Pel-mel


« strana 71 »

Zahrada ticha, Zahrada Rámova a Slzy svatého Vavřince


Mé dnešní kratičké rozjímání svým způsobem navazuje na povídání Paralelní životy. Týká se to především Zahrady ticha, kouzelné písničky z dávných časů od Projektilu (Pavla Rotha), která mi už asi dva dny rotuje hlavou, i když spím. Další dvě části názvu tohoto rozjímání se k tomu připletly tak nějak samy od sebe díky jakési ne zcela průzračné, avšak niterně obsažné koincidenci. Můžete si vybrat. Buď se se mnou vydáte do zahrady plné nádherného a všeho klopotného snažení zbaveného ticha, nebo do tajemné zahrady, v níž budete konfrontováni s podstatou onoho klopotného snažení, anebo si prostě lehneme spolu v noci do trávy a spočítáme všechny ty padající hvězdy.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Mrzačení a sebemrzačení


Z Komárkovy knížky věnující se psychosomatice jsem zde naposledy tlumočil Místo nestandardních jedinců ve společnosti (Chvála bláznovství?). Dnes bych na to navázal pasáží ze stejné kapitoly, která se zabývá mrzačením a sebemrzačením, zjevným i skrytým. Tahle tématika mi přijde velmi aktuální, jelikož zohavování a poškozování vlastního těla i duše je, i když s poněkud jiným záměrem, na denním pořádku a graduje.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Žijte přítomností (Uzavření života)


Posledně jsem naznačil, že z Psychopatova průvodce vás oblažím už pouze kontemplativními výňatky ze dvou kapitol. Tu první (Postavte se k životu čelem) jsem zatím jenom tak nakousl s tím, že se k ní ještě vrátím. Možná ano, ale dnes bych chtěl nakousnout tu druhou (Žijte okamžikem). Je založena na moudré myšlence, že byste měli žít přítomností a zbytečně se nepitvat v minulosti nebo trápit se budoucností. To nakousnutí spočívá v reprodukci vyprávění jednoho newyorského taxikáře s jedním mým skromným dodatkem. Předávám slovo onomu taxikáři:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Moderátně


V tomhle šíleném vedru se nedokážu soustředit ani na příbalový leták na cestu do svého zářijového exilu v Brixenu. A když jsem se pokoušel alespoň něco slepit, vypařilo se mi pod rukama vteřinové lepidlo. Mé ruce jej následovaly, takže teď píšu nohama. Na nohy se mohu vždycky spolehnout, ale i ony mají bezpochyby své limity. Teploměry též. Některé prý už explodovaly. Na nedalekém parkovišti ke kopečku písku přibyla hranička cihliček. Možná se tam bude stavět tropické iglú.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Neberte si věci osobně


Ze zbytku Psychopatova průvodce, který jsem zde ještě tvůrčím způsobem netlumočil, zbývají už jenom dvě kapitoly, jimž bych zde chtěl věnovat pozornost. První se jmenuje Postavte se k životu čelem a druhá Žijte okamžikem. V obou jsem nalezl velmi zajímavé a inspirativní postřehy, rady či úvahy, o nichž si myslím, že by mohli oblažit nejen mě, ale i pravidelné či náhodné návštěvníky Neviditelného čerta. Tento víkend věnuji krátké exkurzi do první z výše zmíněných kapitol, přičemž se soustředím především na něco, co se celou kapitolou vine jako nit a spočívá v tom, že není radno brát si vše, co se tváří jako konfliktní situace, osobně. Ať už jde o cokoli, nemusí to být určeno v první řadě vám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Spotřeba také jako symbol svobody (Podle Nialla Fergusona)


Tak se v tisku objevilo hned několik článků o tom, že se nošení tepláků stalo symbolem ležérního přístupu společenské smetánky k životu a že si tepláky oblíbili bohatí, kteří chtějí sdělit světu, jak už je velká móda znudila a že jsou příliš vytížení na to, aby si dělali násilí, když po cvičení v posilovně prostě nemají čas se převléci. (Pod jedním podobným povídáním na internetu diskutující napsal: To jsem nevěděl, na jaké výši jsem byl v osmi letech.) Oblékání jako způsob komunikace, jako sdělení světu. Když ta opice, která se málem vysmekla z řádu, bůhvíproč odhodila praktickou srst a rozmařile ji začala nahrazovat, určitě netušila, co práce ji to zahalování bude stát a že se z oblékání jednou stane politikum.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 36         


Místo nestandardních jedinců ve společnosti (Chvála bláznovství?)


