Neviditelný čert

Rouper de Clotrimazolovo sanatorium PERPLEX

Rouper de Clotrimazol se snažil lednové mrazivění přečkat ve svém sklepním šuplíku bez jakéhokoliv pokusu o cokoliv. Jednoduše se adaptoval a své neurony uložil do příručního mrazáku, ze kterého musel za tímto účelem vyexpedovat několik dlouho uležených ryb, erotický magazín a kuličkové pero. Usnul takříkajíc na svých leporelových vavřínech v úrovni téměř absolutní nuly a vše, co se dělo kolem, mu neříkalo ani sbohem. A když se trošku oteplilo, vyexportoval ze své mysli poslední sen, v němž založil speciální sanatorium pro nedomrlé PERPLEX (Pozitivně Exaltovaná Rekonstrukce Paranoické Levitace Empatického Xichtění). Export se podařil a Rouper de Clotrimazol se bez uzardění okamžitě jmenoval jeho ředitelem a řa(á)ditelem. S nadšením vypreparovaného lososa si uvědomil, že se konečně zařadil do směrodatného pracovního procesu s neskonale tvůrčími rysy, jimiž se jako červená nit poflakovala myšlenka v podobě humanistického poslání zaopatřit všechny nebožáky, kteří v područí současné fúze všech možných i nemožných postmoderních technologických anabolik upadají do nepříjemného stavu, v němž si připadají, že jsou kompletně perplex.

Lucifer

27.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

První (Velká) letošní procházka

Tentokrát bez fotek, jelikož jsem v zájmu solidarity napodobil Stellu a vzal si do kapsy foťák s vybitou baterií. Co jsem místo toho doma nabíjel, se mi po návratu zjistit nepodařilo; hasičská ani jiná úklidová četa však přítomna nebyla. Po vzoru Vánoc jsem započal Velkou, na Malou se dostanu nejdříve o víkendu. Též tato procházka byla převážně pěšmo, trvala tři a půl hodiny a po návratu z ní jsem se cítil rovněž nadmíru spokojený.

Lucifer

04.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

A co s tím? (Bilance balancování)

Být pořádným neurotikem vůbec není lehké poslání! Chce to přijít na svět s velkou dávkou příslušného talentu a potom se obklopit tetičkami, které se každou neděli po příchodu z kostela evangelicky usmívají, a než přijde na stůl slepičí polévka, cituplně se na vás dívají a říkají: Na každém člověku je něco hezkého. Někdo má pěknou tvář, někdo zase duši. Jiná verze: Tvoje sestry se vdají, ale pro tebe si přijede princ! Nebo: Když ses narodila, byla jsi tak hezká! Pátravé pohledy trvaly a moudrá slova poletovala tak dlouho, dokud se zrak návštěvnic nezačal pohupovat na polévce se zlatými oky. Po malé pauze pak laskavým hlasem pokračovala debata o tom, co všechno by se dalo operovat. A už ses na to kvůli ní, Miluško, ptala u dětskýho? Byla by to škoda! Ale jo, jenže až od osmnácti.

Tak shrňme: něco od přírody, něco od tetiček, něco od pilně pěstované vlastní rozháranosti, vzdorovitosti, nesoustředěnosti, něco od setrvalého vypilovávání sebelítosti a k tomu opakovaná střídavá četba Starých pověstí českých a Odvážné školačky – výsledek se zaručeně dostaví! Doporučuji ještě doplnit tím, čím skvěle disponuji právě já: zoufalou nešikovností. Šplhat se do kopce, z něhož se konečně sami sobě budete smát, to trvá, s tím počítejte! Ale zato: pokud se toho dožijete, budete se těšit z vrchovaté pokladnice zážitků, o něž jsou ochuzeni jiní!

Stella

02.01.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

První (Velká) a druhá (Malá) vánoční procházka

Po dlouhé odmlce se opět vracím ke svému Neviditelnému čertovi, abych na něm zase něco jurodivého napsal. To psaníčko bude relativně stručné. V zásobě mám několikadílné myšlenky, ale vyklopit je všechny do klábosnice na jeden povel, to po mně chtíti není možné. Takže jednoduše. Oba dva svátky vánoční jsem strávil procházkami. První byla zčásti prvoplánová a časově náročná čili Velká, druhá naprosto neplánovaná, časově nepoměrně kratší čili Malá, ale obsahově možná ještě větší.

Lucifer

27.12.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Za okny leporelo (Vlakem)

Čas od času se vyplatí opustit rodný gauč a vydat se na cestu vlakem. Když se poštěstí, že spolucestující nebude upovídaný a nebude bez ustání poplácávat nechutně chlemtavé obrovské psisko, krásně si cestou uspořádáte myšlenky a pokocháte se ubíhající krajinou, neboť česká krajina je pokaždé jinak členitá a barevná. Po takových pěti letech na cestách zvládnete i otevírání vagonových dveří s tím prokletým kormidlem, původně jistě navrženým jako pomůcka k tréninku pravidelných návštěvníků posiloven. Bude-li vám štěstí přát až do cílové stanice, vystoupíte na peron a nebudete muset skákat z průměrné výšky 150 cm, nejlépe do rozbředlého sněhu. (Jedinou výhodou takového dopadu je pak hladký dojezd k nádražní restauraci.)

