Na rozlehlou porcelánku pod modrými kopci jsme se dívali z kuchyňského okna. K továrně patřily dva komíny, které celé dny chrlily černý kouř. Protože jsme o alergii, ekologii a podobných poruchách nové doby nic nevěděli, vadilo nám jen to, že při změně větru padaly saze na prádlo, které se sušilo v zahradě. Naopak jsme jako děti milovali hru, při níž jsme se předháněli, kdo rychleji proběhne skrz kouřový mrak. Ten černý sloup totiž občas padl dolů a plazil se těsně nad loukou. Haldy odpadního materiálu z fabriky (možná se začaly rodit už při jejím vzniku roku 1811) zarůstaly břízami a vytvářely kopečky - ideální místo k hrám. A navíc se na nich dalo najít plno bílých střepů. Střepy na sobě mívaly obtisky s krásnými kvítky, ale také obrázky nevídaných horských stavení se spoustou kytiček - že nejde jen o fantazii, ale že taková místa existují, to jsme v prostředí šedivého chátrajícího městečka netušili. Když se blížily prázdniny, chodili jsme s celou třídou na exkurzi do porcelánky. Příprava výchozího materiálu v dílně plné prachu a špíny nebylo nic, co by nás zaujalo. Ale v malírně jsme rok co rok vídali stejné paní s barvičkami a štětečky. Líbila se nám jejich čistá práce a to, že mohou celé dny vdechovat zvláštní vůně.
Stella
16.06.2014, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 21
Máme tady zase víkend, takže vás musím oblažit zase nějakým nákladem střípků, střepin a podobné drobotiny. Začínám si na to zvykat jako malé děcko na počítačovou střílečku. Tentokrát se s tím však nebudu nijak mazlit. Včera byl totiž pátek třináctého, což je ta nejlepší příležitost, kdy se může dostatečně plodně rozvinout paraskavedekatriafobie nebo též friggatriskaidekafobie (viz Pátek třináctého). Obvykle se tento úkaz vyskytuje pouze jediný den v roce a letos připadl na včerejší pátek, jenž byl zajímavý též tím, že měsíc se nacházel v úplňku a jmeniny v kalendáři slavil Antonín. Ta druhá koincidence může působit dojmem nesourodosti, ale když uvážíme všechny spojitosti a do nich započteme fakt, že svatých Antonínů byla celá řada, tak nám to začíná harmonizovat.
Lucifer
14.06.2014, 00:05:11 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Kdo nikdy nezažil pocit štěstí, který se dostavuje při fyzickém pohybu (procházky, plavání, lyžování, lezení po stromech či po skalách, a mnoho ještě dalšího), bude po celý život vnímat své tělo doslova jako přítěž, bude proti němu a jeho váze více či méně úspěšně bojovat, a nejenže bude žít kratší dobu, ale především bude i nešťastnější. Nejen naše tělo potřebuje hmotnou potravu, nýbrž i náš duch potřebuje duševní potravu, tj. informace, aby rostl a formoval se. A i zde může špatná potrava natropit mnoho zlého. V první části bylo demonstrováno, jakým způsobem je malým dětem vnucován Junk Food, v této části si ukážeme, kterak to funguje na úrovni duševního „Junk Food“.
13.06.2014, 00:00:19 Publikoval Luciferkomentářů: 26
(Morfogeneticky nepoetická)
12.06.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 6
„Dosud není vědě jasno, proč se to které mužské individuum cítí – někdy přímo jako magickou silou – přitahováno právě tím či oním ženiným rysem či chováním, ale jedno je jisté, že stupeň její racionálnosti to není… Chtít odstranit rozdíl mezi sexuálním chováním ženy a muže je holé bláznovství, neboť vždy bude úkolem mužů sílu projevit, úkolem žen sílu mužů rozdráždit – nelze měnit základy vesmíru.“
Milan Machovec
11.06.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 6
V předchozí dvoudílné prezentaci digitální demence v souvislosti s laptopy ve školách bylo ukázáno, že hlavním důvodem vehementního zásobování školních dětí digitálními médii není starost o jejich vzdělání, ale starost o prachsprostý zisk firem, jež se tohoto rádoby dobročinného zásobování ujaly. S dětmi se však takto nekupčí jen pomocí laptopů, ale se stejně cíleným záměrem se do nich cpe i nezdravé jídlo, k čemuž slouží především televizní reklamy, a nejen to. Lidský mozek se v průběhu života vyvíjí. Mozek dítěte není „hotový“, a proto jej lze obzvláště snadno formovat: dokud se vyvíjí, velmi rychle se učí, čímž se teprve patřičně utváří. Demence je všeobecně považována za nemoc stáří. Jak je možné, že se může objevit u dětí a jak to souvisí s formováním jejich mozků?
10.06.2014, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Druhá část pochybného přínosu laptopů a jiné digitální techniky k základnímu vzdělání dětí je zaměřena na téměř tragický dopad této myšlenky ve školách rozvojových zemí. Na rozdíl od první části se nebude až tak dotýkat vědecké podstaty učení. V jádru toho, čeho se dotýká, stojí jeden na první pohled pro vzdělání v rozvojových zemích velmi přínosný projekt. Po druhém a bližším pohledu se však ukazuje, že cílem tohoto projektu bylo něco úplně jiného, než v rozvojových, ale i jiných zemích podporovat vzdělávací systém. Tím cílem je bezpochyby prachsprostý byznys, jenž si se skutečným vzděláním dětí ani náhodou neláme hlavu.
