Neviditelný čert

První jarní sobotěnka

Ve čtvrtek jsme byli poctěni příchodem astronomicky definovaného první jarního dne. Přitančil k nám tak vehementně, že si jeden, a možná i dva mohli myslet, že není prvním jarním, ale spíš prvním letním dnem. Kam oko dohlédlo, všude padaly teplotní rekordy, ženštiny se omotávaly L-TKHáčkami (TKH je zkratka pro tlustý krční hadr, L znamená letní) a pátek to dorazil ještě tepleji, že si jeden, a možná i dva mohli myslet, že dochází k nějaké homosexuální revoluci, No a teď přichází první jarní sobota, má vroucně očekávaná sobotěnka, na níž jsem již předem ohlásil návštěvu svého třetího mystického poutního místa, keltského oppida Závist, jež se nachází na pravém břehu Vltavy, oproti Zbraslavi na břehu levém téhož vodního toku. Jenže…

Lucifer

22.03.2014, 00:00:19   Publikoval Luciferkomentářů: 35         

Bezbrannost bezbranných

Původní titulek zněl Bezmoc bezmocných. Přesně charakterizoval téma. Ale pak jsem zjistila, že takový název, téměř havlovský, už použil někdo jiný. Představitel strany, která zdůrazňuje sociální aspekt. Z objektivních příčin na realizaci cílů ještě neměli čas… Než se té partaji podaří splnit všechno slibované, zastavím se u tématu, které bolí nás všechny. Je to vztah k lidem, kteří se nemohou bránit. Často vůbec nikomu a vůbec ničemu.

Stella

14.03.2014, 00:00:14   Publikoval Luciferkomentářů: 39         

Vlčí bouda

Jak jste jistě zaznamenali, včera ve velmi požehnaném věku odešla snad nejvýznamnější česká filmová režisérka Věra Chytilová. Žádnou tryznu, rekapitulaci její tvorby atd. ode mne nečekejte, je toho plný internet. Seznam filmů, které režírovala, najdete na Wikipedii, když si kliknete na její výše uvedené jméno. Mnohé z nich jsem viděl, za jeden z nejzajímavějších považuji kupříkladu Kopytem sem, kopytem tam, mimo jiné také proto, že se mezi hlavními aktéry vyskytují herci divadla Sklep. Nejspíš mě ale přebijete třeba Sedmikráskami nebo ještě něčím jiným. Já však dnes přicházím s Vlčí boudou, filmem, který mě už kdysi dávno velmi zaujal a který jsem si nedávno stáhl a až do této chvíle nejméně třikrát shlédl. Jak jsem včera zjistil, tak se nalézá i na YouTube, ovšem v anglickém podání, jež je však omezeno pouze na titulky. Fascinující je, že se tam objevil čtyři dny před odchodem Věry Chytilové.

Lucifer

13.03.2014, 00:00:17   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Co je komunismus? (Klácel – Němcová)

Kdysi jsme se učili o Klácelových Listech přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Věnoval je Boženě Němcové. Bylo jasné, že není o čem pochybovat: Oba inklinovali ke správnému učení. Ale Klácel je k nové ideologii překvapivě kritický. Své postoje zdůvodňuje filozoficky a nábožensky. Vypadá to, jako by stačil název díla a někteří historikové předpokládali jednoznačnost a „levicovost“ Klácelových názorů, aniž by si přečetli pramen samotný. Je skutečností, že Klácelův způsob vyjadřování je velmi květnatý, strojený, občas i patetický, ke čtení neláká. Nicméně, jeho myšlenky jsou velmi aktuální dnes, kdy věci, jež se zdály být jasné, znovu ztrácejí ostré kontury. A to se Klácel domníval, že dobře bude tak za dvě stě let…

Stella

10.03.2014, 00:00:22   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos

V pojednání Einsteinův-Rosenův vlnící se vesmír jsem zmínil zábavnou knížku Richarda Feynmana, která se v originále nazývá Surely You're Joking, Mr. Feynman, což v českém překladu znamená něco jako, že to Feynman nemůže myslet vážně. Někdy si na ten název vzpomenu, když zde zcela vážně popisuji realitu a některé reakce naznačují, že to nemohu myslet vážně. Komentátora rezyho, jehož si velmi vážím, ačkoli mě podobně jako informace, i když z jiného úhlu pohledu, tady velmi seriózně cupuje, to dokopalo do stavu, že si tu knížku po mnoha letech začal znovu číst. Pro tuto sobotní resuscitaci jsem připravil jednu ukázku z této knížky, abyste se tak nějak do těch Feynmanových vážně nevážných stavů vcítili. Týká se jeho účasti na projektu Manhattan, jenž za druhé světové války měl za úkol vyrobit atomovou bombu. Feynman byl přizván jako velmi nadějný teoretický fyzik, jenž v této době ještě neměl ani jeden titul. Projekt Manhattan se odehrával téměř po celých Spojených státech, přičemž čtyři nejdůležitější centra se nacházela v Chicagu (stát Illinois), Oak Ridge (Tennessee), Richlandu (Washington) a Los Alamos v Novém Mexiku. Poslední štace byla právě ta, kam se měl přesunout Feynman. Ubytován byl ve svobodárně v nedalekém městečku Albuquerque. Zde je jeden jeho zážitek z tohoto období, převzatý z kapitoly Los Alamos zdola z výše jmenované knížky, který začíná v okamžiku, kdy se příslušné stavební firmě konečně podařilo dostavět svobodárny:

Lucifer

08.03.2014, 00:00:08   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Dobrou chuť! (Jídlo a stolování v 19. století)

