Pel-mel


« strana 71 »

Pelyněk černobýl (Podle Světlany Alexijevičové)


„Zahrady kvetly a ve slunci se jásavě třpytila mladá tráva. Byl to známý… velmi známý svět. Tak mě ze všeho nejdřív napadlo, že vše je na svém místě a vše je jako dřív. Je tu táž země, táž voda, tytéž stromy. Jejich tvar, barva a vůně jsou věčné a nikdo tu nedokáže cokoli změnit. Hned první den mi ale bylo řečeno, že květiny trhat nemám, sedět na zemi taky ne a pít vodu ze studánky už vůbec ne… Smrt se skrývala všude, ale byla to jakási jiná smrt. S novou maskou. A neznámou podobou. Člověka to zaskočilo, protože na něco takového nebyl připraven. Nebyl na to připraven jakožto biologický druh, což platí i o jeho přirozených nástrojích, které jsou nastaveny tak, aby uviděly, uslyšely a dotýkaly se. Nic z toho najednou nefungovalo, oči, uši i prsty nebyly k ničemu a pomoci nedokázaly, protože radiace je neviditelná a nevydává žádný pach ani zvuk. Je nehmotná… Zabíjela pokosená tráva, ulovené ryby, zastřelená zvěř. Nebo třeba jablko…“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Maska perfekcionismu a vytěsňování vlastní nedokonalosti


Perfekcionista si nasazuje masku, protože má neodbytný pocit studu za to, co se pod ní skrývá. Není to jenom stud, ale strach, že v očích ostatních budou odhaleny jeho chyby, včetně těch, které ve skutečnosti nemá, ale nasugeroval si je. Každý máme nějakou chybu. Někteří se tím dokonce chlubí a zdůrazňují, že je to takové smítko na kráse, které je dělá jedinečnými. Perfekcionista ze sebe jakýmsi zvláštním způsobem vytěsnil svou vlastní přirozenost se všemi nedokonalostmi. Jeho jediným cílem je být vnímán jako bezchybný a dokonalý člověk. Vše ostatní jde stranou, včetně jeho vlastní podstaty – přirozenosti. Nasazování masek se však netýká jen perfekcionistů, odjakživa po nich sahali i jinak založení lidé. V podstatě ze stejných důvodů: pociťovali stud vypadat takoví, jací od přírody jsou. Podnětů k tomu je celá řada. Třeba vypadat jako tamta celebrita či zařadit se do jednotně uniformovaného stáda, které působí jistým průbojným způsobem atp. Vraťme se však k perfekcionistickým záležitostem. Naposledy zde bylo probíráno schéma IDEÁL – REALITA – POVINNOST, nyní pojďme nakouknout pod perfekcionistovu masku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Do krčmy bez tulichu? To ne! (Ze života na vysokých školách v 15. a 16. století.)


Karel Veliký se po nocích učil psát – a nedařilo se mu. Velmi dobře si ale uvědomoval důležitost vzdělání jako cesty ke studiu Písma. Reformami z roku 789 podpořil zakládání škol pro děti poddaných i svobodných. Školy vznikaly v každém klášteře a v každém biskupství, učiteli tedy byli mniši a kněží. Žáci se učili číst, psát, počítat, zpívat a zaznamenávat noty. Osvojovali si i latinskou gramatiku. Ostatně, podobný školský model se uplatňoval už od 6. století v Itálii, Provenci a ve Španělsku. Od 13. století tradiční církevní školy ustupují univerzitám. Mezitím začaly vznikat také malé městské a vesnické školy. Už v polovině 13. století jich v Anglii působí třicet dva, v Paříži šedesát dva. Co potřeboval takový žáček? Voskovou tabulku, brusný kámen, křídu, pravítko, pero … Jak kde. Ale podle dobových záznamů bylo možné tabulkou spolužáka utlouci.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Gilbert Keith Chesterton: O ležení v posteli


Musel to být neobyčejný zážitek, poslouchat, jak se špičkují Gilbert Keith Chesterton a George Bernard Shaw. Angličané si je opravdu poslechnout mohli, protože oba břitcí ironikové spolu veřejně vystupovali a Chesterton měl svůj pravidelný čas i v rozhlase. (Dokonce ti dva spolu vystupovali v němém filmu jako bizarní dvojice: téměř dvoumetrový, objemný Chesterton a útlý Shaw.) Z neohrabaného a nesoustředěného dítěte Chestertona vyrostl nesmírně pracovitý spisovatel a zároveň myslitel, povznesený i přes svoji hlubokou náboženskou víru nad všechna zjednodušování.  Málokdo v sobě nese schopnost ostré kritiky, satiry i chytrého humoru spolu s talentem k napsání hluboké úvahy. Od poezie přes esej k detektivce a novinářskému článku, to vše v nemalém množství – takový byl rozsah Chestertonovy tvorby. V esejích se jeho pohled na skutečnost vyznačuje jednou zvláštností: nikdy nepopisuje věc jako takovou. On ji pozoruje a rozebírá nejen z nečekaného úhlu, ale daleko spíš věc či problém obrací naruby, ba zdá se, že se na svět dívá až odněkud daleko za zrcadlem – a vidí pak to, co normální smrtelník vidět nemůže.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 10         


Psi vepsí


Tak mi ta droboučká paní říkala, že každou noc dvakrát i třikrát vstane, protože musí jít ven s jejich rozmazleným psem. Že si na to už zvykla a nedělá jí potíže procházet se mezi spícími paneláky, ať je půlnoc nebo tři ráno. Její nedroboučký manžel venčí tu bílou chlupatici také: odpoledne a za krásného počasí. Vzpomněla jsem si na tu paní, když jsem listovala, z úplně jiného než psího důvodu, Babičkou. A při tom listování jsem zazáviděla obyvatelům „údolíčka“ jistotu jejich životního stereotypu – ale vítaného stereotypu!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Jak perfekcionisté fungují


