Neviditelný čert

Dát? Nedat? (Chudoba)

Ne, dnešní nadpis opravdu nechce vyvolat představu, že půjde o téma v duchu povídek Borise Viana, tolik oblíbených v pekelské, možná občas i pekelné, domácnosti u Luciferových. Chci se zastavit u problému, na nějž jsme si (u jiných) možná už zvykli.

Stella

02.12.2013, 00:00:17   Publikoval Luciferkomentářů: 35         

Tough boy

Započíná se poslední měsíc v roce, jenž vyvrcholí vánočním klidem a silvestrovským jucháním. Malou úvodní prosincovou tentokrát v rukávu nemám, nic se totiž nikdy nemůže opakovat stejným způsobem. V každém případě jsem sám sebe pověřil sdělit všem, kteří se na Neviditelného čerta byť občas podívají, že prosinec zde bude veden poněkud poklidnějším způsobem než předchozích jedenáct měsíců. Na úvod jsem přichystal jeden zajímavý Adornův fragment (viz ten předchozí první Ryba ve vodě), jenž se jmenuje Tough boy, což anglicky znamená zhruba něco jako „drsný hoch“ (překladatel Adornovy knížky to nazval „rabiátské, neurvalé děcko“). Je tedy zjevné, že tento Adornův fragment se zaobírá jistým druhem muže, a to ne zcela lichotivě. Ženy si tedy mohou na počátku prosince oddechnout, sjezd kvočen se rozebírat nebude, takže se mohou v klidu rozprchnout zaobírat se přípravou Vánoc. No a naši tough boys se postupně přemění v tough guys, čili v drsné chlapy.

Lucifer

01.12.2013, 00:00:18   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

Exorcismus – Skeptici a cvokaři II

Po první části duelu skeptiků a cvokařů s exorcisty přicházím s druhou a poslední, která je zároveň i závěrečným pojednáním na téma exorcismus. Upřímně se přiznám, že prokousávání tím zdrojem mě už začalo docela unavovat. Na druhou stranu však musím říci, že jsem se v tomto oboru velice poučil, že jsem v neskonalém údivu absorboval informace o tom, o čem jsem si myslel, že je už dávno zasuto a utopeno v nějaké středověké historické bažině. Není. Ale netýká se to jenom exorcismu. Těch středověkých bažin se vynořuje celé množství na všech možných kulturních frontách. Lidé obklopeni úžasnou technikou, vědeckými poznatky a tak dále z nějakých zvláštních příčin hledají útočiště v neskonale ubohém primitivismu. Jaké jsou ty „zvláštní příčiny“? Máte se nad čím zamýšlet, přičemž bych k tomu chtěl podoktnout, že jsem tady už na to nesčetněkrát narážel.

Lucifer

29.11.2013, 00:00:22   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Exorcismus – Skeptici a cvokaři I

Vracím se zpět k seriálu věnovanému tak neskonale absurdní věci, které se říká exorcismus. Ve třetí části historického pozadí exorcismu (Exorcismus – Historie III) jsem v závěrečné poznámce slíbil, že to završím závěrečnou kapitolou použitého zdroje, v níž je tato tématika nahlížena z poněkud jiného pohledu, než je ten církevní. Zde je tedy první část tohoto exorcistického završení.

Lucifer

28.11.2013, 00:09:30   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Exorcismus – Historie III

Historii exorcismu zakončuji shodou okolností v sobotu, o níž jsem tady kdysi prohlašoval, že je mým sanitárním dnem. Některé rituály jsou zajímavé, povzbudivé a obživující, takže je jistě prospěšné se k nim občas vracet. Člověk by však neměl stále přešlapovat na stejném místě, a když se k tomu či onomu místu vrací, měl by se vracet s něčím novým, ne se starým harampádím.

Předposlední část historie exorcismu končila již druhým znepokojivým zjištěním, že i papež může být na ďábla krátký. Tahle série bude zakončena vítězným výkřikem nejslavnějším soudobým exorcistou Amorthem, že on a jeho věrní spolupracovníci už zase mají tu správnou dynamiku. Naráží tím na exorcistům vstřícný postoj papeže Benedikta XVI. Tento radostný výkřik je však citován v knížce, která vyšla ještě předtím, než Benedikta XVI. Na papežském stolci vystřídal poněkud skromnější František. Dá se předpokládat, že Amorth nového papeže již stačil oťukat. Jak tohle oťukávání Františka v poměru k exorcismu dopadlo, to vážně netuším.

Lucifer

23.11.2013, 00:44:50   Publikoval Luciferkomentářů: 55         

Exorcismus – Historie II

V období mezi 14. a 17. stoletím dosáhla víra v ďábla zvrácené úrovně, která naopak zpětně podnítila čarodějnické třeštění. Desetitisíce lidí, především žen, byly upalovány na hranici nebo jinak trestány za domnělé provozování čarodějnictví, používání kouzel či jiné démonické skutky. Nakonec církev pochopila nutnost učinit tomu přítrž. Proto v 18. století upadl exorcistický rituál v nemilost. Navíc historické období pokroku v přírodních vědách, lékařství i vývoj v oblasti psychologie posunuly myšlení jinými směry, a to dokonce i uvnitř církve. Filosofické trendy jako osvícení a racionalismus daly přednost rozumu před emocemi, přírodním zákonům před ritualistickými tradicemi a pověrčivostí. Církev se s moderním věkem pozvolna smiřovala a pro většinu církevní hierarchie 19. a 20. století se exorcismus stal trapným, nechutným, starodávným rituálem, na který je nejlépe zapomenout. V druhé polovině 20. století však znenadání počalo kyvadlo vychylovat opačným směrem.