V lidské společnosti se vždy vyskytovali nějakým způsobem fyzicky či psychicky postižení jedinci – nestandardní. Jejich místo v ní bývalo a je též všelijaké. Někdy byli vystaveni naprostému posměchu, jindy byli přiměřeně respektováni a opečovávaní, v některých případech se jim dostalo neuvěřitelně vysokého společenského postavení, což někdy hraničilo až s davovým šílenstvím. Poslední případ se týká především duševně nestandardních jedinců, „mentálů“ s psychopatickými či psychopatologickými respektive schizoidními rysy. Pokud tito jedinci neskončí v blázinci, tak v dnešní době mají velkou šanci stát se politickými špičkami či alespoň celebritami nejrůznějšího konzumního ražení. No a těm hodlám v období třetí tropické vlny věnovat konec tohoto týdne třímaje v ruce zde již několikrát provětranou knížku od Stanislava Komárka. Následující text je lehce poupravený výtažek z kapitoly Sdělný a sociální význam nemoci zaměřený především na jedince duševně nestandardní – prostě na „blázny“. V poslední době mám pocit, že do té kategorie též patřím, jenže úplně jinak, než byste si mohli myslet. Všechno se totiž může obrátit zcela naruby.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Niall Ferguson – Civilizace (Západ a zbytek světa)


Ve své knize o příčinách vzestupu západní civilizace a o jejím postupném ovládnutí světa autor vzpomíná na okamžik, kdy si poprvé položil otázku, jak je možné, že právě Evropa dosáhla tak obrovského historického úspěchu. Při návštěvě Číny roku 2008 Ferguson naplno pochopil, že prožíváme konec převahy států euroasijské pevniny, konec úspěšného půltisíciletí. Před historiky tak stojí jeden z nejzajímavějších problémů. Vysvětlit, jak to, že několik malých evropských zemí začalo kolem roku 1500 ovládat lidnatější a v mnoha ohledech vyspělejší společnosti Východu. Když se nám podaří najít odpověď na otázku, proč se rozšířila civilizace ovlivněná renesancí a reformací, vědeckou revolucí a osvícenstvím, pak si musíme také položit otázku druhou: Můžeme předpovědět další vývoj Západu? Opravdu už odchází celá veliká éra?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 66         


Buďte sami sebou


Naše myšlení a rozhodování je i v tomto moderním a technickými vymoženostmi oplývajícím věku stále silně ukotveno v hlubokém pravěku. Drtivá většina lidí pudově následuje své stádo (národ, společnost, organizaci, specifickou skupinu, náboženskou či politickou obec atd.) a systematicky v sobě potlačuje jakýkoli výjimečný rys své osobnosti, jehož projev by mohl způsobit vyloučení (vyobcování, exkomunikaci atd.) ze stáda. Být sám sebou a nepodléhat stádním reflexům, obzvláště v případě, když je považujeme za nepřijatelné, bylo v pravěku prakticky nevyhnutelné. Jedinec, který byl vyobcován ze svého stáda, kmene, měl téměř zanedbatelnou šanci na přežití. Existenciální důvody k tomuto stádnímu jednání dnes již postrádají smysl. Přesto však přežívají, a technické vymoženosti, které to umožnily, se zcela paradoxně stávají, ať už vědomým či nevědomým způsobem, nástroji k otupujícímu stmelování nejrůznějších „stád“. Během pracovního týdne jsem nucen strávit asi jednu a půl hodiny v metru, což má za následek, že se setkávám s obrovským množstvím lidí. Čím dál tím sporadičtěji mezi nimi hledám na první pohled samostatnou osobnost. Dost však mého úvodního slova. Zde je na toto téma mnou zredigovaný extrakt z kapitoly Buďte sami sebou z Psychopatova průvodce.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Totální světovláda


Už nějakou dobu přemýšlím, kdo vládne tomuto světu. Mám na mysli to zrnko písku ve vesmíru, kterému říkáme Země. Tedy kdo vládne planetě Zemi. Jestli je ještě něco ve vesmíru nad tím, bych pro jednoduchost vynechal.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Gulaňje


Malé tropické jsem krátce poreferoval o své zářijové výpravě do Brixenu, přičemž jsem samozřejmě nemohl opomenout Karla Havlíčka Borovského, který si zde zhruba od poloviny prosince 1851 do poloviny května 1855 nepříliš bujaře užíval své vyhnanství. Moji poměrně příznivou náklonnost ke Karlu Havlíčkovi poněkud ochladila Stella, která přišla s informací, že Karel Havlíček byl antisemita (viz S tím národem, jenž je tak čistý, jasný…). Na druhou stranu byl, alespoň zpočátku, nadšeným zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Z této choroby ho vyléčil osmnáctiměsíční pobyt v carském Rusku (leden 1843 – červenec 1844), což velmi barvitě vylíčil ve své literární prvotině Obrazy z Rus. Ten spisek jsem si sehnal přes internet, a abych vás s jakousi humornou nadsázkou s tímto Havlíčkovým uzdravením seznámil, vybral jsem úvodní část statě, která se jmenuje Gulaňje. Užijte si to, léto se ještě nekončí. Až bude končit, upozorním vás na to po svém návratu z Brixenu a zároveň vám barvitě vylíčím, jak tam dopadlo mé gulaňje po tyrolsku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


S tím národem, jenž je tak čistý, jasný (Výpisky z četby – Singer a Stölzl)


Nerudova slavná báseň Jen dál patřívala k svátečnímu poledni v Československém rozhlase. Krásný příspěvek k pěstování národní hrdosti. Ale, jak říká spisovatel Singer: „Každý národ má svoje bludy.“ Vždyť i velký vlastenec Jan Neruda, autor verše „Za volnost lidskou, v nás kdys rozekvětla…“ patřil k známým antisemitům, v souladu s politikou radikálních mladočechů. Tato pokrokovější politická strana si dala v 80. letech 19. století za úkol zúčastnit se „křižácké výpravy proti židům“.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  67  68  69  70    71    72  73  74  75 . . . . . . . . . .  132  133  134  135  136   »