Neviditelný čert

Nevidomá

Nečekejte pohádku, ačkoli jednu chvíli mě napadlo, že bych z toho mohl pohádku zkomponovat. Ne zkompostovat, ačkoli i tímto způsobem bych mohl zapracovat. Počátek února mě však zastihl v tak těžké tvůrčí depresi, že když jsem se pokusil napsat báseň, tak jsem skončil hned u prvního verše, který se nejen vůbec nerýmoval, ale působil navíc dojmem, že má rýmu. A začalo to tak hezky. Hned prvního února v pondělí, když jsem vyrazil na své pracoviště. A o tom to bude. Ale pohádku fakt nečekejte, ačkoli jsem se cítil jako v pohádce, aspoň jenom chvíli, než jsem dojel na své pracoviště. Pak už to zase stálo za starou únorovou bačkoru, ačkoli bych měl vbrzku oslavit další z mých narozenin, jejichž řada je už tak nepřehledná, že jsem je přestal počítat. Nevím, kolik mi je, a ani bych ten součet či účet s lesem přeškrtaných čárek nechtěl vidět.

Lucifer

03.02.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 34         

Nezištný vrah Bill Harrigan

Dnešní povídání jsem přenechal knížce od Jorge Luis Borgese Obecné dějiny hanebnosti, z níž jsem tady naposledy vypreparoval Inkoustové zrcadlo. Je to stručné literárně opentlené zpracování životopisu věhlasného pistolníka Billyho the Kida. Jeho pravé jméno bylo Henry McCarty, ale když ve svých čtrnácti letech odpráskl svého prvního zákazníka, z téměř zakřiknutého mládence, vlastně ještě dítěte pocházejícího ze sklepení jednoho newyorského činžáku, se začal klubat neohrožený pistolník Divokého Západu. Henry McCarty používal řadu různých pseudonymů, jestli k nim patřil Bill Harrigan, nepodařilo se mi dopátrat (moc jsem se s tím nepáral). Možná ano, možná si ho Jorge Luis Borges vymyslel. Něco málo jsem z té povídky odpreparoval a níže předložený zbytek lehce poupravil.

Takže hadr nahoru a kolty proklatě nízko u pasu.

Lucifer

28.01.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Dědčí jarmark

Na obzoru druhé poloviny ledna se prý začíná rýsovat mráz, což by jistě bylo velmi přínosné, jelikož některý dotěrný hmyz by zredukoval svůj počet, ale nechme se překvapit. Předpovědi meteorologů bývají někdy, někdy až velmi často, nahnuté jako ta slavná věž v Pise. Zatím se však, alespoň tady v Práglu, nijak zvlášť nechumelí, na Vltavě se nebruslí a na Hradčanech se nestaví iglú.

A proto přicházím s dalším a velmi poetickým příspěvkem do koutku Povídání, avšak ne se svým. Ještě než udeří ten mráz a i Prahu zasypou tuny sněhu, tedy pokud to meteorologové myslí vážně, tak bych se s vámi podělil o jeden výňatek z knížky Borise Viana, která se nazývá Srdcerváč.

V mých výrazně mladších letech představoval Boris Vian někdy až přímo literární vlajkovou loď. Už jsem tady předložil řadu výňatků z jeho tvorby – připomenul bych pouze Láska je slepá a Kubohnát a Sláva. A právě ta druhá připomínka se týká toho, co vám dnes předkládám, jelikož je ze stejné knížky. Popisuje situaci, když se hlavní hrdina, Kubohnát, vydává na cestu mezi prostý lid, aby něco vyřídil či obstaral, a přitom narazí na dědčí jarmark.

Tak si to užijte, aby vás mráz nezastihl nepřipravené.

Lucifer

14.01.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Směr Opava

Letos jsem absolvoval tři cesty mimo výrazný rámec mého již po delší dobu pobytového města jménem Praha. První byla do Olomouce, druhá do Brixenu (Vyrážím do Brixenu, Druhá reportáž z Brixenu, Brixenská rozlučková), třetí do Mariánských Lázní. Čtvrtá, která počíná dneškem, je do mého rodného města (Rok Ďábla, Opava, Neviditelné město). Kruh či vlastně čtverec se tak uzavírá – všimněte si, že v odkazu věnovaném Olomouci své rodné město zmiňuji.

