Pel-mel


« strana 101 »

I zvířatům to myslí, nejsou hloupá


Vzhledem k tomu, že drtivá většina lidí, obzvláště pak u nás, se obklopuje nejedním zvířecím mazlíčkem, dá se předpokládat, že zvířata z hlouposti nepodezřívá. Ba naopak, často je považuje za mnohem chytřejší než třeba své nepříliš přátelské sousedy. A není vyloučeno, že se občas ani nemýlí, neb na rozdíl od zvířat se dnešní konzumní člověk často stává obětí skupinové hlouposti (viz třeba Nuda nebo poslední odstavec v Chat a vulgarismy). U domácích mazlíčků to však nemusí být vždy až tak pravdou. Týká se to především psů, kteří jsou na člověku závislí nejvíce, a svého „páníčka“ svým způsobem věrně kopírují. Na druhém konci této stupnice jsou kočky, které si vždy dělají, co chtějí, jelikož jsou to samostatné jednotky (umí kupříkladu samostatně jezdit autobusem). A pokud jde o zvířata, jimž býti domácím mazlíčkem nebylo dopřáno, tak třeba Inteligentní potkan, který svým IQ trumfne leckterého lidského jedince konzumního typu. A nyní se pojďme podívat, co o tom píše ve svém mikroeseji František Koukolík:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Balada stará, stará (O sirotčincích…)


Existují otázky, na něž každá odpověď může být jenom špatná, nebo aspoň velmi problematická. Ať jde o trest smrti, o eutanázii, o potraty… Když jsem zjistila, že se dospělosti dožívalo jen 5 % dětí ze sirotčince, kam Rousseau umístil svoje děti, napadlo mě vyhledat dostupné informace o sirotčincích v Čechách. Kdykoli se na internetu objeví zpráva o zločinu spáchaném na dítěti jeho otcem nebo matkou, nikdy v diskusi nechybí ohlasy ve smyslu: „To se dříve stát nemohlo.“ Ale mohlo, a častěji, než se zdá. Běžnější ovšem bývalo dítě odložit.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Soustava tunelů kolem světa


Pár komentářů u včerejšího mýtického pojednání o duté Zemi, obzvláště pak druhý od veleváženého zemitého a technicky zdatného oponenta rezyho, jehož přítomnost na NČ je bezesporu nezbytná a neocenitelná, a také třetí od Starého kocoura, který tu zemitost rezyho dokáže lehce rozředit, abychom se nepotáceli až tak při zemi, mě přinutily, že jsem urychlil vyexpedování úderného dodatku k tomuto tématu ze stejného zdroje. Pojďme se tedy ponořit do mýtického světa bezbřehé soustavy tunelů, které se pod našima nohama vinou na všechny strany do daleka, i tam, kde bychom to vůbec nečekali, a které jistě vznikly nějakou přirozenou cestou. Otázkou však je, jestli v tom nehráli roli nějací „permoníci“. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 31         


Země je dutá


Od posledního svátku jurodivých, který jsem zde již podruhé za sebou oslavil výňatkem z knížky Viktora Farkase Žijí nesmrtelní mezi námi?, celé to týdenní čekání na další svátek jurodivých ještě neuběhlo, přesto jsem se rozhodl, že onu svým způsobem mýtickou knížku zase oživím. Proč? Když jsem včera po půlnoci vyrazil z již ne zcela uchopitelných příčin na lodžii, spatřil jsem vůkol samou mlhu a v ní jeden mýtus za druhým. Takže proto. Ten dnešní výňatek se konečně dobere od Atlantidy až k duté Zemi. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Proč vyhynul blboun nejapný?


