Kontaktoval mě proto, že z obsahu Neviditelného čerta usoudil, že je na správné adrese. Mělo to být velmi šokující sdělení, v němž bych skutečné cíle loutkovodičů naznačil jen velmi mlhavě s tím, že bych dal odkaz na jednu velmi tajnou webovou stránku v českém jazyce, jež stejně jako podobné stránky v jiných jazycích slouží k dorozumívání mezi jednotlivými tajnými laboratořemi loutkovodičů rozmístěných po celé naší planetě. Vše mělo být jako zakamuflováno díky nebetyčným hackerským schopnostem onoho tajemného informátora tak, že by internetoví agenti loutkovodičů vůbec netušili, která bije. Pokud byste si klikli na ten link, tak by na vás vybafla nějaká aprílová ptákovina atd. Jenže jsem od tohoto aprílového projektu nakonec upustil. Dnes vás pod stejným názvem seznámím s běžnými denními ptákovinami, jež s původním záměrem (loutkovodičů?) evidentně nesouvisí ani po použití velmi silné lupy či po požití nadměrného množství koncentrovaného resveratrolu. Világos?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Sny podle Hillmana (James Hillman: Sny a podsvětí)


O knize SNY A PODSVĚTÍ jsem se dočetla velmi lákavé informace v tom smyslu, že originálně doplňuje freudovské a jungovské teorie snů. Po přečtení několika stránek, na nichž autor aplikoval při výkladu snů antické mýty, jsem se rozzlobila – to předpokládá u všech snících takové znalosti, že se staré báje mají nějakým způsobem transformovat do snových vidin? Další z těch, kdo dovedně sepíší nedokazatelné, leč originální, tím pádem dobře prodejné! Dopustila jsem se hned dvou chyb typických pro ledabylého a nedůvtipného čtenáře. Až při druhém čtení jsem zjistila, že kniha je poutavá, Hillmanovy závěry působí věrohodně a nejsou ploché. A nejde o to, že bychom my přenášeli do snů své vědomosti, ale o to, že mýtus je výsledkem imaginace – vyjádřením hloubky naší psyché - že obrazným způsobem před staletími vyjádřil to, co my pro sebe jako jednotlivci teprve objevujeme a čemu pouze dáváme jiná jména.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 38         


Jak se stát zcela poctivě proti své vůli cvokem


Vracím se k povídací knížce od Richarda Feynmana, v jejímž názvu se skví něco jako, že to nemyslí vážně, a z níž jsem zde nedávno reprodukoval Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos. Proč tuto myšlenku do názvu své povídací knížky Feynman vetknul, by svým způsobem mohla osvětlit pasáž, která se nazývá Strýček Sam tě nepotřebuje. V ní Feynman vypráví, kterak se zcela nechtěně vyvlekl z vojenské povinnosti. Nijakým způsobem se o to nesnažil a s psychiatry, kteří ho při této příležitosti zkoumali u odvodní komise, hovořil zpříma, poctivě a na jejich otázky odpovídal velmi vážně a zodpovědně, aniž by jakýmkoli způsobem deformoval skutečnou realitu. Výsledkem jeho snahy bylo, že byl označen za cvoka, jehož služba v armádě je zcela nepřijatelná, takže se mohl klidně vrátit ke svým fyzikálním záležitostem, kde taková diagnóza nemá žádnou váhu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Kačabača a geny zlobivosti


Dnes tady bude něco pro naprosté odlehčení, uvolnění až téměř k úplnému duševnímu vyprázdnění. Něco jako duševní klystýr. Ten název vás asi zaskočil, Kačabača působí dojmem jména nějakého velmi podezřelého jedince a geny zlobivosti se k jakémukoli odlehčení bezpochyby nehodí. Není třeba se však obávat, sestavil jsem ho totiž z názvů dvou komentářů, které jsem před mnoha lety nalezl na internetu. Velmi mě zaujaly, a tak jsem si je uložil do svého archivu. Domnívám se, že oba vás pobaví natolik odlehčujícím způsobem, že svého výše vytýčeného cíle dosáhnu, což se pokusím podepřít hrstičkou vlastního textu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Slunečnice bambulinatá (Čeněk Zíbrt: Česká kuchyně za dob nedostatku)


Na stránkách NČ se nedávno objevil svérázný výklad obliby knedlíků jako výrazu národní identity v době romantismu (viz Dobrou chuť! (Jídlo a stolování v 19. století)). Autor té úvahy možná neví, že se nad knedlíkem svého času pozastavil sám Jan Hus. Představme si, že by opravdu události následující po Husově upálení měly souvislost s tím, co lidé pojídali. (S pitím je to jiné.) Ale to, jak si v době dostatku libujeme ve vylepšování naší tabule i ve vymýšlení podobných teorií, je důkazem, že – nemáme hlubší starosti. V dobách neúrody a hladu se objevovaly rady, jak nepříznivé období nejlépe přestát. Někdy byly podobné návody jedním ze způsobů, jimiž se vláda snažila zmírnit situaci nejchudších. Ať za Rakouska, nebo za první republiky. Venkovský lid zpravidla na takovou pomoc shora nečekal…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 37         


Tučňák – Černobílé bříško


Poslední zpráva ze zoologické galerie Johna Lloyda a Johna Mitchinsona zde byla podána prvního února tohoto bezpochyby velmi jurodivého roku, a týkala se živoucí šišky jménem luskoun. U této příležitosti jsem prohlásil, že tento exemplář z již mnohokráte vytěženého zdroje bude nejspíš poslední. Napsal jsem „nejspíš“, a tak se nejspíš nebudu až tak potírat, když zde přicházím ještě s jedním exemplářem. I ten by měl být nejspíš poslední. Jedná se o takového roztomilého ptáka, jemuž se bezpochyby z vážných důvodů říká tučňák. Dobral jsem se k němu tak, že už, ani nevím proč, jsem náhle tu již vehementně ohmatanou knížku uchopil do ruky třesoucí se rukou znovu oživenou jarním žlutým deštěm, a ona mi spadla na zem tak, že se otevřela zrovna v místě, kde se nachází tučňák. Když jsem se do této mnou zatím přehlížené pasáže ze zoologické galerie JL&JM začetl, dospěl jsem k truchlivému závěru, jenž spočívá v tom, že je naprosto neomluvitelné, že jsem ty tučňáky zde ještě nevypustil. Takže to napravuji, doufám nejspíš naposled, a pokud po přečtení této zprávy o tučňácích pocítíte potřebu vyrazit do Antarktidy, tak vězte, že až do tak mrazivé krajiny se nemusíte plahočit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Síla tradice - Kateřina Veliká


(Pár klepů o Sofii Augustě Friederice von Anhalt – Zerbst…)

 

Manžel krásné Kateřiny, carevič Petr, sice nedbal o svou krásnou ženu, ale zato měl rád milenky, psy, cínové vojáčky i panenky. Občas se Kateřině udělalo špatně, když páchnoucí psy proháněl bičem po komnatě a jako jejich velitel si s nimi hrál na vojáky. O říši se vždycky někdo postará. Dlouho ji řídila Petrova teta Alžběta – Jelizaveta. Ale skutečné změny v Rusku nastaly, až když se Kateřina chopila vlády po náhlé mužově smrti.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 30         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  93  94  95  96    97    98  99  100  101 . . . . . . . . . .  157  158  159  160  161   »