« strana 138 »

Vosa – Cukr a papír

rubrika: Pel-mel


Pro dnešní den jsem se po předchozím cituplně duševním vyčerpání v důsledku nadměrně náročného přechodu z larvy do motýla rozhodl zklidnit rozbouřenou čertí hladinu s pomocí již zde drahný čas nepovšimnutou živočišnou galerií Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Naposledy jsem z této kouzelné a britským humorem okořeněné zoologické zahrady zmínil ochechuli. Dnes, tedy vlastně včera, jsem se z internetových zpravodajských webů dozvěděl, že se má zatáhnout a ochladit, v důsledku čehož nás čeká invaze vos. „Jakápak invaze?“, znejistěl jsem. Neznám živočicha, kterého bych neměl alespoň kapku rád a skoro s každým si dokážu v jeho řeči popovídat. Jsou samozřejmě výjimky, jejich počet je však velmi malý. Jednou mě třeba naštvala kutilka obecná, ale jenom proto, že se pokoušela dost hlasitě kutit v mé institucionální pracovně. I s vosami si dokážu klidně popovídat, ačkoli na rozdíl od včel mě medem nemohou oblažit. A kromě toho, vosy začínají být protivné až na konci léta a my teď máme teprve začátek jeho náběhu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Zrnění a Probuzení

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Přicházím se závěrečnou částí mého povídavého kvarteta, abych doplnil ten předchozí triptych - Opět v noční kavárně Satori, Povídavá nálada, Víkendová kouřová clona – za účelem vyjasnění jeho obsahu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Víkendová kouřová clona

rubrika: Pel-mel


Tenhle víkend tady bude klid. Vypouštím kouřovou clonu. Vlastně už letní, ačkoli to v kalendáři ještě napsáno není, ale ten hic. Žádná povídavá nálada, zatvrdil jsem se jako žulový kámen na podstavci indiferentní mohyly. Jediné, co ode mne můžete čekat, jsou ty těžko luštitelné kouřové signály.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Vždycky se stane něco, co přehodí výhybku

rubrika: Pel-mel


To řekl tento týden v rádiu známý cestovatel Miroslav Zikmund. A pokračoval, že život je přesným součtem náhod. Jestli za přehození výhybky může prozřetelnost, osud, pánbůh – to není důležité. Faktem je, že člověk jede úplně jinam, než kam měl namířeno, říkal M. Zikmund, když vzpomínal na veletoče vlastního života. Náhoda ovlivňuje jednotlivé životy někdy neuvěřitelným, až bizarním způsobem. To by člověk nevymyslel, říkáme. Je přece známo, že ty nejabsurdnější příběhy píše sám život. 

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Povídavá nálada

rubrika: Pel-mel


Mám takovou povídavou náladu, která se projevuje v tom, že mám chuť neustále něco povídat. Po včerejší  rozlučce s kavárnou Satori, která se zde objevila dva roky a jeden den poté, kdy tu nic nebylo, to, co se během té rozlučky událo, ve mně začalo dozrávat. Prvním příznakem dozrávání toho jevu, který nastal ve chvíli, kdy, jak jste si možná ani nevšimli, jsem upadl do jakési hluboké trudnomyslnosti, je pocit, že bych se chtěl vypovídat. Nečekejte nějaký pokus o literární skvost či hlubokomyslné filosofické máchání ručičkama na všechny světové strany doprovázené bohorovným pokyvováním neskonalou moudrostí naducanou hlavičkou. Čekejte spíše takové téměř nanicovaté tlachání znovunarozeného dítěte.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Opět v noční kavárně Satori

rubrika: Vinárna U Čerta


V poslední době jsem tuto svoji oblíbenou a téměř pravidelnou zastávku, o níž jsem se tady již několikrát zmiňoval (viz třeba Satori, Satori II, Osvícený stůl v Satori) stále více vynechával. Přinesla mi hodně. Po návratu ze svého šíleného pádu do kolejí metra (viz třeba Kterak oholit neviditelného čerta, Solaris, Vánočněnka) jsem v ní postupně nalézal jakýsi azyl, místo popracovního rozjímání, probouzení, kde jsem si zvykl připravovat některé příspěvky do Neviditelného čerta. V poslední době však toto kouzlo začalo vyprchávat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Slepota z rozumu? Tápání v nerozumu?

rubrika: Filosofický koutek


Tak v Lidových novinách 26. dubna tohoto roku vyšel velice zajímavý rozhovor s Lawrencem Kraussem, vědcem, jehož oborem je fyzika atomárních částic a fyzikální teorie vesmíru. V tomto interview se Krauss představil jako velice fundovaný, jednoznačně formulující přírodovědec, jenž nezná žádnou pochybnost a považuje všechna náboženství a filozofii za snůšku pověr a zbytných teorií. Skoro to vypadá, že jiný názor nebo přístup ke světu prostě nemíní respektovat a nebude ty hlouposti poslouchat. Stojí si na svém a zdá se, že by ze svého bytelného zabetonovaného podstavce neuhnul, ani kdyby mu Pán Bůh zaťukal na čelo: Kraussi, Kraussi, vidíš mě? Poslouchej! Prostě by ho Krauss změřil, zvážil a pak by zkonstatoval, že něco takového nemůže existovat. Na jednu stranu jeho sebejistota působí sympaticky suverénně, protože ono je příjemné, když je vedle nás někdo nepochybující, na druhou stranu, jako by tady promlouval sebejistý nezralý mladík, který ví svoje a pokora mu nic neříká. Třeba z toho ještě vyroste?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  134  135  136  137    138    139  140  141  142 . . . . . . . . . .  348  349  350  351  352   »