Toho dne, kdy Rouper de Clotrimazol prozřel, mířil v obvyklém čase obhospodařit své pracovní závazky do jednoho výzkumného ústavu, který se nalézal v areálu jiných podobně zaměřených ústavů. Když vystoupil z podzemního dostavníku, napadlo ho, že by to mohl vzít tak trochu obloukem, kolem budovy jiného ústavu, v níž ale sídlila část jeho ústavu v době, když v ní začínal, a to tak že přímo v této části. Cestu areálem do aktuální části ústavu, v níž nyní obhospodařuje své pracovní závazky, občas pozměňuje, někdy se zacyklí v jakémsi areálovém centrálním parku, a to vše proto, aby si nepřipadal jako mechanické kyvadlo. Po delší době si zase vybral tu nejdelší trasu, jelikož ho ještě v podzemním dostavníku přepadl sentiment.
Lucifer
13.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Už je to hodně dlouho, když jsem se tady zabýval Principem neurčitosti. První můj pokus tento princip zde osvětlit se jmenoval Co je to umění a princip neurčitosti, druhý pak Princip neurčitosti podruhé. Je to taková hříčka přírody, které si jako první všiml jistý Werner Heisenberg, což ale nemusí být určité, jelikož by ta určitost tento princip popírala. I to, že je tato hříčka skutečně neurčitá, není zcela určité, jelikož totéž, a navíc mám jakýsi neurčitý pocit, že se tímto principem zaobírali neandrtálci a možná i dinosauři popřípadě veškerý hmyz, který se tím určitě zaobírá dodnes.
11.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1
V poslední době nabývám čím dál většího pocitu, že se nacházím v naprosto šíleném sanatoriu, v němž by odmítl sloužit nejen český imaginární psychiatr docent Chocholoušek, ale třeba i německý reálný lékař SS Mengele. Paranoické šílenství se sype ze všech stran a jedinec, který se snaží udržet i ty nejelementárnější kulturní návyky, už skoro neví, kam uhnout. Patřím k těmto jedincům a nějakou dobu se zaobírám myšlenkou, kam by se dalo emigrovat. Kam a jak z toho bublajícího septiku uniknout, než dojde k jeho finálnímu varu.
09.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
(Narozeninová)
07.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 34
Během pracovního týdně, tedy pokud nejsem na dovolené či v lékařské péči, jezdívám dvakrát denně metrem. Cesta tam a zpět trvá zhruba jeden a půl hodiny, což mi jako ztráta času nepřijde, jelikož se věnuji četbě nějaké knížky či analyzuji své duševno, a jako eskymo na iglú mám naservírovány téměř pravidelně legrační zážitky v podání svých spolucestujících. Jsem veselá kopa a někdy přijedu do práce či ubikace jako chechtací pytlík.
05.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Nečekejte pohádku, ačkoli jednu chvíli mě napadlo, že bych z toho mohl pohádku zkomponovat. Ne zkompostovat, ačkoli i tímto způsobem bych mohl zapracovat. Počátek února mě však zastihl v tak těžké tvůrčí depresi, že když jsem se pokusil napsat báseň, tak jsem skončil hned u prvního verše, který se nejen vůbec nerýmoval, ale působil navíc dojmem, že má rýmu. A začalo to tak hezky. Hned prvního února v pondělí, když jsem vyrazil na své pracoviště. A o tom to bude. Ale pohádku fakt nečekejte, ačkoli jsem se cítil jako v pohádce, aspoň jenom chvíli, než jsem dojel na své pracoviště. Pak už to zase stálo za starou únorovou bačkoru, ačkoli bych měl vbrzku oslavit další z mých narozenin, jejichž řada je už tak nepřehledná, že jsem je přestal počítat. Nevím, kolik mi je, a ani bych ten součet či účet s lesem přeškrtaných čárek nechtěl vidět.
03.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 34
Jedním z našich současných nejaktivnějších záhadologů je Arnošt Vašíček. O záhadách světa napsal už dlouhou řadu knížek těšících se tak velké čtenářské oblibě, že ho to nejen dostatečně uživí, ale může si je vydávat ve svém vlastním nakladatelství Mystery Film. Před časem jsem tady předložil sérii ukázek z jeho knížky Záhady Orientu, poslední se jmenovala Ježíš a buddhismus? V nedávném příspěvku na účet jiné knížky jsem se zmínil, že se mi do rukou dostala další Vašíčkova knížka, v níž jsem narazil na něco, co mi objasnilo, proč se mé oblíbené, tajemné, mystické a poezií opředené místo nazývá Loreta. Až do té chvíle jsem tak závažný křesťanský podtext netušil, prostě mi unikl, za což se kaji. Loreta však nebude dnešním tématem, možná se k ní někdy vrátím. Bude jím nástin hlavní myšlenky tohoto Vašíčkova elaborátu, jež se týká největšího tajemství templářů.
01.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
(V nedohlednu)
30.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 24
Dnešní povídání jsem přenechal knížce od Jorge Luis Borgese Obecné dějiny hanebnosti, z níž jsem tady naposledy vypreparoval Inkoustové zrcadlo. Je to stručné literárně opentlené zpracování životopisu věhlasného pistolníka Billyho the Kida. Jeho pravé jméno bylo Henry McCarty, ale když ve svých čtrnácti letech odpráskl svého prvního zákazníka, z téměř zakřiknutého mládence, vlastně ještě dítěte pocházejícího ze sklepení jednoho newyorského činžáku, se začal klubat neohrožený pistolník Divokého Západu. Henry McCarty používal řadu různých pseudonymů, jestli k nim patřil Bill Harrigan, nepodařilo se mi dopátrat (moc jsem se s tím nepáral). Možná ano, možná si ho Jorge Luis Borges vymyslel. Něco málo jsem z té povídky odpreparoval a níže předložený zbytek lehce poupravil.
Takže hadr nahoru a kolty proklatě nízko u pasu.
28.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
Někdy mám pocit, že bych chtěl být neviditelným. V předchozí části tohoto seriálu, jehož konec je viditelně na dosah, možná už v podobě této třetí části, jsem dospěl k tibetskému výcviku, jemuž se říká tantra jóga. Dospěl písemně, ne však psychicky a fyzicky, což mi dělá starosti, ale možná existuje i jiný způsob jak tohoto blaženého stavu dosíci. Ženy by mohly poradit, ale obvykle se k tomu nemají. Ony totiž moc dobře vědí, že muže nesmí ztratit z očí, ale jim to mohou činit, kdykoli se jim zachce, aby si je mohly ještě lépe vychutnávat.
26.01.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8