Neviditelný čert

Čteme…

Jen málo věcí dokáže člověka potěšit tak, jako skutečnost, že se pružné a krásné idoly našich mladých let mění ve vyžilé dědky a v obtloustlé babky, které jsou tím ošklivější, čím jsou botoxovanější. Taky na ni došlo, říkáme si při podrobném studiu fotografie, jejíž autor si nedal práci s úpravou svraskalých paží sexsymbolu dávné doby. Až na ten náhrdelník na vrásčitém dekoltu jsme skoro stejné! Ani ořezání, ohoblování, vycpání a uhlazení mnohé hvězdě nepomůže, věk se stejně prozradí. Hlavní rozdíl mezi námi je pak v tom, co máme za sebou. Každý nebyl v žitě… Tak, jako jsou z pohledu muže všechna miminka stejná, z pohledu mladého člověka se všichni starci sobě podobají. Ani jedno, ani druhé není pravda. To jen příroda nasazuje zamlžené brýle, aby odvedla pozornost tam, kam právě potřebuje.

Stella

09.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Jak jsem v Srbsku potkal čtyřnohého čerta

Během svých výprav za účelem odlehčení a zároveň i obohacení svého těla i ducha jsem potkal nejrůznější zajímavé osobnosti jak lidského, tak jiného živočišného druhu. Některá z těchto setkání jsem prezentoval zde: Jak jsem potkal čerta; Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda; Jak jsem na Petříně potkal sám sebe; Jak jsem potkal včelu, čmeláka a vosu; Jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese; Jak jsem v Kruhu potkal Saskii van Uylenburgh. Nyní se vám svěřím s nejčerstvějším setkáním, jež jakoby uzavírá kruh těch předchozích, jelikož jsem opět narazil na čerta, jenž tentokrát neměl dvě, ale celkem čtyři nohy, a ke všemu ještě v porovnání s prvním případem měl ty rohy zcela viditelné.

Nezamířil jsem do jedné z republik bývalé Jugoslávie, k čemuž by vás mohl ponoukat titulek této výpravy, ale do Českého krasu, kde se nachází spousta krásných míst takříkajíc na dohození kamene z mého bydliště v jihozápadní části Prahy. Kupříkladu Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou či Bubovické vodopády. Mnohá z těchto míst jsem již navštívil, ale Bubovické vodopády až dosud ne.

Lucifer

19.04.2016, 00:10:52   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Poškození mozku a zatmění

„Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč“. Tuhle moudrou hlášku jsem nevymyslel já, ale španělský básník Juan Ramón Jiménez, který se odebral do věčného spánku necelý rok předtím, než jsem se probudil k životu. Proč tohle píšu, když v nadpisu mám poškození mozku a zatmění? Nadpis ozřejmím až v samotném konci. S nalinkovaným papírem je to takhle:

Už v raném dospívání jsem tuhle hlášku slyšel a velmi se mi zalíbila. Její podstatu jsem vnímal v tom, že si nesmíte nechat nikým nalinkovat či nalajnovat život. Dotyčný „dirigent“ to s vámi může myslet třeba i velmi dobře, jenže nemůže s vámi zacházet jako se svým robotem. Pokud to myslí dobře, může vám předávat své zkušenosti, moudrosti, upozorňovat na to či ono dobré či zlé, nezištně pomáhat v těžkých chvílích atd., ale ne lajnovat váš život.

Někdy se však stává, že začnete lajnovat sami sebe. No a k tomu jsem právě dospěl. Mám připraveno několik věcí, o které jsem se s vámi chtěl podělit, jenže jsem to začal pociťovat jako nalinkovaný papír. A tak jsem začal psát napříč. K těm plánovaným věcem se samozřejmě vrátím, ne však pod svým vlastním tlakem. Pouze tehdy, když ho nebudu cítit.

Lucifer

15.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Aviatica

Je tady druhá jarní neděle, počasí se má dotýkat téměř letních hvězd, a tak jsem si naplánoval vydat se na vydatně dimenzovaný jarní výlet. Inspirovala mě k tomu 27mého března vypuštěna upoutávka Svatý Jan: krásný kultovní výlet kousek od Prahy. Svatého Jana pod Skalou jsem již navštívil nejméně dvakrát. Nikdy jsem však ještě nebyl v Srbsku a nepěl u Bubovických vodopádů. Ve chvíli, když tohle píšu, nemohu zaručit, že se mi ten první a ke všemu ještě kultovní výlet vydaří realizovat. Pokud ne, budu průběžně skotačit zde; pokud ano, nebudu zde povětšinu dne přítomen, jelikož budu skotačit u Bubovických vodopádů. V druhém případě zde o tomto výletu podám někdy příští týden zprávu. Dnes vám podávám krátkou rekapitulaci své první jarní skromně dimenzované procházky, která se uskutečnila minulou neděli, tedy 27mého března.

Lucifer

03.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Čertí Eintopf

Eintopf je specifická forma německé gulášové polívky, kdy se do jednoho hrnce nacpe velký počet nejrůznějších ingrediencí. Od dortíku pejska a kočičky zpodobněného Josefem Čapkem se liší tím, že se dá jíst bez výrazných trávicích nepříjemností. Podstata Eintopfu spočívá ve výběru takových ingrediencí, aby vzájemnou kontroverzí nepřivedly náš žaludek do kritického stavu.

Pro dnešek jsem přichystal či vlastně takříkajíc ukuchtil takový Čertí Eintopf. Není samozřejmě určen k pozření, ale k přečtení. Takže kdo ho bude vnímat po vzoru dortíku pejska a kočičky, nebude mít problém s kritickým stavem žaludku, ale mozku – za což se samozřejmě dotyčným postiženým omlouvám.

