Povídání


« strana 18 »

Uklidit!


Čím dál častěji vracím do knihovny nepřečtené knihy. Buď nejsem schopna je dočíst, protože na ně nestačím, nebo k dočtení nemám sílu („Metala zpod dlouhých řas vzteklé blesky. Zamžourala krátkozrakýma pomněnkama. Zamračený výraz blonďaté hlavičky.“ Zabít, zabít, ty autorko populární, drtím skrz čerstvě nasazené korunky.) Oboje, nechápavost i nedostatek trpělivosti, mě potkalo, když jsem se snažila vstřebat dobré rady z odborné publikace o úklidu. Dá se ještě tak vydržet přesvědčování o tom, že doma vystačíte s dvojím povlečením, protože zatímco jedno budete používat, druhé bude schnout, a že se případná návštěva spokojí s lůžkem z kartonu, který rozložíte po koberci, vždyť deku pro hosta povlékat přece nemusíte, dále se dá přečíst i to, jaké pořadače si máme sehnat pro cenné papíry a jak schraňovat akcie… Tak to třeba někdy budu potřebovat (takový ten nesymetrický šklebivý smajlík), ale kapitola o nutnosti sepsat v osmnácti závěť mě opravdu uzemnila. Jednak proto, že už to nestihnu, jednak proto, že jsem tehdy vlastně měla štěstí, že jsem o této „zásadní povinnosti“ nevěděla. Jak já bych se natrápila, co komu odkážu! Měla jsem: fialové sametové šaty – po sestře. Mladší by je zdědila „ze zákona“, tak jako tak. A co ponechat těm ostatním? Snad Odznak branné zdatnosti, 1. i 2. stupeň? Památník? Památník!! „Dokud ti otec hladí vlas a matka líbá líce, toť nejkrásnější doba jest, ta nevrátí se více. Nezapomeň, dcero česká, že tvůj domov země česká, že je v Čechách domov tvůj, to si dobře pamatuj! Na památku se kamarádce vepsala Zděnka Horáčková.“ (Emigrovala do Austrálie.)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Rouper de Clotrimazolovy Narozky – Modlitební


Rouper de Clotrimazol nesnášel oslavu svých narozenin. Tentokrát se rozhodl, že se tomu vyhne návštěvou nějaké nepříliš vzdálené modlitebny. Potřeboval se pomodlit. Už jenom proto, že tak ve svém útrpném životě nikdy neučinil, venkoncem však též proto, že se zcela náhodou a krátce před nastávající útrpnou oslavou dalšího výročí svého vypuštění do životního koloběhu někde dočetl, že to může, obzvláště pak ve velmi tristních chvílích, neuvěřitelně pomoci, bez ohledu na to, jestli dotyčný modlenec vůbec něčemu věří. Slovo dalo slovo, modlitební mlýnky se roztočily a Rouper s pocitem, že už ví jak na to, vyrazil do okolního terénu vyhledat přiměřeně dobrou modlitebnu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Vavřinecká (téměř hororová)


Tohle je vlastně moje první letošní povídání, Souboj pohlaví nepočítám, a zároveň i pozdně novoroční. Začalo se to velmi nevinně. Rozhodl jsem se v sobotu třetího ledna prozkoumat nedalekou oblast, kde se nacházela továrna „Waltrovka“ (Walter Motors založená Josefem Walterem v roce 1911), která byla za minulého režimu postupně zdevastována a po jeho pádu zmírala na ještě větším úbytě. Sem tam nějaká firma si v jejích objektech pronajala prostory, ale celé to chátralo ještě více. Nejde jenom o pár objektů, budov, hal atd., ale i o poměrně rozsáhlý pozemek, což dohromady tvoří obrovskou pustinu mezi horními Jinonicemi, které přiléhají k Novým Butovicím, a jejich zbytku, jakož i Radlicemi či Košířemi. Není až tak dávno, když jsem se doslechl, že se někdo chystá ty staré tovární budovy, vzhledem zhruba z dvacátých let minulého století ovšem další řadu desetiletí čím dál zdevastovanějších, zbourat a nahradit novou čtvrtí. A jelikož jsem tam už delší čas nebyl, šel jsem to omrknout a vyrazil jsem již téměř po setmění. Moje výprava se neuvěřitelně záhadně zvrhla v něco, co by mohlo připomínat horor, ovšem s dobrým koncem. Anebo též něco úplně jiného.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Palahniuk: Zatracení (Výpisky z četby)