Lucifer

27.12.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 21         

Inkoustové zrcadlo

Následující příspěvek jsem přidal do rubriky Povídání. Není to však povídání mé, já se teď musím věnovat sepisování úplně jiného povídání, které bych měl nejpozději počátkem prosince odeslat do jistého odborného časopisu. Původně jsem na tento den nechtěl vypouštět vůbec nic, jelikož se mi k tomu evidentně nedostává času, ale pak jsem si vzpomněl na Borgesovo Inkoustové zrcadlo z jeho neranější knížky, které jsem tady chtěl před nějakým časem vypustit, ale vzápětí jsem tuhle myšlenku opustil. S mým vzpomenutím nejspíš souvisí slovo „Korán“, jež se v dnešní době skloňuje ve všech možných i nemožných pádech. Název knížky, z níž jsem tady už přečerpal Čertovo kvítko, naleznete na konci ve Zdroji, přičemž těsně před tím se skví Zdroj, ze kterého čerpal Jorge Luis Borges. Pomněte ovšem, že zatímco Jorge Luis Borges pouze čerpal něco, co svým způsobem přeformuloval a doplnil, já z něj přečerpávám doslovně a můj doplněk se skví pouze v perexu.

Lucifer

26.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Dušičkově (Žně)

Dušičky jsou různé, tak, jak různá bývá jejich setba. Podzimní sčítání dušiček, které nám odešly, může být také dobou hodnocení a smíření. Nebo vůbec ne…

Lucifer

02.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Žně (Dušičkově)

Ona sklizeň je různá, tak, jak různá bývá setba. Podzimní sčítání a završení plodného času může být také dobou hodnocení a smíření. Nebo vůbec ne…

Stella

29.10.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Rouper de Clotrimazolův šílený den

Vcelku nedávno se Rouperovi de Clotrimazolovi podařilo strávit jeden naprosto šílený den. Ono jich bylo více, ale aby v tom nevznikl nějaký šílený zmatek, předkládám těsnopisnou reprodukci pouze prvního. Až ho dočtete, bezpochyby zaujmete stanovisko, že těsnopisecký zápis dalších dnů byste v zájmu zachování svého duševního zdraví ne(s)trávili.

Lucifer

17.10.2015, 00:23:11   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Jak jsem v Kruhu potkal Saskii van Uylenburgh

Absolvoval jsem další příjemnou víkendovou (nedělní) procházku a opět jsem potkal jednu zajímavou osobu, která na rozdíl od té předchozí byla ženského rodu, ačkoli i v tomto případě byl ten opačný rod jakýmsi způsobem přítomen. Zajímavé na tom je, že jsem očekával setkání se zcela jinou osobou opačného rodu, s jedním svým již letitým známým. První a mnohem delší část mé vycházkové reportáže se však bude týkat cílené návštěvy Havlíčkových sadů.

Lucifer

13.10.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese

První říjnový víkend jsem se kromě předpovídání budoucnosti rozhodl navštívit Vyšehrad. Je to moje nejkultovnější místo v pražských končinách, jemuž může tak trochu konkurovat už jenom Divoká Šárka nebo moje postel. Sebou jsem si vzal útlou knížečku od Paula Daviese Další velké otázky – Rozhovory s Phillipem Adamsem, o níž jsem se zmínil na konci úvodu ke knížce od Russela Targa o mimosmyslovém vnímání. Když jsem se blížil k rotundě sv. Martina (nejstarší zachovalé rotundě v našich luzích a hájích), potkal jsem anglicky mluvícího jedince mužského rodu, který se mě zeptal, kudy se může dotrmácet ke hradu. Řekl jsem mu, že tady žádný hrad není, může si však půjčit Šemíka, přeskočit Vltavu, a tam už nějaký ten hrad najde. Pokud ale chce dorazit k bazilice sv. Petra a Pavla, tak nechť se vydá po hradbách. V oné knížečce jsem našel velmi zajímavé myšlenky a úvahy, o některé z nich se s vámi časem podělím. Poděkoval, Šemíka zavrhl a začal skotačit ke svému cíli. Dnes bych se s vámi ale chtěl podělit s tím, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, což se stalo ve stejné restaurační zahrádce, kde jsem psal: Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda.

Lucifer

07.10.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Rouper de Clotrimazolovo Probuzení

Znenadání dospěl Rouper de Clotrimazol k závěru, že už spí příliš dlouho, což ho započalo zneklidňovat. Řekl si tedy, že by s tím měl něco udělat. Ale co? Nad zodpovězením této otázky přemýšlel hodně dlouho, takže se jeho spánek ještě více prodlužoval, což v něm vyvolávalo ještě větší zneklidnění. Už to chtěl skoro vzdát, když tu…

Lucifer

27.09.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4