Povídání


« strana 16 »

Dědčí jarmark


Na obzoru druhé poloviny ledna se prý začíná rýsovat mráz, což by jistě bylo velmi přínosné, jelikož některý dotěrný hmyz by zredukoval svůj počet, ale nechme se překvapit. Předpovědi meteorologů bývají někdy, někdy až velmi často, nahnuté jako ta slavná věž v Pise. Zatím se však, alespoň tady v Práglu, nijak zvlášť nechumelí, na Vltavě se nebruslí a na Hradčanech se nestaví iglú.

A proto přicházím s dalším a velmi poetickým příspěvkem do koutku Povídání, avšak ne se svým. Ještě než udeří ten mráz a i Prahu zasypou tuny sněhu, tedy pokud to meteorologové myslí vážně, tak bych se s vámi podělil o jeden výňatek z knížky Borise Viana, která se nazývá Srdcerváč.

V mých výrazně mladších letech představoval Boris Vian někdy až přímo literární vlajkovou loď. Už jsem tady předložil řadu výňatků z jeho tvorby – připomenul bych pouze Láska je slepá a Kubohnát a Sláva. A právě ta druhá připomínka se týká toho, co vám dnes předkládám, jelikož je ze stejné knížky. Popisuje situaci, když se hlavní hrdina, Kubohnát, vydává na cestu mezi prostý lid, aby něco vyřídil či obstaral, a přitom narazí na dědčí jarmark.

Tak si to užijte, aby vás mráz nezastihl nepřipravené.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Směr Opava


Letos jsem absolvoval tři cesty mimo výrazný rámec mého již po delší dobu pobytového města jménem Praha. První byla do Olomouce, druhá do Brixenu (Vyrážím do Brixenu, Druhá reportáž z Brixenu, Brixenská rozlučková), třetí do Mariánských Lázní. Čtvrtá, která počíná dneškem, je do mého rodného města (Rok Ďábla, Opava, Neviditelné město). Kruh či vlastně čtverec se tak uzavírá – všimněte si, že v odkazu věnovaném Olomouci své rodné město zmiňuji.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 21         


Inkoustové zrcadlo


Následující příspěvek jsem přidal do rubriky Povídání. Není to však povídání mé, já se teď musím věnovat sepisování úplně jiného povídání, které bych měl nejpozději počátkem prosince odeslat do jistého odborného časopisu. Původně jsem na tento den nechtěl vypouštět vůbec nic, jelikož se mi k tomu evidentně nedostává času, ale pak jsem si vzpomněl na Borgesovo Inkoustové zrcadlo z jeho neranější knížky, které jsem tady chtěl před nějakým časem vypustit, ale vzápětí jsem tuhle myšlenku opustil. S mým vzpomenutím nejspíš souvisí slovo „Korán“, jež se v dnešní době skloňuje ve všech možných i nemožných pádech. Název knížky, z níž jsem tady už přečerpal Čertovo kvítko, naleznete na konci ve Zdroji, přičemž těsně před tím se skví Zdroj, ze kterého čerpal Jorge Luis Borges. Pomněte ovšem, že zatímco Jorge Luis Borges pouze čerpal něco, co svým způsobem přeformuloval a doplnil, já z něj přečerpávám doslovně a můj doplněk se skví pouze v perexu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Dušičkově (Žně)


Dušičky jsou různé, tak, jak různá bývá jejich setba. Podzimní sčítání dušiček, které nám odešly, může být také dobou hodnocení a smíření. Nebo vůbec ne…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Žně (Dušičkově)


Ona sklizeň je různá, tak, jak různá bývá setba. Podzimní sčítání a završení plodného času může být také dobou hodnocení a smíření. Nebo vůbec ne…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 6         


Rouper de Clotrimazolův šílený den


Vcelku nedávno se Rouperovi de Clotrimazolovi podařilo strávit jeden naprosto šílený den. Ono jich bylo více, ale aby v tom nevznikl nějaký šílený zmatek, předkládám těsnopisnou reprodukci pouze prvního. Až ho dočtete, bezpochyby zaujmete stanovisko, že těsnopisecký zápis dalších dnů byste v zájmu zachování svého duševního zdraví ne(s)trávili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Jak jsem v Kruhu potkal Saskii van Uylenburgh


Absolvoval jsem další příjemnou víkendovou (nedělní) procházku a opět jsem potkal jednu zajímavou osobu, která na rozdíl od té předchozí byla ženského rodu, ačkoli i v tomto případě byl ten opačný rod jakýmsi způsobem přítomen. Zajímavé na tom je, že jsem očekával setkání se zcela jinou osobou opačného rodu, s jedním svým již letitým známým. První a mnohem delší část mé vycházkové reportáže se však bude týkat cílené návštěvy Havlíčkových sadů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese


První říjnový víkend jsem se kromě předpovídání budoucnosti rozhodl navštívit Vyšehrad. Je to moje nejkultovnější místo v pražských končinách, jemuž může tak trochu konkurovat už jenom Divoká Šárka nebo moje postel. Sebou jsem si vzal útlou knížečku od Paula Daviese Další velké otázky – Rozhovory s Phillipem Adamsem, o níž jsem se zmínil na konci úvodu ke knížce od Russela Targa o mimosmyslovém vnímání. Když jsem se blížil k rotundě sv. Martina (nejstarší zachovalé rotundě v našich luzích a hájích), potkal jsem anglicky mluvícího jedince mužského rodu, který se mě zeptal, kudy se může dotrmácet ke hradu. Řekl jsem mu, že tady žádný hrad není, může si však půjčit Šemíka, přeskočit Vltavu, a tam už nějaký ten hrad najde. Pokud ale chce dorazit k bazilice sv. Petra a Pavla, tak nechť se vydá po hradbách. V oné knížečce jsem našel velmi zajímavé myšlenky a úvahy, o některé z nich se s vámi časem podělím. Poděkoval, Šemíka zavrhl a začal skotačit ke svému cíli. Dnes bych se s vámi ale chtěl podělit s tím, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, což se stalo ve stejné restaurační zahrádce, kde jsem psal: Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Rouper de Clotrimazolovo Probuzení


Znenadání dospěl Rouper de Clotrimazol k závěru, že už spí příliš dlouho, což ho započalo zneklidňovat. Řekl si tedy, že by s tím měl něco udělat. Ale co? Nad zodpovězením této otázky přemýšlel hodně dlouho, takže se jeho spánek ještě více prodlužoval, což v něm vyvolávalo ještě větší zneklidnění. Už to chtěl skoro vzdát, když tu…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Vůně a cinkání


Koncem pracovního týdne jsem zažil zvláštní japonskou synchronicitu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  12  13  14  15    16    17  18  19  20 . . . . . . . . . .  34  35  36  37  38   »