Neviditelný čert

Lidé a manipulace I

rubrika: Pel-mel

Jak jsem v komentářích pod Dvoumiliontým klikancem naznačil, mám dovolenou, v jejímž rámci se pokusím navštívit některé pozoruhodné přírodní úkazy naší mlékem a strdím oplývající české krajiny. Vyrážím dnes za kuropění, včera jsem střídavě odpočíval a chystal se na výlet. Při doplňování některých zásob v Galerii Butovice jsem navštívil tamní knihkupectví, v němž mi jakýmsi záhadným způsobem padla do prvního oka knížka Lidé a manipulace od terapeuta, lodníka, klempíře, cestovatele a spisovatele Jana Jílka. Kdo se na NČ pohybuje už dostatečně dlouhou dobu, jistě ví, že je to jedno z mých nosných témat, takže ho nemůže překvapit, že jsem tu knížkou bez mrknutí druhého oka zakoupil. Zde je několik postřehů z její předmluvy a začátku první kapitoly, abyste alespoň tak trochu pochopili, oč v ní kráčí, čímž se dostanete na stejnou úroveň jako já, jelikož víc jsem toho z ní ještě nepřečet:

Lucifer

18.04.2014, 00:00:13   Publikoval Luciferkomentářů: 16         

Dvoumiliontý klikanec v Rouperově nejspodnějším virtuálním sklepním šuplíku

rubrika: Slovo Neviditelného čerta

Rouper de Clotrimazol měl velmi těžký sen. Není se ani čemu divit, když uvážíme, že na tak nezdolatelně dlouhý čas byl svým Tvůrcem, jenž si z jakýchsi absurdních důvodů nechává říkat Lucifer, tedy něco jako opelichaný anděl padlý na hlavu, uzamčen na tisíc a jednu noc v tom nejspodnějším sklepním šuplíku své i jeho virtuální existence. V tom snu se mu zjevila Rouser v doprovodu rodinného psychiatra, emeritního profesora Chocho de Chichi von Chacha, a za jeho bouřlivého chichotání mu velmi suše sdělila, že mu na maják šplouchá už druhý milion.

Lucifer

16.04.2014, 20:09:07   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

S kulturou za fyziky

rubrika: Pel-mel

Po všech těch předchozích povídacích manévrech jsem se rozhodl, že pro střední den tohoto týdne opět předám slovo jednomu z nejúžasnějších a nejlidštějších fyziků všech minulých dob Richardu Feynmanovi, přičemž ty budoucí doby budou mít co dělat, aby se s tím nějak vypořádaly. Naposledy jsem zde prezentoval jeho trochu skromnější povídání o čichačích; dnes přicházím s o poznání méně skromnějším pojednáním o tom, kterak si poradil s dešifrováním jistého mayského rukopisu, plného koleček a tyčinek, a jak se zcela nečekaně a pro něj naprosto nepředstavitelně stal přednašečem na pro fyziky nezvykle kulturním semináři:

Lucifer

16.04.2014, 00:00:12   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Klub dekompozitně unavených

rubrika: Pel-mel

Celý pondělní večer, jemuž předcházelo celodenní a nesmírně unavující aprílové počasí, jsem marně přemýšlel, jakým dostatečně plodným způsobem bych mohl navázat na poslední dva velmi hutné příspěvky, jež zcela zákonitě zakotvily v exkluzivní rubrice Povídání. Nebudu vás napínat a bez jakýchkoli obezliček vám zcela pokorně oznamuji, že k ničemu tak plodnému, jež bych mohl za tyto dvě úžasné povídací piruety bez uzardění zařadit, jsem nedošel, ačkoli jsem se zcela poctivě pokoušel přemýšlet na plný výkon plus ještě něco navíc. Problém mého myslivého neúspěchu zřejmě spočívá v tom, že z nějakých mě naprosto nepochopitelných příčin jsem zakotvil v přístavu bezuzdné unavenosti. Pokusím se vás alespoň pobavit stanovami jistého Klubu unavených, které jsem někdy ve svém středověku či možná spíše pravěku vyhrabal na internetu, a v zájmu zachování rovnováhy to opepřím maturitou z kompozitní teorie.