Může být pro překladatele větší uznání, než když člověk otevře knížku a krásná čeština ho zaujme natolik, že se rozhodne dílo přečíst, jakkoli se zdá, že obsah nebude podle jeho vkusu? A když pak čtenář zjistí, že kniha je opravdu dobrá, překladateli patří dík za svedení. Palahniuk  je proslulý autor, jehož život poznamenaly osobní tragédie. Proslavil ho především román Klub rváčů, známější možná spíše z filmové podoby. Ironický nadhled, cynický odstup – to by se dalo říci o Palahniukově hodnocení světa i prostředí, v němž se sám pohybuje. Spatřuje v něm především stádní svět „trendů“, kde už lidi nevědí, co by. Tak si vymyslí třeba náboženství.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Druhá vánoční (Vyšehradská)


Včera jsem se rozhodl, že první svátek vánoční nebo též Boží hod vánoční budu věnovat obchůzce jednoho ze svých kultovních a možná i nejkultovnějších pražských míst – Vyšehradu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Den předtím Den poté


V pátek jsem zaznamenal jeden zajímavý úkaz, který by se spolu s tím, co jsem viděl ve čtvrtek, dal zařadit do mých čím dál tím četnějších synchronicitních událostí. Ve středu jsem zaznamenal něco úplně jiného, z čehož by se dle mého soudu dala vydedukovat základní myšlenka scénáře jakéhosi téměř katastrofického filmu odehrávajícího se v nepříliš vzdálené budoucnosti. Obě tyto záležitosti jsem se rozhodl skloubit do jednoho písemného balíčku, ačkoli jejich vzájemná souvislost nemusí být na první pohled zřejmá.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Myšlenka


(Patagnostická)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Žena


Podstatou celého vesmíru je žena. Muž je jenom takový přívěšek ženy. Nezbytný, protože bez něho by žena své vesmírné plány nemohla uskutečnit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Levandulová svíčka


Levandule je hluchavkovitá rostlina, jejíž květnatá vůně má velmi uklidňující účinky. Levandulová svíčka navíc vyzařuje uklidňující světlo, které problikává temnotami, v nichž jste něco ztratili, a v nichž můžete alespoň na chvíli to něco uklidňujícím způsobem spatřit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Záhada


Pro tento víkend, jak už mám ve zvyku, jsem připravil něco nadmíru uklidňujícího, ba přímo meditačně saturovaného až k absolutnímu duševnímu post coitum. Nebojte se, o sexu či nedejrobot pornografii řeč nebude. Přichystal jsem pro vás, a hlavně pro ty, kteří se během pracovního týdne při četbě Neviditelného čerta psychicky, a nebojím se to říci i duševně, vyčerpali až takříkajíc na plech, velmi zádumčivé povídání. Nebude ode mne. Já už jsem byl na plech někdy v půli týdne, když jsem se dočetl, že Ježíš byl buddhistou. Bude od jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů – Stanisława Lema – jehož úchvatné dílo v nejrůznějších vědeckofantastických rovinách jsem sledoval už téměř od kolíbky. Jedná se o povídku Záhada z knížky Bajky robotů, kterou Stanisław Lem vypustil za velmi záhadných okolností někdy v roce 1964 – tedy před rovnými padesáti lety. Takže…:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 21         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  14  15  16  17    18    19  20  21  22 . . . . . . . . . .  34  35  36  37  38   »