09.06.2014, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Zdá se, že se můj nový rituál přece jenom zakořenil, takže po nulovém testu přichází jednička. Přichází v době, kdy se na nás valí tropické klima, takže není vyloučeno, že to občas může vypadat, jako bych mluvil, či spíše psal z tropické cesty, oblažen úžehem nebo úpalem, anebo obojím v jednom balení, doplněném o nadměrnou dávku resveratrolu.
07.06.2014, 00:01:54 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Barbora Panklová, dcera kočího a zámecké klíčnice, pocházela z 12cti (podle některých zdrojů ze 14cti) dětí. Jako mladá paní Božena Němcová do svých 23 let přivedla na svět čtyři děti: Hynka, Karla, Theodoru a Jaroslava. V 50. letech s nimi několikrát jela za manželem do Uher - nejčastěji do Ďarmot, města při hranici se Slovenskem, ale podnikala výlety i severněji. Při jednom pobytu ji provázela také sestra Marie. Cesty hradil hrabě Hanuš Kolowrat Krakovský.
Je překvapující zjistit, že se velká spisovatelka ráda opalovala v době, kdy ke krásné ženě patřila bledá tvář. V Uhrách nadevše milovala koupání v řece. S dětmi se chodívala koupat i v Praze do Vltavy a studenou koupel každému doporučovala jako nejlepší lék. Je také sympatické číst, jak autorka, jíž nic lidského nebylo cizí, kromě národopisných postřehů píše kamarádkám i nejednu štiplavou poznámku na adresu své domácí nebo nelichotivý popis velkého básníka Janka Krále. Dopisy jsou určeny především přítelkyním, sestrám Rottovým (Karolina Světlá a Sofie Podlipská), a lékaři Dušanu Lamblovi.
(Ponechávám původní pravopis. Mimochodem, vydání korespondence, z něhož čerpám, vyšlo v roce 1971 v nákladu 51 000 výtisků.)
06.06.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Poslední příspěvek ze seriálu Digitální demence převzatého z knížky Manfreda Spitzera pojednával o jednom z následků nerozumného využívání digitálních médií v podobě nespavosti. Dnešní je zaměřen na jeden z nejužitečnějších nástrojů, který nám nabízí soudobá počítačová technika, totiž na možnost velmi snadno a rychle využít starých textů k sepsání textu nového. Stačí nám k tomu dvě kombinace kláves: Ctrl+C a Ctrl+V. Tento nástroj bezpochyby značně šetří náš čas, když tvoříme něco nového, k čemuž můžeme použít nejrůznější formulace ze starších našich či jiných, nicméně nám velmi dobře známých a vědomě dostatečně vstřebaných textů uložených na počítači či na internetu. Taky to velmi často používám, jak při psaní odborných článků, tak i u nejednoho z příspěvků, jež vkládám na Neviditelného čerta. Důležité je, zda tuto možnost aplikujeme tvůrčím způsobem, anebo jen tak fixlujeme, abychom byli s něčím, co nám možná vůbec nic neříká, co nejrychleji hotovi. V případě, že se však něco teprve učíme, obzvláště se to týká dětí ve školách, se tento přínos ukazuje být nejen kontraproduktivním, ale i přímo zhoubným.
05.06.2014, 00:01:40 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Započal se červen, který je též jako máj lásky čas. Zatímco však máj je láskou v raném rozpuku, v červnu už dozrávají třešně, noci jsou takřka letní a první unavené lásky usínají u kašen plných vodotrysků. A já se vracím zpět ke svému prokletému básníku Charlesi Baudelairovi, jehož báseň je tomuto času láskyplných vodotrysků věnována. Kdysi, před dávným časem, jsem tuto báseň zhudebnil stejně jako třeba Víno hadrářů. Melodii znám dodnes, ale akordy vám neřeknu, jelikož jsem tak unavený, že už naslouchám jenom žvatlání vzdáleného vodotrysku, do něhož září a blyští Fébé.
04.06.2014, 00:00:18 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Dospěl jsem k závěru, že už je na čase, abych rozsáhlý atlas všech možných (někdy i nemožných) vesmírů, jenž jsem zde s pomocí zdroje od Johna D. Barrowa s ne zcela zanedbatelným tvůrčím přínosem replikoval, uzavřel. Pokud se k němu ještě vrátím, tak už to bude vážně i nevážně na absolutní doraz i nedoraz. Naposledy jsem se dobral až do téměř fantasmagorických končin tohoto jinak vědecky dostatečně podloženého zdroje, v nichž se nacházejí simulované replikace naší reality. Dnes přicházím s něčím možná ještě děsivějším. Totiž s myšlenkou, že i kdyby nás nikdo nereplikoval ve virtuální realitě, tak i ve skutečné realitě může existovat nekonečný počet našich vlastních replik, přesněji řečeno kopií. Celá tahle záležitost souvisí s vcelku elementární představou, že náš vesmír je nekonečný, v prostoru i čase, a zároveň stacionární a statický.
03.06.2014, 00:04:54 Publikoval Luciferkomentářů: 23