Stella

13.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Kamarádko moje

Dnes jsem málem zmeškala Sladké mámení. Tak tak jsem se došourala z ložnice. Právě začínalo! Ale nejen pro tuhle píseň otvírám každé ráno rozhlas. Také proto, abych se ujistila, že okolní svět dávno bdí a všechno je v normě: tu bomba, tu povodeň, tu epidemie, tu prezident. Jedna hrůza vedle druhé. Naštěstí rádio občana uchlácholí mašlovačkou veselých melodií. Za úpění, cvrlikání a vzdychání populárních hvězd dostává načasované podvědomí pokyn a předává dál: Naplň konvici a pozor, nene, to vpravo je plynová trouba, máslo je v ledničce. Do čeho že jsi šlápla? I dneska to byly brýle.

Ale to už se smějí Šťastná ústa. Také doklad toho, že se v nejposlouchanější rozhlasové stanici jednoho dne udál zvláštní jev: čas se otočil a mete si to zpátky. Tedy – metl si to. Už se asi definitivně zastavil v době, kdy vládl „klid na práci“. Rádio ustrnulo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Být mladá, nějak už se srovnám s tím, že máme jen tři čtyři zpěváky, a to se pak nedá nic dělat, musí se jejich pění vysílat denně znovu a pořád dokola. Lidi si to žádaj.

Kdysi nejpopulárnější stanice Praha metamorfozovala v japonskou (nebo indickou?) Helamíšakája. Takže těm mladým hrozí, že budou stejný „košíček písní“ poslouchat nějakých dvacet třicet let, nebo kolik ještě má příslušný redaktor před sebou, ale co my, kterým už moc času nezbývá a pamatujeme si tyhle interprety v jejich i naší plné svěžesti.

Stella

05.10.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Spirituální Kuks

Pozornější čtenář z perexu předchozího pojednání z cizí ruky Znovu dítětem jistě pochopil, že na počátku tohoto týdne, který se započal minulou neděli, jsem nenavštívil keks, koks ani kiks, ale Kuks. Jednalo se o jeden z mých nejúžasnějších výletů do míst, která barokním způsobem obdaroval syn pasáčka krav, jenž zahodil pasteveckou hůl, vyfasoval bubínek a mundúr a narukoval do habsburské armády jako tambor. Proti Turkovi to dobubnoval až na generála, pročež byl uveden do šlechtického stavu, což mu velmi svědčilo a z pasáčka krav se stal jeden z nejbohatších feudálů Českého království. Jeho již zmíněný syn nebubnoval, ale nechal vystavět na jednom břehu potůčku Labe zámek a na druhém špitál pro vojenské důchodce, vše v barokním stylu a s obrovským množstvím soch od jistého rakouského sochaře Matyáše Bernarda Brauna, mezi nimiž profitují především sochy ctnosti a neřesti.

Lucifer

16.09.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Rouper de Clotrimazolovo rozjímání (Chechtací pytlík)

Léto se překulilo do své srpnové fáze, slunce se chechtalo, až mu ten škleb někdy i zamrzl, ale jinak vše podle plánu. Rouper de Clotrimazol se vyhrabal ze svého sklepního šuplíku, rozhlédl se kolem jako tkanička od bot, zpozorněl a dospěl k závěru, že je čas vyrazit k nějakému rozjímání. To samozřejmě činil i v šuplíku, jenže nic moc. Dovtípil se tedy, že mnohem efektivnější bude rozjímat někde v exteriéru, a když bude k dispozici nějaká přírodní scenérie, budiž bezpochyby jen ku prospěchu. Koukl na kalendář, zaznamenal, že je srpen, což ho ještě více navnadilo, takže vyrazil.

Lucifer

11.08.2016, 23:31:27   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Krávy a ptáci a…

Léto začíná nabývat tak nebetyčných vrcholů, jak teplotních, tak duševních. Ano, duševních, jelikož mi z toho všeho začíná hrabat. Před párkem dnů jsem se podhrabal pod úplně cizí peřinu, která ve skutečnosti nebyla cizí, ale to je venkoncem šumák. Ano, šumění stromů, to mě vždy natolik uklidňovalo, že jsem v lese nedokázal usnout.

Lucifer

05.07.2016, 19:11:02   Publikoval Luciferkomentářů: 16         

Dva nejzajímavější Luciferovy zubní prožitky

V předchozím taškovitém zamyšlení od Stelly mě zaujala její počítací (vypočítavá?) fixace na zuby nejkrásnější televizní moderátorky. Z hlubin podvědomí se náhle vynořily dvě mé nejpozoruhodnější zubní anabáze, o něž bych se s vámi chtěl podělit. Především proto, že je ze svého podvědomí nemusím namáhavým způsobem vypreparovávat, jelikož se jejich literární zpracování nachází v mém počítačovém archivu. První, kratší, je z období, kdy jsem ještě sídlil ve svém rodném městě, druhá je z druhé poloviny července roku 2007, kdy jsem byl už asi deset let usídlený v Praze.

Lucifer

25.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3