Podzim na mě dopadl tak těžce, že se začínám cítit jako blboun nejapný, jehož už Petr Bezruč ve Slezských písních, které prý někomu čmajznul, označil nickem Didus ineptus. Později na tento nick upozornil Karel Kryl v souvislosti s jednou samicí tohoto pozoruhodného ptáka. Abyste pochopili, co mi tak asi hrozí, že stejně jako blboun nejapný urychleně vyhynu, musíte zodpovědět otázku, jež se skví v názvu tohoto zemdleného příspěvku. Na výběr vám dávám čtyři možnosti:

 

a) lidé ho lovili kvůli masu

b) lidé ho lovili ze sportu

c) přišel o přirozený biotop

d) kvůli konkurenci ostatních druhů

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Minulost – Do tmy se neohlédni


Na úvod dalšího týdne z trhacího kalendáře našeho života se opět a nejspíš už naposledy vracím ke knížce Indigový svět od Simona Loyda. Minulé pondělí zde byla krátká úvaha Je mi se sebou moc dobře o tom, jak se máte mít rádi, aby vás mimo jiné mohli mít rádi jiní lidé a vy zase je. Dnes bude řeč o tom, co si počít se svou minulostí, respektive zda si s ní vůbec něco počínat a v případě, že něco přece jenom ano, tak tedy co, abychom se ve své minulosti neutopili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 26         


Žijí nesmrtelní mezi námi?


O „jiných“ mezi námi z knížky Viktora Farkase, jež se ubírá od Atlantidy k duté Zemi, zde již byla řeč. Vzhledem k tomu, že je pátek, o němž se se s humornou nadsázkou traduje, že blázni mají svátek, tak to pojďme se stejnou knížkou dorazit až na samotný vrchol; totiž až k těm „jiným“ mezi námi, kteří jsou nesmrtelní. V této souvislosti se pokusím parafrázovat jednu sci-fi povídku, kterou si pamatuji jen velmi mlhavě. Šlo tam zhruba o to, že nějaká civilizace dorazila až na samotný vrchol svého vývoje – nevzpomínám si, zda to zahrnovalo nesmrtelnost, ale dejme tomu že ano – a jak známo, všechny cesty z vrcholu vedou jenom dolů. No a dolů se těm nesmrtelným příslušníkům oné „vrcholové“ civilizace zcela pochopitelně nechtělo. Co teď? Inu, prakticky nic. Váleli se na tom vrcholu a bavili se kdejakými ptákovinami, neb nic jiného tvůrčího než valit se z vrcholu zpět dolů už evidentně dělat nemohli. Předávám slovo Viktoru Farkasovi:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 38         


Je mi se sebou moc dobře


Věta, která se skví v názvu tohoto krátkého pondělního zamyšlení, působí velmi sebestředně. Řekli jste si někdy něco v tomto smyslu? Anebo si to říkáte skoro každý den, anebo vás něco takového nikdy nenapadlo? Možná vás to překvapí, ale tahle věta nemusí mít nic společného s patologickým narcisismem či egoismem, může totiž vyjadřovat zcela přirozenou a konstruktivní sebelásku a sebeúctu. Jinými slovy: může prezentovat pouze to, že se máte rádi, aniž by to nějak ovlivňovalo vaše vztahy k ostatním lidem, může prezentovat pouze pozitivní vztah k sobě samému.   

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Jaký zvuk vydává největší žába na světě?


Tak na tuhle otázku můžete odpovědět pouze tehdy, když víte, která ze všech žab je největší, a zároveň jste ji buď potkali, když ten zvuk vyluzovala, anebo si o tom přečetli něco ve zdroji, který nešíří úplnou BLBOST. Problém je v tom, že se to dá někdy těžko rozeznat. Dle Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, ale i Wikipedie, je největší žábou veleskokan goliáší (Conraua goliath), který žije na malém území v západní Africe. Když natáhne nohy, tak je skoro metr dlouhý, nevydává však žádný zvuk, protože je němý. Nechme však veleskokana goliášího v klidu mlčet a pojďme se říci něco o tom, jak nám ostatní žáby skřehotají.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Hepčík


Jak ten čas letí, zítra už bude říjen. Hepčík! Viróza na Hradě je taky dost zajímavá, že? Hepčík! Ještě zajímavější však je, jak jsem k tomu „hepčík“ přišel. Je pondělí, tak vám to můžu popsat, odehrálo se to totiž v pátek. Celý ten krásný baboletní víkend, který po něm následoval, jsem strávil častým opakováním „hepčík“ a rychlou likvidací papírových kapesníků. Hepčík!

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 24         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  97  98  99  100    101    102  103  104  105 . . . . . . . . . .  163  164  165  166  167   »