Uprostřed minulého týdne jsem tady díky neočekávaně obdrženému zdroji po delším čase znovu otevřel tématiku týkající se perfekcionismu. Autor zdroje tuto citlivou záležitost rozebírá velmi podrobně a demonstruje na řadě příkladů ze své odborné praxe. Pohříchu je třeba říci, že se často opakuje, což nejspíš zaznamenáte i v tomto druhém vstupu, jenž je jakýmsi nepříliš moderovaným výtažkem z první podkapitoly první kapitoly zdroje nazývající se stejně jako tento příspěvek. Na druhou stranu je však třeba připomenout, že opakování je matka moudrosti, pokud ovšem nenabere perfekcionistického směru. Víte, že tímto směrem se pokoušel ubírat i slavný neurolog, psychoanalytik, psychoterapeut a psychopatolog Sigmund Freud?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Perfekcionismus (Když cíl je nutnost)


Moje budoucnost je jistá: Stane se ze mne perfekcionista. Dělám si samozřejmě legraci, protože kdybych nedělal, byla by má budoucnost jistě tragická. Perfekcionismus je v podstatě duševní choroba a člověk, který jejím v dnešní době dost početným nástrahám podlehne, je v poměrně brzké době zralý na Chocholouška. Pojem perfekcionismus se na NČ v té či oné míře proklamoval už několikrát, kupříkladu: Dokonalost je nepřítelem dobra, Buďte snášenlivý k chybám a vyvarujte se perfekcionismu či Prostě to udělejte. O posledním víkendu jsem zamířil do Metropole Zličín, což je jedno z několika počtu obchodních center na samotném okraji Prahy. Účelem mé cesty bylo sice něco úplně jiného, ale při té příležitosti jsem navštívil prodejnu knihkupectví Dobrovský. V ní jsem ulovil knížku Perfekcionismus od vídeňského psychiatra Raphaela M. Bonelliho. Ještě tam mezi regály jsem se do ní začetl a s nebývalou perfektností usoudil, že bez ní z Metropole neodejdu. Teď ji při cestách metrem louskám jako veverka oříšky a jeden z nich, založený především na autorově úvodním slovu, vám dnes přináším. Pokud některý z níže uvedených příznaků v sobě naleznete, mobil na Chocholouška vám nedám, jelikož už není mezi námi. Mohu vás však nasměrovat do šuplíku v jedné sklepní místnosti, kde se vám bude věnovat můj nejoblíbenější psychoterapeut Rouper de Clotrimazol.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Vedle sebe, ne spolu (Negativní globalizace)


Peklo živých není něco, co bude. Je-li nějaké, je už tady, je to peklo, ve kterém každý den přebýváme, které vytváříme tím, že žijeme pohromadě. Jsou dva způsoby, jak jím netrpět. První je pro mnohé snadný: přijmeš to peklo a staneš se jeho součástí do té míry, že je přestaneš vidět. Druhý způsob je riskantní a vyžaduje neustálou pozornost a snahu: hledat a umět rozpoznávat, kdo a co uvnitř pekla není peklo, a tomu pak zajistit trvání a dát prostor. – Italo Calvino: Neviditelná města

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Hermann Broch o našem přešlapování


K čemu to všechno je, proč já to všechno dělám, jaký to má smysl? Když nás únava přinutí položit si podobné otázky, nenapadne nás, že pro některé lidi podobný problém neexistuje. Mají jasno. Přijali určité hodnoty jednou provždy, mezi nimi také nutnost dostát povinnosti za každou cenu. Je možné se přenést i přes těžké utrpení, pokud je můžeme vztáhnout k nějakému pozitivnímu absolutnu. Popřeme-li absolutní, abstraktní hodnoty, přijmeme sice odvážně strach a samotu, ale zároveň se staneme v brochovském smyslu náměsíčnými. Spisovatel a filozof Hermann Broch se vzdal možnosti navyšovat zděděný majetek a věnoval se pouze literatuře a filozofii. Našel svoji vlastní absolutní hodnotu. Nic z toho, co napsal v první polovině 20. století (zemřel roku 1951), neztratilo na aktuálnosti. Včetně rozboru demokracie, lidských práv a soudobé politiky. Další autor, o kterém je dobré vědět. Následující text obsahuje citace z Brochova eseje Logika rozpadajícího se světa.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 12         


Kyberfobie


Strach je odjakživa nezanedbatelnou přirozenou součástí lidské existence. V dnešní civilizované společnosti se však strachy a úzkosti začínají objevovat v mnohem větší míře a v kombinaci s jinými příznaky patří k nejčastějším medicínským symptomům. Proč tomu tak je, bylo naznačeno již v Kyberstresu. Mnoho věcí ohrožujících naši existenci kontrolujeme pomocí techniky do té míry, že by se nám vlastně mělo dařit lépe než kdy dříve. Jednu věc však už pod kontrolou nemáme: techniku samotnou. Ona kontroluje nás – a to v každém ohledu: ráno už při vstávání, během pracovního dne, ve volném čase a až do usnutí. Naše soukromá sféra je pod neustálým dohledem digitální techniky, stejně jako globální proudy financí, energií, zboží a informací.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  67  68  69  70    71    72  73  74  75 . . . . . . . . . .  157  158  159  160  161   »