Lucifer

22.03.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 47         

Smíchovská nádražní oáza a setkání podivuhodného druhu podruhé

Už poněkolikáté jsem odložil výtažek z jedné kapitoly knížky Hartwiga Hausdorfa (viz Tajemný člověk z Mouillans), která se zabývá hybridními bytostmi, jakýmisi chimérami. Tohle téma je velmi zajímavé. Hausdorf se domnívá, že lidé starověkých civilizací se běžně setkávali s hybridy či kříženci člověka a nejrůznějších jiných živočišných forem. Staví na faktu, že po celém světě se nacházejí artefakty (obvykle kamenné) zpodobňující tyto hybridní bytosti. Zdrojem mohla být samozřejmě pouze umělecká fantazie či lidská touha představovat si nějaké pohádkové bytosti a metaforicky do nich projektovat svoje snové vize.  Jenže… ale to „jenže“ si nechám až na onen výtažek. Dnes vám chci povídat o něčem úplně jiném. Bude to takový hybridní kříženec mých dvou na první pohled zcela nesouvztažných zážitků.

Lucifer

14.03.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Groteska a chyba v Matrixu

Už neskonale dlouhou dobu mám utkvělý pocit, že se nacházím v Matrixu. Někdy to vypadá, jako by si se mnou majitel Matrixu pohrával jako kočka s myší, jindy zase, že se mu v software objevily nečekané chyby. V prvním případě se zřejmě neskonale baví, jako když si na počítači hrajeme nějakou zábavnou hru, v níž manipulujeme s osudem imaginárních figurek v groteskním stylu Laurela a Hardyho. Ve hře majitele Matrixu jsem Laurelem a Hardym v jedné osobě já. Ve druhém případě si majitel Matrixu někam odskočí, třeba na oběd či do postele, a mezitím dojde k chybné aktualizaci systémového softwaru jeho Matrixu. Dříve než dorazí opravná záplata této aktualizace, jsou obyvatelé Matrixu, imaginární figurky, vystaveni prazvláštním a logicky těžko uchopitelným situacím. Ne všichni, drtivé většině to přijde zcela normální. Jen speciální výjimky, k nimž bohužel patřím, mají pocit, že tady něco nehraje – že okolnímu světu začalo hrabat.

Lucifer

12.03.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Rouper de Clotrimazolovo prozření

Toho dne, kdy Rouper de Clotrimazol prozřel, mířil v obvyklém čase obhospodařit své pracovní závazky do jednoho výzkumného ústavu, který se nalézal v areálu jiných podobně zaměřených ústavů. Když vystoupil z podzemního dostavníku, napadlo ho, že by to mohl vzít tak trochu obloukem, kolem budovy jiného ústavu, v níž ale sídlila část jeho ústavu v době, když v ní začínal, a to tak že přímo v této části. Cestu areálem do aktuální části ústavu, v níž nyní obhospodařuje své pracovní závazky, občas pozměňuje, někdy se zacyklí v jakémsi areálovém centrálním parku, a to vše proto, aby si nepřipadal jako mechanické kyvadlo. Po delší době si zase vybral tu nejdelší trasu, jelikož ho ještě v podzemním dostavníku přepadl sentiment.

Lucifer

13.02.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Nevidomá

Nečekejte pohádku, ačkoli jednu chvíli mě napadlo, že bych z toho mohl pohádku zkomponovat. Ne zkompostovat, ačkoli i tímto způsobem bych mohl zapracovat. Počátek února mě však zastihl v tak těžké tvůrčí depresi, že když jsem se pokusil napsat báseň, tak jsem skončil hned u prvního verše, který se nejen vůbec nerýmoval, ale působil navíc dojmem, že má rýmu. A začalo to tak hezky. Hned prvního února v pondělí, když jsem vyrazil na své pracoviště. A o tom to bude. Ale pohádku fakt nečekejte, ačkoli jsem se cítil jako v pohádce, aspoň jenom chvíli, než jsem dojel na své pracoviště. Pak už to zase stálo za starou únorovou bačkoru, ačkoli bych měl vbrzku oslavit další z mých narozenin, jejichž řada je už tak nepřehledná, že jsem je přestal počítat. Nevím, kolik mi je, a ani bych ten součet či účet s lesem přeškrtaných čárek nechtěl vidět.

Lucifer

03.02.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 34         

Nezištný vrah Bill Harrigan

Dnešní povídání jsem přenechal knížce od Jorge Luis Borgese Obecné dějiny hanebnosti, z níž jsem tady naposledy vypreparoval Inkoustové zrcadlo. Je to stručné literárně opentlené zpracování životopisu věhlasného pistolníka Billyho the Kida. Jeho pravé jméno bylo Henry McCarty, ale když ve svých čtrnácti letech odpráskl svého prvního zákazníka, z téměř zakřiknutého mládence, vlastně ještě dítěte pocházejícího ze sklepení jednoho newyorského činžáku, se začal klubat neohrožený pistolník Divokého Západu. Henry McCarty používal řadu různých pseudonymů, jestli k nim patřil Bill Harrigan, nepodařilo se mi dopátrat (moc jsem se s tím nepáral). Možná ano, možná si ho Jorge Luis Borges vymyslel. Něco málo jsem z té povídky odpreparoval a níže předložený zbytek lehce poupravil.

Takže hadr nahoru a kolty proklatě nízko u pasu.

Lucifer

28.01.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12