Lucifer

15.04.2014, 00:00:11   Publikoval Luciferkomentářů: 17         

Jaroslav Pichlík: Až naprší

rubrika: Povídání

Jak konstatuje Jiří Dědeček v doslovu ke knize lékaře Jaroslava Pichlíka Indikace k ústavnímu léčení, ve Slovníku českých lékařů-spisovatelů najdeme přes pět set jmen. Říká, že Jaroslav Pichlík píše nemilosrdné příběhy nemilosrdným jazykem. Tento teplický lékař je podle slov jeho kamarádů Vladimíra Mišíka a Jaroslava Olina Nejezchleby poněkud neortodoxní. Píše např. recenze o rockové hudbě. A o nové době soudí:

Všichni jsou hodný a krotký, protože nikdo neví, co bude zejtra. To tenkrát jsme měli ten socijálismus forever a nikam níž se v podstatě spadnout nedalo… Ona stačí ta rychlost, se kterou vypuzují své výrobky madony z řad nepřizpůsobivých… V našem vezdejším, i když zatím moc se nedařícím kapitálismusu, kdy se musíme daleko víc starat sami o sebe, nejsouce determinováni, opečováváni, přebalováváni, kolébáni a chlácholeni Velkým Bratrem a přidruženými bratranci a švagry, je výsledný tlak na čtvereční centimetr každé hlavy přinejmenším stejný jako tenkrát. Přičemž alkoholická nebo jiná relaxační vzpruha už není berličkou, nýbrž hřebíkem do existenční rakvičky…

A z Pichlíkovy poezie, se vzpomínkou na Činoherní studio v Ústí nad Labem, cituje:

Stella

14.04.2014, 00:00:12   Publikoval Luciferkomentářů: 26         

O černé kočce

rubrika: Povídání

S již téměř samozřejmým úžasem jsem zjistil, že je tady opět víkend. Ten kalendář se snad otáčí jako buben pračky při ždímání. Také jsem zjistil, že jsem tady zcela nenápadně nápadně začal zavádět něco jako Čertí víkendoviny, které spočívají v tom, že v sobotu něco velmi moudře povídacího či nemoudře poetického žblebtnu a v neděli se na to kompletně vybodnu. Dnešní sobotní žblebtnutí je povídací, na nějaké poeticky eskamotérské kousky se vážně necítím, a zároveň vzpomínkové. Ano, začínám mít pocit, že se dostávám do věku, kdy už se budu utápět jen ve svých vzpomínkách. Neupadejte však na mysli (to bych si měl vlastně říci sám sobě, že?), už jsem vyhlásil mobilizaci: pokouším se ze svých vzpomínek postupně vyřazovat minulost a zařazovat budoucnost. Vzpomínky na budoucnost mají výhodu v tom, že si s nimi můžete hrát jako kočka s myší; u vzpomínek na minulost to funguje přesně opačně. Pro dnešek se však musíte spokojit s jednou mojí vzpomínkou na minulost. Takže nastavte čivy, právě s ní přicházím.

Lucifer

12.04.2014, 00:00:09   Publikoval Luciferkomentářů: 20         

Mořská kráva – Pomalá a svůdná

rubrika: Pel-mel

Pro páteční relaxaci následující po velmi vypjatém týdnu, po níž bude následovat ještě relaxovanější sobota, jež skončí v naprosté nedělní nanicovatosti, jsem připravil jedno krátké zvířecí pojednání, jemuž před nějakým časem předcházelo něco podobného o tučňákovi. Zvířátko, o němž v tomto pátečním umdlévajícím čase bude řeč, se však na rozdíl od tučňáka nevyskytuje na zemském povrchu, natožpak v arktické oblasti, ale pod hladinou mořskou a hlavně teplou. Není to jenom jedno zvíře, ale celý zvířecí řád, jehož členů je však poskrovnu a jenž je zajímavý tím, že se pod tou mořskou hladinou pase jako třeba kráva na zemském povrchu, přičemž nemám na mysli tu na parkovišti, ale tu na pastvišti. Zajímavé je, že si tento živočišný mořský řád, jenž představuje jediné mořské savce, kteří se pasou, vydobyl, mimo tu mořskou krávu, ještě jeden velmi vzletně romantický nick – siréna. Pod pojmem siréna se v tomto případě však nemyslí tem idiotský jekot každou první středu v měsíci, kdy je nám hlášeno, že se nejedná o nebezpečný vzdušný úder jakéhokoliv válečnou zbrojí obdařeného nepřítele, ale o zkoušku těch sirén – pod tím pojmem je zde míněna jakási mořská postava ze starořeckých bájí, která svůj jekot myslí skutečně vážně. Zajímavé je, že k oněm zde níže zmíněným mořským krávám se tenhle příměr hodí asi jako kožich do sauny. Na druhou stranu je však nezpochybnitelné, že samičky tohoto druhu jsou vybaveny zajímavým prsním implantátem, že jeden z dalších nicků, mořská panna, není až tak úplně od věci, obzvláště když se vezme v potaz, že se umějí velmi přizpůsobivě tulit, což poněkud hatí fakt, že tohle umějí i samci navzájem.

Lucifer

11.04.2014, 00:01:48   Publikoval Luciferkomentářů: 5