Existuje obor zvaný sociologie jídla. Není divu, že si stravování zaslouží zájem vědy. Protože, jak je psáno v knize Z dějin české každodennosti: „Pro nezanedbatelnou část populace jídlo bylo a je hlavní starostí, zájmem, potěšením i konverzačním tématem… Jídlo uspokojuje jednu ze základních životních potřeb. Způsob tohoto uspokojení se proměňuje jak v závislosti na době, zeměpisném určení a vývojovém stupni lidské společnosti, tak v závislosti na příslušnosti k té které sociální, případně profesní vrstvě. Váže na sebe další sociální funkce: je úzce spojeno s náboženstvím, společenskou komunikací a reprezentací, je zdrojem PŘEDSTAV a IMAGINACE, zdrojem a inspirací regionálních stereotypů. V tom, co jíme, se projevují ekonomické, sociální a kulturní vlivy.“ (str. 117) Postoje k jídlu odrážejí i hierarchii v rodině. Bývalo běžné, že nejprve a nejlépe jedl živitel, pak synové, dcery a matka.

Stella

03.03.2014, 00:00:14   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Staré časy, nové časy (A dobré rady)

Jak už tak internetem kolují inspirativní obrázky nebo rady, bez nichž člověk nemůže vůbec existovat, dostala jsem dnes od přítelkyně fotografii neoblečeného, svalnatého, lesklého pána. Obrázek není úplný, protože pán je stydlivý. Přesto je ten černobílý snímek pěkný.  Jenomže kamarádka mi tu fotečku neposlala z estetických důvodů, ale jako povzdech. Doma jí totiž obětavě spočívá na gauči manžel, který se v poslední době odmítá holit, ba i koupat. Je schopen celý den posedávat a polehávat v pyžamu. Nepropadl žádné depresi, ale dospěl k životní moudrosti. Tak on tomu říká. Podle něho jsou ty podivné hygienické úkony zbytečné, a komu se to nelíbí, ať si jde. Jeho paní má ráda pořádek a je nesmírně pracovitá. Celý den se nezastaví, a tak není divu, že se cítí unavená.  Muž jí předhazuje, že dříve ženský rodily, dřely na poli, vařily, obstaraly dobytek, všechno zvládly levou rukou a nestěžovaly si. Prostě, opakuje občasný argument mužů vzdělaných i nevzdělaných. Ale věci se měly trochu jinak.

Stella

27.02.2014, 00:00:19   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Šílenství doby V

Na téma „šílenství doby“ jsem zde již vyprodukoval čtyři kusy ([I], [II], [III], [IV]), po dlouhé přestávce přicházím s kusem pátým, jelikož k tomu už evidentně dozrál čas. Věci se totiž pohnuly ještě mnohem šílenějším směrem, než jsem ani v nejpesimističtějším rozpoložení nepředpokládal. To, co se tady odehrává, se začíná neobvykle vehementně blížit jakémusi šílenému blouznění velmi těžkého psychopata, kterému na uzavřeném oddělení zapomněli dát prášky, popřípadě nějaký ten elektrošok. Jistě, asi trochu přeháním, některé z následujících výsledků mého pozorování z poslední doby si však s tou představou vyloženě zahrávají.

Lucifer

26.02.2014, 00:00:08   Publikoval Luciferkomentářů: 31         

Sobotní malé zamyšlení

V posledním čase přemýšlím nad spoustou věcí. Mnoho z těch věcí dnes už vnímám poněkud jinak než před tím časem, ačkoli ne až tak úplně. Nacházím v nich něco, co jsem tam už dříve tušil, jenže teď to vnímám jasněji a jednotlivé kamínky se začínají skládat do mozaiky. A při pohledu na ni mě jímá téměř děs.

Lucifer

22.02.2014, 00:00:07   Publikoval Luciferkomentářů: 37         

Nakupování (Z historie)

Pokaždé, když nesu těžký nákup z proklínaného supermarketu, musím si domlouvat: Buď ráda, vzpomeň si, jak jsi musela čekat, až v samoobsluze skončí provozní porada (nebo spíš slavili narozeniny) a soudružka (vždycky) vedoucí se rozhodne po 45 minutách té trapné hladové smečce u vchodu otevřít.  Jak jsi musela hlídat, jestli už přivezli chleba a potom jít zvlášť pro brambory. Když ty nahnilé brambory s jeskyněmi uprostřed (prý kvůli dusíkatým hnojivům) právě měli, prodavačka je nabírala ze země širokou lopatkou na smetí, s kameny a hlínou. Ječela: Vy nemáte tašku? A já se mám snad zbláznit? Ano, brambory se sypaly do tašek zákazníků. Že by si ty dobré ženy někdy umyly ruce, to se nestávalo. Fronty, fronty. Výběr žádný. Opravdu někde existují různé druhy kávy? Jablka se dají koupit i v létě? Člověk si může sám vybrat zeleninu? Dokonce jinou než zablácenou mrkev? Nakupující někde není otravný hmyz?

Horší bývaly situace navozované ignorantskou obsluhou, která nemusela mít strach, že přijde o práci. „Tý, Mončó, a co von ti na to řék?“ Křičí od pokladny na druhý konec oddělení slečna. „Abych se na něj … Ale víš co? Doktor říkal, že mě asi nebudou uspávat, že mám v nálezu…“ Pokřikuje dívčina své hodnoty přes hlavy zákazníků. A začíná umývat podlahu, neboť už za hodinu a půl budou zavírat - co sem ty lidi ještě lezou? Dnes a denně – nakupování je pro hospodyni jeden velký stres. Děkuji, nechci. Nákupní centra nejsou ráj, ale, marná sláva, paní domu tato zařízení osvobodila. Můžeme se totiž rozhodovat.

Stella

21.02.2014, 00:04:44   Publikoval Luciferkomentářů: 37