Lucifer

22.11.2013, 00:13:35   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Exorcismus – Historie I

Po celkovém přehledu exorcismu si pojďme něco povědět o jeho historii. O démonických bytostech a způsobech vymítání se zmiňují starobylé kultury už od dávných Babyloňanů a egyptských faraonů. Výraz démon pochází z řeckého daimon či daimonion, což znamená „být divý“. Slovo satan pochází z hebrejského označení pro „odpůrce“ nebo „protivníka“ a slovo ďábel z latinského diabolus a řeckého diabolos. Mezi další pojmenování užívaná v křesťanství patří Lucifer, Belzebub, Zebulun, Meridian a Bélial. Jinak řečeno, v rámci staletí a kultur nebyl přezdívek uznávající přítomnost centrální síly zla nedostatek.

Lucifer

21.11.2013, 00:23:30   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Termit – Jedna velká rodina

Už jsme tady dlouho neměli nějakého roztomilého živočicha ze zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Naposledy se nám tu nakrucoval náš neviditelný podnájemník roztoč,  který mnohým asi moc roztomilý nepřipadal, ale jeho snaha likvidovat šupiny naší kůže, bez níž bychom se v nich brzy utopili, je nám jistě velmi prospěšná. Škoda, že nás při tomto vstřícném kulinářském počinku zásobuje i nevstřícnými viry. Ten dnešní je roztomilý především tím, jakým způsobem nám demonstruje své rodinné vztahy, svazky atp. Máme se čemu přiučit. Jeho kulinářské sklony, na rozdíl od roztoče, se nijak výrazně nezaobírají některými zbytky či přebytky našeho těla, přičemž svým tělem může dokonce zásobovat náš jídelní lístek; nicméně jeho kousavý vztah k našim stavbám, i když jsou z betonu, a jejich nábytkovému vybavení představuje dost nepříjemnou šmouhu na jeho roztomilosti. A k tomu ještě produkují značné množství metanu.

Lucifer

20.11.2013, 00:00:19   Publikoval Luciferkomentářů: 28         

Exorcismus – Celkový přehled

Pro dnešní nedělní rozjímání jsem připravil takový zvláštní dáreček v podobě exorcismu, který pochází ze zdroje, z něhož jsem zde před drahným časem nastínil úvodní kapitolu. Dnes předkládám mnohem výživnější výňatky z druhé kapitoly, která se zabývá celkovým přehledem exorcismu. Možná vám toto téma bude připadat poněkud odtržené od naší běžné společenské reality; ale co se zdá být velmi vzácným v České kotlině a přilehlých Moravských úvalech, to může na jiných místech naší planety, a nemusí to být až tak daleko, nabývat nebývalých rozměrů. Třeba v Itálii nebo ve Spojených státech se vymítáním ďábla zabývají s poměrně velkou četností. A dokonce ta četnost neustále narůstá.

Víte, kdo byl prvním velkým exorcistou křesťanství? Odpověď vás asi docela zaskočí: byl jím Ježíš Kristus. Uzdravoval nemocné, a v té době byla tělesná i duševní onemocnění jako slepota, němota, šílenství atd. často připisována zlým duchům. Vyháněním démonů byl Ježíš Kristus schopen nemocné léčit. Exorcismus zřejmě příznivě posuzoval papež Jan Pavel II., jenž často zmiňoval Satana jako reálnou a v současnosti nebezpečnou sílu ve světě. Údajně provedl nejméně tři exorcismy. Takže si to pojďme trochu zevrubněji zpřehlednit.

Lucifer

17.11.2013, 00:00:20   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Teleportace nejen lidské duše

Poslední přírůstek ve Filosofickém koutku, Théseova loď aneb Osobní identita, jenž byl věnován filosofické analýze naší identity, mě spolu s připojenými komentáři vyprovokoval k sepsání jakéhosi pojednání věnovaného teleportaci duše. Duše je něco, co tvoří naši identitu a s čím na svých kolbištích těžce zápolí filosofové. Teologové v tom mají jasno a praktičtí přírodovědci se tomu vyhýbají jako čert kříži. Ne všichni, obzvláště pak ne ti, kteří se zhlídli ve sci-fi knížkách, na oficiálním poli vědy si to však většinou nechávají pro sebe. Můj pokus navázat na předchozí filosofický traktát můžete brát z nejrůznějšího úhlu pohledu. Na té nejnižší úrovni bych tento můj elaborát doporučoval vnímat jako takovou nezbednou nadsázku, která však ve svém zákulisí nějaký ten ždibec seriózního zamyšlení má. Ale pokud se vám nepodaří ten ždibec najít, nevadí. Klidně si přisaďte s nějakým svým.

Technická poznámka: Vyhledat k tomu nějaký obrázek se mi nechtělo, takže jsem na konci připojil skladbu, která se mi už dva dny bez ustání prohání hlavou a nejspíš s tématem nijak nesouvisí.

Lucifer

15.11.2013, 00:00:29   Publikoval Luciferkomentářů: 27